Článek
Příběh malé Sáry
Uprostřed noci 4. února se desetiletá Sára probudila se závratěmi a ostrou bolestí. Sára prodělala před rokem operaci nádoru na mozku a proto se její rodiče Maria a Juan Hernández Garcíasovy rozhodli ihned vyrazit k lékaři.
Sbalili všechny potřebné lékařské a právní dokumenty a vyrazili do nemocnice v Houstonu, kde se Sára dříve léčila s rakovinou. Rodiče věděli, že musí projet přes kontrolní stanoviště a proto důkladně zkontrolovali, že mají všechny dokumenty, které potřebují a které jim již pětkrát umožnili projet. Tentokrát to však bylo jinak a namísto do nemocnice putovala malá Sára a její rodiče do vazby.
Samotné zatčení proběhlo velmi necitlivě, zejména s ohledem na malou Sáru. Policisté ignorovali jejich dokumenty a lékařské zprávy a odepřeli Sáře lékařské ošetření. Všichni byli nevybíravým způsobem prohledáni včetně dětí a podle pohlaví rozděleni do cel. Vše bylo navíc doprovozeno rasistickými urážkami ze strany policistů. Policisté se dokonce pokusili zabavit Sářiny léky a srdeční monitor jejího bratra.
Maria a Juan žili v Texasu už deset let a Sára se narodila v USA. Podle amerických zákonů je tedy americkou občankou. To ale emigrační úředníky nezajímalo a po 24 hodinách ve vazbě celou rodinu převezli na mexickou stranu hranice.
Podle Rachelle Garza, prezidentkyTexas Civil Rights Project, poskytující právní poradenství deportovaným, dostala rodina na vybranou mezi dvěma možnostmi: buď budou deportování všichni, nebo bude rodina rozdělena, děti zůstanou ve vazbě a jejich rodiče už je pravděpodobně nikdy neuvidí.
Mluvčí celní a hraniční ochrany (CBP) Hilton Beckhamová uvedla, že výše uvedený popis není přesný. Dále se ale k případu odmítl vyjádřit z důvodu ochrany soukromí. Pouze zdůraznil, že každý kdo obdrží příkaz k urychlené deportaci se jím musí řídit, nebo bude čelit důsledkům.
Rodina se ocitla v Mexiku bez prostředků a lékařské péče. Zároveň doufají, že se ještě shledají se svým nejstarším synem Fernandem, který v době zatčení nebyl s nimi a stále zůstává v USA. Rodina nemá žádný záznam v trestním rejstříku, platila daně a ve svém bydlišti (v USA) byla velmi oblíbená. Když se jejich sousedé dozvěděli o Sářině rakovině uspořádali sbírku na její léčbu.
Trumpova administrativa často ospravedlňuje razantní vyhošťování tím, že jde o zločince, kteří páchají v USA trestnou činnost. V tomto případě se ale nejen nejde o zločince, ale byli deportováni i nezletilí občané USA.
Texas Civil Rights Project, který pomáhá deportovaným, považuje operaci, která skončila deportací celé rodiny do Mexika, za neregulérní od začátku do konce. Z důvodu odepření lékařské péče a pokusu o zabavení léků, organizace podala stížnost pro porušení občanských práv úřadu pro občanská práva a občanské svobody ministerstva vnitřní bezpečnosti (DHS).
Mluvčí celní a hraniční ochrany (CBP) Hilton Beckhamová vše popřela s tím, že obvinění jsou „nepravdivá a nezodpovědná“. „Zdraví a dobré podmínky osob ve vazbě zůstávají nejvyšší prioritou a přístup k nezbytné lékařské péči je vždy zaručen,“ dodala.
Texas Civil Rights Project ale trvá na svém: „Měli dostat možnost přednést svůj případ imigračnímu soudci a nikdy neměli být takto deportování,“. Rodina byla v USA více než 10 let a proto nebyli nesplněny podmínky pro urychlené vyhoštění, přestože vláda v lednu podmínky pro urychlené vyhoštění značně rozšířila. Nově platí celostátně a pro imigranty, kteří nemohou prokázat, že v zemi pobývají déle než dva roky. Rodina Hernández Garcíasových však byla v jižním Texasu více než deset let, když – jak tvrdí – byli nuceni vybrat si mezi deportací jako rodina nebo možností, že už své děti nikdy neuvidí.
„Každý otec a matka by měli mít právo pečovat o své děti a každé dítě by mělo mít přístup k lékařské péči, kterou potřebuje, aby přežilo,“ říká matka María ve videu zaslaném z Mexika. „To je to, za co bojujeme,“ říká.
„V Texasu jsme si více než deset let budovali život, velmi tvrdě jsme pracovali a vychovávali naše dětí. A ony se narodily a vyrostly ve Spojených státech,“ říká María a při pohledu do kamery se jí chvěje hlas. „Požadujeme, aby nám volení představitelé Spojených států pomohli vrátit se, aby naše dcera mohla nadále dostávat lékařskou péči, kterou potřebuje,“ říká María ve svém videu.
Sara, která stále trpí zánětem mozku, který jí ztěžuje mluvení a způsobuje ochrnutí pravé části těla, potřebuje rehabilitační terapie a léky proti záchvatům, ke kterým nemá přístup. Také její starší bratr nemá přístup k lékům a léčbě svého srdečního onemocnění.
