Článek
Nedávný článek „Zimní zelená propaganda v plném proudu. V čem nám myslivci lžou a proč?“ Autor Jan Suchý na Medium Seznam, který je členem nechvalně známé JUSTICE FOR NATURE, otevřel debatu o zimním přikrmování zvěře, které označil za „zelenou propagandu“ myslivců. Ačkoliv text obsahuje některá faktická tvrzení, jejich interpretace je natolik vytržená z kontextu české reality, že si zaslouží zásadní kritickou reakci.
Kulturní krajina versus divoká příroda
Začněme základní premise: Česká republika není africkou savanou ani sibiřskou tajgou. Naše krajina je výsledkem tisíciletého působení člověka – je to kulturní krajina, kterou jsme vytvořili, obhospodařovali a která nás živila. V této krajině není nic nepřirozeného na tom, že člověk aktivně zasahuje do populací zvěře prostřednictvím mysliveckého hospodaření.
Ano, daněk a muflon nejsou původní druhy naší fauny. Ale stejně tak nejsou původní bříza či akát v našich lesích, pšenice na našich polích nebo jabloně v našich sadech. Přesto nikdo nenavrhuje jejich „genocidu“ s odůvodněním, že nejsou autochtonní. Tyto druhy zvěře se staly součástí naší krajiny, obohacují ji esteticky i prakticky a poskytují kvalitní zdroj potravy.
Absurdita „ochranářské“ logiky
Zde narážíme na zásadní paradox textu původního článku. Jeho autor se staví do pozice ochránce přírody, přičemž současně obhajuje, že bychom měli nechat zvěř v zimních měsících trpět a hladovět. Kde je v tom ochrana? Kde je v tom respekt k životu zvířat?
Představa, že je morálnější sledovat, jak daňci a mufloni pomalu umírají v zimě hladem, než jim poskytnout přikrmování a následně část populace ulovit pro získání kvalitního masa, je eticky pokroucená. Naši předci, kteří museli bojovat o každý kousek jídla, by se v hrobech obraceli při myšlence, že jejich potomci preferují hladovění zvěře před jejím smysluplným využitím.
Škody a jejich prevence
Původní článek zmiňuje škody způsobené zvěří, ale zamlčuje klíčovou souvislost: bez přikrmování a regulace lovu by těchto škod bylo mnohonásobně více. Hladová zvěř se soustředí do nižších poloh, kde páchá daleko větší škody na zemědělských plodinách a lesních kulturách. Přikrmování pomáhá zvěř udržet v lesních oblastech a snižuje tlak na zemědělství.
Myslivecké hospodaření je komplexní systém, který zahrnuje nejen lov, ale i péči o životní prostředí zvěře, vytváření remízků, udržování lesních cest a právě zimní přikrmování. Prezentovat pouze negativní aspekty a ignorovat pozitiva je buď neznalost, nebo záměrné zkreslování.
Lov versus každodenní stres
Kritika lovu v původním článku přehlíží podstatný fakt: lov je jednodenní stres končící ulovením zvířete, které pak poskytne desítky kilogramů kvalitního masa bez úskalí běžných v průmyslovém chovu.
Srovnejme to s každodenním stresem, kterému je zvěř vystavena kvůli neukázněným pejskařům, kteří pouštějí své psy volně po lese. Zvěř je denně vyrušována, proháněna, stresována – a to bez jakéhokoliv pozitivního výstupu. Pes honící srnce nebo daňka nepřinese kvalitní maso na stůl, nereguluje stavy, pouze terorizuje zvěř pro zábavu svého majitele.
Kde jsou ochránci přírody, když jde o tento problém? Kde jsou hlasité kampaně proti volně pobíhajícím psům v době hnízdění nebo ve chvíli, kdy rodí srny? Toto ticho je ohlušující.
Hodnota zvěřiny jako potraviny
V době, kdy se vedou diskuse o udržitelnosti potravinových zdrojů, ekologické stopě masa a welfare zvířat v průmyslových chovech, je zvěřina ideálním zdrojem proteinu. Zvěř žije volně v přírodě, živí se přirozenou potravou, není vystavena stresům koncentračních chovů ani chemickým látkám z krmiv.
Navíc lovená zvěř zemře rychle v přirozeném prostředí, ne po stresujícím transportu a v atmosféře jatečního provozu. Z hlediska welfare je to nesrovnatelně humánnější než úděl hospodářských zvířat.
Odmítat tuto kvalitní potravinu s argumentem, že zvěř by měla radši vyhladovět, je nejen plýtvání cenným zdrojem, ale i pohrdání tisíciletou tradicí našich předků, kteří si každého sousta vážili.
Co je skutečně pravda
Souhlasím, že původní článek obsahuje i některá pravdivá tvrzení. Ano, přikrmování může v některých případech vést k přemnožení zvěře. Ano, je třeba diskutovat o optimálních stavech jednotlivých druhů. Ano, některé myslivecké praktiky si zaslouží kritiku.
Ale tyto pravdy jsou v článku vytrženy z reality české myslivosti a presentovány způsobem, který ignoruje širší kontext, historii, kulturu i praktické aspekty hospodaření s naší krajinou.
Závěr: Važme si darů přírody
Naše lesy plné krásné zvěře nejsou produktem náhody, ale staletí péče a hospodaření. Myslivost není barbarský přežitek, ale živoucí tradice, která pomáhá udržovat rovnováhu v kulturní krajině.
Važme si krásných lesů. Važme si daňků, srnců, muflonů a další zvěře, která naši krajinu obohacuje. Važme si myslivců, kteří se o tuto zvěř starají. A především – važme si kvalitní zvěřiny jako daru, který nám příroda poskytuje.
Ti, kdo požadují „genocidu“ spárkaté zvěře pod záminkou ochrany přírody, by měli zamyslet nad tím, jakou přírodu vlastně chtějí chránit. Prázdné lesy bez zvěře? Nebo živoucí krajinu, kde člověk a příroda existují v symbióze, jak tomu bylo po tisíciletí?
Fantastičtí „ochránci“, kteří chrání tak, že preferují hladovění zvěře, potřebují sestoupit z výšin své ideologie a podívat se na realitu české krajiny. Ta není divoká příroda – je to náš domov, který jsme si vytvořili a o který musíme pečovat s rozumem, ne s ideologickými dogmaty.
Odkaz na článek: https://medium.seznam.cz/clanek/jan-suchy-zimni-zelena-propaganda-v-plnem-proudu-v-cem-nam-myslivci-lzou-a-proc-226963
