Článek
Suverénní cesta na vrchol
Juan Orlando Hernández (v Hondurasu často označovaný svými iniciály JOH) se svým rodičům narodil 28. října 1968 v departmentu Lempira jako patnácté z celkem sedmnácti dětí. Studoval nejdříve na Severní vojenské akademii v San Pedro Sula a následně na Národní univerzitě v Hondurasu.
Politice se začal věnovat už na univerzitě, kde v letech 1988 a 1989 působil jako prezident studentského sdružení. Po promoci nastoupil do Prvního sekretariátu Kongresu jako asistent svého bratra Marcose Augusta, který byl již kongresmanem. Zde začal získávat cenné politické kontakty zejména v mocné Národní straně.
Později vystudoval veřejnou správu na Státní univerzitě v New Yorku (USA). V roce 1998 kandidoval do Kongresu za department Lempira. V kongresu působil celkem čtyři volební období. V roce 2010, za vlády Porfiria Loba, se stal prezidentem Kongresu. V té době prosazoval bezpečnostní agendu a nekompromisní postup proti organizovanému zločinu, což mu vyneslo podporu konzervativního i podnikatelského sektoru.
V roce 2012 vyhrál primární volby Národní strany a o rok později i prezidentské volby. „Jsem Juan Orlando Hernández a pocházím ze země nezdolného náčelníka Lempiry; s podporou lidu jsem prezidentem Hondurasu,“ řekl během své inaugurace 27. ledna 2014. Na domorodého náčelníka Lempiru se odvolával i později ve svých kampaních a na politických shromážděních.
Do prezidentského úřadu Hernándeze vynesl slib, že „udělá vše, co bude potřeba, aby obnovil mír a klid svého lidu“, který trpěl následky násilí souvisejícího s drogami. Organizovaný zločin infiltroval různé instituce a zvýšil počet vražd, čímž se Honduras podle údajů OSN stal v posledním desetiletí nejnásilnější zemí světa.
Hernándezova ochota vydávat podezřelé obchodníky s drogami do USA a některé reformy v bezpečnostních silách byly prezentovány jako známky jeho odhodlání vyčistit zemi. V roce 2018 se však objevilo první podezření o jeho vazbách na kartely, když byl jeden z jeho bratrů, bývalý kongresman Juan Antonio „Tony“ Hernández, zatčen v Miami (USA) federálními agenty a obviněn z obchodování s drogami.
„Nebyl jsem, nejsem a nebudu přítelem žádného z těchto zločinců a budu pokračovat ve svém boji až do posledního dne své vlády, ať to bude stát cokoli,“ hřímal v roce 2021 v Kongresu, když byl jeho bratr odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody, a i proti němu samotnému se začali objevovat první důkazy.
Problémy však narůstali a k podezření ze spolupráce s narkomafií se objevilo i obvinění ze zpronevěry fondů sociálního zabezpečení. To vyvolalo masivní protesty po celé zemi, kde lidé požadovali jeho rezignaci.
Jeho image neprospělo ani rozhodnutí neobnovit mandát Mise na podporu boje proti korupci a beztrestnosti v Hondurasu (MACCIH), vytvořené ve spolupráci s Organizací amerických států (OAS) za účelem boje proti korupci.
Přes veškeré problémy se Hernández rozhodl ucházet o druhé funkční období v řadě, a to i přesto, že honduraská ústava okamžité znovuzvolení zakazuje. Kontroverzní rozhodnutí Nejvyššího soudu mu umožnilo kandidovat ve volbách, k jejichž opakování došlo na žádost Organizace amerických států s argumentem, že nesrovnalosti, které je obklopovaly, „znemožnily určit vítěze s potřebnou jistotou“.
Oznámení o jeho znovuzvolení vyvolalo novou vlnu protestů, které však byly úřady brutálně potlačeny. Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva si zásah vyžádal nejméně 23 obětí. Navzdory protestům Hernández zůstal u moci až do roku 2022.
Za svou vládu dosáhl řady prvenství, v roce 2014 se stal nejmladším prezidentem od roku 1980 a v roce 2017 prvním znovuzvoleným prezidentem. A nakonec i prvním prezidentem země odsouzeným za pašování drog do USA a prvním prezidentem souzeným v USA od dob panamského Manuela Noriegy v roce 1992.
