Článek
Eutanazie v Uruguayi
Koncem října schválili v Uruguayi zákon, kterým se v zemi povoluje eutanazie. Stala se tak první zemí v Latinské Americe, která eutanazii povolila zákonem.
Po dlouhé a intenzivní debatě hlasovalo pro zákon o „důstojné smrti“ 20 z 31 přítomných senátorů. Tím vyvrcholil ostře sledovaný legislativní proces, který trval dlouhých pět let. Podle průzkumu firmy Cifra nový zákon podporuje 62 % Uruguayců.
Senát tak ratifikoval zákon již dříve schválený Sněmovnou reprezentantů, která iniciativu v srpnu loňského roku velkou většinou hlasů podpořila. Zákon podpořil i prezident Yamandú Orsi.
„Procházet posledním procesem života s důstojností, když člověk trpí neléčitelnou, nevyléčitelnou a nezvratnou nemocí, s nesnesitelným utrpením a vážným a postupným zhoršováním kvality života není zločin,“ argumentoval senátor Daniel Borbonet ze strany Široká fronta.
Viceprezidentka Carolina Cosse poblahopřála senátorům a zdůraznila, že cílem zákona „je regulovat a zaručit právo lidí podstoupit proces důstojné smrti“. „Jedná se o historickou událost, která staví Uruguay do popředí při řešení hluboce lidských a citlivých otázek a která znovu potvrzuje náš závazek k důstojnosti, svobodě a právům všech lidí,“ zdůraznila.
Jednání v senátu sledovala i Beatriz Gelósová, 71letá učitelka, která od svých 52 let žije s amyotrofickou laterální sklerózou (ALS), neurodegenerativním onemocněním, které způsobuje progresivní svalovou paralýzu, která vede až ke smrti pacienta.
Její příběh se stal symbolem debaty o eutanasii a před zasedáním Senátu označila projednávaný zákon jako „soucitný, velmi humánní a velmi dobře napsaný zákon“. Pro ni „nastal čas“ debatu ukončit a těm, kteří se staví proti eutanazii, říká, že „nemají tušení, jaké to je takto žít“.
Proti návrhu zákona se postavily katolické skupiny a některé konzervativní vrstvy uruguayské společnosti. Měl však podporu celé progresivní levicové koalice Široká fronta, dvou senátorů ze strany Colorado a jednoho senátora z Národní strany, oba středopravicového smýšlení.
Schválené znění zákona umožňuje duševně zdravým dospělým osobám v terminálním stádiu nevyléčitelné a nezvratné nemoci nebo těm, kteří trpí nesnesitelným utrpením, mít možnost zvolit si eutanazii, kterou provede zdravotnický pracovník.
Na rozdíl od podobných zákonů v USA, Austrálii a na Novém Zélandu, které omezují eutanazii na osoby s očekávanou délkou života nepřesahující šest měsíců nebo jeden rok, Uruguay nestanovuje časové limity.
Zákon však vyžaduje, aby ti, kteří žádají o eutanazii, byli duševně způsobilí. I když zákon eutanazii zcela nezakazuje pro osoby s duševními poruchami, jako je deprese, vyžaduje, aby dva lékaři potvrdili, že je pacient dostatečně psychicky způsobilí k tak závažnému rozhodnutí.
Uruguay není v Latinské Americe jediná
Uruguay je jedinou zemí Latinské Ameriky, která umožnila eutanazii formou zákona, ale není jedinou, kde je eutanazie možná. V několika dalších zemích regionu došlo alespoň k její dekriminalizaci rozhodnutími Ústavních soudů.
První zemí Latinské Ameriky kde se eutanazie stala legální je Kolumbie. Nejdříve v roce 1997 došlo k její dekriminalizaci a od roku 2015 je zcela legální.
Kolumbijské ministerstvo zdravotnictví zavedlo přísné pokyny pro regulaci práva na důstojnou smrt v zemi. Ty stanoví, že pacient musí mít nevyléčitelnou nemoc; musí se mít za to, že jeho život v důsledku nemoci přestal být důstojný; a musí vyjádřit souhlas „jasným, informovaným, úplným a přesným“ způsobem.
Pomoc při umírání musí být poskytována „lékařským pracovníkem“ s povolením „vědecké interdisciplinární komise“. V červenci 2021 Ústavní soud země rozšířil právo na důstojnou smrt na osoby trpící „intenzivním fyzickým nebo psychickým utrpením“ v důsledku zranění nebo nevyléčitelné nemoci. Lékař ale může provedení zákroku odmítnout a to i v případě, že je v rozporu s jeho osobním přesvědčením.
