Článek
Kolumbie 21. srpna zažila jeden z nejhorších dnů za poslední roky. Při bombovém útoku na vojenskou základnu v Cali, Valle del Cauca a sestřelení policejního vrtulníku v obci Amalfi na severovýchodě Antioquia zemřelo 19 lidí a 65 jich bylo zraněno.
Je to nejtragičtější den od roku 2019 kdy partyzánská skupina ELN provedla bombový útok na policejní školu generála Santandera v Bogotě, při kterém zemřelo 21 lidí. Prezident Gustavo Petro označil 21. srpen za „den smrti“.
Prezident a ministr obrany obvinili z událostí v Cali a Amalfi dvě frakce někdejších Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). Z výbuchu v Cali viní členy Ústředního generálního štábu (EMC) pod vedením Ivána Mordisca a sestřelení policejního vrtulníku v Antioquii připisují frakci, která si říká Generální štáb bloků a front (EMBF). K útokům se zatím nikdo nepřihlásil.
Bombový útok
Ve městě Cali, které má 2,2 milionu obyvatel, došlo k bombovému útoku. Podle dostupných informací byla bomba umístěna v nákladním automobilu. Cílem byla letecká základna Marca Fidela Suáreze na severu města. Svědci v blízkosti základny slyšeli výbuchy. Mnoho lidí bylo zraněno a došlo k poškození několika domů.
Kolumbijská prokuratura v sobotu oznámila, že z venkovské oblasti Corinto v Cauca byly do města Cali přepravovány nákladní automobily s minometnými granáty a válci naplněnými dusičnanem amonným a výbušninami na bázi hliníku.
Zařízení byla následně aktivována „pomocí mechanismu pomalého roznětného zápalníku“. K explozi došlo kolem 15:00 místního času. Podle dostupných zpráv si exploze vyžádala šest lidských životů.
Kancelář starosty oznámila uzavření několika ulic a další dopravní omezení. Starosta Cali Alejandro Eder nařídil ve městě stav nouze a oznámil, že velká nákladní vozidla budou mít dočasně zakázán vjezd do města. Oznámil také odměnu 100 000 dolarů těm, kteří budou s úřady spolupracovat.
V regionu Valle de Cauca, jehož je Cali hlavním městem, dochází poslední dobou k útokům opakovaně. 10. června byla EMC obviněna z vlny výbuchů a ozbrojených útoků, které si vyžádaly sedm obětí. Další útoky, při kterých zahynulo osm lidí, se odehráli v sousedním regionu Cauca.
V oblasti sídlí několik frakcí zaniklé FARC, jiných partizánských formací a také jednotky Národní osvobozenecké armády (ELN). Všechny skupiny bojují o kontrolu nad územím a vedou ozbrojený boj mezi sebou i proti kolumbijskému státu.
Sestřelení vrtulníku
Několik hodin před explozí v Cali došlo k sestřelení policejního vrtulníku v Amalfi v Antioquii. Stroj byl zasažen pomocí dronu a havárie si vyžádala 13 životů z řad policistů, uvedl guvernér departmentu Andrés Julián Rendón.
Podle policejního generála Carlose Fernanda Triana došlo k útoku „proti skupině personálu provádějícího pozemní postřik nelegálních plodin a proti letadlu patřícímu této instituci“. Rozhlasová stanice W uvedla, že k útoku dronem došlo, když letadlo „bylo na cestě na podporu skupiny policistů provádějících manuální likvidaci nelegálních plodin“.
Ministr obrany Pedro Sánchez útok původně připisoval klanu del Golfo, který je největším drogovým kartelem v Kolumbii. Později však informoval, že se jednalo o dílo EMBF vedené velitelem Alexandrem Díazem Mendozou, alias Calarcá.
Obě partyzánské skupiny Ústředního generálního štábu (EMC) a Generální štáb bloků a front (EMBF) sdružují bojovníky zaniklých Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC), které se v roce 2016 demobilizovaly. Šlo přitom o jednu z největších partyzánských organizací v Kolumbii.
Nechvalně proslulé Revolučních ozbrojené sílyKolumbie (FARC)
Dnes již zaníklé Revolučních ozbrojené síly Kolumbie (FARC) byli jednou z nejhorších povstaleckých skupin působících v Kolumbii. Kvůli působení FARC bylo jen od roku 1985 podle údajů Humen Rights Watch vnitřně vysídlené 8,2 milionu lidí a mezi lety 1958 až 2020 došlo celkem k 267 565 úmrtí, jak uvádí Národní centrála pro historickou paměť Kolumbie (CNMH).
Počátky povstalecké organizace FARC sahají až do období občanské války v Kolumbii mezi lety 1948 a 1953 známého jako „La Vionencia“ (násilí), které začalo atentátem na Jorge Eliécera Gaitána, kandidáta Liberální strany.
„Tato událost spustila násilnou válku mezi konzervativní a liberální stranou, která vedla Kolumbii k desetiletí politické nestability a pronásledování intelektuálů, umělců a výzkumníků,“ poznamenává CNMH.
