Článek
V neděli 17. srpna proběhlo v Bolívii první kolo prezidentských voleb, které skočilo doslova senzací. Po 20 letech se v Bolívii bude konat druhé kolo prezidentských voleb, které se uskuteční 19. října a po 20 letech končí Hnutí za Socialismus (Movimiento al Socialismo - MAS) vedené Evem Moralesem v čele Bolívie. Strana MAS jejíž kandidáti na prezidenta, ať už Morales nebo současný prezident Luis Arce, s převahou vyhrávali již v prvním kole prezidentských voleb, zaznamenalo drtivou porážku.
Do druhého kola prezidentských voleb postoupili dva pravicový kandidáti. Senátor Rodrigo Paz Pereira z Křesťanskodemokratické strany s 32 % hlasů a bývalý konzervativní prezident Jorge Tuto Quiroga s 27 % hlasů.
Levice ve volbách totálně pohořela, nejúspěšnější levicový kandidát Andrónico Rodríguez získal pouhých 8 % hlasů. Kandidát vládnoucí strany Hnutí za socialismus (MAS) utrpěl debakl a skončila na šestém místě s 3,14 % hlasů. Zásadní vliv na tento neúspěch měl právě předseda strany MAS Evo Morales, ve kterého velká část Bolivijců stále věří.
Evo Morales a jeho úspěchy v prezidentském úřadu
Evo Morales byl v posledních 20 letech klíčovou postavou hnutí MAS a hybatelem politického vývoje Bolivie. Poprve byl zvolen prezidentem v roce 2006 a od té doby až do dnes zásadním způsobem ovlivňuje politiku v zemi. Za dobu svého působení dosáhl řady nepopiratelných úspěchů.
V době Moralesova prvního zvolení byla Bolívie jednou z nejchudších zemí Jižní Ameriky. Bolívijská ekonomika byla založena převážně na těžbě přírodních zdrojů. Země má druhé největší zásoby zemního plynu v Jižní Americe. Morales podle svého volebního slibu zvýšil státní kontrolu nad těžebním průmyslem. Před jeho nástupem platili ropné společnosti státu 18 % svých zisků a zbytek si nechávali. Morales tento poměr otočil, státu připadlo 82 % zisků a společnostem jen 18 %.
Ropné společnosti hrozily soudy a odchodem ze země, ale nakonec ustoupily. Moralesovi se tak podařilo zvýšit státní příjmy z těžby ze 173 milionů dolarů v roce 2002 na 1,3 miliardy dolarů v roce 2006. Moralesova vláda znárodnila těžební průmysl, výrobu elektřiny, telefony a železnici. V roce 2007 znárodnila i hutní závod Vinto. Jiné podniky ale znárodnit odmítla.
Ekonomice se za Moralesovi vlády dařilo. Zvýšila se hodnota místní měny Boliviano a svůj první rok ve funkci skončil bez deficitu, což bylo v Bolívii poprvé za 30 let. I během finanční krize v roce 2008 si Bolívie udržela jednu z nejvyšších úrovní hospodářského růstu na světě. Stát si vybudoval také silné finanční rezervy. Růst zaznamenalo stavebnictví, prioritou byla výstavba silnic a komunitních zařízení jako fotbalová hřiště nebo budovy pro odbory. Vláda se zaměřovala na zlepšení venkovské infrastruktury jako jsou silnice, vodovody a rozvody elektřiny v místech kde chyběli.
Snahou Moralesovy vlády bylo snížení chudoby v Bolívii. Došlo k zavedení nepříspěvkových starobních důchodů a plateb matkám za předpokladu, že děti absolvovali zdravotní prohlídky a školní docházku. Zemědělcům vláda rozdala zdarma stovky traktorů. Ceny benzínu a mnoha potravin byli regulovány. Byl zřízen nový státní orgán pro distribuci potravin za dotované ceny. Tím se podařilo omezit inflaci, zatímco ekonomika rostla (částečně i díky rostoucím veřejným výdajům).
Bolívie se také vymanila z vlivu Světové banky a Mezinárodního měnového fondu a vystoupila z Mezinárodního centra pro řešení investičních sporů, které podle Moralese upřednostňovalo nadnárodní korporace. Bolívie se také odmítla připojit k zóně volného obchodu Ameriky, protože to považovala za formu amerického imperialismu. Jednou ze snah Moralesovy vlády bylo také zlepšení životního prostředí a proto rozšířila monitorování životního prostředí. Zasazovala se i o zachování deštných pralesů. I přesto ale odlesňování země rychle pokračovalo zejména kvůli zemědělství a nelegální těžbě.
Během působení Evo Moralese v letech 2006-2019 se Bolívii velmi dařilo. Dosahovala trvalého hospodářského růstu, snížil se zahraniční dluh, podařilo se navýšit mezinárodní rezervy a došlo k dramatickému snížení extrémní chudoby. Někdy je toto období označováno dokonce jako „bolivijský ekonomický zázrak“.
Zastánci Eva Moralese připisují všechny úspěchy právě jemu, ale řadaexpertůtvrdí, že nemalý podíl na úspěchu měli vysoké ceny zemního plynu na mezinárodních trzích, který je hlavním bolivijským vývozním artiklem.
