Článek
Atentát
Na začátku června (7. června) byl v Kolumbii těžce postřelen jeden z prezidentských kandidátů Miguel Uribe Turbay, kandidát opoziční strany Demokratický střed, kterou založil bývalý prezident Álvaro Uribe Vélez. Uribe Turbay (39) byl postřelen při projevu ve městě Fontibón západně od Bogoty kolem 17:00 místního času (22:00 GMT).
Klinika Santa Fe Foundation v Bogotě oznámila, že politik byl přijat na jednotku intenzivní péče, podstoupil zákroky a zůstává ve vážném stavu s rezervovanou prognózou. Na sociálních sítích se objevila videa z útoku, kdy byl politik těžce postřelen, i z okamžiků, kdy se mu ostatní lidé snažili pomoci. Ze záběru je patrné, že politik v tom okamžiku nebyl při vědomí a těžce krvácel.
Jeho zdraví a motiv pokusu o vraždu znepokojují celou zemi. Lidé před Nadací Santa Fe v Bogotě, kde se Miguel Uribe Turbay léčí, pokládají květiny, svíčky a státní vlajky a modlí se za jeho uzdravení.
Pachatel byl podle starosty Bogoty Carlose Fernanda Galána zadržen a policejní zpráva uvádí, že se jednalo o nezletilého.
Podle kolumbijského ministra obrany Pedra Sáncheze jsou zvažovány tři hypotézy: útok na zástupce Uribe Turbaye jako opozičního senátora, jeho politickou stranu nebo pokus o destabilizaci vlády.
Devětatřicetiletý senátor ze strany Centro Democrático zůstává i po třech týdnech v kritickém stavu na klinice nadace Santa Fe v Bogotě.
Vyostřený spor o reformu pracovního práva
Atentátem vyvrcholil několik měsíců trvající spor prezidenta Gustava Petra s opozicí o reformu pracovního práva, který kolumbijské politiky zaměstnává už řadu měsíců. Právě Miguel Uribe Turbay byl jedním z nejhlasitějších kritiků a jeho spor se současným prezidentem vyvrcholil doslova jen pár hodin před atentátem.
Prezident Petro se nejprve snažil reformu dvakrát prosadit v Kongresu, ale když v březnu ani napodruhé neuspěl, přišel v květnu s nápadem na vypsání referenda o dvanácti otázkách. Ani vypsání referenda těsně neprošlo, pro bylo 47 hlasů a proti 49. To prezidenta velmi popudilo a zákonodárce obvinil dokonce z podvodu.
Petro obvinil také Kongres z toho, že pracuje proti zájmům pracujících a vyzval pracující, aby demonstrovali po celé zemi. Po neúspěších v Kongresu se prezident Petro rozhodl ke kontroverznímu kroku a referendum, které se bude konat v srpnu, vyhlásil pomocí prezidentského dektretu. To popudilo řadu zákonodárců, kteří mluví o porušení ústavy, překročení prezidentových pravomocí, nebo dokonce o diktátorských sklonech.
Někteří právní experti dávají za pravdu opozici, že vyhlášení referenda dekretem, kterým Petro hodlá získat podporu pro své reformy, by mohlo v zemi vytvořit ústavní krizi.
Mezi klíčové otázky referenda patří, zda by zaměstnanci měli za práci ve svátek dostávat dvojnásobnou mzdu, zda by měl pracovní den končit v 18 hodin, nebo zda mají zaměstnanci dostávat výhradně smlouvy na dobu neurčitou.
Rozpor mezi prezidentem Petrem a Kongresem je patrný již od začátku jeho funkčního období v roce 2022, ale nyní, když se blíží parlamentní a prezidentské volby, se jejich vztah vyostřil.
Vzhledem ke kontroverzím, které referendum vyvolalo, se Petrova vláda rozhodla předložit vydaný dekret kolumbijskému ústavnímu soudu k přezkumu. Státní rada zároveň zvažuje žalobu, která by měla zrušit hlasování Senátu.