Hernández otevřel dálnici pro drogy
Jen několik dní po odchodu z prezidentského úřadu, v únoru 2022, byl Hernández zatčen a vydán do USA, kde byl obviněn z obchodování s drogami. Hernández sice tvrdil, že s drogami nemá nic společného, a že byl „mylně a nespravedlivě obviněn“, ale brzy se začali hromadit důkazy o jeho spolupráci s gangy.
Během vyšetřování vyšlo najevo, že Hernández měl vazby na obchodníky s drogami nejméně od roku 2004, tedy dlouho předtím, než se stal prezidentem, a že napomohl propašování až 500 tun kokainu do Spojených států.
S pomocí telefonních odposlechů a svědectví drogových zločinců vyšetřovatelé dospěli k závěru, že mu obchodníci s drogami zaplatili miliony dolarů na úplatcích, aby umožnil pašování kokainu z Kolumbie a Venezuely „prakticky beztrestně“.
Jeden ze svědků, bývalý honduraský účetní, který je v programu pro ochranu svědků a nebylo zveřejněno jeho jméno, vypověděl, že viděl Hernándeze přijímat kufry peněz od obchodníka s drogami Geovannyho Fuentese.
Spojení s drogovou mafií nesloužilo Hernándezovi jen k obohacení, ale také k financování kampaní a udržení moci. Podle obžaloby peníze od mafie použil k podplácení úředníků a manipulaci prezidentských voleb ve svůj prospěch.
Alexander Ardón, další Hondurasan uvězněný za obchodování s drogami, vypověděl, že financoval Hernándezovy kampaně. S jeho vědomím a s pomocí honduraských mocných makléřů převážel tuny kokainu ve spolupráci se zločinci, jako je Joaquín „El Chapo“ Guzmán, vůdce kartelu Sinaloa, který si v USA odpykává doživotní trest.
Podle Ardóna „El Chapo“ dodal na prezidentskou kampaň bývalého prezidenta v roce 2013 1 milion amerických dolarů prostřednictvím Tonyho Hernándeze, bývalého kongresmana a bratra Juana Orlanda Hernándeze, který si v USA také odpykává doživotní trest za obchodování s drogami.
Někteří svědci hovoří o sebejistotě až drzosti, se kterou Hernández organizoval drogové obchody. „Drogy strčíme Američanům přímo pod nos,“ řekl prý obchodníkovi s drogami Geovannymu Fuentesovi Ramírezovi. Alespoň tak přetlumočil jejich rozhovor jeden ze svědků.
Bývalý starosta Alexander Ardón, také vypověděl, že dal miliony dolarů Hernándezovi i bývalému prezidentovi Lobovi, aby zajistili nerušené cesty pro přepravu drog. Ardón doznal, že s pomocí honduraských úřadů převezl bez problémů přibližně 250 tun kokainu do USA.
„Vydláždil kokainovou dálnici do USA, chráněnou kulomety,“ popsali Hernándezův drogový bussiness státní zástupci, kteří ho obžalovali.
Drogy se přes Honduras do USA přepravovaly po zemi, vzduchem a po moři. V odlehlých oblastech používaly drogové gangy silnice opravené vládou pro usnadnění jejich přepravy. Strategická letiště a přístavy byli kontrolovány obchodníky s drogami i státní bezpečnostními sílami, které ve skutečnosti nelegální zásilky chránily.
Soudní proces také odhalil důkazy o tom, jak se násilí v Hondurasu vymklo kontrole. Podle údajů OSN to vedlo k tomu, že země má za poslední desetiletí nejvyšší míru vražd na světě. Důkazy předložené proti Hernándezovi u federálního soudu v New Yorku stačily k tomu, aby ho porota jednomyslně shledala vinným.
V červnu 2024 byl Hernández usvědčen a soudce Kevin Castel mu uložil trest odnětí svobody na 45 let a pokutu 8 milionů dolarů. V jeho domovské zemi Hondurasu mu bylo justicí zabaveno 33 nemovitostí, 8 společností a 16 vozidel.
https://x.com/WOLA_org/status/2001025636270329913
Stačí říct, že za všechno může Biden?
