Článek
Ta Juvenalova věta zní jako chladný krok v prázdné chodbě dějin. A když ji poměříme činy nesvaté trojice, které svět dávno odsoudil jako temné ikony, ukáže svou krutou přesnost.
Trojice zla má svou tichou, děsivou logiku.
Lenin
Člověk, který přišel s pluhem, ale nikoli k orání polí. Oráč společenských vrstev, jenže v duších, jež obracel, tiše křupaly kosti starých řádů. Každá brázda byla věta slibu, a zároveň předzvěst, že to, co se jednou rozorá, už nejde uhladit. Jeho ruce nesly revoluci jako žhavé železo, které pálí i tehdy, když se ho člověk odmítl dotknout.
Stalin
Rozsévač, který sázel semena nikoli jara, ale strachu. Zahradník mrazu. V jeho „sadech“ rostly jazyky podezření, kmeny udavačství, listy ticha. A za každou ratolestí číhala náhlá smrt, nenápadná jako dech v noci. Jeho úroda byla půda udusaná dušemi bezejmenných, zem, která už sama sebe nemohla unést.
Putin
Ten, kdo sbírá plody. Sklízeč, jenž rozsévané zrno kultury smrti proměňuje v širokou říši stínu. Jeho postup je klidný a trpělivý, jako by jen navazoval na dávno zapsaný kalendář hrůzy. V dálce se lesknou pole, která odmítají léto, a v jejich brázdách se drží chlad, který nepatří k žádnému ročnímu času.
A tak, díky nesvaté trojici už víme, že:
Největší temnota nevzniká výbuchem, ale stínem, který si necháme vyrůst za zády.
Obrázek č.1
