Článek
Abych popsal svůj vztah k hudbě, musím poodkrýt trochu ze svého soukromí. Zhruba v sedmi letech jsem se stal členem pěveckého sboru, kterým jsem pak roky procházel a skončil s aktivní kariérou někdy o 15 let později. Byl jsem tam nejenom řadovým členem, ale i jako sólista. Je tedy jasné, že hudba můj život poměrně dost formovala a převážně ta klasická.
Dokonce má první dívka, se kterou jsem několik let chodil, byla studentkou oboru operní zpěv na konzervatoři. O teorii hudby a dějinách něco vím. A důležitá poznámka je, že jsem nikdy nehrál na žádný hudební nástroj. Dokážu lehce něco zahrát na klavír, možná i něco drobně z not ťuknout. Ale je to jen intuitivní, nic, co by se dalo veřejně prezentovat.
A protože mne živí IT, mám za sebou období, kdy jsem hudbu na počítačích vytvářel. Byla to zlatá devadesátá léta, ve kterých procházel svět IT významnou revolucí a já byl u toho. S využitím příslušného software a připojených kláves jsem byl schopen vytvářet hudbu, kterou by možná bylo možné i někde prezentovat. Na tehdejší dobu jsem dokonce investoval i do hardware, který nebyl úplně standardní a bylo možné jej pro nějakou „vážnější“ práci využít. Nikdy k tomu nedošlo.Pro IT zájemce zmíním klíčové slovo - Creative BlasterKey MP3 sada. Jediným pokusem bylo zaslání mých skladeb do časopisu tehdejšího počítačového časopisu Score, kde vyšly na doprovodném CD k časopisu. Jenže to CD mělo výrobní vadu a skladby a celou sekci s hudebními pokusy nešlo spustit. Dalo se k nim dostat jiným způsobem, ale běžný konzument se k nim nedostal.
Hudba v mém životě
Poslouchání reprodukované hudby bylo u nás v rodině poměrně běžnou záležitostí. Můj otec byl na hudební aparaturu citlivý, takže jsme doma měli gramofon a ucházející reproduktory. Několik stovek gramofonových desek rozličných žánrů, ale nejvíce u nás rezonoval Folk a Country. Ostatně otec byl „starý“ tramp a s mou mámou se na něm také seznámili. Sobotní dopoledne s u nás neslo v duchu „uklízíme“ a u toho se poslouchá. Otec vytáhnul gramofon, reprobedny a něco tam pustil. Věděl o tom celý dům, nehrálo to obvykle moc potichu. Měli jsme doma i páskový magnetofon, kam jsem si z desek stahoval hudbu já. A to už nebylo country, měl jsem nějakou klasiku a další styly.
A pak přišel konec osmdesátých let a naše první zahraniční dovolená od ROH - jeli jsme do Maďarska k Balatonu. Dovolená byla skvělá, ale hlavní atrakcí bylo to, že jsme si přivezli „walkmana“ s externími reproduktory. A taky kazetu se „Sandrou“ a ta se stala v té době středobodem mého kontaktu s hudbou tehdejší éry. A pak se vše přehouplo do porevoluční doby a stavidla se uvolnila. Jedna z prvních investic, poté co jsem nastoupil po škole do práce, byl nákup Hi-Fi věže Aiwa. Ta už uměla přehrávat CD a kazety. Kazet jsem měl spoustu, chodil jsem je nakupovat na „burzy“, pořádané na zimním stadionu u nás v okresním městě. A tam začal můj kontakt s elektronickou hudbou. Začal jsem se poměrně dost zaobírat hudbou francouzského umělce jménem Jean Michel Jarre. I když ho podle jména nemusíte znát, myslím si, že některou z jeho nejlepších a nejslavnějších skladeb určitě znáte.
A pak už to šlo ráz na ráz. Objevil jsem pro sebe hudbu řeka Vangelise, Angličana Mike Oldfielda a britských The Queen. Ale také barokní hudbu Händelovu, Scarlattiho nebo Vivaldiho, Purcella, Telemanna či Corelliho. A spoustu českých kapel typu Mňága a Žďorp, Buty nebo kouzelného Karla Plíhala. A taky…
Vlastně bych mohl jmenovat spoustu dalších a hlavně bez ohledu na žánry, opravdu poslouchám vše. Na CD se dalo sehnat téměř cokoliv a má sbírka čítala určitě tisíce CD. Vlastně jsem poslouchal kde co. Něco na věži, pořídil jsem si i MP3 přehrávač s velkou pamětí a na něj jsem postupně „graboval“ (tj. stahoval obsah CD) vše, co jsem měl k dispozici. Neexistoval internet (bavíme se o devadesátých letech), takže co člověk neměl fyzicky, neexistovalo. Koupil jsem i nějaká sluchátka přes uši (žádné pecky, šlo mi o zážitek, ne kulisu).
Kde hudbu poslouchám?
Další změna nastala tím, že jsem se z okresního města přestěhoval za prací do Prahy. A zůstal tady. Od roku 1999 jsem natrvalo usazen v Praze a přináší to s sebou jeden nový rozměr - kulturní akce, které jsou v hlavním městě k dispozici. Dá se tady najít nepřeberné množství koncertů po různých klubech a festivalech, nemluvě o tom, že se tu obvykle zastaví nějaká světová hvězda. Nikdy jsem si moc neuvědomoval, jak moc a kolik různých akcí jsem už navštívil. Spoustu z mých oblíbených umělců i opakovaně. A opět se to neomezuje na žánr. Chodíme v Praze na operu, balet i na rockové koncerty či na písničkářské koncerty do klubů. Všechno si užívám a velmi mne to oslovuje. Navíc, protože mám jakési hudební vzdělání a zkušenosti s hudební prezentací své osoby, dokážu spoustu věcí vnímat i trochu jinak. Vím, co za tím je.
