Článek
Konce května se ve světovém tisku začalo mluvit o úspěšném zásahu brazilských bezpečnostních složek proti zhruba desítce ruských špionů, kteří se v zemi připravovali na nasazení v jiných zemích. Operace trvala řadu let a podíleli se na ni kontrarozvědné služby mnoha západních zemí. První o zásahu napsal americký The New York Times, kterému se podařilo shromáždit řadu podrobností o případu.
Stáž agenta Čarkasova v Haagu
Vše začalo v dubnu 2022, dva měsíce po začátku ruské invaze na Ukrajinu, kdy brazilská federální policie obdržela naléhavou a poněkud neobvyklou zprávu od americké CIA.
Američané je informovali, že stážista, který do Nizozemska přicestoval na stáž u Mezinárodního trestního soudu, je ve skutečnosti tajný agent ruské vojenské zpravodajské služby. Mezinárodní trestní soud se v té době připravoval na vyšetřování ruských válečných zločinů na Ukrajině.
Stážista cestoval na brazilský pas pod jménem Victor Muller Ferreira. Pod stejnou identitou již dříve absolvoval Univerzitu Johnse Hopkinse. CIA ho ale identifikovala jako ruského špiona Sergeje Čerkasova a nizozemští imigrační úředníci mu odepřeli vstup do země. Čerkasov alias Ferreira tak odcestoval letadlem zpět do São Paula.
Brazilci měli málo času a nedostatek důkazů, aby Čerkasova zatkli přímo na letišti a tak ho několik dní po příletu jen sledovali. Čerkasov se mezitím ubytoval v hotelu v São Paulu. Nakonec se policistům podařilo získat zatykač a zatkli ho. Na obvinění ze špionáže neměli důkazy a tak ho zatkli za použití falešných dokladů.
Ale i v tomto případě se dokazování komplikovalo. Během výslechu se Čerkasov (alias Ferreira) choval arogantně, trval na tom, že je Brazilec, a odvolával se na brazilské dokumenty. Ty, jak se ukázalo, byly pravé. Měl pravý brazilský pas, platný voličský průkaz, jak vyžaduje zákon, a osvědčení o absolvování povinné vojenské služby.
„Mezi ním a velkou Matkou Rusí neexistovalo sebemenší spojení,“ říká jeden z vyšetřovatelů brazilské federální policie pod podmínkou anonymity, protože vyšetřování ještě neskončilo. Teprve, když policie našla Ferreirův rodný list, pravda začala vycházet najevo.
Dříve ruští agenti používali identitu zemřelých lidí, často kojenců, aby získali novou totožnost. To ale nebyl Čerkasův případ. Victor Muller Ferreira, za kterého se Čerkasov vydával, nikdy neexistoval. A přesto byl jeho rodný list pravý.
V dokumentu stálo, že Victor Muller Ferreire se narodil v Rio de Janeiru v roce 1989 brazilské matce, která skutečně existovala a která zemřela v roce 1993. Policii se ale podařilo vypátrat, že tato žena nikdy neměla děti.
Pátrání vyvolalo znepokojivé otázky. Jak se Rusům podařilo získat autentické dokumenty pod falešným jménem? A když se jim to podařilo s Čerkasovem, kolik dalších ruských špionů cestuje po světě s platnými brazilskými doklady? Federální agenti začali hledat lidi s falešnou identitou, kterým říkali „duchové“. Lidi s platnými rodnými listy, kteří strávili roky bez jakýchkoli záznamů o jejich životě v Brazílii a kteří se náhle objevili až jako dospělí a rychle získali všechny potřebné dokumenty.
Brazilští agenti kontrarozvědky se pustili do metodické mravenčí práce, díky které se jim podařilo objevit postup, který jim umožnil identifikovat špiony jednoho po druhém. Objevené špiony začali diskrétně a metodicky sledovat.
Podle dostupných informací Brazilci odhalili nejméně devět ruských agentů operujících pod falešnými brazilskými identitami. Skutečná identita šesti z nich se zatím nedostala na veřejnost. Podle brazilských úřadů vyšetřování zahrnuje nejméně osm zemí a jsou při něm používány zpravodajské informace ze Spojených států, Izraele, Nizozemska, Uruguaye a dalších zemí.