Po ukončení násilí a usmíření obou stran se vlády ujala vojenská diktatura Gustava Rojase Pinillu (1953–1957) během, které se řada liberálů a konzervativců vrátila z exilu. Šance jiných stran, zejména komunistů, se prosadit byli ale minimální. V roce 1964 vznikli dvě nejvýznamnější partyzánské skupiny Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC) a Národní osvobozenecká armáda (ELN).
FARC vznikla ve venkovské oblasti Tolima, která byla tou dobou zmítána násilnostmi a vznikala zde uskupení, jejichž hlavním účelem byla ochrana jejich členů před všudypřítomným násilím. Podle výzkumníků z Pontificia Universidad Javeriana FARC vznikla z jedné z těchto skupin, která se oddělila od liberálů a prohlásila se za komunistickou.
V následujících desetiletích se postupně rozrůstala a na svém vrcholu v roce 2008 měla podle výzkumníka Jamese J. Brittaina odhadem přibližně 35 000 členů, jak uvedl ve své knize Revolutionary Social Change in Colombia: The Origin and Direction of the FARC-EP.
FARC se začala organizovat v roce 1966 jako revoluční hnutí věnující se guerillové válce s vlastním generálním štábem. V roce 1982 skupina změnila svůj název na Revoluční síly Kolumbie – Lidová armáda (FARC-EP) a začala šířit svůj vliv mimo svá domovská území s cílem uchopit moc v zemi.
V 80. letech 20. století členové FARC spáchali zřejmě nejvíce zločinů. Běžnými se staly vraždy a únosy, vydírání a útoky na infrastrukturu. V pozdějších letech FARC unesli například bývalou prezidentskou kandidátku Ingrid Betancourtovou, kterou držela v zajetí od roku 2002 do roku 2008.
Postupně se FARC zapojila i do obchodování s drogami, zřejmě kvůli financování svých aktivit. Organizace byla označena za teroristickou Spojenými státy a později i Evropskou unií.
Mírová jednání
Během vlády Belisaria Betancoura došlo k prvním jednáním mezi vládou a FARC s cílem vyřešit konflikt dohodou. Jednání skončila po sérii atentátů na politiky a následné armádní operaci Casa Verde proti základně FARC v roce 1990. I v následujících letech došlo k několika pokusům o obnovení jednání, ale bez úspěchu.
Teprve v roce 2012 došlo k dalším úspěšným jednáním mezi FARC a vládou Juana Manuela Santose. Ta se odehrávala v Havaně za účasti Kuby a Norska a trvala celé čtyři koky. Teprve v roce 2016 došlo k dohodě. Příměří vstoupilo v platnost 29. srpna a historický podpis mezi Santosem a velitelem FARC Rodrigem Londoñem, alias „Timočenkem“ se uskutečnil 26. září.
Proces ale zkomplikovalo referendum, které vláda vypsala na 2. října 2016 a kde se většina obyvatel vyjádřila proti dohodě s FARC. Naštěstí se v roce 2017 podařilo do dohody zapracovat i požadavky jejích odpůrců a celý proces dospěl až do fáze demobilizace FARC a odevzdání zbraní. Podle údajů Ověřovací mise OSN v Kolumbii se do roku 2020 demobilizovalo 13 394 členů FARC z toho 10 293 mužů a 3 101 žen.
Pozůstatky po FARC
Jak se ale ukázalo ani členové FARC nebyli jednotní a rychle se objevili frakce FARC, které s dohodou a demobilizací nesouhlasili. Už v roce 2016 se proti dohodě postavila 1. fronta „Armando Ríos“ (450 členů) a 7. fronta (300 členů), které se podle zprávy kolumbijské generální prokuratury věnovali obchodu s drogami a těžbě ropy v Metě a Guaviare.
V roce 2017 dokonce tyto odštěpené frakce unesli v Kolumbii jednoho z úředníků OSN. V roce 2019 se objevilo video na kterém vůdci frakcí Iván Márquez, Jesús Santrich, El Paisa a Romaña distancovali od dohody mezi vládou a FARC a oznámili pokračování ozbrojeného odporu.
Iván Mordisco, současný vůdce EMC, byl součástí První fronty FARC, která se k mírové smlouvě odmítla připojit. V té době vedení FARC vyslalo Gentila Duarteho, který se účastnil guerillových bojů téměř 40 let a účastnil se jednání, aby mezi odpadlíky obnovil disciplínu. Duarte měl přesvědčit odštěpené částí organizace včetně První fronty, aby se připojili k dohodě a také složili zbraně.
Stal se ale pravý opak. Duarte se se svými lidmi přidal na stranu Mordisca. Společně začali odštěpené skupiny rozšiřovat a konsolidovat. Podařilo se jim postupně připojovat další bývalé bojovníky FARC, bývalé členy jiných ozbrojených skupin i nové rekruty.
