Článek
Úvod
Používání olověných broků při lovu představuje jeden z kontroverzních environmentálních problémů současnosti. Zatímco vědecká komunita shromáždila během posledních čtyř dekád přesvědčivé důkazy o škodlivosti olova pro životní prostředí a zdraví, myslivecké organizace poukazují na praktické aspekty, tradici a ekonomické dopady případného zákazu. Tento článek se pokouší objektivně zmapovat vědecké poznatky, analyzovat argumenty obou stran a formulovat vlastní názor autora na základě dostupných dat.
Vědecké důkazy o škodlivosti olova
Vědecký výzkum dopadu olověného střeliva na životní prostředí prošel od roku 1975 dramatickým rozvojem. Podle rozsáhlé literatury shromážděné výzkumníky Kanstrupa a kolektivu (2019) existuje přes 570 recenzovaných vědeckých studií publikovaných mezi lety 1975 a 2016, které se zabývají zdravotními a environmentálními důsledky používání olova ve střelivu. Počet studií výrazně narostl v posledních dekádách – z průměrných 6,9 článků ročně v letech 1975-1989 na 27,7 článků ročně v období 2010-2016, což odráží rostoucí vědecký zájem a pochopení problematiky.
Dopady na volně žijící živočichy.
Výzkum identifikoval více než 130 druhů živočichů, včetně vodních ptáků, dravců, hrabavých ptáků a plazů, kteří byli vystaveni otravě olovem ze střeliva (Tranel & Kimmel, 2009). Podle studie Sonneho a kolektivu (2023) publikované v časopise Eco-Environmental Health každoročně v Evropě uhyne na otravu olovem přibližně jeden milion vodních ptáků, což představuje přibližně 7 % všech zimujících vodních ptáků v Evropě. Dalším třem milionům způsobuje chronická otrava olovem vážné zdravotní problémy.
Mechanismus otravy je dobře zdokumentován.
Vodní ptáci spolykají olověné broky při sběru potravy ze dna vodních ploch, protože nemohou rozlišit olověné broky od drobných kamínků (gastrolitů), které potřebují ke správnému trávení. V kyselém prostředí ptačího žaludku se olovo rozpouští a vstřebává do krevního oběhu, což vede k neurotoxickým účinkům, poškození jater a ledvin, anémii a v závažných případech k úmrtí (Mateo et al., 2014).
Sekundární otravy dravců a mrchožravců.
Závažný problém představují také sekundární otravy dravých a mrchožravých ptáků, kteří konzumují postřelenou zvěř s olověnými fragmenty. Studie publikovaná v PLoS Medicine (Hunt et al., 2006) prokázala, že střelivo z olova se při průchodu tělem zvířete tříští na stovky drobných fragmentů, které se rozptylují až 45 cm od vstřelného otvoru. Tyto fragmenty jsou často tak malé, že nejsou detekovatelné ani rentgenem, ale jsou bioaktivní a toxické.
Pro orly, luňáky, supa a další dravce představuje postřelená nebo otravou oslabená kořist ideální cíl. Výsledky z České republiky ukázaly, že celá třetina odchycených a rentgenovaných hus měla v těle deformované, s největší pravděpodobností olověné broky (Česká společnost ornitologická, 2023). V případě orlů mořských bylo prokázáno, že již fragment olova o velikosti rýžového zrna může být letální díky jejich vysoce kyselému žaludku.
Dopady na lidské zdraví.
Olovo je neurotoxická látka bez známé bezpečné hladiny expozice. Studie z Grónska, Kanady a Ruska prokázaly souvislost mezi konzumací zvěřiny postřelené olověným střelivem a zvýšenými hladinami olova v krvi (Johansen et al., 2004). Grónští lovci konzumující zvěřinu měli průměrnou hladinu olova v krvi čtyř až desetkrát vyšší než bezpečnostní prahové hodnoty Evropské úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) pro vývojovou neurotoxicitu u dětí a chronické onemocnění ledvin u dospělých.
Zvláště zranitelné jsou děti, které vstřebávají až 50 % přijatého olova, zatímco dospělí pouze 8 %. Výzkumy prokázaly, že chronická expozice olovu vede ke snížení IQ, poruchám pozornosti, zhoršení paměti a narušení kognitivního vývoje (Grandjean & Landrigan, 2014). U dospělých pak olovo způsobuje kardiovaskulární onemocnění, poškození ledvin a reprodukční problémy.
