Článek
Když Merkelová v prosinci 2021 po šestnácti letech odcházela z kancléřství, pocházelo 55 procent německého dovozu plynu z Ruska. Ruská ropa tvořila 34 procent dovozu a u černého uhlí připadalo na Rusko 53 procent dodávek pro německé elektrárny a ocelárny.
Závislost nevznikla za jediného kabinetu ani pouze zásluhou Merkelové. Německo budovalo energetické vztahy se Sovětským svazem a později Ruskem desítky let. Za její éry se ale vazby dále prohloubily. Země zároveň odstavovala jaderné elektrárny a počítala s plynem jako s důležitým přechodným palivem při ústupu od uhlí. Dodávky potrubím z východu tak byly pro německý průmysl důležitým zdrojem energie.
Potrubí přímo z Ruska
Nejviditelnějším symbolem se stal Nord Stream. Dohoda o prvním plynovodu vznikla ještě za kancléře Gerharda Schrödera, do provozu byl ale uveden v roce 2011 už za Merkelové. Po dokončení obou větví mohl ročně přepravit 55 miliard metrů krychlových plynu. Trasa vedla z Ruska přes Baltské moře přímo do Německa, tedy mimo tradiční tranzitní země včetně Ukrajiny.
Po ruské anexi Krymu v roce 2014 následoval Nord Stream 2, který měl přepravní kapacitu zdvojnásobit. Projekt kritizovaly Spojené státy, Ukrajina, Polsko i další státy, které varovaly před větší energetickou závislostí na Moskvě. Berlín jej přesto podporoval a Merkelová jej označovala především za komerční projekt. Současně požadovala zachování tranzitu přes Ukrajinu. Plynovod byl dokončen v roce 2021, do provozu se však nikdy nedostal.
Ruské firmy se navíc nedržely jen dodávek surovin. V roce 2015 dokončily BASF a Gazprom výměnu majetku, při níž Gazprom získal podíly v obchodníku WINGAS a ve společnosti astora provozující zásobníky v Rehdenu a Jemgumu. Samotný Rehden později představoval přibližně pětinu celkové německé skladovací kapacity plynu. V březnu 2022 měla Gazprom Germania podle německých státních zástupců pod kontrolou nejméně čtvrtinu kapacity německých zásobníků.
Procitnutí přišlo až s válkou
Ruský vliv sahal také k ropě. Rosněfť získala většinový podíl 54,17 procenta v rafinerii PCK Schwedt a držela podíly také v rafineriích MiRo a Bayernoil. Gazprom současně budoval svou známost mimo energetiku. Výrazným symbolem se stalo fotbalové Schalke 04, s nímž ruský podnik uzavřel lukrativní sponzorskou smlouvu.
Slabina tohoto modelu se naplno ukázala v roce 2022. Německo nejprve zastavilo schvalování Nord Streamu 2 a po zahájení ruské invaze začalo rychle omezovat svou závislost na Moskvě. Stát postupně převzal kontrolu nad německými aktivitami Gazpromu a Rosněfti a začal budovat infrastrukturu pro dovoz zkapalněného zemního plynu. Ještě na začátku roku 2022 přitom Německo vlastní LNG terminál nemělo.
Příběh německo-ruských vztahů za Merkelové proto není příběhem tajného převzetí země Moskvou. Ukazuje spíše, jak obchodní zájmy, energetická politika a dlouhodobá víra ve vzájemnou ekonomickou provázanost vytvořily závislost, která se po roce 2022 ukázala jako vážné strategické riziko.
