Článek
Rusko po ztrátě velké části evropského trhu potřebuje Čínu jako odběratele ropy a plynu, zatímco Peking má na výběr z řady dodavatelů. Této převahy využívá při vyjednávání o cenách i nových energetických projektech.
Podle The Washington Post se vztahy obou mocností stále více posouvají ve prospěch Pekingu. Čína nakupuje ruské suroviny a zároveň Rusku dodává zboží a součástky, které jsou po západních sankcích obtížněji dostupné. Moskva tak získala důležité odbytiště, zároveň se však její závislost na jediném velkém partnerovi prohlubuje. Jen v prvním čtvrtletí letošního roku vzrostly podle čínských celních údajů dodávky ruské ropy do Číny o 31 procent. Peking je navíc pro Rusko důležitý i jako zdroj technologií a průmyslového zboží. Jeho vyjednávací síla tím dál roste.
Ropu kupuje se slevou
Dobře je to vidět na ropě. Když Indie na začátku roku omezila nákupy ruské suroviny, část volných dodávek zamířila právě do Číny. V únoru měly podle agentury Reuters čínské dovozy ruské ropy vystoupat nad dva miliony barelů denně. Peking přitom těžil z výrazně nižších cen.
Ruská ropa Urals se pro dodávky do Číny tehdy prodávala se slevou zhruba devět až jedenáct dolarů za barel proti referenční ropě Brent. Pro Moskvu je problém jednoduchý: čím méně má alternativních zákazníků, tím větší prostor dostávají čínští odběratelé k tlaku na cenu. Peking tak získává energetickou surovinu, kterou potřebuje, za podmínky výhodnější než řada jiných odběratelů.
Podobný obraz nabízí zemní plyn. Rusko už několik let prosazuje výstavbu plynovodu Síla Sibiře 2, který by přes Mongolsko mohl do Číny přepravovat až 50 miliard metrů krychlových plynu ročně. Pro Gazprom by šlo o důležitou náhradu části trhu, o který přišel v Evropě.
Peking nikam nespěchá
Jenže právě Čína určuje tempo. Kreml v květnu oznámil, že se obě strany shodly na trase a způsobu výstavby, zásadní otázky však zůstaly otevřené. Podle Reuters stále nebyla definitivně dohodnuta cena ani harmonogram projektu. Bez těchto podmínek se stavba nemůže rozběhnout.
Pro Vladimira Putina je to nepříjemná ukázka změny poměrů. Rusko potřebuje nové odbytiště pro plyn z nalezišť, která dříve zásobovala Evropu, zatímco Čína může nakupovat také z dalších zemí a dlouhodobě se snaží své dodávky diverzifikovat. Nemusí proto přijmout podmínky Moskvy jen proto, že Rusko potřebuje prodávat.
Politické spojenectví Pekingu a Moskvy tak zůstává silné, ekonomická rovnováha se ale posunula. Putin získal v Číně důležitého partnera, za tuto jistotu však platí stále menším manévrovacím prostorem. A Peking z ruské izolace vytěžuje to nejcennější: větší vliv a možnost vyjednat si levnější energii.