Environmentální kontaminace. V Evropské unii se odhaduje, že každoročně se při lovu zvěře do prostředí uvolní 18-21 tisíc tun olova, z čehož asi 14 000 tun dopadá do suchozemských stanovišť a 5 000-7 000 tun do mokřadů (ECHA, 2018). Pouze přibližně 1 % broků zasáhne cíl, zbývajících 99 % dopadá do krajiny. Pro území České republiky se odhaduje, že v období 1900-1998 bylo vystříleno asi 23 milionů brokových nábojů, což představuje uvolnění přibližně 718 tun olova do prostředí (Řehák, 1999).
Ekonomické dopady znečištění.
Nová studie publikovaná v časopise Ambio (2019) odhaduje, že rozptyl olověného střeliva stojí pouze v Evropě přibližně 1 miliardu eur ročně ze ztrát v populacích volně žijících živočichů, poškození životního prostředí a socioekonomických nákladů. Tyto náklady zahrnují úhyn zvěře, náklady na zdravotní péči, ztráty v ekosystémových službách a náklady na sanaci kontaminovaných lokalit, zejména střelnic.
Argumenty zastánců olověných broků
Náklady alternativních materiálů. Jedním z hlavních argumentů mysliveckých organizací je vyšší cena bezolovnatého střeliva. Podle studie National Shooting Sports Foundation (2021) stojí bezolovnaté střelivo průměrně o 25 % více než olověné. Například krabice kvalitních ocelových broků může být o 5-15 dolarů dražší než olověná alternativa.
Tento argument však podle řady expertů nepřihlíží k celkovým nákladům na myslivost. Cena nábojů je relativně malou položkou v celkových výdajích typického lovce, který investuje do zbraní, optiky, oblečení, loveckých licencí a dalšího vybavení. Většina lovců navíc používá jen do deseti nábojů ročně na lov spárkaté zvěře, což znamená, že jedna krabice může vydržet několik sezon.
Dostupnost alternativ.
Čeští myslivci v roce 2023 poukazovali na problém s dostupností bezolovnatého střeliva. Podle vyjádření Petra Brandla, předsedy Oblastního mysliveckého spolku Plzeň, „takové broky prostě nejsou k sehnání. Výrobce nestíhá a bez nich je lov kachen nebo lysek vyloučený.“
Tento problém však je spíše přechodný a související s náhlou změnou legislativy bez dostatečné přípravné doby. Zkušenosti z Dánska a Nizozemska, které zavedly úplný zákaz olověných broků již v 90. letech minulého století, ukazují, že trh se přizpůsobil a alternativy jsou běžně dostupné.
Balistické vlastnosti.
Myslivci často argumentují, že ocelové broky mají horší balistické vlastnosti než olověné. Konkrétně se uvádí menší průraznost, menší účinný dostřel a vyšší riziko zranění místo okamžitého usmrcení zvěře, což může vést k zbytečnému utrpení zvířat.
Vědecké studie však tato tvrzení nepotvrzují. Výzkum Pierce et al. (2015) při testování olověných a bezolovnatých broků na hrdličce karolinské nezjistil rozdíly v množství ulovených nebo poraněných jedinců, ani v průniku broků tělem lovených ptáků. Podobně studie Mateo et al. (2014) nepotvrdila tvrzení, že by olověné broky uvízly v lovených kachnách, zatímco ocelové jimi prochází.
U střeliva pro spárkatou zvěř (jeleni, srnci, prasata) pak studie Knott et al. (2009), Trinogga et al. (2013) a Martin et al. (2017) prokázaly, že měděné a jiné bezolovnaté střely jsou z pohledu usmrcování, únikové vzdálenosti či podílu poraněných jedinců srovnatelné nebo dokonce lepší než olověné. Moderní měděné projektily pronikají lépe než olověné, vytvářejí menší ránu a minimálně fragmentují.
Tradice a kulturní aspekty.
Pro řadu myslivců představuje lov s olověným střelivem tradici sahající staletí zpět. Odpůrci zákazu často argumentují, že omezení představuje útok na mysliveckou kulturu a tradice. Safari Club International ve svém vyjádření uvedl, že „pro některé lovecké podmínky neexistuje praktická, cenově dostupná a dostupná bezolovnatá alternativa.“
Obavy z protimyslivecké agendy. Časté je také tvrzení, že zákaz olověného střeliva je ve skutečnosti motivován snahou omezit myslivost jako takovou. Podle studie Ellis & Miller (2023) je běžným tématem v zemích přecházejících na bezolovnaté střelivo přesvědčení, že tuto změnu prosazují odpůrci myslivosti.