Právě Uribe Turbay je častým kritikem politiky současného prezidenta Petra, prvního levicového prezidenta v moderních dějinách Kolumbie. Podle informací ze senátního webu se Uribe Turbay zabývá otázkami ekonomiky, zaměstnanosti, bezpečnosti a posilování bezpečnostních sil a prosazoval zákony na zlepšení přístupu k základním službám, jako je vzdělávání a zdravotní péče, zejména v odlehlých oblastech.
Spor o vyhlášené referendum se vyostřil jen několik hodin před vražedným útokem na Uribe Turbaye. Nejdříve prezident Petro na sociální síti X uvedl, že „každý ministr, který prezidentský dekret nepodepíše, okamžitě odejde“. O několik hodin později na to zareagovat Uribe Turbay svým tweetem, že zažaluje ministry, kteří podepsali dekret, kterým Petro vyhlásil referendum, za zneužití úřadu.
Atentát vyvolal zděšení i za hranicemi Kolumbie
Útok vyvolal řadu reakcí, které především odmítají násilí proti politikům a vyjadřují obavu z návratu k temným dobám z 80. a 90. let. Mezi prvními reagoval bývalý kolumbijský prezident a zakladatel Demokratického centra (za které Uribe Turbay kandiduje) Álvaro Uribe Vélez.
„Zaútočili na naději národa, skvělého manžela, otce, syna, bratra, skvělého kolegu. Modlíme se k Bohu za Miguelovo uzdravení. Vkládáme důvěru v lékaře, ozbrojené síly a soudní systém. Vyzýváme veřejnost k zamyšlení,“ uvedla na svém účtu na síti X.
Vyjádřil se i jeden z protikandidátů v prezidentské volbě Sergio Fajardo: „Hrůza! Kategoricky odmítám útok na Miguela Uribeho, slušného člověka ve světě politiky, jehož rodinná historie nespravedlivě utrpěla násilí, které tolik poškodilo naši zemi,“ uvedl v rozhovoru pro místní média.
Atentát vyvolal i zahraniční reakce. Mezi prvními se vyjádřila italská premiérka Giorgia Meloni: „To, co se stalo kolumbijskému prezidentskému kandidátovi Miguelu Uribemu Turbayovi, který je na pokraji smrti poté, co byl postřelen během veřejného shromáždění v Bogotě, nás nechává beze slov. Vyjadřuji senátorovi Uribemu a jeho rodině svou soustrast a soustrast celé italské vlády, spolu s odsouzením tohoto vážného útoku na demokracii a nadějí, že viníci budou plně objasněni,“ napsala Meloni na sociálních sítích.
Svou účast vyjádřil i ekvádorský prezident Daniel Noboa: „S hlubokým zármutkem stojím v této těžké době s rodinou Miguela Uribeho. Můj respekt a modlitby jsou s vámi,“ řekl.
Někteří politici nevyjadřují jen účast a naději na brzké uzdravení, ale pustili se i do kritiky vyostřeného politického boje, který atentátu předcházel, i samotného prezidenta Petra.
S jedním z nejtvrdších komentářů přišel americký ministr zahraničí Marco Rubio, kdy na síti X napsal: „toto je přímá hrozba pro demokracii a důsledek násilné levicové rétoriky vycházející z nejvyšších úrovní kolumbijské vlády.“
Velmi tvrdá prohlášení ale padají i z úst kolumbijských politiků, kdy ti mírnější označují referendum za protiústavní a ti nejkritičtější označují Petra za autoritáře a diktátora. „Petro překročil hranici a stal se diktátorem! Vyhlášení referenda dekretem je ranou pro demokracii, do očí bijícím zneužitím moci (…) Kolumbijské ozbrojené síly musí být ostražití vůči jakémukoli úderu proti ústavě a demokracii ze strany Petra a jeho vlády,“ napsala pravicová kandidátka Vicky Dávila ve dvou příspěvcích na X.
