Článek
Ruský pracovní trh je dnes napjatější, než by odpovídalo obrazu země, která se může bez přistěhovalců obejít. Podle analýzy Carnegie Endowment se nezaměstnanost několik let drží pod 2,5 procenta a ruské ministerstvo práce odhaduje, že do roku 2030 bude ekonomika potřebovat 10,9 milionu nových pracovníků. Důvodem je stárnutí populace, slabé ročníky narozené v 90. letech a také válka, která část lidí odčerpala do armády a zbrojního průmyslu.
Pro představu – 10,9 milionu lidí odpovídá zhruba celé populaci Česka. Rusko přitom dlouhá léta díru zaplňovalo hlavně pracovníky z Uzbekistánu, Tádžikistánu a Kyrgyzstánu. Carnegie upozorňuje, že právě tento zdroj začíná slábnout. Rusko je kvůli stagnaci, sankcím, slabšímu rublu a tvrdším pravidlům méně atraktivní než dřív a část Středoasijců hledá práci jinde.
To není okrajový jev. RFE/RL s odkazem na údaje ruského ministerstva vnitra uvádí, že na začátku roku 2026 v Rusku oficiálně pracovalo asi tři miliony cizinců. Celkem v zemi pobývalo přes 5,7 milionu zahraničních občanů. Jen v roce 2025 dostali cizinci přibližně 2,3 milionu pracovních patentů.
Kreml je sám láká
Ještě názornější je krok ruského ministerstva zahraničí z letošního dubna. Spustilo program Time to live in Russia, přes který se mohou cizinci hlásit k životu a práci v zemi. Reuters uvedl, že Moskva hledá vědce, podnikatele, sportovce, studenty, investory a další lidi s žádanou kvalifikací. Podmínkou má být mimo jiné respekt k „tradičním ruským hodnotám“.
Motivace je ryze praktická. Reuters připomíná, že od začátku invaze na Ukrajinu odešly z civilního trhu statisíce lidí: část narukovala, část přešla do obranných podniků a další ze země odjeli. Rusko tak současně vede válku, omezuje část migrace a zároveň hledá cizince, kteří by chybějící pracovní místa zaplnili.
Carnegie popisuje i úvahy o organizovaném náboru z Indie, Bangladéše, afrických zemí nebo dokonce Afghánistánu. Nejde tedy jen o několik tisíc specialistů z Evropy. Moskva hledá způsob, jak rozšířit okruh zemí, odkud může pracovní sílu dovážet.
Tvrdá pravidla nejsou nulová migrace
Tím ale nevzniká obraz liberální migrační země. Rusko naopak po teroristickém útoku v Crocus City Hall v roce 2024 výrazně přitvrdilo vůči migrantům ze Střední Asie. Kontroly jsou častější, přibyly restrikce a od roku 2027 chce stát v 87 regionech vyzkoušet systém, který zahraničního pracovníka připoutá ke konkrétnímu zaměstnavateli, profesi a oblasti.
Podle RFE/RL se změna může dotknout přes 1,7 milionu zahraničních pracovníků. Migrant, který by bez povolení změnil zaměstnavatele nebo region, by mohl být vyřazen z registru a musel by Rusko opustit. Firmy varují, že příliš tvrdá pravidla mohou část lidí vytlačit do šedé ekonomiky a nedostatek zaměstnanců ještě zhoršit.
Právě tady je hranice celého srovnání. Člověk může obdivovat ruský důraz na tvrdší kontrolu hranic a současně odmítat nelegální migraci, v tom rozpor být nemusí. Pokud ale Rusko chápe jako důkaz, že moderní stát může fungovat téměř bez cizinců, čísla ukazují opak. Kreml migraci nepotlačil; snaží se ji více řídit, selektovat a využívat podle potřeb ekonomiky.
Ruský svaz průmyslníků a podnikatelů proto už vládu žádá, aby nový systém nezavedla hned. Navrhuje odklad z roku 2027 na rok 2028 a dvouleté přechodné období. Firmy chtějí také zachovat možnost, aby cizinci mohli pracovat pro více zaměstnavatelů a snadněji měnit práci. Spor stále není uzavřen.