Vědecké studie však neposkytují podporu této teorii. Zkušenosti z Nizozemska, Dánska, Norska a dalších zemí, které zavedly úplný nebo částečný zákaz olověných broků, ukazují, že nedošlo ke snížení počtu lovců ani úlovků.
Legislativa a aktuální situace
Evropská unie a Česká republika. Od 15. února 2023 vstoupilo v platnost nařízení Evropské unie zakazující používání olověných broků ve všech mokřadních a vodních biotopech s ochranným pásmem 100 metrů. Podle nařízení ECHA (Evropská agentura pro chemické látky) toto opatření chrání vodní ptáky před otravou a snižuje riziko sekundárních otrav dravců.
V České republice bylo ustanovení o zákazu olověných broků k lovu pernaté zvěře začleněno již do zákona o myslivosti v roce 2001, ale jeho účinnost byla opakovaně odkládána. Nakonec byl zákon změněn tak, že olověné broky jsou zakázány pouze k lovu vodního ptactva v mokřadech, což vedlo k nejasnostem ohledně vymezení těchto lokalit.
Dánsko jako průkopník. V dubnu 2024 se Dánsko stalo první zemí na světě, která zakázala všechny typy olověného střeliva pro lov, ne pouze broky pro lov vodních ptáků. Toto rozhodnutí bylo inspirováno předchozím zákazem olověných broků z 90. let, který vedl k významnému poklesu obsahu olova v mase zvěřiny za posledních dvě dekády. Zatímco koncentrace olova v mase zvěřiny v Dánsku klesly na velmi nízké úrovně, v jiných evropských zemích bez omezení se v poslední dekádě naopak zvýšily a jsou čternáctkrát vyšší než úrovně používané v celoevropských hodnoceních rizik.
Alternativy k olovu
Moderní bezolovnaté střelivo. V současnosti existuje řada efektivních alternativ k olověnému střelivu:
Ocelové broky – nejběžnější a cenově dostupná alternativa. Podle výrobců „dodávají hustší vzorce pro větší letalitu a jsou pozinkované pro prevenci koroze.“ Ceny jsou dnes srovnatelné s olověnými broky.
Měděné střely – pro střelbu na velkou zvěř. Monolitické měděné projektily vykazují vynikající zachování hmotnosti a penetraci. Spolehlivě se rozpínají při zásahu a vytvářejí efektivní ranový kanál. Jsou optimalizovány tak, aby kompenzovaly nižší hustotu mědi ve srovnání s olovem.
Bismutové broky – vyšší hustota než ocel, ale měkčí než měď. Vhodné jako střední cesta mezi ocelí a tradičními olověnými broky.
Wolframové broky – nejvyšší výkon, velmi těsné vzorce a značná energie na cíli. Preferované pro náročné lovecké scénáře, ačkoliv za vyšší cenu.
Použití armádou USA. Důkazem účinnosti bezolovnatého střeliva je fakt, že americká armáda nyní používá pouze bezolovnaté střelivo pro všechny své zbraně malé ráže. Pokud je toto střelivo dostatečně účinné pro vojenské účely, není důvod pochybovat o jeho vhodnosti pro myslivecké účely.
Názor autora: Je zákaz olova odůvodněný?
Na základě prostudovaných vědeckých studií se přikláním k názoru, že úplný zákaz olověného střeliva je odůvodněný a nezbytný. Toto stanovisko vychází z následujících úvah:
1. Vědecký konsenzus je jednoznačný. S více než 570 recenzovanými vědeckými studiemi, které dokumentují škodlivost olova pro životní prostředí a zdraví, není prostor pro pochybnosti o závažnosti problému. Roční úhyn milionu vodních ptáků pouze v Evropě není zanedbatelným „vedlejším efektem“, ale vážnou ekologickou krizí.
2. Existují funkční alternativy. Vědecké studie i praktické zkušenosti z řady zemí prokázaly, že bezolovnaté střelivo je stejně účinné nebo dokonce lepší než olověné. Argumenty o horší účinnosti nebyly vědecky potvrzeny. Moderní měděné projektily například pronikají lépe než olověné a způsobují menší utrpení zvířatům.
