Článek
Donald Trump má za sebou jeden rok svého druhého funkčního období. Uplynulý rok v americké vrcholné politice lze popsat různě, jen ne jako běžný nebo obyčejný. Trump dokázal snad každý měsíc provést něco nečekaného, neuvěřitelného – něco, co před ním ještě žádný prezident spojených států neudělat.
A mnohdy šlo o činy na samé hranici ústavnosti, nebo už dokonce za ní, využívání prezidentských pravomocí na maximum nebo ještě více, útoky na média, soudy, opozici, na zahraniční rivaly i spojence. Nabízí se proto otázka, zda jsou Spojené státy americké stále ještě demokratickou zemí, případně zda jejich demokratické zřízení Trumpa přežije. Za uplynulý rok se otázkami demokracie v USA zabývala řada článků, které zvažují různá hlediska, přináší různé argumentů a dochází k různým závěrům. Před čím varují? Co očekávají? A v čem vidí šanci pro Americkou demokracii?
Již v březnu vyšel na americkém portálu The fulcrum článek, který přináší hlavní myšlenky diskuze mezi několika vědci, kterou uspořádala Network for responsible public policy. Zúčastnění upozorňují na ohrožení americké demokracie a připomínají řadu problémů, které současná vláda Donalda Trumpa přináší.
Podle článku čelí dnes americký demokratický systém alarmující zkoušce, která může být nejtěžší od podpisu americké ústavy v roce 1787. Uprostřed této nejisté doby vyvstávají klíčové otázky: Odolá systém brzd a protivah amerického politického systému bezprecedentní výzvě – a jak by měli běžní občané reagovat, když se zdá, že se jejich vláda odchyluje od demokratických principů?
Profesorka Lisa L. Millerová z Rutgers College tvrdí, že americký politický systém je již nějakou dobu v krizi. „Je čas přiznat si, že máme problém,“ poznamenala a uznala rostoucí odtržení mezi elitami a potřebami běžných občanů. Millerová dále tvrdí, že činy nové administrativy, zejména její ignorování tradičního systému brzd a protivah, naznačují, že demokracie je skutečně ohrožena.
Millerová se zmínila o konkrétních činech, které odrážejí autoritativní styl vládnutí, konkrétně o klíčových jmenováních v administrativě, která podle Millerové upřednostňují loajalitu před kompetencí. Tento přístup podkopává demokratické principy a oslabuje fungování vlády. Millerová také poukázala na rané kroky administrativy, včetně snižování federálních výdajů, udělování milosti zločincům a zároveň útoky na policisty a zrušení klíčové ochrany občanských práv, jako na jasné známky autoritářského překročení moci.
Podle Millerové spoléhání se prezidenta na výkonná nařízení namísto standardního legislativního procesu signalizuje, že i v případě, že by Kongres ovládala opozice, nemusí to mít zásadní vliv na kroky Donalda Trumpa.
Henry L. Chambers Jr. z University of Richmond zdůraznil přísahu, kterou skládají všichni volení úředníci a federální zaměstnanci, konkrétně myšlenku bránit Ústavu proti všem nepřátelům, ať už zahraničním, nebo domácím. Naznačil tím, že se mimo jiné zavazují k obraně demokracie. V souvislosti s touto myšlenkou se ptá: „Co mají tito volení úředníci a zaměstnanci v této době dělat?“
Chambers také nastolil kritickou otázku: Co se stane, když se systém brzd a protivah začne rozpadat? Zejména poukázal na rozhodnutí vlády o nevyužití finančních prostředků. A ptá se, zda by prezident měl mít pravomoc odmítnout utratit peníze, které Kongres již přidělil. Vysvětluje, že pokud výkonná moc získá veškerou moc, není zcela jasné, kdo ji může zastavit.
Jako podstatnou hodnotili diskutující také roli bohatých elit při ovlivňování současné administrativy. Millerová i Chambers vyjádřili obavy ohledně rozsahu, v jakém mohou nejbohatší jednotlivci utvářet politiku. „Je zásadní, abychom si uvědomili problém vlivu elit a obavy, které mají obyčejní Američané ohledně každodenních, základních problémů, které se často k politikům vůbec nedostanou“ řekla Millerová.
