Herní konzole pro ajťáky - tatínky

Ano, můžete vzpomínat a existuje na to poměrně dobře promyšlený obchodní model. Nejdříve ale začnu tím, jak se u mne osobně přetransformovalo hraní her. V roce 1987, kdy jsem začal hrát hry na Atari 800XE, bylo hraní jednoduché. Počítač se připojil k TV, ovladače k počítači, hra se nahrála pomocí kazetového magnetofonu do počítače a už se hrálo. V devadesátých letech jsme přešli na PC, tam se vše ustálilo na tom, že už jsem neokupoval televizi, ale měl samostatný monitor. A hry byly propracovanější. Bráním se tomu říkat, že byly lepší. Ne vždy to platilo a osmibitové počítače uměly nabídnout kvalitnější zábavu.

Z první výplaty jsem si v roce 1993 pořídil tehdy legendární konzoli Nintendo GameBoy. A začala má celoživotní láska k této japonské firmě. Vlastně jsem se s jejím produktem setkal již mnohem dříve, jen jsem to nevěděl. V květnu roku 1985 se koncertní sbor Permoník z Karviné, jehož jsem byl členem, ale přestoupil jsem do velkého koncertního sboru, až v září , dostal do dalekého Japonska. A proto jsem měl možnost si od kamaráda, jehož sestra v Japonsku byla, půjčit a hrát legendární hru Donkey Kong ze série konzolí Game & Watch, které sloužily i jako podklad pro sovětské verze, z nchž je zdaleka nejpopulárnější hra Jen počkej alias Vajíčka. Originál Donke Kong byl takový jednorázový stroj, na kterém běžela jedna jediná hra. Zvláštností byly dva displeje, mezi kterými se vaše herní postava pohybovala. Bylo to naprosté zjevení v tehdejším Československu a myslím, že podobných kousků se u nás moc nevyskytovalo. Nezapoměňte na socialistický režim a železnou oponu.

Zpátky ke GameBoyi. Tahle konzole byla nesmírně populární, přenosná a bylo možné na ní hrát velké množství her. Business se dělal tak, že vám výrobce tyto další hry samozřejmě dodával a nechal si za ně platit. V balení jste dostali jednu hru - Tetris. Později jsem u Nintenda zůstal. Pořídil jsem si novější model GameBoy Pocket, nyní známý spíše jako Classic. A pak jsem se oženil a přestal na chvíli hrát. A pak se v naší domácnosti objevil další Nintendo přelomový kus, nazvaný Nintendo Wii. Přinesl do té doby nevídanou věc - bezdrátový ovladač. A v základní sadě byla hra Wii Sports, která skvěle využila potenciál herních ovladačů a v podstatě to je hra, na kterou všichni uživatelé konzole Wii vzpomínají.

Poslední kapitolu jsem začal psát s nejnovější konzolí od Nintenda nazvanou Switch. Když u praověrných hráčů zmíním kozoli Nintendo Switch, obvykle se dostaví posměšky. To přece není konzole pro hráče - infantilní grafika, malý výkon, žádné AAA tituly (to jsou ty, které vznikají jako top produkty herního průmyslu, všichni je chtějí mít a otočí se v nich neskutečné peníze) a nedostatečná kvalita obrazu. Pokud se na to díváte optikou dvou konkurentů Sony Playstation a Microsoft XBox, asi máte pravdu. Okem hráče však máte konzolu, která má oddělitelné bezdrátové ovladače (jako její konkurenti), lze ji připojit k TV nebo (a to je největší výhoda) si ji můžete dát do kapsy a hrát s ní třeba v tramvaji. Tohle už konkurenti nedokážou. Proto se Switch nazývá hybridní konzole. S tou infantilní grafikou to není tak zlé a najdete na ní několik dobrých (i AAA) titulů. Na druhou stranu to pro toho, který zvolí Nintendo Switch, není klíčový parametr.

Hlavní síla je v tom, že Nintendo Switch je v tuto chvíli hodně cíleno jako retro konzole. Nintendo je společnost, která je spojena s herním průmyslem od samotného počátku, je vnímána jako průkopník v této oblasti a pokud chcete zkoumat historii her v minulosti, Nintendu se nevyhnete, nejde to. Pochází o dní takové herní hity jako již zmiňovaná série Donkey Kong, hry s Mariem alias série Super Mario a pak naprostý fenomén - série The Legend of Zelda.

V rámci Nintendo světa máte možnost nakupovat hry, a to dvěma způsoby. Buď fyzické kopie her nebo digitální verze. Fyzické nosiče koupíte v každém elektroobchodě v podobě krabiček, které připomínají obaly od DVD. Uvnitř je malá kartička, která se v řečí Nintenda zove catridge (kártridž) . Obchodní strategie Nintenda je postavena tak, že fyzická i digitální hra stojí stejně. A navíc existuje bazarový trh s použitými hrami s fyzickými nosiči. Koupíte starší hry, ale za výhodnou cenu. Není třeba se bát. Digitální nákupy fungují dobře. Zaplatíte a hra se vám stáhne do úložiště přímo v konzoli nebo na externí paměťové kartě.

Existuje pak ještě možnost připlatit si za další služby, jako zálohování profilu, postupu ve hrách apod. Nintendo k tomu vytvořilo předplatné nazvané Nintendo Online. V rámci toho pak nabízí tzv. emulátor. Emulátor je program, který se snaží softwarově emulovat nějaký hardware, obvykle starší a již nedostupný. V první úrovni předplatného je k dispozici emulátor tří veleúspěšných konzolí z Nintendo světa - GameBoy, NES a SNES. Pro milovníky starých her (a vůbec ne špatných!) jsou tak k dispozici stovky her. Namátkou třeba SuperMario Bros, Metroid nebo i ten legendární Tetris. A pokud by vám to stále bylo málo, existuje ještě varianta příplatku ke standardnímu předplatnému, kde se navíc objevují emulátory pokročilejších Nintendo konzolí a to GameBoy Advance, N64 a SegaGenesis. Největším lákadlem jsou v tomto balíčku hry s ježkem Sonicem a veleúspěšná hra Mario Kart 64. Jinými slovy za nějakých 40 EUR ročně, získáte více než 300 klasických her z devadesátých let v té nejlepší emulaci pro konzoli, která vychází z podobného ovládání. Určitě můžete některé hry hrát i jinde (na mobilu, tabletu či v PC), ale nebudete mít ten komfort skvělého ovládání.

A v digitálním obchodě už najdete spoustu her i jiných výrobců, kteří prostě přišli na to, že na této konzoli hají retro hry tatínkové, kdy nehrají jejich děti. Je jim kolem padesáti let a tu zlatou éru her zažili na vlastní kůži. Dnes si chtějí připomenout staré dobré časy a výrobcům z toho přitečou zajímavé finance. No kdo by nechtěl kromě výše zmínených her hrát třeba Doom nebo Duke Nukem 3D. A co takhle Alone in the Dark? Nebo snad něco od Disneyho? Může být Alladin a Lví král? A tak se dá s úspěchem pokračovat. Pokud rádi hrajete starší hry, asi vás Nintendo switch nezklame. Nemůžete tam hrát vše, co si vymyslíte, ale je toho opravdu dost. A vlastně i ostatní hry jsou fajn. Každý si najde tu svou.