Je nepopiratelné, že mezi lety 2005 a 2025 prošla Bolívie hlubokými změnami. Redistribuční politika snížila nerovnost, ekonomika těžila z boomu přírodních zdrojů a národní identita se stala pilířem kolektivní hrdosti.
Dnes je ale všechno jinak
Postupem času se ale začali projevovat některé nedostatky. Země byla až příliš závislá na exportu a nebyla schopna diverzifikovat výrobu. Hospodářství ochromovala hluboce zakořeněná korupce. Moralesova strana Hnutí za socialismus (MAS) navíc začala ztrácet podporu některých domorodých hnutí, které ji dříve podporovali. Mnoho Bolivijců se také domnívalo, že Moralesova vláda nedokázala zajistit dostatečný počet pracovních míst.
Od března 2023 se navíc začal projevovat vážný nedostatek dolarů a v ulicích se objevili dlouhé fronty občanů snažících se tuto měnu získat. Nespokojenost s vládou a levicí obecně začala rychle narůstat.
V současné době zažívá Bolívie nejhorší krizi za poslední desetiletí. Roční inflace v zemi dosahuje téměř 25 % a je po Argentině a Venezuele třetí nejvyšší v Latinské Americe. Země také zažívá vážný nedostatek dolarů a pohonných hmot. Chybějí i některé základní produkty.
Mnoho Bolivijců tráví své dny sledováním cen potravin a kontrolou WhatsAppových skupin, aby zjistili kdy dorazí palivo na nejbližší čerpací stanici, a hledáním způsobů jak uložit své peníze, které doslova mizí pod náporem inflace.
Problémy se nevyhnuli ani Moralesově straně MAS. Brzy po zvolení současného prezidenta Luise Arceho se začali projevovat neshody s Moralesem. Arce je v současné době nejméně populárním prezidentem v Latinské Americe.
Moralesovi naopak Ústavní soud neumožnil znovu kandidovat v prezidentských volbách. MAS se po rozhodnutí Ústavního soudu postavila na stranu Arceho, ale její obraz propadl stejně jako obraz jejích dvou vůdců.
Podle průzkumu, který v březnu provedla poradenská firma Panterra, si 89% Bolivijců přeje politickou změnu. Podíl hlasů získaných kandidáty slibujícími radikální změnu však také naznačuje, že velká část voličů si přeje ekonomickou a ideologickou změnu.
Na touhu po změně vsadili právě úspěšní pravicoví kandidáti. Rodrigo Paz Pereira slíbil v případě zvolení „kapitalismus pro všechny“ a konzervativní kandidát Jorge Tuto Quiroga, který skončil druhý, navrhl po „20 ztracených letech“ změnit „absolutně všechno“.
„Ekonomická krize vyvolává mezi voliči hněv a nejistotu. Sociální nepokoje nepochybně ovlivnily volební chování lidí,“ vysvětluje José Luis Exeni, bývalý prezident bolivijského Národního volebního soudu.
Podle nejnovější studie Delphi, kterou zveřejnila Nadace Friedricha Eberta, více než polovina dotázaných voličů pociťuje vysokou míru nejistoty ohledně toho, co by se v zemi mohlo v příštích šesti měsících stát.
„Jsme jen pár dní od voleb a země nezažívá volební klima. Žijeme v klimatu velké nejistoty, kdy si mnozí nemohou najít osobu, se kterou se ztotožní, a prostě půjdou volební lístek označit,“ řekla před volbami rektorka Univerzity Mayor de Sand Andrés, Maria Eugenie García, která má přehled nejen v univerzitním prostředí, ale zná i nálady v ulicích.
Analytici se shodují, že pro tyto volby je charakteristická vysoká míra nejistoty. Ve volebním chování se odráží především nespokojenost s hospodářkou krizí v zemi.
„Tváří v tvář této krizi mohli Bolivijci reagovat nepokoji, protesty nebo násilím, ale neudělali to. Naopak chtějí své neshody vyřešit u volebních uren. To svědčí o hlubokém demokratickém poslání,“ uzavírá Exeni optimisticky.
Nejvíce Bolivijské levici ublížil sám Evo Morales
Hlavní příčinu nezdaru je ale potřeba hledat v samotné straně MAS a jejím leaderovi Evo Moralesovi. Od roku 2020, kdy se ujal prezidentského úřadu Luis Arce, se v MAS začal projevovat vnitřní rozkol mezi Moralesem a Arcem a to i přesto, že Morales Arceho kandidaturu podporoval. Rozkol vyvrcholil v září 2023, kdy Morales oznámil, že hodlá kandidovat v letošních volbách.
Ústavní soud země ale rozhodl, že prezidentský úřad může kterýkoli občan Bolívie vykonávat nejvíce dvakrát, nezávisle na tom zda jde o dvě následující volební období, nebo ne. Morales tedy již znovu kandidovat nemůže.