Důležitá vsuvka - nepochybuji o tom, že možnosti kulturního vyžití jsou i jinde. Ostatně i na okresním městě se dalo za kulturou zajít nebo se přesunout i do města krajského. takže to není jen výsada města hlavního. Troufám si ale tvrdit, že v Praze jsou možnosti velmi široké a vybrat si toho konkrétního umělce je mnohem jednodušší.
Pokud se bavíme o místech, nelze zapomenout na hudební kluby nebo hudební festivaly. Těch jsem sjezdil poměrně dost od malých až po větší. A mám své oblíbené prostory, kam chodím za hudbou rád. A taky mám pár koncertů. kdy se daný umělec do prostoru nevlezl tj. kdyby zvolil menší sál, byl by zážitek jiný a asi lepší. Ne každý sám utáhne vysočanskou arénu. Pak se také liší, na koncert koho jdete. Pokud je to český zpěvák nebo méně známá česká kapela, je vše komornější. Příkladem nechť je třeba Pokáč či Poletíme?. Ale ani Mucha nebo Xavier Baumaxa nejsou k zahození. A neopakovatelnou atmosféru mají třeba koncerty Karla Plíhala.
Pokud už se bavíme o známějších českých kapelách, které si mohou dovolit lepší show (Chinaski, Kryštof, Mirai atd.), je to také dobré. A pak jsou tu srdcovky typu Mňága a Ždorp, Mig 21, Sto zvířat nebo J.A.R. a Monkey Business. A zahraniční produkce je asi něco úplně jiného. Vzpomínám na Black Eyed Peas v O2 aréně, Mobyho tamtéž (předskokanem byl tehdy Kryštof) a v Letňanech třeba Imagine Dragons. No a pak je tu chuťovka v podobě posledního koncertu Luciana Pavarottiho, několik koncertů Bobby McFerrina nebo barokní opera Rinaldo.
A když nechcete/nemůžete chodit na živé koncerty, máte možnost poslouchat hudbu online např. ve svém mobilu.
Streamovaná hudba
Pokud se budeme bavit o předplatném, každý hned z rukávu vysype Spotify, Apple Music nebo třeba YouTube Music. A taky ještě Tidal nebo Deezer, či snad Amazon Music. Tyhle jsou nejznámější a za několik stokorun měsíčně dostanete k dispozici hudební archiv, který můžete konzumovat.
Ale víte o tom, že existují i místa, kde můžete poslouchat hudbu, pravda, ne příliš známých autorů, ale není to vůbec poznat a hlavně výběr je také poměrně široký? A navíc je veškerá hudba zde zdarma a legální tj. jejím posloucháním nejste nijak v nesouladu s nějakými právy umělců? A pokud si chcete pořídit předplatné pro hraní např. ve vaší kavárně, můžete to udělat?
Příkladem takového webu s hudbou je server s názvem ccmixter.org. Jeho geneze je zajímavá - původně to bylo místo pro zpěváky a hudebníky, kteří na stránky nahráli své zvukové nahrávky, jako například hlas, klavírní part apod. Komunita lidí kolem konkrétní nahrávku použila jako základ pro tvorbu nových skladeb. Provedla tzv. mix a objevilo se neskutečné množství originálních skladeb. A model byl úspěšný a dodnes stále funguje. Dokonce je možné si „objednat“ u komunity něco takového jako - tady mám svůj zpěv, je mi schopen někdo vytvořit skladbu v jazzovém stylu s mým zpěvem? A obvykle se někdo najde. Velkou výhodou je, že k výsledkům v podobě mixů se můžete velmi snadno a rychle dostat. A můžete to provést svým vlastním zkoumáním, ale můžete využít i moderátory, kteří připravují žebříčky typu Skladba dne, Skladba měsíce, případně Výběr moderátora. Někdo totiž systematicky stránku prochází a hledá zajímavé věci. Občas se objevují i soutěže - otevře se určité téma, přidají se hudební základy a pak celá komunita tvoří skladby na dané téma - vánoční písně apod. Tyhle stránky jsou pro hravé lidi. Nebo si můžete jen přehrát nějaký playlist a neřešit nic. Dostane se vám opravdu kvalitního zážitku.
Druhým serverem, který má ještě blíže k serverům výše jmenovaným, je server Jamendo. Z pohledu člověka, který chce poslouchat hudbu a je mu jedno jakou, je tohle ráj. Ideální je začít poslouchat z žebříčků popularity. Najdete spoustu skvostů. Za ta léta, co mám na Jamendu účet, mám i několik svých playlistů, kam si odkládám zajímavé umělce. Spousta z nich je z Polska, někdo z Francie. A hudba je opravdu kvalitní. Je k dispozici zdarma, dá se i stáhnout. Provoz financuje prodej práv k přehrávání na komerční bázi např. hudba do filmů, do klipů, do dokumentů apod. A pak také „ozvučení“ komerčních prostor jako jsou restaurace, kavárny nebo výstavy. Poslouchat můžete i v mobilu, existují mobilní aplikace pro oba nejrozšířenější mobilní operační systémy.
Poslouchat dnes streamovanou hudbu nebo třeba MP3, kterou jste si stáhli ze dvou výše jmenovaných serverů, není složité. Dokážete si najít svůj žánr, své oblíbené umělce. Jen na ukázku vám můžu přidat odkaz na svůj seznam oblíbených skladeb na jamando.com. Zkuste se zaposlouchat s využitím tohoto odkazu.
