Chilské volby může ovládnout trumpista José Antonio Kast

Kast skončil v prvním kole druhý a má velkou šanci stát se prezidentem

V půlce listopadu v Chile proběhlo první kolo prezidentských voleb ve kterých první dvě příčky obsadili kandidátka levice Jeannette Jara (26,8 %) a kandidát krajní pravice José Antonio Kast (23,9 %). Protože žádný z osmi kandidátů nezískal více než 50 % hlasů, rozhodne se o vítězi v druhém kole, které proběhne 14. prosince.

Jara zvítězila i díky podpoře většiny středových a levicových stran. Naopak za pravici se voleb zúčastnili hned tři kandidáti, Kast se stal nejúspěšnějším z nich a postoupil do druhého kola. Má tak šanci získat hlasy neúspěšných pravicových kandidátů.

Na pomyslném třetím místě se umístil Franco Parisi (19,7 %). Jeho voliči by podle předpokladů měli v druhém kole hlasovat pro Jaru. Naopak se očekává, že hlasy, které získali Evelyn Matthei a Johannes Kaiser v prvním kole (společně mají 27 %), půjdou Kastovi.

„Naše země má budoucnost a ta leží v našich dětech,“ řekla Jara. „Demokracie musí být chráněna a ceněna; její znovuzískání nás stálo velmi mnoho a nemůžeme dovolit, aby byla dnes ohrožena,“ dodala vládní kandidátka.

Kast ve svém projevu, v němž Matthei stál vedle něj, vyzval k jednotě. Kaiser také vyjádřil svou podporu. „Pro dobro Chile a pro překonání krize, ve které se nacházíme, je jednota zásadní. Musíme se sjednotit pro věc, kterou je Chile. Musíme dát vše do služeb věci, ne kandidáta nebo strany. Tou věcí je Chile,“ řekl Kast, který kandiduje jako kandidát změny.

Podle analýzy Daniela Parda, zvláštního zpravodaje BBC Mundo v Chile první kolo prezidentských voleb dokázalo, že chilští voliči chtějí nová řešení, jsou unavení z kulturní války a hluboce kritizují zavedené přístupy.

Důkazem je výsledek Franca Parisiho, pragmatického ekonoma, jehož kampaň se zaměřila spíše na každodenní problémy lidí než na ideologický a politický boj. I když se Parisi do druhého kola nedostal, v následujících letech bude klíčovým hráčem, především díky velkému počtu křesel, které jeho strana získala ve Sněmovně reprezentantů.

Nyní je favoritem José Antonio Kast, který bude muset získat na svou stranu zbytek pravice. Jeho hlavním cílem je zabránit levici, aby z druhého kola udělala plebiscit o jeho údajných radikálních tendencích.

Vládnoucí levicová koalice nedosáhla ani 30 % hlasů, což ji před druhým kolem staví do prekérní situace. Je to velká rána pro vládu Gabriela Borice, která nesplnila vysoká očekávání z doby před čtyřmi lety.

Jeannette Jara již není favoritkou, a proto se bude muset přesunout z obrany do útoku a prezentovat se jako ochránkyně demokracie proti svému soupeři Kastovi, kterého mnozí vnímají jako antiliberálního. Zároveň se bude muset zbavit své nálepky komunistky. Ve hře je i pozastavení jejího členství v Komunistické straně. Nepravděpodobné není ani, že se distancuje od Boricevy vlády.

Co můžeme čekat od Kasta

Kast a jeho strana jsou dlouhodobě označováni za „ultra“ nebo „extrémní“ pravici pro odlišení od tradiční konzervativní pravice v zemi. Kast, devětapadesátiletý právník, takové označení vytrvale odmítá.

„Někteří říkají, že jsem extrémní. A já se jich vždycky ptám: extrémní v jakém smyslu?“ řekl Kast v roce 2021, kdy se také dostal do druhého kola, kde prohrál se současným chilským levicovým prezidentem Gabrielem Boricem.

Přitom sám připouští, že je dále doprava než poslední konzervativní chilský prezident Sebastián Piñera, který byl prezidentem dvě funkční období (2010–2014 a 2018–2022) a který v loňském roce zemřel. Piñerovy myšlenky „byly naše myšlenky, ale velmi, velmi zředěné,“ řekl Kast v lednu rozhlasové stanici ADN Chile.