Hernández se zřejmě s rozsudkem nikdy nesmířil a nástup Trumpa k moci mu nabídl potřebnou příležitost. Nakonec jeho vztahy s Trumpem byli vždy dobré, v roce 2019 mu Trump dokonce poděkoval za spolupráci. Jeho cíli posloužila i rivality mezi Trumpem a jeho předchůdcem Bidenem.
Rozhodl se proto napsat Trumpovi dopis, kde tvrdil, že se stal obětí „politického pronásledování“ ze strany předchozí americké administrativy za Joea Bidena. „Stejně jako vy jsem byl bezohledně napaden radikálními levicovými silami, které nemohly tolerovat změny, které se spikly s obchodníky s drogami a uchýlily se k falešným obviněním,“ popisuje ve svém dopise ve zjevné snaze zalichotit Trumpovi jeho vlastním slovníkem.
A zdá se, že na Trumpa skutečně zapůsobil. Ten po udělení milosti uvedl, že se ze svého rozhodnutí cítí „velmi dobře“, a řízení proti Hernándezovi označil za „strašný hon na čarodějnice“ ze strany Bidenovy administrativy. „Hernández byl prezidentem a v jeho zemi se prodávaly nějaké drogy, a protože byl prezidentem, šli po něm,“ řekl Trump v úterý novinářům. „Spousta lidí v Hondurasu mě o to žádala a já jsem to udělal.“ doplnil.
Tisková mluvčí Bílého domu Karoline Leavittová se ke kritice Bidenovy administrativy přidala. „Byl prezidentem této země. Byl v opoziční straně,“ řekla v pondělí. „Byl proti hodnotám předchozí administrativy a obvinili ho, protože byl prezidentem Hondurasu.“
Bývalí představitelé Bidenovy administrativy, jako například jeho poradce pro národní bezpečnost v Latinské Americe Juan González, však naznačili, že velká část amerického vyšetřování Hernándeze proběhla během Trumpova prvního funkčního období (2017–2021). To ale zřejmě Trumpovi nijak nebránilo ani v udělení milosti ani silným vyjádřením na adresu Bidenovy administrativy.
Oznámení o Hernándezově milosti vyvolalo kritiku opozičních Demokratů i v samotné Republikánské straně.
Republikánský senátor Bill Cassidy na síti X napsal: „Proč bychom měli omilostnit tohoto chlapa a pak jít po Madurovi za pašování drog do Spojených států? Zavřete všechny drogové dealery! Nechápu, proč je omilostněn.“
Další republikánský senátor Thom Tillis argumentoval, že Hernándezova milost „vysílá hrozný signál“. „Je matoucí říkat, že bychom na jedné straně měli potenciálně dokonce zvažovat invazi do Venezuely kvůli obchodu s drogami, a na druhé straně někoho propustit,“ řekl Tillis v úterý novinářům.
Demokratická poslankyně Norma Torresová z Kalifornie mezitím poslala Trumpovi dopis, v němž ho naléhavě vyzvala, aby Hernándeze neomilostnil. „Propuštění pana Hernándeze je v rozporu s vaším deklarovaným cílem bojovat proti obchodování s drogami a označovat narkotické gangy za teroristické,“ napsala Torresová v dopise. „Pokud jsou drogové kartely teroristické organizace, Juan Orlando Hernández je usvědčený terorista a nesmí být na svobodě.“
Christopher Sabatini, z vlivném britském think tanku, se domnívá, že pro Trumpa to „není skutečná válka proti drogám“. „Kdyby tomu tak bylo, zaměřil by své úsilí jinam a samozřejmě by neudělil milost bývalému prezidentovi odsouzenému za zprostředkování dodávek nejméně 400 tun kokainu do Spojených států,“ řekl Sabatini BBC Mundo. „Jde o spolupráci mezi stranami. Jde o spojence. A co je důležitější,“ dodal, „jde o to, donutit ostatní vlády v regionu, aby ho podporovali.“