Agenti hledaní Interpolem
Brazílie má s Ruskem dlouhodobě dobré vztahy, které si udržela i po invazi na Ukrajinu. Proto bylo využití brazilského území Kremlem pro rozsáhlou špionážní operaci považováno za zradu. Vyšetřovatelé proto chtěli vyslat jasnou zprávu.
„Prostě jsme začali přemýšlet a říkali si: ‚Co je horšího než být zatčen za špionáž?‘“ vysvětlil jeden z vysoce postavených brazilských vyšetřovatelů. „Je to být odhalen jako špion.“ Aby toho dosáhli přišli vyšetřovatelé s nápadem využít Interpol, největší světovou organizaci pro vymáhání práva, k odhalení ruských špionů.
Brazílie vydala sérii modrých oznámení Interpolu, tedy žádostí o informace o určité osobě. V nich rozeslala jména, fotografie a otisky prstů ruských špionů, včetně Šmyreva a Čerkasova, všem 196 členským zemím.
Interpol je nezávislou nepolitickou organizací a nezasahuje do politických věcí, mezi které je počítána i špionáž. Brazilské úřady proto v oznámeních neuvedli jako důvod vyšetřování špionáž, ale používání falešných dokumentů.
Uruguay vydala podobná oznámení na ruské špiony, kteří v zemi vystupovali pod brazilskou identitou. Podle zpravodajských zdrojů šlo o Romana Olegoviče Kovala, Irinu Alexejevnu Antonovovou a Olgu Igorevnu Tjutěrevovou.
Oznámení Interpolu neobsahují skutečná jména, ale obsahují fotografie a další identifikační údaje. V situaci, kdy jsou jejich identifikační údaje v policejních databázích a jejich skutečná jména známa zpravodajským službám, je další nasazení těchto ruských špionů v zahraničí velmi nepravděpodobné.
Příběhy ruských špionů
Celá operace brazilských úřadů proti ruským špionům byla tajná a většina informací zůstala veřejnosti utajena. Přesto se deníku The New York Times podařilo podrobně zmapovat příběhy dvou ruských špionů.
Sergej Vladimirovič Čerkasov - Victor Müller Ferreira - 37 let
Sergej Vladimirovič Čerkasov, který vystupoval pod jménem Victor Müller Ferreira, byl prvním z odhalených špionů. Přestože se při výsleších zatvrzele označoval za rodilého Brazilce, na fotografiích z roku 2008 je zachycen v uniformě ruských ozbrojených sil.
V Brazílii se objevil zřejmě v roce 2012 a usadil se zde pod falešným jménem Victor Müller Ferreira, který se měl narodit v Niterói 4. dubna 1989.
Pod tímto jménem zamířil v roce 2018 do USA, kde byl přijat na postgraduální studium Univerzity Johnse Hopkinse ve Washingtonu, D.C. Později se vrátil zpět do Brazílie. Vždy se představoval jako brazilský občan, syn Brazilky a Portugalce vychovaného v Argentině.
Čerkasův špionážní příběh se začal rozplétat v dubnu 2022, jen několik týdnů po zahájení ruské invaze na Ukrajinu. Americká CIA upozornila brazilskou federální policii na Victora Mullera Ferreiru, vlastním jménem Sergeje Čerkasova. Tomu se podařilo získat stáž u Mezinárodního trestního soudu v Haagu právě v době, kdy se soud chystal zahájit vyšetřování Ruska za válečné zločiny na Ukrajině.
Když dorazil do Nizozemska, nizozemské úřady byli připraveny, odepřely mu vstup a poslaly ho zpět do São Paula. Zde ho později zatkla Brazilská policie za používání falešných dokladů. Jeho brazilský pas a další identifikační doklady ale byly pravé, teprve když policie získala jeho rodný list, jeho příběh a ruská operace v Brazílii se začaly hroutit.
Od roku 2022 je ve vězení a je vyšetřován pro špionáž, praní špinavých peněz a korupci. Za používání falešných dokladů byl odsouzen 15 letům vězení, trest mu byl později zkrácen na 5 let.