Piñera se stal prvním konzervativním prezidentem od návratu k demokracii v roce 1990, který nastoupil po čtyřech středo-levicových vládách. V mnoha ohledech se ale od Kasta a jeho politiky lišil. Piñera například rád připomínal, že v plebiscitu v roce 1988, který umožnil návrat země k demokracii, hlasoval proti diktátorovi Augusto Pinochetovi. Kast se naopak netají, že má v některých svých postojích k Pinochetovi blízko.

Robert Funk, politolog z Chilské univerzity, vysvětluje: „Kast se snaží reprezentovat ‚novou‘ pravici, kterou nazývám populistickou nacionalistickou pravicí.“ Navrhuje uzavření hranic pro nelegální imigraci a tvrdou politiku proti násilí a zločineckým gangům.

Kast je také spojován s katolickým schönstattským hnutí a hájí konzervativní postoje v sociálních otázkách. Vymezuje se proti sňatkům osob stejného pohlaví a potratům, a to i v případech znásilnění, které chilské právo povoluje.

Na rozdíl od voleb v roce 2021 se v současné kampani Kast tématům potratů a sňatků osob stejného pohlaví vyhnul a věnuje se pouze veřejné bezpečnosti a imigraci. Pravděpodobně ale nejde o změnu postoje, ale pouze o změnu volební strategie, protože zejména kvůli svým názorům na potraty ztrácel především hlasy žen.

Kast, Trump, Milei a Bukele

José Antonio Kast bývá zařazován mezi pravicové populisty jako jsou Donald Trump, Javier Milei a Nayib Bukele, kteří jsou nyní na kontinentu na vzestupu.

Sám Kast se k některým krajně pravicovým vůdcům sám hlásí. „Naše myšlenky již zvítězily v USA, v Itálii, v Argentině (…) a zvítězíme i v Chile,“ napsal na sociálních sítích několik dní poté, co prezident Donald Trump nastoupil do svého druhého funkčního období ve Spojených státech.

Kastova politika se podobá Trumpově v odporu proti nelegální migraci i ve snaze budovat hraniční bariery, které by zabránily vstupu nelegálních imigrantů. Podle chilského politického analytika Guillermo Holzmanna se Kast podobá jmenovaným politikům i svým populismem, který se projevuje zejména v jeho slibech u kterých ale nevysvětluje, jakým způsobem by je realizoval. Mluví například o zřízení „nouzové vlády“ zaměřené na imigraci a veřejnou bezpečnost, ale nevysvětluje jak by měl být takový orgán zřízen a jak by měl fungovat.

Podle univerzitního profesora a experta na mezinárodní záležitosti Abdelaziza Malavera má pravice vedená Kastem blízko k populizmu amerického prezidenta jen „se zaměřením poněkud více na pořádek, bezpečnost, imigrační kontroly a logiku tradičního pohledu na politiku“.

Naopak k Nayibu Bukelemu se Kast hlásí prosazováním „tvrdé linie“ v případě migrace a vnitřní bezpečnosti. Kast také v Salvadoru podpořil Bukeleho tvrdý přístup k zločineckým skupinám a navštívil Bukelem zbudovanou obrovskou věznici, která je symbolem jeho politiky, a která je také předmětem kritiky a obav o dodržování lidských práv.

Malaver ale nevěří, že by Kast překročil demokratické mantinely. Pro Chile představuje změnu, ale nepředstavuje přímo krajní pravici, „ale spíše pravici mnohem pevněji zakořeněnou v konzervativních hodnotách“ zhodnotil Malaver.

Kast také slibuje významnou fiskální úpravu ve výši 6 miliard USD během 18 měsíců, což vyvolává pochybnosti o její proveditelnosti. Jeho plán připomíná ekonomickou agendu, kterou prosazuje Javier Milei v Argentině.