Mordiscovi a Duartemu se podařilo vybudovat síť s celostátním dosahem, kterou později nazvali Ústřední generální štáb (EMC), „ačkoli spíše než jednotné velení existovala téměř úplná společná správa a autonomie na regionální a místní úrovni,“ uvádí výzkum Nadace Ideas for Peace. Podle stejného výzkumu „růst a posilování Ústředního generálního štábu úzce souvisí s finančními zdroji z aktivit, jako je obchod s drogami, vydírání a nelegální těžba.“
Nová jednání
V roce 2022 zemřel ve Venezuele Gentil Duarte a Iván Mordisco ho nahradil ve funkci vrchního velitele EMC. Byla to zároveň doba, kdy současný prezident Gustavo Petro přišel s myšlenkou obnovení mírového procesu. Petro se rozhodl jednat se všemi, jak s původními guerillovými skupinami jako EMC nebo ELN tak s městskými zločineckými gangy. Jeho postup je často kritizován zejména pro nedostatek výsledků.
Někteří také připomínají, že Havanská mírová dohoda stanovila, že bojovníci, kteří budou pokračovat v trestné činnosti budou dopadeni a potrestání podle zákona. Bývalý prezident Santos se výslovně vyjádřil tak, že tito bojovníci „skončí ve vězení nebo v hrobě“.
Petrova administrativa se tím ale neřídila a v říjnu 2023 oznámila nová jednání s EMC vedeného Mordiscou. Jednání ale náhle skončila v březnu 2024, kdy jedna frakce EMC porušila příměří dohodnuté s vládou.
Prezident Gustavo Petro v reakci na to pozastavil bilaterální příměří v departementech Cauca, Nariño a Valle del Cauca a obvinil Ivána Mordisca, že je „jen obchodník s drogami převlečený za revolucionáře“. V reakci na to Iván Mordisco spolu s více než polovinou vedení EMC opustil jednání.
Někteří členové EMC zastupovaní Alexandrem Díazem Mendozou alias Calarcá ale v jednáních dále pokračovali. Tato nová frakce původní EMC si začala říkat Generální štáb bloků a front (EMBF). „Vláda se rozhodla je sjednotit, aby usnadnila jednání, ale nakonec se s mírovým procesem staly ještě více fragmentovanými.“ poznamenala trefně Juanita Vélez, výzkumnice specializující se na partyzánské skupiny.
Vláda s EMBF udržovala příměří od jejího oddělení od EMC až do dubna 2025. Několik dní po dubnovém konci příměří členové EMBF zaútočil na hlídkový vůz a zabili sedm vojáků v departmentu Guaviare. Od té doby nebylo v jednáních dosaženo téměř žádného pokroku.
I přes to byla naplánována nová schůzka mezi vládou a EMBF na pátek 22. srpna v obci San Vicente del Caguán. Podle místního tisku se schůzka mezi delegacemi uskutečnila. Podle odhadů vojenské rozvědky měla EMC před rozdělením v roce 2024 přibližně 3 500 členů, což je daleko od velikosti zaniklých FARC.
Další jednání s partyzánskými skupinami se zřejmě nedají očekávat
Dá se ale předpokládat, že prezident Petro už po současných útocích, do kterých byla pravděpodobně zapojena i EMBF, v jednáních pokračovat nebude. Petro reagoval velmi ostře a nechal se slyšet, že bojovníci EMC mají být považování za teroristy a „pronásledování kdekoli na planetě“. Vláda také nabízí odměnu 1 milion amerických dolarů na Ivána Moridsca a členy EMC.
Prezident Petro také oznámil, že partyzánské jednotky loajální vůdci Néstorovi Gregorovi Verovi, skupina známá jako „Segunda Marquetalia“ a největší kartel v zemi, Gulf Clan, budou prohlášeny za teroristické organizace.
K budoucímu pokračování rozhovorů s EMBF se prezident nevyjádřil, ale na svém účtu X zveřejnil video, na kterém jsou vidět příslušníci armády, jak střílejí z dálkové zbraně. „Od včerejška je skupina, které se podařilo sestřelit policejní vrtulník, pod dělostřeleckou palbou,“ napsal.
Prezident Petro je navíc za svůj smířlivý postoj k ozbrojeným skupinám dlouhodobě kritizován svými odpůrci, kteří ho dávají do souvislosti se současným nárůstem násilí, které sice nedosahuje úrovně z 80. a 90. minulého století, ale vyvolává v zemi rostoucí obavy.
S kritikou přišli i vedoucí představitelé postižených oblastí. Guvernér Antioquie, departmentu, kde došlo k útoku na vrtulník, kritizoval reakci Petrovy vlády a prohlásil, že Alexandr Díaz Mendoza alias Calarcá, vůdce EMBF, je „zločinec, se kterým Petro zachází jako s andělem“. Guvernér Valle del Cauca, kde došlo k útoku na vojenskou základnu, prohlásil: „Mírové rozhovory, jak ukazují fakta, nepřinášejí výsledky. Už žádný dialog s teroristy!“