Je také zřejmě jediným z ruských agentů, který skončil ve vězení. Ve snaze dostat jej rychle na svobodu ruská vláda prohlásila, že je hledaným obchodníkem s drogami a požádala o jeho vydání. Brazilské úřady ale rychle zareagovali s tím, že pokud byl obchodníkem s drogami, je nezbytné, aby zůstal ve vazbě a policie mohla případ vyšetřit. Jinak by mohl být již propuštěn.
Podle informací FBI Čerkasov už během svého studia ve Washingtonu podával GRU zprávy o tom, jak vysocí úředníci Bidenovy administrativy reagovali na hromadění ruské armády poblíž ukrajinských hranic před Putinovou invazí na Ukrajinu v únoru 2022.
Artem Šmyrev - Gerhard Daniel Campos Wittich – 34 let
Podobně propracovanou falešnou identitu si v Brazílii vytvořil i další ruský zpravodajský důstojník Artem Šmyrev. Vedl úspěšný podnik v oblasti 3D tisku a vlastnil luxusní byt v Rio de Janeiru, kde bydlel se svou brazilskou přítelkyní. A stejně jako Čerkasov měl platný rodný list a cestovní pas na svou falešnou brazilskou identitu. Vystupoval pod jménem Gerhard Daniel Campos Wittich jako 34letý brazilský občan.
Tvrdil, že je synem rakouských rodičů. V jeho rodném listu stálo, že se narodil v Riu v roce 1986, ale ve skutečnosti se objevil z ničeho nic v roce 2015. V oblasti 3D tisku se mu velmi dařilo, podepsal smlouvy dokonce s federální vládou a brazilskou armádou.
Ministerstvo obrany informovalo, že smlouvy, které se objevili na veřejném portálu, byly podepsány vedením námořnictva a armády. Brazilské námořnictvo uvedlo, že od společnosti 3D Rio odebíralo služby související s tiskovým materiálem během pandemie Covid-19, ale že získané produkty neohrozily důvěrnost a bezpečnost operací námořnictva a nesvědčí o žádném vztahu s Gerhardem Danielem Camposem Wittichem.
Muž, který s tímto podnikatelem spolupracoval, byl informací o jeho skutečné špionážní práci velmi překvapen. Bez uvedení své identity uvedl, že podnikatel „tématu velmi dobře rozumí“. A že s ním udržoval kontakt, i když byl již mimo zemi.
Po šesti letech skrývaní se Šmyrev toužil začít se skutečnou špionážní prací. „Nikdo se nechce cítit ztracený,“ napsal v roce 2021 v textové zprávě své ruské manželce, která byla také zpravodajskou agentkou. „Proto dál pracuji a mám naději.“
V době, kdy brazilští agenti zahájili pátrání po „duších“, jak agentům s falešnou identitou říkali, měl Šmyrev již vybudovanou dokonalou falešnou identitu. Jeho přítelkyně ani kolegové neměli ponětí kým ve skutečnosti je. Mluvil výborně portugalsky i když s přízvukem, o kterém tvrdil, že získal během svého dětství v Rakousku.
Doslova od nuly vybudoval tiskárnu 3D Rio a zdálo se, že je jí zcela oddaný. Tiskárna sídlila v 16. patře mrakodrapu v centru Ria asi blok od amerického konzulátu. V práci trávil celé hodiny a někdy posílal své zaměstnance domů, aby mohl pracovat sám. Podle výpovědí jeho kolegů mu na tiskárně opravdu záleželo. „Byl to workoholik,“ řekl Felipe Martínez, bývalý klient, který se přátelil se Šmyrevem, kterého znal jako Daniela. „Myslel ve velkém, víte.“
Podle textových zpráv, které Šmyrev posílal své ruské manželce, se v soukromí nudil a byl frustrován životem v utajení. „V práci jsem nedosáhl žádných skutečných úspěchů,“ psal Šmyrev v textové zprávě své ženě. „Už dva roky nejsem tam, kde bych měl být.“ Jeho žena Irina, ruská špionka posílající zprávy z Řecka, s ním nesouhlasila. „Pokud jsi chtěl normální rodinný život, pak jsi se rozhodl zásadně špatně,“ odpověděla.