Podle laboratoře DescLAB bylo v letech 2015 až 2023 v této jihoamerické zemi provedeno 692 lékařsky asistovaných úmrtí. I přesto má podle oborových organizací systém ještě stále své nedostatky. Mezi ty nejzásadnější patří nedostatečné povědomí o právech a povinnostech mezi občany a subjekty zdravotnického systému a byrokracie a neefektivita postupů pro přijímání žádostí a svolání vědecké interdisciplinární komise.
Začátkem roku 2024 se druhou zemí v Latinské Americe a devátou zemí na světě, která dekriminalizovala asistovanou smrt pro pacienty v extrémních situacích, stal Ekvádor.
Na ústavní soud se obrátila Paola Roldán, žena trpící amyotrofickou laterální sklerózou (ALS), a žádala o přístup k aktivní eutanazii, která by ukončila její utrpení způsobené touto nemocí. Ekvádorský ústavní soud po několika měsících projednávání její žádosti vyhověl. Pro hlasovalo sedm z devíti soudců.
Soud shledal článek 144 komplexního organického trestního zákoníku (COIP), který trestá zabití včetně eutanazie odnětím svobody v délce 10 až 13 let, za „podmíněně protiústavní“.
Podle rozhodnutí je uplatnění aktivní eutanazie ústavní za předpokladu, že lékař vyhoví žádosti pacienta, který se svobodně, informovaně a jednoznačně rozhodl ukončit svůj život z důvodu intenzivního utrpení vyplývajícího z vážného a nevratného tělesného zranění nebo vážné a nevyléčitelné nemoci.
Tím došlo fakticky k zavedené právního rámce pro praktikování eutanazie za výše uvedených podmínek. Praxi však stále odmítá katolická církev v zemi, ke které se hlásí většina Ekvádorců.
I v dalších zemích Latinské Ameriky probíhá intenzivní debata o eutanazii
U eutanazie je možno rozlišovat několik jejích forem. Termín aktivní eutanazie označuje zásah lékaře, který podává nějaký druh léku v smrtelných dávkách smrtelně nemocným pacientům, kteří vyjádřili touhu zemřít. Pasivní eutanazie je naopak stav, kdy člověk vědomě přestane podstupovat léčbu nebo užívat léky, a nechá tak nemoc, kterou trpí, rychleji dospět až k smrti.
Dalším typem zákroku, který má stejný účel jako eutanazie, je asistovaná sebevražda. V takovém případě pacient ukončí svůj život sám, ale s pomocí jiné osoby, která mu poskytne smrtící léky, nebo jinou pomoc.
V ostatních zemích Latinské Ameriky se přístup k eutanazii mnohdy velmi liší. Najdeme zde země, kde je povolena pasivní eutanazie nebo výjimečně i aktivní, ale i země kde je zcela zakázána. V řadě zemí regionu se o eutanazii intenzivně debatuje.
V Peru, kde zákony eutanazii zakazují, došlo k jednomu případu eutanazie na základě rozhodnutí soudu. V roce 2021 se Ana Estradová, žena trpící polymyozitidou, vzácným degenerativním onemocněním, domáhala svého práva na důstojnou smrt soudní cestou a soud jí nakonec vyhověl. Její případ inspiroval v Peru celospolečenskou diskuzi o legalizaci eutanazie, která v zemi probíhá dodnes.
V Mexiku se zákonodárci zabývali již několika návrhy zákonů, které by eutanazii povolovaly, ale žádný z nich nakonec v Kongresu nebyl schválen. V Mexico City a státech, jako jsou Aguascalientes, Jalisco, Michoacán a Yucatán, však mohou terminálně nemocní pacienti odmítnout zdravotní péči a tím urychlit průběh své nemoc. Takový postup je někdy označován za „pasivní eutanazii“.
Podobná právní úprava platí v Argentině, kde Senát v roce 2012 schválil zákon, který povoluje odmítnutí léčby prodlužující život pacientům s v terminálním stádiu nevyléčitelných nemocí.
V Chile mohou od roku 2012 terminálně nemocní pacienti odmítnout pokračování léčby. V prosinci 2020 schválila Sněmovna reprezentantů této andské země návrh zákona o důstojné smrti a paliativní péči, který za určitých podmínek umožňuje osobě požádat o lékařskou pomoc při umírání.
Na Kubě schválilo Národní shromáždění koncem roku 2023 návrh zákona o důstojné smrti jako součást legislativy aktualizující právní rámec pro univerzální a bezplatný systém zdravotní péče. „Právo lidí na přístup k důstojné smrti je uznáváno prostřednictvím rozhodnutí o konci života, která mohou zahrnovat omezení terapeutického úsilí, pokračující nebo paliativní péči na konci života,“ uvádí se v konečném návrhu legislativy. Dr. Alberto Roque z Havanského onkologického a radiobiologického institutu agentuře Reuters sdělil, že opatření stanoví „právní rámec pro budoucí eutanazii v jakékoli její formě, tj. i aktivní eutanazii nebo asistovanou sebevraždu.“
