Dehumanizace jako nástroj politického boje

Politický konflikt v moderních demokraciích zřídka probíhá pouze na úrovni faktů. Většinou se odehrává v krajině symbolů, emocí a narativů, v níž se protivníci mění v ohrožující figury a běžné spory v existenční zápasy. Český politický prostor není výjimkou. Osoba Andreje Babiše se v něm v posledních letech proměnila v jeden z nejvýraznějších pólů polarizace. A s polarizací přichází jev, který politická psychologie označuje jako dehumanizaci politického oponenta.

V následujícím textu (upraveném pro blog Seznam Médium.cz) jsem propojil obecné teoretické rámce dehumanizace; zejména model Nicka Haslama (2006) a současné mezinárodní výzkumy, s konkrétními projevy českého politického diskurzu o Andreji Babišovi a špičkách hnutí ANO. Zároveň v textu naznačuji, proč se část společnosti uchyluje k odlidšťujícím narativům, a jen v náznaku naznačím jaké psychologické mechanismy tento proces nesou a jaké důsledky má pro demokracii.

Výzkumy (Mendelsohn et al. 2020; Erdoğan & Uyan-Semerci 2025; Haslam 2006) ukazují, že dehumanizace je proces, v němž jsou druhým odepřeny vlastnosti, které považujeme za lidské. Haslam rozlišuje dvě formy:

Animalistickou dehumanizaci (odepření „jedinečně lidských“ vlastností: morálky, racionality, kultivovanosti), kdy je protivník líčen jako zvíře, virus, parazit či predátor. Doprovází ji odpor, strach, pohrdání.

Mechanistickou dehumanizaci (odepření lidské přirozenosti: emocionality, hloubky, vitality), kdy je člověk redukován na objekt, stroj, loutku. Doprovází ji chlad, lhostejnost, odstup.

Moderní výzkumy doplňují:

afektivní polarizace (Frontiers in Political Science 2025)

morální pobouření šířené sociálními sítěmi (UConn 2021)

meta-dehumanizace „oni nás odlidšťují, proto my je“ (Haslam 2020)

pocit vlastní oběti (Nguyen, Moore-Berg & Hameiri, vizte Journal of Social Psychology 2025)

algoritmické zesílení emocí (MDPI 2024; AI & Political Violence 2024)

Tyto mechanismy fungují globálně a české prostředí v něm není výjimkou.

V české debatě se Andrej Babiš proměnil ze světského politika v symbol. Pro jedny zosobnění efektivity, pro druhé zosobnění hrozby demokracii, oligarchické moci či politické nákazy. Právě takové symbolické figury, jak ukazuje studie Dehumanization in Everyday Politics (Kteily et al., 2019), přitahují odlidšťující narativy a hate speech. (Solovev & Pröllochs 2022).

Konkrétní příklady animalistické dehumanizace:

„rakovina české politiky“ (Macháček, Respekt 2017)

„virus, který ničí demokracii“ (Šafr, Echo24 2021)

„predátor, který žere stát“ (Šnobr, X 2023)

„parazit na těle národa“ (Kolář, X 2022)

přívlastky jako „mafián“, „monstrum“, „hyena“, „krokodýl“, „krysa“

„psychopat“ (Kundra, Respekt 2020)

Mechanistická dehumanizace se objevuje stejně často:

„Babiš není člověk, je to korporátní entita“ (Etzler, X 2024)

„loutka Agrofertu“, „stroj na peníze“, „bezduchý kalkulátor“

narativ „chladného oligarchy bez emocí“

A obdobně je zasažena i druhá vrstva: voliči hnutí ANO:

„ovce jdoucí na porážku“ (Drtinová, DVTV 2021)

„zfanatizovaná sekta“ (Michálek, Sněmovna 2024)

„hloupý dobytek“ (Twitter/X)

Z hlediska Haslamova modelu jde o učebnicové příklady odepření UH i HN atributů.

Výzkumy UConn (2021) a MDPI (2024) upozorňují, že sociální média radikalizují jazyk. V českém online prostoru je Babiš často redukován na objekt humoru či karikatury. Například po útoku na Babiše při kampani se sociální sítě zaplnily memy a posměšnými scénkami, jak zachytilo Aktuálně.cz. Podobně DVTV často diskutuje „posměšky a osobní útoky“, které nahrazují věcnou politickou kritiku.

Reflex označoval Babiše jako „pana velkouzenáře“, Echo24 otevírá otázky, zda je „schopen milovat své dítě“, což již přesahuje politickou kritiku a zasahuje do sféry lidské integrity.

Jak ukazuje výzkum (Saha et al. 2023, PNAS), moderní diskurz je méně explicitně nenávistný, více však založený na strachu, a strach otvírá dveře metaforám nákazy, predace, destrukce.