Kast sám sebe zařadil do stejné ideologické rodiny jako je Trump, Milei a Giorgia Meloni, která je považována za italskou spojenkyni Trumpa a jejíž strana využívá slogan odkazující na někdejšího italského diktátora Benita Mussoliniho. „Naše myšlenky už zvítězily: zvítězily ve Spojených státech, v Itálii, v Argentině,“ řekl Kast v letošním rozhovoru pro ADN Chile.

Naopak politolog a expert na mezinárodní vztahy Manuel Camil González upřesnil, že ačkoli mezi Kastem, Mileim a Bukelem existují podobnosti, jejich politika je přizpůsobena potřebám jejich vlastních zemí.

Podle Gonzáleze by se Kast ocitl někde mezi prezidenty Argentiny a Salvadoru, protože sdílí Mileiho myšlenku „zmenšení velikosti státu a deregulace ekonomiky“, ale také Bukeleho myšlenku „militarizace veřejné bezpečnosti v reakci na vysokou míru nejistoty v této jihoamerické zemi“.

Kast se také účastnil mezinárodních krajně pravicových fór, jako je Konference konzervativní politické akce (CPAC), a předsedal Politické síti pro hodnoty, kterou mnozí také považují za síť extrémních postojů.

Na rozdíl od ostatních amerických politiků, se kterými je spojová, má Kast za sebou relativně dlouhou politickou kariéru, působil jako městský radní a kongresman, uznal své minulé volební porážky a vyhýbá se urážkám svých oponentů. To mezi těmito politiky není zrovna obvyklé.

„Nikdy neměl v úmyslu své protivníky hanobit, útočit na ně ani je nerespektovat,“ zdůrazňuje Rodrigo Pérez Stiepovic, právník a Kastův přítel z dob jeho univerzitních studií.

Expert na mezinárodní vztahy Malaver si myslí, že vítězství Kasta by představovalo spojení „s konzervativními programy a logikou regionální bezpečnosti“, kterou na této části světa prosazují Bukele, Milei a Trump.

Politolog a expert na mezinárodní vztahy González vysvětlil, že krajní pravice je obvykle nacionalistická, „proto se bude snažit více soustředit na záležitosti svých vlastních zemí než na významnou mezinárodní přítomnost.“

Jedna věc se ale zdá jistá: tento katolický a konzervativní právník již přispěl k transformaci tradiční chilské pravice a jeho platforma je srovnávána s lídry v jiných zemích, jako jsou Donald Trump, Javier Milei a Nayib Bukele.

Obdiv k diktatuře Augusto Pinochet

Kast se netají tím, že je mu vojenský režim Augusta Pinocheta, který zemi vládl mezi lety 1973 a 1990, blízký, obhajoval jej a dokonce prohlásil, že kdyby Pinochet žil, volil by jej.

Oproti dosud jedinému pravicovému prezidentovi od dob Pinocheta, Sebastiánu Piñerovi, který se od Pinocheta distancoval, Kast v té době podporoval možnost Pinochetova setrvání u moci a snažil se vyzdvihovat přínosy jeho režimu.

Jeho starší bratr Miguel Kast byl ministrem a prezidentem centrální banky za vojenské vlády, za Pinochetova režimu, který se dopouštěl závažného porušování lidských práv, včetně mučení, vražd a mizení tisíců lidí.

Kast sice tvrdí, že zločiny Pinochetova režimu neschvaluje, ale při své první kandidatuře na prezidenta prohlásil, že „během vojenské vlády bylo uděláno mnoho věcí pro lidská práva druhých“.

„Kast pochází z krajní pravice, která se v Chile nazývá tradiční pravice, pravice, která nemá příliš silné demokratické reference: je to pravice, která Pinocheta podporovala,“ říká Claudia Heiss, profesorka politologie na Chilské univerzitě.

Dodává, že Kast se distancoval od konzervativců, kteří se stali pragmatičtějšími a umírněnějšími poté, co se po návratu k demokracii podíleli na společné vládnutí nebo se podíleli na politických dohodách.

„(Chilská) pravice je úzce spjata s „nostalgickou“ pravicí diktatury generála Pinocheta a v tomto smyslu musíme také vzít v úvahu, že Chile má autoritářské dědictví,“ vysvětlil expert na mezinárodní vztahy González.