Článek
Liščata jako zbraň
Fotografie malých liščat s černýma očičkama, video plačícího mláděte vytaženého z nory, dramatické titulky o masakru páchaném na nevinných zvířatech – tak vypadá kampaň organizace Svoboda zvířat s názvem „Nora patří lišce“. Kampaň sbírá desítky tisíc podpisů, přitáhla pozornost premiéra Andreje Babiše a výrazně ovlivnila českou mysliveckou legislativu. Jenže klíčový obraz, na kterém stojí – liščata trpící v době norování – je v zásadním rozporu s právní realitou. A to je jen jeden z problémů, na které je třeba poukázat.
Paradox: Liščata v době hájení
Ústřední emocionální argument kampaně stojí na obrazu lišky pečující o mláďata, která je napadena psem-norníkem. Kampaňové texty popisují, jak „malá liščata v noře kňučí strachem“ a jak „zoufalá máma bojuje do posledního dechu“. Organizace tento obraz aktivně šíří ve vlastní kampani a dostává prostor i v mediálním prostoru.
Existuje ovšem zásadní právní skutečnost, o které kampaň mlčí nebo ji zmiňuje jen mimochodem: od 1. dubna 2025 je norování lišek v době, kdy mají mláďata, zákonem zakázáno. Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 64/2025 Sb. zavedla dobu hájení lišky obecné od 1. března do 30. června – tedy přesně v období, kdy liška vyvádí mladé. Toto bylo ostatně jedním z původních cílů kampaně samotné, který se tedy podařilo naplnit.
Přesto kampaň za úplný zákaz norování stále pracuje s obrazy liščat jako se svým primárním komunikačním nástrojem – i přesto, že norování v době mláďat je od jara 2025 nezákonné. Emotivní obraz liščat tak funguje jako emotivní nástroj pro kampaň za dalekosáhlejší cíl – úplný celoroční zákaz norování – který se ale tváří, jako by řešil problém, jenž legislativa fakticky vyřešila.
Techniky přesvědčování
Kampaň Svobody zvířat je mimořádně profesionálně zvládnutou komunikační operací. Je důležité ji analyzovat nikoliv jako soubor faktů, ale jako soubor přesvědčovacích technik.
1. Emocionální substituce místo věcné argumentace
Kampaň systematicky pracuje s tím, co by psychologové nazvali „affect heuristic“ – rozhodování na základě emocí namísto faktů. Pohled na liščátko aktivuje v mozku stejné mechanismy jako pohled na malé dítě. Organizace to vědomě využívá. Výsledkem je, že veřejná debata přestane být o myslivecké praxi a stane se debatou o tom, zda lidé „mají rádi zvířata“ – což je pole, na němž myslivci nemohou vyhrát.
2. Směšování norování, zkoušek psů v bezkontaktním norování a původní zkouškou v kontaktním norování.
Kampaň pracuje s pojmem „norování“ jako s jedním monolitickým jevem, přestože se jednalo o dvě zásadně odlišné praktiky. Původní kontaktní norování – kdy pes mohl s liškou fyzicky bojovat – bylo zakázáno již v roce 2015. Od té doby existuje pouze bezkontaktní výcvik, při němž psa a lišku oddělují kovové přepážky v umělé noře; fyzický kontakt je vyloučen. Samotné lovecké norování v přírodě pak probíhá bez předem připraveného „aréna“ – pes lišku v přirozeném prostředí vytlačuje ven, kde ji myslivec zastřelí. Kampaň tyto kategorie záměrně či z neznalosti míchá, čímž vytváří obraz brutálního krvavého zápasu, který neodpovídá standardní zákonné praxi.
3. Manipulace se statistikami
Organizace dlouhodobě uvádí, že norováním se loví přibližně 6 % lišek. Toto číslo je technicky správné – ale záměrně neúplné. Vedoucí představitel Českomoravské myslivecké jednoty Jiří Janota upozornil, že do statistik se nepočítaly liščata vynorovaná při lovu dospělých lišek. Pokud se tato liščata zahrnou, podíl norování na celkovém lovu stoupá k 25 %.
4. Argument vztekliny jako falešné vítězství
Kampaň triumfálně poukazuje na to, že vzteklina byla v ČR vymýcena, takže argument myslivců o její prevenci je obsoletní. To je pravda. Ale ignoruje, že lišky jsou přenašečem i jiných nemocí (například echinokokózy), a zcela přechází argument o regulaci predátorů a ochraně drobné zvěře – tedy zajíců, bažantů a koroptví, jejichž stavy lišky výrazně ovlivňují.
Babiš naletěl: Projev jako učebnicová ukázka dezorientace
Nejvíce se manipulativní povaha kampaně projevila v reakci politiků. Premiér Andrej Babiš se stal jejím nejhlasitějším politickým zastáncem. Jeho sněmovní projev z ledna 2025 je hodný podrobné analýzy.
Babiš ve sněmovně prohlásil: „Pět tisíc lišek ročně, hlavně mláďata, jsou zabiti, protože někdo noruje. Je na to dva tisíce psů, takzvaných norníků. A lišky jsou zavřené v klecích a oni na nich trénují. Co je to za hnus. Je to fakt týrání zvířat.“
Tento výrok obsahuje hned několik nepřesností najednou:
Fráze „hlavně mláďata jsou zabiti“ při norování neodpovídá praxi. Norování se tradičně zaměřuje na dospělé lišky; smyslem je regulace populace, nikoliv eliminace mláďat.