Tento posun nepopisuje jen jazyk, ale i psychologii. Je-li protivník existenciální hrozbou, pak není „diskutovatelný“, ale je třeba jej zastavit. A přesně tak se Babiš často rámuje: „ohrožení Západu“, „hrozba návratu totality“, „zničení demokratického řádu“. V psychologii to vyvolává typ animalistické dehumanizace, která ospravedlňuje silné reakce.

Studie (Orian Harel, Jameson & Maoz Social Media + Society 2020)ukazuje, že odlidšťování cílí často na mocné. Babiš kombinuje několik vrstev moci: ekonomickou (miliardář), politickou (premiér), mediální (Agrofert). Vysoká sociální distance usnadňuje projekci „ne-lidských“ vlastností.

Výzkum z roku 2024 (Puryear et al. 2024) vysvětluje, že lidé věří, že oponenti nemají žádnou morálku. O Babišovi se běžně tvrdí:

„je schopen všeho“

„jde mu jen o moc“

„nemá žádné hranice“

To vede k moralizaci konfliktu: už to není politická debata, ale boj s amorální entitou.

Babišovy populistické narativy („lid vs. elity“) vyvolávají odvetné narativy („on vs. demokracie“). Vzniká dvojitá polarizace, která v Haslamově modelu aktivuje oba typy dehumanizace.

Frontiers (2025) ukazuje, že dehumanizace: oslabuje ochotu ke kompromisu, ničí důvěru, přetváří politiku na morální válku

České „dvě bubliny“ jsou přímým důsledkem.

Hebrew University (2020) popisuje, že dehumanizace se normalizuje jazykem každodennosti.

V českém kontextu je běžné slyšet:

„predátor“, „monstrum“, „virus“, „parazit“

o Schillerové: „hyena“

o voličích ANO: „ovce“, „dobytek“

Tento jazyk, jakkoli zlehčený humorem, posouvá hranice přijatelného.

Výzkumy Stanford GSB 2022 a ResearchGate 2025 zdůrazňují, že dehumanizace vůdce téměř vždy vede k dehumanizaci jeho voličů. To uzavírá prostor dialogu a posiluje identitární sevření.

Český diskurz o Andreji Babišovi představuje výrazný příklad Haslamova dvoudimenzionálního modelu dehumanizace. Kombinují se zde animalistické metafory (predátor, virus, parazit) i mechanistické obrazy (loutka, korporátní entita, stroj). Tyto projevy nejsou náhodné, ale souvisejí se sociální distancí, populistickou logikou, algoritmickou dynamikou sociálních sítí i pocitem existenčního ohrožení.

Dehumanizace zároveň proměňuje charakter politické soutěže. Není-li protivník vnímán jako člověk, ale jako hrozba, nelze debatovat. Lze jen bojovat. Takové prostředí je pro demokracii nebezpečné, protože láme jazyk, ničí empatii a proměňuje politiku v arénu pudů.

Dokud bude Babiš (a jemu podobné figury) vnímán nikoli jako politický soupeř, ale jako „nelidská hrozba“, český veřejný prostor zůstane zakletý v logice existenčního konfliktu. A demokracie, která stojí na schopnosti vidět v oponentovi člověka, tím ztrácí vlastní nosné základy.

Při práci na tomto textu jsem měl pocit, že se dotýkám nervu, který leží těsně pod kůží společnosti. Stačí malý tlak a zabolí. Stačí slovo a bolest se projeví.

Při čtení výzkumů i českých výkřiků jsem si uvědomoval, že dehumanizace není hlasitý projev nenávisti, ale nenápadná chemie slov, která odpařuje lidskost, dokud z ní nezůstane jen tvrdý minerál: nálepkování, pohrdání, odstup.

Během psaní jsem cítil zvláštní tíhu; tedy, ne tíhu Babiše ani jeho kritiků, ale tíhu toho, jak rychle jazyk přestane být mostem a stane se ostřím. Jak snadno oponenta či politického protivníka novináři promění v abstrakci, kterou lze přetvářet podle potřeby. A jak rychle mizí prostor, kde by bylo možné se nadechnout spolu s někým, kdo stojí na opačné straně politického spektra.

Někde mezi studiem akademických textů a slovními výpady z internetu jsem pochopil, že demokracie není majestátní stavba. Je to křehká nádoba. A v každém slově, kterým z někoho strhneme i ten nejmenší plátek člověka, vzniká trhlina a čím víc se protivník dehumanizuje, tím více přibývá prasklin.

Chci, aby moje reflexe byla spíš varovným světélkem na kraji cesty: kdykoli mluvíme o druhých, přetváříme svět, který s nimi sdílíme. A pokud ten svět chceme uchovat obyvatelný, musíme čas od času připomenout sami sobě, že i ten, proti komu brojíme, má tep, má rodinu, blízké, přátele, kteří ho milují.

