Článek
Organizace a její šéf
Justice for Nature (JfN) je česká nezisková organizace se sídlem v Hodějovicích na Vysočině. Od roku 2020 provozuje v České republice Občanské hlídky proti jedům v krajině, reorganizované v roce 2023 do projektu PEK — Prevence environmentální kriminality, zaměřeného na trestnou činnost páchanou proti životnímu prostředí a divokým zvířatům, včetně trávení jedem, pytláctví a týrání zvířat zachycovaných do mysliveckých sklopců.
Tváří a vedoucí osobností organizace je Milan Jeglik, který se veřejně profiluje jako ochránce přírody a monitoring specialista. Na besedách pro školy vystupuje jako odborník na oceány, velryby a protipytlácké aktivity a vyzývá posluchače, aby se stali ambasadory ochrany přírody. Tolik prezentovaná tvář. Na sociálních sítích však Jeglik vystupuje výrazně jinak — a právě to jsem se rozhodl dokumentovat.
Slovní válka: od urážek ke komentářům o upalování
Ve svých textech jsem citoval konkrétní příspěvky z Jeglikova profilu, v nichž označuje myslivce za „velmi vztahovační a mentálně zaostalé“, myslivost jako „starou, zkaženou, zkostnatělou, nemocnou, nestoudnou a nesoudnou“ a vyzývá čtenáře, aby myslivce a rybáře „odmítli ve svém okolí a ve společnosti“. To není ostrá ekologická debata. To je cílené podněcování.
Situaci dokreslují zjištění Kladenských listů, podle nichž se na stránkách JfN i iniciativy Svoboda zvířat objevují komentáře od fanoušků i od samotného Jeglika k „doslova holokaustu vůči myslivcům“ — komentáře přímo zmiňující vraždy myslivců a jejich rodin nebo jejich „upalování na veřejnosti“. Kdy přesně přestala být „svoboda projevu“ záminkou pro podněcování?
Z tohoto prostředí vzešel incident s upalováním figuríny myslivce o čarodějnicích. Aktivistické využití tradičního folklórního svátku k symbolickému zostuzení myslivosti: figurína oblečená do mysliveckého oděvu zapálena na hranici. Možná to někomu připadá jako neškodná provokace. Mně připadá jako názorná ukázka toho, kam nenávistná rétorika přirozeně ústí — ze slov k symbolickým gestům, která normalizují násilí vůči celé skupině obyvatel.
Dřívější excesy, které jsem dokumentoval
V sérii článků na Medium.cz jsem se snažil rekonstruovat, jak JfN pracuje s veřejnou debatou. Mechanismus je překvapivě prostý: vybrat si viditelnou skupinu s tradicemi, démonizovat ji zjednodušenými obrazy — „myslivci neregulují populace, oni vraždí nevinná zvířátka“ — a potlačit faktickou diskusi emotivní manipulací na sociálních sítích.
Za obzvláště výmluvný příklad považuji Jeglikův postup, kdy použil jako „důkaz fantasmagorie zelené chátry“ oficiální tiskovou zprávu Českého rybářského svazu a Českomoravské myslivecké jednoty. Tato zpráva upozorňovala na škody přesahující 150 milionů korun ročně způsobené predátory — kormoránem velkým, vydrou říční a morčákem velkým. Jeglik tento dokument zastoupených odborných organizací prezentoval jako důkaz jejich „bláznění“. Komentář nepotřebuje.
Mezi dalšími dokumentovanými excesy: přepisování pohádky o Červené Karkulce tak, aby myslivec byl padouch a vlk hrdina — knížečka JfN určená dětem od sedmi let. Mediální tlak na lesnické školy. Označování ČMMJ za organizaci, která „záměrně dezinformuje veřejnost“. Postupná normalizace obrazu myslivce jako nepřítele přírody.
Hromadná žaloba: přechod z internetu do soudní síně
Vlna nenávistných výroků a konkrétní incidenty jako upalování figuríny myslivce vedly mysliveckou komunitu k přesvědčení, že je třeba přejít od obranné argumentace k právnímu postupu. Vznikla hromadná žaloba, do níž se zapojila skupina myslivců s cílem vymáhat odpovědnost za podněcování k nenávisti vůči profesní skupině.
Právní základ poskytuje trestní zákoník (§ 356 — podněcování k nenávisti vůči skupině osob) i možnosti civilní ochrany osobnosti. I organizace Svoboda zvířat si po konfrontaci s médii uvědomila svůj nepřímý souhlas s nenávistnými komentáři, které ponechávala veřejně dostupné, a přislíbila nápravu. Jeglik a JfN si za svým nenávistným postojem zatím stojí. I když už některé statusy v tichosti smazali.
Hromadná žaloba je v českém právu relativně novým nástrojem — teprve začátkem roku 2026 nabylo právní moci první takové řízení v Česku. Případ myslivců by mohl být průkopnickým uplatněním tohoto nástroje v oblasti ochrany před šířením nenávisti vůči profesní a zájmové skupině.
Proč to píšu — a jak bychom se měli bránit
Vybral jsem si pseudonym Svatý Hubert záměrně. Hubert byl lovec, který přemýšlel. Patron myslivců není symbolem tupé střelby — je symbolem pokory, úcty k přírodě a odpovědnosti. Přesně takovou tvář bychom my, myslivci, měli ukazovat světu.
Proto na závěr říkám věc, která možná nebude populární, ale říct ji musím:
Myslivost je třeba hájit. Důrazně, vytrvale a bez komplexů. Ale hájit ji slušně, na úrovni a s fakty v ruce.
Nesmíme klesnout na úroveň těch, kteří nás napadají. Žádné urážky na oplátku. Žádné emotivní výkřiky na sociálních sítích. A absolutně žádné fyzické konfrontace nebo výhružky — to by bylo přesně to, co naši odpůrci potřebují. Dali by jim záminku, aby nás ukázali přesně tak, jak nás malují: jako agresi chtivé primitivy se zbraněmi.
Jsme myslivci. Nejsme pitomci!
Máme za sebou ekologické vzdělání, desetiletí práce v krajině, zachráněná srnčata, vysazené remízky, obnovené mokřady. Máme argumenty. Máme právo. A nyní máme i právní nástroje.
Nechme soudy rozhodnout, kde leží hranice svobody slova. My sami zůstaňme tam, kde jsme vždy byli — v lese, s respektem k přírodě, k zvěři i k lidem.
Lovu zdar!
Autor píše pod pseudonymem Svatý Hubert na platformě Medium.cz. Článek vychází z veřejně dostupných zdrojů a vlastní dokumentace autora.