Částečně s ním ale přece souhlasila, jejich život neodpovídal jejich očekáváním. „Ano, není to to, co nám slíbili, a je to špatně,“ napsala. „V podstatě lidi klamou, a to je podle mě špatně. Je to nečestné a nekonstruktivní.“
Textové zprávy jsou součástí dokumentů sdílených zpravodajskými službami, které se podařilo získat deníku The New York Times. Zprávy byly odeslány v srpnu 2021 a později byly získány ze Šmyrevova telefonu.
Brazilci chtěli Šmyreva zatknout, ale ten jen několik dní předtím opustil zemi. Měl zpáteční letenku podle které se měl 2. února 2023 vrátit do Brazílie. Vyšetřovatelé si proto opatřili zatykač a příkaz k domovní prohlídce a chystali se ho zatknout jakmile přistane na brazilské půdě. Šmyrev se ale do Brazílie už nevrátil.
Rusové proměnili Brazílii na továrnu na špiony
Hlavním úkolem agentů v Brazílii nebylo získávat informace o této zemi, ale vytvořit si důvěryhodnou falešnou identitu a přetrhat jakékoli vazby s Ruskem.
Tomu se elitní tajní agenti, označovaní jako „ilegálové“, věnovali řadu let, během kterých si vytvořili zcela nový život. Zakládali firmy, studovali školy, nebo si našli běžné civilní zaměstnání. Jeden z agentů provozoval klenotnictví, další studoval na americké univerzitě, jedna z agentek se stala modelkou a další agent pracoval jako brazilský výzkumník, který si získal práci v Norsku. Ve svých nových identitách navazovali různé kontakty, získávali si přátele, nebo dokonce nové partnery, kteří o jejich skutečném povolání neměli ani tušení. Jejich úkolem bylo stát se skutečným brazilským občanem.
Teprve s pečlivě vybudovanou novou identitou byli nasazování na špionážní úkoly v jiných zemích celého světa. Nejprve byl odhalen agent Čerkasov, jako stážista Mezinárodního trestního soudu. V říjnu 2022 byl na norské univerzitě zatčen ruský plukovník, který se vydával za Brazilce. Pod argentinským krytím vystupovali dva agenti, kteří byli zatčeni ve Slovinsku.
Řadě agentů se ale podařilo zmizet a nikdy nebyli dopadeni, jedním z nich byl agent Šmyrev, mezi další patřil manželský pár po třicítce, známý jako Manuel Francisco Steinbruck Pereira a Adriana Carolina Costa Silva Pereira, kteří se v roce 2018 přestěhovali do Portugalska odkud se jim podařilo zmizet.
Předpokládá se, že někteří agenti byli z Brazílie staženi dříve, než se jim podařilo vybudovat si dostatečné krytí. Ruský nezávislý server Agentstvo informoval o ruské špionce Olze Tjutěrevové, která se vrátila do Ruska a nyní pracuje jako učitelka pod svým skutečným jménem. Server uvedl, že se mu podařilo najít digitální stopy tří špionů ze seznamu zveřejněného deníkem The New York Times.
Brazílii si ruská tajná služba nevybrala náhodně. Brazílie měla vždy dobré vztahy s Ruskem, které si udržela i po začátku jeho invaze na Ukrajinu. Navíc, jak popsala Jane Bradley, spoluautorka článku v The New York Times, je Brazílie velmi multikulturní zemí a pro cizince není příliš těžké zapadnout a splynout s ostatními Brazilci.
Pro špiony je zároveň výhodné používat brazilský pas, protože Brazílie má bezvízový styk s mnoha zeměmi a jeho držitel může snadno vycestovat do mnoha zemí světa. A poslední výhodou, kterou ruští agenti zřejmě bezezbytku využili, je brazilský systém dokladů totožnosti. Procedura pořízení rodných listů je totiž v Brazílii oproti jiným zemím velmi jednoduchá a není proto složité si platný rodný list obstarat.