Morales poté obvinil Arceho vládu ze snahy zablokovat jeho kandidaturu a pohrozil, že v případě že nebude kandidovat bude levice zablokována. Po rozhodnutí ústavního soudu o jeho kandidatuře následně vyzval své příznivce k odevzdání neplatných hlasů. Těch bylo nakonec odevzdáno téměř 20 %.
Morales prohlásil, že bez jeho jména na hlasovacím lístku neexistuje žádný jiný kandidát, který by mohl zastupovat bolivijský lid. Arce se loni v květnu rozhodl stáhnout svou kandidaturu, možná kvůli své rostoucí neoblíbenosti. Podle poradenské společnosti CB Consultora je v současné době nejhůře hodnoceným lídrem v Latinské Americe. Arce následně podpořil kandidáta Eduarda del Castilla, jednoho z ministrů své vlády, který kandidoval pod zkratkou MAS-IPSP. Ten však skončil až na šestém místě s přibližně třemi procenty hlasů, což je pro MAS nejhorší výsledek za posledních 20 let.
V současné době je MAS rozdělena na tři skupiny. Jedna podporuje Arceho administrativu, druhá která usiluje o obnovu hnutí pod vedením senátora Andrónica Rodrígueze a třetí usilující o návrat Evo Moralese k moci.
Bolivijský novinář Rernando Molina, který situaci rozebral v analýze Nueva Sociedad, mluví o „sebezničení“ MAS a potažmo celé levice. Současné rozštěpení strany a vzájemné šarvátky označuje za „házení lopat hlíny na rakev“ strany MAS.
„Neplatný hlas je formou odmítnutí voleb, které byly delegitimizovány a budou prohlášeny za neplatné. Neplatný hlas se stane volebním referendem,“ prohlásil Morales, obklopen domorodými farmáři, poté, co ze strany jeho příznivců padl i návrh vyzvat k zapálení volebních uren.
Podle analytiků byla výzva k neplatnému hlasování způsob, jak může Morales zasáhnout do voleb, pokusit se delegitimizovat volební proces a připravit o hlasy Andrónica Rodrígueze, který spoléhal na podporu MAS.
Andrónico Rodriguez, současný předseda Senátu, který kandidoval za Lidovou alianci, se od obou znepřátelených křídel MAS reprezentovaných Luisem Arcem a Evem Moralesem distancuje. Rodriguez byl zřejmě jediným členem levice, který měl nějakou šanci na slušný volební výsledek.
Podle analytiků ho ale značně oslabila absence jasného ekonomického plánu pro překonání krize, vyhýbání se polarizačnímu stylu a jeho vyhýbavý postoj k Evo Moralesovi. Lidé v jeho okolí byli přesvědčeni, že 5,5 % hlasů, které Rodriguezovi přisuzovali průzkumy, může být pouze „základ“ ke kterému se přidají další hlasy od nerozhodnutých voličů.
Před posledním průzkumem Julio Córdova, výzkumník volebního chování, tvrdil, že mezi nerozhodnutými může být až 10 % „skrytých hlasů“ pro Rodrígueze.
Evo Morales ale evidentně kandidaturu Rodrígueze příliš nepodporoval, protože ho nazýval „kandidátem impéria“. „Neplatný nebo prázdný hlas není neutrální; je to laskavost staré pravici, která zprivatizovala naše zdroje, vyloučila většinu a opustila Bolívii,“ vzkázal naopakRodríguez Moralesovi.
Moralesova strategie, vyzvat své příznivce k odevzdání neplatných hlasů, se ukázala hlavní příčinou senzačního vítězství pravice a debaklu levice. Ukázalo se, že Morales není ochoten uvolnit prostor novým osobnostem a prosazuje jen své zájmy. O kontrolu nad MAS usiluje i za cenu obětování svých spojenců, nebo dokonce celé strany.
Celkem 1 252 449 neplatných hlasovacích lístků ukázalo, že Moráles má stále solidní podporu, zejména ve venkovských oblastech a oblastech, kde se pěstuje Koka, kde zůstává symbolem důstojnosti.
Letošní prezidentské volby znamenají jasný zlom. Strana MAS, která po dvě desetiletí znamenala největší politickou sílu v zemi, prakticky zmizela z politické mapy. Bolivijská levice přes své hluboké kořeny, prakticky vyklidila prostor pravici. Je pravděpodobné, že to nebude na dlouho, ale musí se vymanit z Moralesova stínu. Strana MAS musí projít obnovou při které se sice může spolehnout na své dřívější úspěchy, ale musí se vyrovnat se současnými problémy. Především už nemůže být stranou jediného muže.
Příběh Bolívie je také varováním pro celý region. Progresivní hnutí, jakkoli úspěšná, riskují vyčerpání, když jsou spojena s jediným vůdcem. Personalismus může fungovat během fáze budování politických pozic, ale během konsolidace se ukazuje jako smrtící.
Morálesův postoj umožnil návrat pravice k moci. Rodrigo Paz nebo Jorge Quiroga bude u moci do roku 2030, zatímco roztříštěná a oslabená levice ztratila svou vedoucí pozici v bolivijské politice. Debakl levice je smutným kontrastem oproti roku 2020, kdy Luis Arce s podporou Moralese vyhrál již v prvním kole s více než 55 % hlasů.
