Článek
Pokud by Joseph Goebbels žil v 21. století, nepotřeboval by ministerstvo propagandy. Stačil by mu Facebook, pár rozhořčených aktivistů a dobrý trigger. Profil „Kanec v žitě“ nedávno dostal mistrovskou ukázku, jak funguje digitální pogrom v přímém přenosu.
Když se vlna roztočí
Představte si: Vytvoříte díl podcastu o norování. Téma možná kontroverzní, ale legitimní součást diskuse o myslivosti. A pak se stane něco, co by Kafka pojmenoval „Proces 2.0“ – váš profil začne dostávat takové množství hromadného nahlašování, že Facebook automaticky omezí jeho dosah.
Není to cenzura, říká algoritmus. Je to jen „ochrana komunity“.
Kanec v žitě reaguje s pozoruhodnou trpělivostí: „Už asi týden přemýšlím nad vlnou reakcí… Ten týden, kdy byl můj profil omezený kvůli hromadnému nahlašování obsahu, mi dal docela dost času si některé věci srovnat v hlavě.“
Připomíná vám to něco? Třeba ghetta, kam se házeli lidé, než se "vyřeší jejich případ"? Digital age ghetto je jen jiný – nevidíte zdi, ale účinek je podobný. Jste izolováni, vaše slova se nedostanou ven, a mezitím si dav může užívat pocit spravedlnosti.
Rétorika známá z učebnic dějepisu
A teď pozor na klasiku. Kanec v žitě cituje výroky, které slýchá:
„Nedělej to, bude jen hůř. Zbytečně si uškodíš. Rozlítíš další lidi.“
Kdybychom vyměnili kontext, mohlo by to být z roku 1938: „Neprotestuj, nedělej vlny, přizpůsob se, schováš se a přežiješ.“ Appeasement fungoval skvěle – pokud máte rádi Mnichov.
Moderní aktivismus objevil starou pravdu: Když chcete někoho umlčet, nemusíte ho fyzicky napadnout. Stačí vytvořit atmosféru strachu. „Mlč, nebo bude hůř.“ Nejlepší cenzura je ta, kterou si oběť provede sama.
Otázka, která by měla vadit všem
„A tak si kladu otázku – kde je hranice mezi rozumnou opatrností a samocenzurou?“
Tady Kanec v žitě klade otázku, která by měla znepokojit každého, kdo si myslí, že žije v demokracii. Protože odpověď je znepokojivá: Hranice neexistuje. Samocenzura je ta hranice.
V předválečném Německu také spousta lidí ztichla. Ne protože by je zavřeli – ale protože věděli, co se stane, když budou mluvit. Společenský ostrakismus. Ztráta zaměstnání. Nálepka „nestoudného provokatéra“.
Dnes to není jiné: „Jak má člověk reagovat, když se místo argumentů objevují osobní útoky, agrese nebo snaha umlčet druhou stranu hromadnými hlášeními?“
Odpověď? Nijak. To je přeci ten záměr. Když tě zbijí argumenty, zbijí tě hlášeními. A když tě zbijí hlášeními, ostatní to vidí a ztichnou preventivně.
„Nechci nikoho napadat ani vést osobní válku“
Tady je třeba ocenit ironii situace. Kanec v žitě píše: „Nechci nikoho napadat ani vést osobní válku. Nechci být stejný.“
Zatímco on přemýšlí o tom, jak zůstat slušný, ti druzí používají taktiku digitálního bombardování. Je to jako přemýšlet o pravidlech fair play, když proti vám stojí dav s pochodněmi. Chvályhodné? Ano. Efektivní? Ptejte se Židů, kteří věřili, že slušnost a rozum zvítězí.
„Proč se někdy přísně hodnotí jedni, zatímco u druhých se podobné jednání přehlíží?“
Protože, drahý kanče, to tak vždycky fungovalo. Pravidla platí pro ty „druhé“. Pro nás, svaté bojovníky za dobro, neplatí nic. My přeci bojujeme za pravdu! (Copak to nikdo nečetl v těch dějinách o křižácích, inkvizici, nebo revolucionářích?)
Otázka je zbraň i odpověď
„Ale zároveň si myslím, že otevřená debata by neměla končit ve chvíli, kdy začne být nepohodlná.“
A tady je jádro pudla. Debata má končit přesně tehdy, kdy začne být nepohodlná – to je celá pointa moderní cancel culture. Když se ti nelíbí argument, nezpochybníš ho logikou. Zpochybníš legitimitu toho, kdo ho pronáší.
Finální ironie
„Ten díl pravděpodobně natočím. Otázka je jen jakým způsobem a kdy.“
Představte si tu absurditu: Člověk musí kalkulovat, jak a kdy může legálně a fakticky hovořit o tématu, které ho trápí. V demokratické zemi. V 21. století.
Goebbels by plakal dojetím. Konečně systém, kde se lidé sami cenzurují, sami se bojí, sami váhají – a všechno to za něj udělá algoritmus a rozhořčený dav.
Nejlepší na celé věci? Aktivisté si budou myslet, že bojovali za dobro. Přesně jako všichni předtím.
Epilog pro ty, kdo to pořád nechápou:
Pokud vaše metody připomínají historické štvanice, ale vy si myslíte, že je to v pořádku, protože „tentokrát je to oprávněné“ – gratuluji, právě jste pochopili, jak přemýšlel každý lynčující dav v historii lidstva.
Oni všichni si mysleli, že mají pravdu.