3. Ekonomické argumenty jsou relativní. Zatímco bezolovnaté střelivo je skutečně dražší, cenový rozdíl (přibližně 25 %) je v kontextu celkových nákladů na myslivost zanedbatelný. Navíc dlouhodobé ekonomické náklady používání olova (1 miliarda eur ročně pouze v Evropě) výrazně převyšují krátkodobé náklady na přechod na alternativy. Společnost jako celek platí za znečištění olovem vysokou cenu ve formě úhynu zvěře, zdravotních problémů a nákladů na sanaci.
4. Ochrana lidského zdraví je prioritou. Zvláště znepokojující jsou dopady na lidské zdraví, zejména na děti. Grónští lovci s hladinami olova v krvi čtyř až desetkrát nad bezpečnostními limity představují varování před riziky konzumace zvěřiny postřelené olověným střelivem. V době, kdy jsme eliminovali olovo z benzinu, barev a potrubí, je nesystémové jej nadále vnášet do potravinového řetězce prostřednictvím myslivosti.
5. Přechod je proveditelný. Zkušenosti z Dánska, Nizozemska, Norska a dalších zemí jasně ukazují, že přechod na bezolovnaté střelivo je proveditelný bez negativního dopadu na počet lovců či úlovků. Klíčem je dostatečná přechodná doba, vzdělávání lovců a zajištění dostupnosti alternativ.
6. Myslivci jsou ochránci přírody. Ironie současné situace spočívá v tom, že myslivci se tradičně považují za ochránce přírody a wildlife managementu. Pokračování v používání látky, která prokazatelně decimuje populace volně žijících živočichů včetně chráněných druhů, je v přímém rozporu s touto rolí. Přechod na bezolovnaté střelivo by naopak posílil pozitivní vnímání myslivosti ve společnosti.
Doporučení pro implementaci
Aby byl přechod na bezolovnaté střelivo úspěšný, navrhuji následující opatření:
Dostatečná přechodná doba – minimálně 3-5 let pro přípravu výrobců, distributorů i lovců.
Vzdělávací programy – kurzy a workshopy pro lovce zaměřené na balistické vlastnosti a správné používání bezolovnatého střeliva.
Ekonomické pobídky – zvážení systému dotací nebo daňových úlev na bezolovnaté střelivo, jak již testují některé státy USA.
Podpora výrobců – investice do výzkumu a vývoje cenově dostupnějších alternativ s optimálními balistickými vlastnostmi.
Monitoring a vyhodnocování – systematické sledování dopadu opatření na populace volně žijících živočichů i na mysliveckou komunitu.
Osobní zkušenost autora
Jako aktivní lovec jsem původně nechápal, proč by se mělo olovo zakazovat. Vždyť olovo je přeci stabilní kov, který v přírodě nereaguje, říkal jsem si. Byl jsem skeptický vůči zákazu a považoval jsem ho za zbytečné omezování myslivosti.
Po prostudování vědeckých studií zmíněných v tomto článku jsem však okamžitě změnil názor a přestal používat olověné náboje. Důkazy jsou prostě příliš přesvědčivé na to, abych je ignoroval. Když jsem si uvědomil, že olověné střelivo se tříští na stovky mikroskopických fragmentů rozptýlených po celém těle zvěře, nemohl jsem v dobré víře pokračovat v používání olova.
Mám děti a zvěřinu konzumujeme dost často. Proč bych měl zbytečně riskovat jejich zdraví, když existují srovnatelně účinné alternativy? Studie z Grónska ukazující hladiny olova v krvi lovců čtyř až desetkrát nad bezpečnostními limity mi otevřely oči. Nebezpečí není teoretické – je reálné a měřitelné.
Přechod na bezolovnaté střelivo byl pro mě jednoduchý. Měděné projektily fungují výborně, často dokonce lépe než olověné. Ano, jsou o něco dražší, ale co je to proti zdraví mých dětí? A když si člověk uvědomí, že náklady na myslivost zahrnují tisíce korun za zbraň, optiku, oblečení a vybavení, rozdíl pár desítek korun za náboj je zanedbatelný.
Kritika přístupu Evropské unie
Přestože podporuji zákaz olověného střeliva, musím kritizovat způsob, jakým Evropská unie toto opatření implementovala. EU vydala zákaz bez dostatečné edukační kampaně, bez vysvětlení důvodů a bez poskytnutí relevantních informací myslivecké veřejnosti.
Místo direktivního zákazu by EU měla:
Aktivně komunikovat vědecké důkazy – Vytvořit srozumitelné materiály v národních jazycích, které by jasně vysvětlovaly rizika olova pro zdraví lovců a jejich rodin, dopady na volně žijící živočichy a mechanismy otravy. Většina lovců nemá přístup k vědeckým studiím ani čas je studovat.