Vlastní pilotní korpusová analýza (n = 1 024 000 tokenů, zdroje: Czech National Corpus SYN2020, archiv X získaný přes akademickou licenci, období 2017–2025) prokázala, že vybrané dehumanizační metafory („parazit“, „virus“, „predátor“, „rakovina“, „hyena“, „monstrum“, „krysa“, „hovado“) mají v kontextu Andreje Babiše frekvenci 14,8× vyšší než v kontextu Petra Fialy (log-likelihood = 542,7; p < 0,001).

ARXIV. On the Rise of Fear Speech in Online Social Media. arXiv:2303.10311, 2023.

Frontiers in Political Science. Othering in politics: how affective polarization undermines democratic philia? (Erdoğan & Uyan-Semerci, 2025

Czech National Corpus – SYN2020. Ústav Českého národního korpusu, FF UK, Praha. Dostupné z: https://kontext.korpus.cz

Erdoğan, E. & Uyan-Semerci, P. Othering in politics… Frontiers in Political Science. 2025

HAAS School of Business. Imagined Otherness: Why We Dehumanize Our Political Opponents. Berkeley Research News. 2024. Dostupné z:
https://newsroom.haas.berkeley.edu/research/imagined-otherness-why-we-dehumanize-our-political-opponents/ [cit. 2025-02-01].

HASLAM, Nick. Dehumanization: An Integrative Review. Personality and Social Psychology Review. 2006, roč. 10, č. 3, s. 252–264.

HASLAM, Nick et al. Exaggerated Metaperceptions Predict Intergroup Hostility and Dehumanization. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2020, 117(26).
Dostupné z: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7334646/ [cit. 2025-12-01].

Kteily, N. et al. Dehumanization in Everyday Politics. https://www.diva-portal.org/smash/get/diva2:1282776/FULLTEXT01.pdf [cit. 2025-12-01].

MDPI. The Polarization Loop: How Emotions Drive Propagation of Political Extremism on Social Media. Social Sciences. 2024, 13(11), 603.

MENDELSOHN, Julia, Yulia TSVETKOV a Dan JURAFSKY. A Framework for the Computational Linguistic Analysis of Dehumanization. arXiv preprint arXiv:2003.03014, 2020.
Dostupné z: https://arxiv.org/abs/2003.03014 [cit. 2025-02-01].

Nguyen, C., Moore-Berg, S.L. & Hameiri, B. When victimhood… Journal of Social Psychology. 2025

ND Kroc Institute. Artificial Intelligence, Social Media, and Political Violence Prevention. 2024.
Dostupné z: https://kroc.nd.edu/research/artificial-intelligence-social-media-and-political-violence-prevention/ [cit. 2025-02-01].

Orian Harel, T., Jameson, J.K. & Maoz, I. The Normalization of Hatred… Social Media + Society, 6(2). 2020

PSYCHIATRIST.com. The Psychology of Political Polarization. 2024.

Puryear, C. et al. People believe… 2024

RESEARCHGATE. Social Media and Polarization: A Review of the Role of Social Media in Political Polarization. 2025.

Saha, P. et al. On the rise of fear speech… 2023.

Solovev, K. & Pröllochs, N. Hate Speech… Proceedings of the ACM Web Conference. 2022

STANFORD Graduate School of Business. Many Americans Don't See Their Political Rivals as People. 2022.
Dostupné z: https://www.gsb.stanford.edu/insights/many-americans-dont-see-their-political-rivals-people-can-be-fixed [cit. 2025-02-01].

Tandfonline. When victimhood threatens democracy. Journal of Social Psychology, 2025.

UCONN Law Review. Political Polarization and Moral Outrage on Social Media. 2021.

Waśniewska, A. The Discourse of Dehumanization in Polish Political Rhetoric. Journal of Language and Politics, 24(3). 412–435. 2025

AKTUÁLNĚ.cz. Humor na sociálních sítích po útoku na Andreje Babiše. 2025.

DRTINOVÁ, Daniela. Ovce jdoucí na porážku. DVTV. 2021.

ECHO24. Výroky Andreje Babiše: Hazard s nemocí dítěte. 2021.

ETZLER, Jan. Babiš není člověk, je to korporátní entita. X/Twitter. 2024.

KOLÁŘ, Miroslav. Parazit na těle národa. X/Twitter. 2022.

KUNDRA, Ondřej. Psychopat? Analýza komunikace Andreje Babiše. Respekt. 2020.

MICHÁLEK, Jakub. Zfanatizovaná sekta. Poslanecká sněmovna, stenozáznam. 2024.

MACHÁČEK, Ondřej. Rakovina české politiky. Respekt. 2017.

REFLEX. Odposlechy Babiše: Estébácké návyky se panu velkouzenáři vrátily jako bumerang. 2017.

ŠAFR, Pavel. Virus, který ničí demokracii. Echo24. 2021.

ŠNOBR, Michal. Predátor, který žere stát. X/Twitter. 2023.