A co mohou v tomto politickém zmatku dělat běžní občané? Millerová se domnívá, že akce na státní a místní úrovni mohou mít významný dopad na Washington a signalizovat, co z pohledu běžných Američanů funguje a co nefunguje. Podle Millerové mohou hnutí na místní úrovni a místní protesty účinně bojovat proti přehnaným zásahům vlády.
V září přinesl portál Yahoo rozhovor s chilskou politoložkou a socioložkou, Marcelou Ríos, regionální ředitelkou Mezinárodního institutu pro demokracii a volební pomoc (IDEA International), která varovala nejen před vývojem v samotných spojených státech, ale i jinde na Americkém kontinentu.
Marcela Ríos prohlásila, že Trumpova administrativa „legitimizuje autoritářské a neliberální chování, transformuje narativy o demokracii a mění roli strategického partnera v regionu, pokud jde o prosazování lidských práv a demokracie“.
Rychlost, s jakou dochází k útokům na americkou demokracii, ukazuje, že „ne všechny procesy zhoršování demokracie budou pomalé nebo budou probíhat po dobu dvou desetiletí s postupnými omezeními,“ uvedla Marcela Ríos.
„Když je vysoká koncentrace moci, úpadek demokracie může nastat extrémně rychle. To je něco, co nás velmi znepokojuje,“ dodala Ríosová během rozhovoru v Santiagu v Chile, které hostilo oslavu 30. výročí IDEAS International.
Situace se nezhoršuje jen ve Spojených státech, ale v celém regionu. V roce 1995, kdy byl institut IDEAS International založen, svět zažíval „moment demokratické expanze po třetí vlně demokratizace“ a s výjimkou Kuby v celé Latinské Americe neexistovaly žádné autoritářské režimy, vzpomíná Ríosová.
O třicet let později, poznamenala, „jsme v globálním okamžiku neúspěchů“ a v regionu nyní existuje pět autoritářských režimů: Kuba, Nikaragua, Venezuela, Haiti a nejčerstvěji i Salvador.
„Dnešní hrozbou není státní převrat ani bombardování prezidentského paláce, ale vnitřní podkopávání demokracie. To znamená použití pravidel k narušení jejich fungování,“ varovala socioložka.
Úpadek demokracie je podle socioložky důsledkem souboru faktorů, včetně ztráty důvěry veřejnosti v instituce v důsledku korupce, a také „pomalosti“ a „neefektivity“, s níž systém často řeší problémy, které lidi trápí, jako je nerovnost a bezpečnost.
Ríos prohlásila: „Bezprostřednost komunikace a života vyžaduje, aby politika a demokracie reagovaly rychle. A demokracie není stvořena pro rychlá řešení. (…) Císař nebo generál budou schopni činit rozhodnutí rychleji než kongres.“
„Extremistická, autoritářská a neliberální hnutí zneužívají této nespokojenosti a těchto slabin demokracie k vytváření zjednodušených řešení složitých otázek, vytváření znepřátelených skupin a polarizace,“ dodala socioložka.
Navzdory bezútěšným vyhlídkám se Ríos domnívá, že v regionu stále existuje naděje, pokud budou chráněny volební instituce, bude se bojovat proti dezinformacím, bude regulováno financování politických stran a ti, kteří smýšlejí jinak, již nebudou vnímáni jako nepřátelé.
„Demokracie zůstává v rukou lidí, komunit a máme také dobré příklady odolnosti. Máme velkou naději a víru, že Latinoameričané mají k demokracii stále velmi silné pouto, protože za ni bojovali v složitých časech,“ uzavřela s optimizmem Rios.
Velmi kritický článek vyšel již v březnu na kanadské CBC. Přináší vyjádření Staffana Lindberg, vedoucího projektu Varieties of Democracy na švédské Univerzitě v Göteborgu. V rámci projektu Varieties of Demokracy je hodnocena úroveň demokracie v jednotlivých zemích.
Za rok 2024 se USA v rámci Varieties of Demokracy zařadili do nejvyšší kategorie s označením „liberální demokracii“. Lindberg ale zdůraznil, že jde o hodnocení za rok 2024 a události roku 2025 neměli žádný vliv na hodnocení a varoval, že hodnocení za rok 2025 se může výrazně lišit. „Pokud to takto bude pokračovat, Spojené státy již nebudou hodnoceny jako demokracie, až zveřejníme data [za rok 2025],“ řekl. „Pokud to takto bude pokračovat, demokracie [tam] nevydrží ani šest měsíců.“ dodal.
