Článek
Ještě na začátku letošního roku byl Edmundo Gonzáles Urrutia mužem, kterého nikdo neznal. Trávil důchod ve svém bytě v Caracasu, četl a psal knihy a věnoval se svým vnoučatům. Nikdo, ani on sám, nevěděl, že vše se to má brzy změnit.
Favoritkou pro letošní prezidentské volby ve Venezuele byla María Corina Machado, dlouholetá vůdkyně opozice, která měla velkou šanci ve volbách zvítězit a stát se prezidentkou. To ale současná vláda pod vedením Nicolase Madura nehodlala připustit a venezuelské úřady její kandidaturu znemožnili.
Protože Machado byla jedinou vážnou soupeřkou Madura, úřady zřejmě očekávaly, že tím zajistí jeho hladké znovuzvolení. Machado se ale své kandidatury bez váhání vzdala a přenechala ji historičce Corině Yorisové.
Tuto taktiku si venezuelská opozice již vyzkoušela při regionálních volbách v Barinas. Když bylo jejímu kandidátovi znemožněno účastnit se voleb, byl nahrazen jiným a dalším, dokud jednomu z nich nebyla účast na volbách umožněna. V Barinas to zafungovalo a nyní zde vládne zástupce opozice.
Úřady však znemožnili kandidaturu i Corině Yorisové a další volba padla právě na Gonzáleze Urrutiu, diskrétního muže s dobrým vychováním, který byl diplomatem a vysloužilým politikem. González Urrutia se sice nejdříve kandidaturu zdráhal přijmout a i jeho manželka byla proti, ale nakonec se nechal přesvědčit.
V rámci předvolební kampaně projel González Urrutia s Machado celou zemi a brzy ho znala celá Venezuela. Začali se šířit memy „Edmundo za všechny, všichni za Edmunda“ a mezi lidmi získal láskyplné označení „starý muž“.
O to hlavní se ale postarali členové opozice v čele s Machado. Rozmístili dobrovolníky do všech volebních místností v zemi a sesbíraly co nejvíce volebních záznamů. Když Národní volební centrum oznámilo Madurovo vítězství, aniž by předložilo volební protokoly, jak vyžaduje zákon, opoziční aktivisté už nahrávali volební záznamy na předem připravenou webovou stránku. Nakonec se podařilo sesbírat 83,5 % volebních záznamů, které ukázali zcela jiný obraz reality. González Urrutia volby vyhrál a získal téměř dvojnásobek hlasů než Maduro. Mezinárodní společenství proto začalo vyžadovat zveřejnění volebních záznamů a USA a další státy prohlásili Gonzáleze Urrutiu za vítěze voleb.
Reakcí vlády bylo zatčení 2 000 lidí, které obvinila z terorizmu a venezuelská tajná služba začala pronásledovat spolupracovníky Machadové. Poté, co zmeškal tři předvolání ministerstva veřejné správy, uvalila prokuratura zatykač i na Gonzáleze Urrutiu a obvinila jej z „vážných zločinů“.
Edmundo Gonzáles Urrutia se dostal do nezáviděníhodné situace, kdy se v krátké době stal z důchodce nejdříve vítězem voleb a miláčkem Venezuelanů, ale také psancem, po kterém vytrvale pátrají úřady.
Gonzálezovi Urrutiovi ani v taktěžké situace nechyběla odvaha, když ve videu na sociálních sítích prohlásil: „Máme hlasy, máme zápisy, máme podporu mezinárodního společenství a máme Venezuelany odhodlané bojovat za naši zemi.“ Ale situace na něho zřejmě začala velmi rychle doléhat.
Aby si zachoval svobodu musel se nejprve uchýlit na nizozemskou ambasádu, která mu poskytla ochranu. Následně se 5. 9. přesunul do rezidence španělského velvyslance, ve španělsku požádal také o politický azyl. To zřejmě odstartovalo diplomatickou operaci, na jejímž konci byl přílet Gonzáleze Urrutii do Španělska.
Celá operace zřejmě trvala zhruba dva týdny, ale podrobnosti nejsou známé. Španělsko tvrdí, že González Urrutia o azyl požádal sám a španělské úřady se mu z pochopitelných důvodů snažili pomoci. Španělský premiér Pedro Sánchez označil Gonzáleze Urrutiu za hrdinu a prohlásil, že ho Španělsko neopustí. Španělé také odmítají, že by vyjednávali s venezuelskými úřady.
Objevují se ale i informace, že do vyjednávání byli zapojeni blízcí spojenci Madura Delcy a Jorge Rodríguezovi. Delcy Rodríguez také na sociálních sítích oznámila, že González Urrutia opustil Venezuelu a že mu byl zajištěn volný odchod v zájmu klidu a politického míru v zemi. V každém případě se venezuelské úřady odchodu Gonzaleze Urrutii nepokusili nijak zabránit.
Ten tak mohl v doprovodu své manželky a španělského ministra zahraničí a globálních záležitostí Diega Martíneze Belía nastoupit v Caracasu do španělského vojenského speciálu, odkud přes Dominikánskou republiku a Azorské ostrovy zamířil do Madridu.
V Madridu Gonzáleze Urrutiu přivítali španělští diplomaté a zástupci španělské vlády. Celou situaci okomentoval i Josep Borrell, šéf diplomacie Evropské Unie: „Dnes je smutný den pro demokracii ve Venezuele,“ uvedl a ujistil, že „v demokracii by žádný politický vůdce neměl být nucen hledat azyl jinde.“ „EU trvá na tom, aby venezuelské úřady ukončily represe, svévolné zatýkání a pronásledování členů opozice a občanské společnosti a aby propustily všechny politické vězně,“ dodává se v oficiální nótě.