„Lišky jsou zavřené v klecích“ – Babiš zde popisuje výcvik v umělých norách, kde jsou lišky chovány pro trénink psů. Tato praxe je skutečně kontroverzní a v kampani kritizovaná. Ale Babiš ji zřejmě zaměnil s lovem samotným.
Celý výrok budí dojem, jako by psi při norování fyzicky zabíjeli liščata v klecích – tedy obraz, který neodpovídá ani výcviku (bezkontaktní), ani lovu (v přírodě).
Babiš navíc v projevu zdůraznil, že slíbil Kristýně Cábové ze Svobody zvířat, že vystoupí – čímž sám přiznal, že jeho postoj byl výsledkem přímé komunikace s kampaňovou organizací, nikoliv vlastního studia problematiky.
Vláda ANO, SPD a Motoristů sobě pak zákaz norování zařadila do programového prohlášení a v prosinci 2025 ho v podobě přílepku připojila k novele stavebního zákona – tedy mimo standardní legislativní proces, který by umožnil odbornou debatu.
Co kampaň záměrně neříká
Korektní obraz norování by musel zahrnout i fakta, která Svoboda zvířat systematicky vynechává nebo bagatelizuje:
Alternativy a jejich limity.
Myslivci argumentují, že odstřel lišky v noci (s termovizí) je sice nejčastější metodou, ale v lesním terénu obtížně realizovatelný. Norování umožňuje lov i ve vegetačním či nepřehledném terénu, kde je výstřel z kulovnice nemožný nebo nebezpečný.
Etika myslivců samotných.
Ve vlastní myslivecké komunitě panuje o norování v době mláďat relativní shoda – velká část myslivců ho odmítá z etických důvodů, ještě dříve než to zákon vyžadoval. Myslivecká diskusní fóra jsou plná příspěvků myslivců, kteří popisují, jak se norování v době mláďat záměrně vyhýbají. Kampaň ale pracuje s obrazem myslivce jako bezohledného krutovládce, což je karikatura.
Biologická role lišky.
Kampaň správně uvádí, že liška loví hraboše. Ale vynechává opačnou stranu – liška je také efektivní predátor zajíčků, bažantů a vejce hnízdících ptáků. Myslivci dříve neoznačovali lišku jako „škodnou“ bez důvodu. Jde o legitimní střet zájmů, nikoliv o sadismus.
Chovatelé norníků a ohrožená plemena.
Zákaz norování by fakticky ukončil lovecké využití jezevčíků – nejpočetnějšího psího plemene v Česku. Jak upozorňují chovatelé, bez nornických zkoušek přijdou tato plemena o svůj podstatu a přejdou do role čistě dekorativních mazlíčků. Jde o zásah do tradiční lovecké kynologie, která tvoří živé kulturní dědictví.
Jak emotivní kampaň funguje v politice
Případ norování je učebnicovým příkladem toho, jak může dobře organizovaná emotivní kampaň přeskočit odbornou debatu a dostat se přímo do legislativního procesu. Schéma vypadá takto:
1. Nasadíte emocionální obraz (liščata, krev, tma, strach) a distribuujete ho přes sociální sítě, kde algoritmicky uspěje, protože vyvolává silnou reakci.
2. Seberete podpisy – 77 tisíc podpisů pod petici je impozantní číslo, které politici vnímají jako volební signál.
3. Zasáhnete politika, který problematice nerozumí, ale rozumí tomu, že „liščata“ jsou populárnější než „myslivci“.
4. Zákon projde – ideálně jako přílepek k jinému zákonu, aby se minimalizovala šance na odbornou diskusi.
Celý proces přitom nezkoumá, zda je opatření efektivní, jaké má nezamýšlené důsledky, nebo zda existují méně restriktivní alternativy. Tyto otázky jsou v emotivní debatě relevantně nezodpověditelné, protože každý pokus o nuanci je interpretován jako obhajoba týrání zvířat.
Kde leží skutečný problém
Norování lišek je legitimní téma pro společenskou debatu. Existují opodstatněné argumenty pro jeho omezení i pro zachování. Organizace Svoboda zvířat má právo tuto debatu vést a prosazovat svůj pohled.
Problém ale nastává tehdy, když je tato debata vedena nikoliv prostřednictvím faktů, ale prostřednictvím cíleně sestavených obrazů určených k obejití racionálního uvažování. Kampaň Nora patří lišce pracuje s obrazy, které jsou buď fakticky nepřesné (liščata ohrožená norováním i poté, co norování v době mláďat bylo zakázáno), nebo záměrně zjednodušené (směšování kontaktního a bezkontaktního norování, vynechávání biologické role lišky jako predátora).
Výsledkem je legislativní změna, která vznikla nikoliv na základě odborné analýzy, ale na základě toho, jak silnou emocionální reakci zvládla kampaň vyvolat – a jak snadno tato emocionální reakce ovlivnila politiky, kteří se tématem nikdy hlouběji nezabývali.
To není výhra pro zvířata. To je výhra pro určitou komunikační techniku. A ta má v demokracii, kde by měla vládnout argumentace, svá jasná omezení.
Článek vychází z analýzy mediálních výstupů, zápisů z jednání Poslanecké sněmovny a veřejně dostupných materiálů organizace Svoboda zvířat a Českomoravské myslivecké jednoty.