Lindberg upozornil zejména na Trumpovo omilostnění 1 500 jeho podporovatelů, kteří zaútočili na Kapitol ve snaze zvrátit výsledky voleb; propuštění nezávislých dozorčích orgánů bez soudního procesu; čistky v policejních a vojenských sborech; ignorování zákonů; a jednostranné rušení federálních programů a dokonce i celé organizace, kterou vytvořil americký Kongres.
Trump také prohlásil milosti udělené jeho předchůdcem Bidenem za neplatné a zrušené. Na ministerstvu spravedlnosti pronesl ostře stranický projev, v němž požadoval stíhání médií a některých protivníků. Pohrozil sankcemi řadě univerzit. Poprvé v historii použil 227 let starý zákon o válečných opatřeních v době míru, aby mohl deportovat obviněné členy gangu bez řádného procesu. A co je nejdůležitější, když se tento plán deportace dostal k soudu, ignoroval soudní příkaz a porušil ústavní záruku soudní ochrany.
Zásadní nejsou podle Lindberga jen kroky, které Trump dělá, ale i rychlost s jakou postupuje. Proto připustil, že by USA mohli za rok 2025 propadnout do druhé nejnižší kategorie, která se nazývá „volební autokracie“. V tom případě by se USA propadly mimo kategorie označované za demokratické.
Lindberg upozornil, že Trump dělá mnoho stejných věcí jako Recep Tayyip Erdoğan v Turecku, Viktor Orbán v Maďarsku a Narendra Modi v Indii – jen mnohem rychleji. „Je to tempo,“ řekl Lindberg. „Snaží se za pár měsíců udělat to, co jim trvalo osm až deset let… Je to více než hrozné.“
Za klíčové pro zachování demokracie považuje soudy. Soudní rozhodnutí a Trumpova reakce budou zásadní. V zemích, které se autoritářským tendencím ubránili, řekl, soudy sehrály klíčovou roli, a jmenoval Polsko, Brazílii, Severní Makedonii a Zambii.
S Lindbergem souhlasí i Michael Miller, profesor na George Washington University ve Washingtonu, D.C., který se specializuje na erozi demokracie a vede průzkum mezi odborníky v této oblasti. „Takhle vypadá volební autokracie,“ řekl.
Miller vysvětlil, jak „volební autokracie“ vypadá v praxi. Ve volební autokracii můžete volit, můžete protestovat, můžete kritizovat vládu – ale za určitou cenu. Touto cenou je podle Millera strach z odvety: ztráta zaměstnání, veřejných financí nebo zakázek. Postupem času se vás strach zmocní a lidé, včetně mocných majitelů médií, začnou s autocenzurou.
Podle Millera je také zásadní reakce médií a občanů na Trumpovo chování. Stalo se z toho klišé, řekl Miller, ale zkuste si jako myšlenkový experiment představit jiného amerického prezidenta, který by pronesl stejný projev jako Trump. Představte si například Joea Bidena, jak říká tyto věci, a pak si představte reakci médií.
To by bylo nemyslitelné, média by na to nepochybně velmi důrazně upozornila. Ale v případě Trumpa je to považováno za normální, a to je nesmírně nebezpečné.
Naopak zářijový článek v magazínu Politiko je k zachování americké demokracie optimistický. Připouští sice, že existuje mnoho varování odborníků, že americká demokracie může být ohrožena, mezi jinými uvádí třeba knihu Jak demokracie umírají od harvardských politologů Stevena Levitského a Daniela Ziblatta, ale zároveň s jejich závěry polemizuje. Tvrdí, že se Amerika v mnohém liší od zemí, které o svou demokracii přišly, a připomíná, že některé země, kde docházelo k podobným změnám jaké zavádí Trump v Americe, se autoritářským tendencím dokázali ubránit.
Zároveň vidí celou řadu silných stránek, které by mohli USA před ztrátou demokracie ochránit. Jednu z nich vidí v bohatství USA a tvrdí, že bohaté země si z pravidla demokracii udrží. Politolog Seymour Martin Lipset v roce 1959 napsal: „Čím bohatší je národ, tím větší je šance, že si udrží demokracii.“ Dodal, že tato myšlenka sahá až k Aristotelovi. Zda vysoký příjem na obyvatele může učinit národ demokratickým, není tak jasné a definice demokracie, natož výpočty příjmů, mohou být nejasné, ale obecné tvrzení, že bohatství udržuje demokracii, se opakovaně osvědčilo.
