Článek
Mládí a soukromý život
Javier Gerardo Milei se narodil 22. října 1970 v Buenos Aires. Jeho otec pracoval jako řidič autobusu a matka byla v domácnosti. Pravděpodobně neprožil příliš šťastné dětství. Sám uvádí, že jeho mládí bylo poznamenáno vztahem s otcem, od kterého byl týrán. Dodnes nemá k rodičům příliš blízký vztah.
Nejbližší vztah má Milei ke své mladší sestře Kataríně, která mu pomáhala i v prezidentské volební kampani. Spíše než rodina mu byl oporou jeho pes, mastif Conan. Ten v roce 2017 zemřel, Milei si ale pořídil šest jeho klonů, které pojmenoval Conan, Angelito, Milton, Murray, Robert and Lucas. Jména si vypůjčil od svých oblíbených ekonomů. Ke svým psům má silný vztah a říká jim „čtyřnozí synové“.
V posledních měsících představil jako svou partnerku Fátimu Florezovou, komičku, která paroduje známé osobnosti, například bývalou prezidentku Christinu Fernandez de Kirchner.
V mládí hrál Milei v rockové kapele Everest hrající především písničky od skupiny Rolling Stones. Vzezření rockové hvězdy si nakonec udržel až do prezidentské kampaně.
V mládí hrál také v nižší argentinské fotbalové soutěži jako brankář. S fotbalem (podle svých slov) skončil, když pozoroval důsledky hyperinflace ve své zemi, a raději se rozhodl věnovat studiu ekonomie.
Profesní a akademická dráha
Ekonomii vystudoval na University of Belgrano a poté získal ještě dva postgraduální tituly. Již ve 20 letech napsal svůj první akademický článek s názvem „Hyperinflace a deformace na trzích“.
Byl velmi ovlivněn Rakouskou ekonomickou školou, myšlenkovým směrem, který se staví proti jakékoli regulaci trhu ze strany státu. Je přívržencem libertariánství a laissez-faire ekonomiky.
I po svých studiích pokračoval v akademické kariéře. Přes 20 let působil jako univerzitní profesor makroekonomie, mikroekonomie a matematiky pro ekonomy. Během své kariéry napsal několik ekonomických publikací jako Otra vez sopa: Maquinita, infleta, devaluta („Znovu polévka: Tisk peněz, inflace, znehodnocení“), El camino del libertario („Cesta libertariána“) a El fin de la inflación („Konec inflace“). Celkem publikoval přes 50 akademických prací.
Kromě akademické se věnoval i profesní kariéře. Jako respektovaný ekonom pracoval v řadě společností. Především jako ekonomický poradce v několika bankách a poradenských firmách. Řadu let byl hlavním ekonomem Corporación America. Působil také v několika národních a mezinárodních vládních ekonomických organizacích. Vedl divizi ekonomických studií v národním think tanku Fundación Acordar.
Jako ekonom byl respektovaný a často citovaný. Například v roce 2018 poskytl 235 televizních interview a stal se tak nejčastěji dotazovaným ekonomem v zemi. V rádiu měl dokonce vlastní pořad nazvaný Demoliendo mitos („bourání mýtů“).
Politická dráha
Přestože bylo Mileiho zvolení značným překvapením, zejména pro zahraniční zpravodajské agentury, Milei není v politice úplným nováčkem. V politice se pohybuje již řadu let a od roku 2021 byl poslancem v argentinském parlamentu.
Jako poslanec na sebe upozornil především tím, že svůj měsíční plat věnoval vždy jednomu náhodně vybranému občanovi země s tím, že vrací peníze lidem. Doprovodil to dalšími silnými výroky včetně toho, že tyto peníze byly lidem ukradeny „vládnoucí kastou“. Označování politiků za „vládnoucí kastu“ a jejich kritika je častou součástí Mileiho rétoriky.
V parlamentu však příliš pilný nebyl, když se neúčastnil žádného parlamentního výboru a jeho účast na zasedáních dosáhla pouhých 52%. Byl také kritizován, že svou absencí umožnil vládě zvýšení daní, které prošlo jen velmi těsně.
Mileiho hvězda začala stoupat začátkem roku 2022, na což Milei zareagoval oficiálním oznámením své prezidentské kandidatury. I přes značný růst preferencí dlouho nebyl favoritem prezidentské volby a spíše se spekulovalo, kterému z kandidátů odebere hlasy. Začátkem roku 2023 mu průzkumy přisuzovaly jen 17 % hlasů. Milei však dokázal vzestup své popularity dotáhnout až do úspěšného konce a 10. prosince 2023 se stal prezidentem Argentiny.
Politické priority a postoje
Ve své kampani se prezentoval poměrně radikálním programem zaměřeným zejména na omezení inflace a ekonomický růst. Mezi jeho hlavní návrhy patří privatizace státních společností, omezení byrokracie včetně snížení počtu ministerstev, snížení výdajů a fiskální reforma.
Jedním z opatření na podporu ekonomiky a omezení inflace má být také tzv. dolarizace ekonomiky, její podrobný plán však Milei doposud nepředstavil.Obhajuje také uzavření centrální banky, kterou považuje za odpovědnou za nekontrolovanou inflaci.
Kromě svého ekonomického programu navrhuje Milei i jiná, mnohdy kontroverzní opatření. Navrhuje například vypsání referenda o zrušení zákona legalizujícího potraty, je proti povinnému očkování, podporuje legalizaci drog a privatizaci zdravotnictví a školství. Je také zastáncem deregulace legálního trhu se zbraněmi.
V zahraniční politice jsou pro něho prioritou vztahy se spojenými státy a Izraelem, podporuje Ukrajinu v její obraně proti Rusku. Jeho vztah k Číně se zdá být zdrženlivý.
Je otázkou, zda tento radikální a do značné míry populistický program je mířen převážně na voliče, nebo se jej Milei hodlá držet i do budoucna. Řada politiků po nástupu do úřadu poněkud zmírní rétoriku a ani ve svých krocích již nejsou tak radikální. Zda to bude platit i pro Mileiho, samozřejmě ukáže až čas. Na druhou stranu jeho první kroky v podobě Ley Omnibus nebo násilného uzavření státní tiskové agentury Télam však o přílišném umírnění postojů z jeho strany nesvědčí. Bude tak zajímavé sledovat, jestli ve své funkci začne vystupovat více jako univerzitní profesor ekonomie, nebo spíše jako el Loco (šílenec – jedna z Mileiho přezdívek).
Zdroj: článek ve Voz de America (celý článek zde), anglická mutace wikipedie
