Článek
Zejména Evropská unie má od dohody velká očekávání. Podepsáním dohody o přidružení by měl vzniknout největší prostor volného obchodu zahrnující více než 780 milionů lidí. Vzájemný obchod s Mercosurem neustále narůstá, v roce 2022 putovalo oběma směry zboží za zhruba 60 miliard Eur. Dohoda by oběma stranám přinesla značné úspory na clech a k tomu navíc předpokládaný třicetiprocentní nárůst objemu vzájemného obchodu.
Vzájemný obchod mezi EU a Mercosurem v miliardách Eur (data Eurostat)
Kulaté výročí má letos i samotný Mercosur, letos je to právě 30 let, od doby, kdy tento společný trh začal fungovat (Mercosuru se věnuje například tento článek). A 33 let od uzavření příslušných smluv. V roce 1991 se totiž Brazílie, Argentina, Uruguay a Paraguay rozhodli navázat na předchozí (většinou neúspěšné) pokusy o vzájemnou integraci. Uzavřeli společně smlouvu, podle které měl na jejich území do roku 1994 vzniknout společný trh. A to se ve své podstatě také stalo. Zemím se podařilo odbourat vzájemná cla, kvóty a další překážky vzájemného obchodu. Zároveň se shodli na sjednocení cel s nečlenskými zeměmi. Od té doby Mercosur funguje a dále se rozvíjí. Kromě obchodních záležitostí se země později dohodli, že členství v Mercosuru je podmíněno demokratickým vývojem v dané zemi. Země se zároveň zavázali harmonizovat své právní předpisy.
O úspěchu tohoto projektu svědčí i zájem ostatních zemí. K Mercosuru se v roce 2006 připojila Venezuela. Bohužel v jejím případě zafungoval právě požadavek na demokratičnost a proto má Venezuela od roku 2017 pozastavena všechna práva a povinnosti vyplývající ze členství. Dalším zájemcem o členství v Mercosuru je Bolívie, která smlouvu podepsala v roce 2015, ale stále je v procesu přistoupení. Existuje také několik státu přidružených, které mají právo se účastnit jednání orgánů Mercosuru. Jsou jimi Chile, Kolumbie, Ekvádor a Peru.
V Mercosuru se rozhoduje koncenzem. Základními orgány jsou Rada pro společný trh (Consejo de Mercado Común) složená z ministrů zahraničních věcí a ministrů hospodářství, dále Skupina pro společný trh (Grupo Mercado común) zajištující každodenní fungování a Obchodní komise (Comision de Comercio) spravující nástroje společné obchodní politiky. Kromě těchto základních orgánu byly postupně vytvořeny i další orgány jako Parlament, Sekretariát, Stálý soud a Sociální institut.
Mercosur dosáhl celé řady úspěchů a je označován za pátou největší světovou ekonomiku. Mercosuru se zároveň podařilo vyjednat řadu obchodních a politických dohod se státy a organizacemi z řady kontinentů. Jednou z těchto dohod měla být i dohoda o přidružení s Evropskou Unií, o které obě uskupení jednají již od roku 1999.
U té však zdaleka není jisté, zda se jednání blíží k úspěšnému konci. Zajímavý pohled na vyjednávání a proč se jednání příliš nedaří přináší článek listu Brasil de Fato. Asi nejzásadnější překážkou vyjednávání je velký počet aktérů a rozdílné zájmy. Německo vidí ve smlouvě šanci pro svůj strojírenský průmysl, zejména pro své automobilky. Konečně samotná Brazílie je jedním z největších automobilových trhů. Otevření trhu však není příliš výhodné pro Brazilský automobilový průmysl.
Brazílie by naopak uvítala otevření evropského trhu pro svoje zemědělské výrobky. Proti tomu se však silně ohrazují evropští zemědělci, protože by těmto levným dovozům nemohli konkurovat. Otevření evropského trhu proto brání státy jako Francie a Polsko, kde mají zemědělci větší slovo. Navíc růst Brazilského zemědělství se děje zpravidla na úkor deštných pralesů, což vadí ekologickým organizacím a na ekologii zaměřeným stranám v evropských zemích.
Další nevýhodou je právě délka celého jednání. Vyjednavači po dlouhých a spletitých jednáních preferují text dohody, který byl dokončen v roce 2019, znovu neotevírat a uzavřít ji v současném znění. Očekávají, že pokud by se text znovu otevřel, došlo by k dalším zdlouhavým jednáním. Bohužel tento přístup vede k velmi rychlému zastarávání textu. EU i Mercosur se postupně vyvíjejí a více než 5 let starý text dohody již neodpovídá současným požadavkům.
Další nespornou nevýhodou je počet států, které jsou do dohody zapojeny a neustálý politický vývoj uvnitř těchto států. Na konci roku 2023 se očekávalo, že by se mohlo podařit smlouvu již definitivně dojednat a podepsat. V Argentině se však konali prezidentské volby a tak její zástupci nechtěli přijímat tak zásadní dokument před nástupem nového prezidenta. Další pokus o uzavření dohody se uskutečnil začátkem letošního roku, ale také neuspěl (více článek na Euractiv). Proti přijetí se tentokrát postavila Francie s podporou celoevropských protestů zemědělců. Francie již dříve označila environmentální a sociální záruky nabízené Brazílií jako nedostatečné. V současné době Francie deklaruje, že na rychlém přijetí nemá zájem. K rychlejším jednáním naopak vyzývá Německo. Přijetí dohody před letošními volbami do Evropského parlamentu se tak nezdá příliš pravděpodobné.
Osud dohody tedy pravděpodobně bude v rukou nové evropské reprezentace a pravděpodobně také nového týmu vyjednavačů. Zda se tím EU přiblíží k podpisu dohody, nebo ji čekají další roky vyjednávání ukáže až čas.