Prezident Petro jakoukoli souvislost mezi svou politikou a atentátem na Miguela Urige Turbaye odmítl a tvrdě kritizoval všechny, kteří je spojují: „Musím také odmítnout oportunistický, nízkopraktický a darebácký pokus zneužít bolest rodiny a samotného Miguela Uribe Turbaye k politickým účelům (…) Vzorce zločinu opakují vzorce úmrtí většiny kolumbijských politických vůdců.“
Vrací se Kolumbie do dob Pabla Escobara?
Atentát na Miguela uribe Turbaye je děsivým připomenutím politického násilí z konce 80. let, kdy Pablo Escobar vedl regulérní válku proti veřejným institucím, a kdy během prezidentské kampaně v roce 1989 byli během šesti měsíců zavražděni tři prezidentští kandidáti.
Přes tento brutální útok, je ale dnešní Kolumbie už jiná. „Co se týče dat, nemáme tehdejší hrozbu obchodování s drogami. Ačkoli byl čin ohavný, nejsme na úrovni státního podrobení vlnám násilí, které jsme zažili v minulosti,“ objasňuje Laura Bonilla, zástupkyně ředitele Nadace pro mír a usmíření (PARES) v Kolumbii.
„Některé podobnosti mezi tehdejší dobou a současnou situací jsou však nápadné,“ dodává výzkumnice pro BBC Mundo. Ačkoli se Laura Bonilla snaží nesrovnávat současnou situaci s násilím konce 80. let, určité podobnosti zde přesto vidí. „Skutečnost, že se to děje během nástupu první levicové kolumbijské vlády, staví minulost do popředí naší kolektivní paměti,“ vysvětluje.
V oněch osudných šesti měsících mezi lety 1989 a 1990 byli zavraždění tři levicoví kandidáti. Prvním z nich byl Luis Carlos Galán Sarmiento, bojovník proti obchodu s drogami a korupci, který zemřel 18. srpna 1989 poté, co byl zastřelen nájemnými vrahy při akci připisované Medelínskému kartelu s podporou zkorumpovaných státních úředníků.
O necelý rok později, 22. března a 26. dubna 1990, byli zavražděni Bernardo Jaramillo Ossa a Carlos Pizarro Leongómez. Jaramillo Ossa byl členem Vlastenecké unie, aliance založené členy FARC-EP a Kolumbijské komunistické strany v roce 1985. Pizarro Leongómez byl kandidátem Demokratické aliance M-19, která vznikla demobilizací levicové gerilové skupiny M-19.
Řádění Pabla Escobara a jeho Medelínského karteluzasáhlo i rodinu Uribe Turbaye, když v roce 1991 zemřela jeho matka, při pokusu o záchranu, poté co byla unesena a měsíce držena Escobarovými muži. Během oné osudné vlny vražděnízemřelo mnoho politiků, novinářů a civilistů při zločinech spáchaných pravicovými i levicovými frakcemi.
Ani dnes není Kolumbie bezpečnou zemí a spolu s Ekvádorem, Brazílií a Hondurasem má nejvyšší počet vražd v regionu. Přesto se situace postupně zlepšuje. Podle Nadace Insight Crime Foundation, která zkoumá bezpečnost v Latinské Americe a Karibiku, zaznamenala Kolumbie v roce 2024 25,4 vražd na 100 000 obyvatel, což byla nejnižší hodnota za poslední čtyři roky.
V roce 1990 přitom míra vražd překročila 70 vražd na 100 000 obyvatel. Z těchto čísel vyplývá, že současnou Kolumbii není možné srovnávat s obdobím 80. a 90. let, kdy Pablo Escobar a jeho Medelínský gang vedl doslova válku proti státním institucím.
Už samotný fakt, že má Kolumbie pro mnoha letech levicovou vládu, a že se vede politická diskuze i o jiných tématech než jen bezpečnosti svědčí o tom, jak dlouhou cestu země od 90. let urazila.