Prominentní teoretik demokracie Adam Przeworski z Newyorské univerzity, narozený v Polsku za nacistů a vychovaný za komunistů, v roce 2005 prezentoval svou studii, ve které ukázal, že demokracie v rozvojových zemích opakovaně upadají. Oproti tomu bohatší země si demokracii udrží. Zároveň určil hranici. Ekonomiky bohatší než Argentina, když se v roce 1976 armáda chopila moci, si podle jeho závěrů demokracii udrželi. Žádná z nich nezklamala, navzdory „válkám, nepokojům, skandálům, ekonomickým a vládním krizím, peklu i přílivu“.
Další výhodu pro americkou demokracii vidí magazín Politico v tom, že jde o prezidentskou demokracii. Premiéři z definice ovládají většinu hlasů v parlamentu, takže opozice nemůže ani doufat, že je zastaví kontrolou horní nebo dolní legislativní komory, jako je to v americkém Kongresu. A když si hlasy rozdělí více stran, může malá většina někdy získat v parlamentu nadpoloviční většinu. Je pozoruhodné, že v roce 2010 získal Viktor Orbán s pouhými 53 procenty hlasů dvoutřetinovou většinu v maďarském sněmu. To mu umožnilo získat nadvládu nad Ústavním soudem, přepsat ústavu a krok za krokem si zajistit autokratickou kontrolu.
Nedostatečná je podle Politica i Trumpova popularita. Jmenuje dva prezidenty, kterým se podařilo demokracii ve svých zemích porazit. Jde o Alberta Fujimoriho v Peru a Nayiba Bukeleho v Salvadoru. Oba se dostali k moci řešením velkých krizí, které jim pomohly dosáhnout popularity mezi lidmi 80 až 90 procent. Při takové popularitě veřejná kontrola včetně soudů, kongresu a armády v podstatě nefunguje.
V případě Fujimoriho byla jednou z krizí inflace ve výši 10 000 %. Peníze, za které jste si o pět let dříve koupil luxusní dům, vám v roce 1990 sotva vystačily na tubu zubní pasty. Fujimori drasticky snížil míru inflace na mnohem běžnější úroveň. Také zastavil občanskou válku vedenou partyzány z organizace Světlá stezka, při níž zemřely desítky tisíc Peruánců.
Bukele v roce 2019 vyhrál prezidentské volby v Salvadoru jako populistický outsider, který slíbil, že zakročí proti gangům, které ovládly zemi. Covid mu v jeho snahách jen pomohl. Uzavřel zemi a udržel úmrtnost v zemi na méně než pětině úmrtnosti v Mexiku nebo Spojených státech. Snížil míru vražd na pětinu jejího vrcholu z roku 2015. Zajistil si nadpoloviční většinu v Kongresu, pročistil soudnictví a tím získal absolutní moc v zemi.
Jednotlivé články popisují úpadek demokracie v USA více či méně kriticky, akcentují různé kroky Trumpovi administrativy, dochází k různým závěrům a nabízejí různá řešení. V jednom se ale shodnou. Současná Trumpova administrativa představuje pro americkou demokracii zásadní zkoušku. Možná i největší zkoušku za její dlouhou historii.
Trump ve svém druhém funkčním období jednoznačně vykročil od demokracie k autoritářské vládě a snaží se urvat všechnu moc pro sebe. Překračuje své pravomoci, ruší nezávislé instituce, posílá armádu do amerických měst, vzpírá se soudním rozhodnutím, porušuje lidská práva. Na nic z toho jsme od amerických prezidentů nebyli zvyklí. Šokující je i rychlost s jakou se pod Trumpovým vedením Amerika mění.
Je evidentní, že americká demokracie je ohrožena a že situace ve Spojených státech je skutečně vážná. Je nanejvýš obtížné předvídat, co bude následovat a jestli americká demokracie Trumpovo řádění ustojí. Nic z toho co se děje nejde snadno přirovnat k událostem v minulosti.
V každém případě demokracie v USA bojuje o přežití a nezbývá než si připustit, že její vítězství rozhodně není zaručené.