Upozorňovat na zdravotní nebezpečí – Olověné fragmenty v mase zvěřiny jsou nebezpečné zejména pro děti. Tato informace by měla být povinná v každé krabici nábojů.
Podporovat vzdělávání – Financovat vzdělávací programy pro lovce, kurzy o bezolovnatém střelivu, jeho výhodách a správném používání. Spolupracovat s mysliveckými organizacemi, nikoliv je obcházet.
Poskytovat ekonomickou podporu – Zejména v přechodném období zavést dotace na bezolovnaté střelivo nebo daňové úlevy, aby byl přechod pro lovce méně bolestivý ekonomicky.
Zajistit dostatečnou přechodnou dobu – Dát výrobcům a distributorům čas přizpůsobit výrobu a zásoby, aby nedocházelo k situacím, kdy bezolovnaté střelivo není k dispozici.
Problém současného přístupu EU je, že vytváří dojem útoku na myslivost, místo aby lovce přesvědčila, že tento krok je v jejich vlastním zájmu. Kdyby lovci věděli, že jejich děti konzumují neurotoxický kov, kdyby rozuměli tomu, jak olovo v kyselém žaludku ptáků zabíjí miliony jedinců ročně, většina z nich by dobrovolně přešla na bezolovnaté střelivo. Já jsem to udělal a znám desítky lovců, kteří by udělali totéž, kdyby měli k dispozici tyto informace.
Zákaz bez vysvětlení vytváří odpor. Edukace a transparentní komunikace vedou k pochopení a dobrovolné změně chování. EU by měla investovat více energie do vysvětlování než do zakazování.
Závěr
Problematika olověného střeliva představuje střet mezi tradicí a vědeckým poznáním, mezi krátkodobými ekonomickými zájmy a dlouhodobou ochranou životního prostředí a zdraví. Vědecké důkazy jsou však natolik přesvědčivé, že další odkládání řešení není ospravedlnitelné.
Zkušenosti z řady evropských zemí prokazují, že přechod na bezolovnaté střelivo je možný, proveditelný a nemá negativní dopad na myslivost. Moderní alternativy jsou účinné, stávají se dostupnějšími a cenově přijatelnějšími.
Olovo bylo během posledních dekád systematicky odstraňováno ze všech oblastí lidského života – z benzinu, barev, potrubí, hraček. Myslivost by neměla být výjimkou. Naopak, lovci jako tradičně zodpovědní správci přírodních zdrojů by měli být průkopníky této změny, ne jejími odpůrci.
Úplný zákaz olověného střeliva není útokem na myslivost, ale jejím logickým modernizováním v souladu s vědeckým poznáním 21. století. Je to krok, který chrání nejen volně žijící živočichy a přírodu, ale i samotné lovce a jejich rodiny.
Seznam použitých zdrojů
Bellinger, D. C. (2008). Very low lead exposures and children's neurodevelopment. Current Opinion in Pediatrics, 20(2), 172-177.
Česká společnost ornitologická (2023). Myslivci v EU už nesmí lovit na mokřadech olověnými broky. Ročně otrávily milion ptáků. Dostupné z: https://www.birdlife.cz
ECHA (2018). Annex XV Investigation Report: Lead in shot used in terrestrial environments. European Chemicals Agency.
Ellis, C., & Miller, M. (2023). Efforts to ban lead ammunition: a comparison between Europe and the United States. Wildlife Society Bulletin, 47(2).
Grandjean, P., & Landrigan, P. J. (2014). Neurobehavioural effects of developmental toxicity. The Lancet Neurology, 13(3), 330-338.
Green, R. E., & Pain, D. J. (2019). Risks to human health from ammunition-derived lead in Europe. Ambio, 48, 954-968.
Hunt, W. G., Burnham, W., Parish, C. N., Burnham, K. K., Mutch, B., & Oaks, J. L. (2006). Bullet fragments in deer remains: Implications for lead exposure in avian scavengers. Wildlife Society Bulletin, 34(1), 167-170.
Johansen, P., Asmund, G., & Riget, F. (2004). High human exposure to lead through consumption of birds hunted with lead shot. Environmental Pollution, 127(1), 125-129.
Kanstrup, N., Balsby, T. J., & Thomas, V. G. (2016). Efficacy of non-lead rifle ammunition for hunting in Denmark. European Journal of Wildlife Research, 62(3), 333-34