Vyhoštění může hrozit až 13 milionům lidí
Nelegálních přistěhovalců žije v celých spojených státech obrovské množství. Oficiální čísla nejsou k dispozici, ale podle odhadů migračních organizací, jako je Migration Policy Institute, Pew Research Center a American Immigration Council by mohl celkový počet migrantů v roce 2025 překročit překročit 13 milionů.
Všem v současné době hrozí zadržení a deportace. V USA je šest milionů domácností, kde některému z jejích členů hrozí deportace. To je podle údajů Pew Research Center asi 5% všech domácností v USA. Podle centra pro imigraci a péči o děti (CICW) na University of California v Berkleley 5,9 milionů dětí má alespoň jednoho z rodičů, kterému hrozí deportace. K tomu je potřeba připočítat 500 000 dětí v programech, kterým hrozí zrušení a 300 000 dětí, které nemají doklady a hrozí jim deportace.
Někteří z nelegálních přistěhovalců žijí v USA už desítky let. Mnohdy jde doslova o několik generací přistěhovalců žijících v USA. DHS poznamenává, že 79 % nelegálních migrantů žije ve Spojených státech déle než 12 let, zatímco 13 % žije v zemi dokonce déle než tři desetiletí.
Přistěhovalec bez dokladů je občan narozený mimo Spojené státy, který vstoupil do země „nekontrolovaně“ nebo byl dočasně přijat a překročil dobu svého pobytu, vysvětluje DHS. Takový lidé mají jen velmi omezené možnosti, jak svůj pobyt v USA legalizovat. Linda Dakin-Grim, imigrační právnička, vysvětluje, že existují pouze čtyři způsoby, jak legálně migrovat do Spojených států: sloučení rodiny, které může trvat deset let; pracovní víza, která se podaří získatjen asi 140 000 pracovníkůmročně; vízová loterie; a humanitární pomoc, jako je azyl nebo status uprchlíka.
Pro mnoho přistěhovalců bez dokladů je to doslova neřešitelná situace. Jednou z nich je Marta dvaadvacetiletá studentka Kolumbijské univerzity, jejíž příběh zveřejnila britská BBC. Marta přišla do USA se svou matkou z Mexika, když jí byly dva roky. Svou rodnou zemi si už nepamatuje, celý svůj život žije ve spojených státech. Marta má vynikající známky a před pár měsíci absolvovala politologii a náboženství.
Přesto nemá žádný způsob jak legalizovat svůj pobyt, získat americké občanství, ani pracovat v oboru který vystudovala. I přes své vzdělání se věnuje úklidu domů. Nemá pracovní povolení, protože je bez dokladů. O své situaci říká: „Být bez dokladů mě přinutilo být ochoten využít příležitostí, které se mi nabízejí, protože jsem si nikdy nemohlavybrat, co chci dělat.“. Marta je jednou z milionů přistěhovalců, kterým hrozí vyhoštění. To by pro ni znamenalo opustit USA, kde žije celý svůj život, a vrátit do země, kterou nikdy nepoznala.
Navzdory řadě omezení je většina migrantů stejně jako Marta ekonomicky aktivních. Většina z nich je ve věku od 18 do 54 let, z nichž více než polovina (kolem 5,8 milionu lidí) byla v roce 2022 starší 35 let. Pew Research Center odhaduje, že asi 8,3 milionu nelegálních migrantů pracuje, což představuje asi 4,8 % pracovní síly v USA.
Vzhledem k omezením, kterým musí čelit, se věnují méně atraktivním oborům, ve kterých mnohdy tvoří většinu zaměstnanců. Koncem loňského roku požádali zástupci zemědělského průmyslu Trumpovu administrativu, aby osvobodila pracovníky bez dokladů v tomto sektoru z deportací. Vzhledem k tomu, že téměř polovina z jejích dvou milionů zaměstnanců nepobývá podle ministerstva práce a zemědělství v USA legálně.
Současné administrativě se hodí cokoli i zákon z roku 1798
Jedním z velkých problémů, které jsou důsledkem deportací, je rozdělení rodin. K tomu docházelo ve velké míře už v prvním Trumpově funkčním období (2017–2021) kdy rozdělování rodin mělo negativní důsledky nejen pro děti.
Kristina Lovato, ředitelka centra pro imigraci a péči o děti (CICW) na University of California v Berkleley studovala dopady odloučení rodin v důsledků deportací během Trumpova prvního funkčního období (2017-2021) na řadu latinskoamerických domácností v Los Angeles. Zjistila, že vzniklo mnoho neúplných rodin, kdy byl deportován jeden z manželů. Také se setkala s nezletilými, kteří zůstali u vzdálenějších příbuzných, když jejich rodiče deportovali, nebo skončili v dětských domovech.
Postižené rodiny čelili řadě negativních důsledků jako je finanční nejistota, ztráta stabilního bydlení, předčasné ukončení školní docházky, strach z vyhledání zdravotních služeb, ztráta společenského života, traumata, úzkosti a deprese.
Právě oddělování dětí od rodičů na hranicích jako součást politiky „nulové tolerance“ vůči nelegální imigraci bylo za první Trumpovy vlády velmi kontroverzní a Donald Trump za to čelil kritice. Záběry desítek plačících dětí zavřených v něčem, co připomínalo klece, vysílané médii vyvolaly takovou míru rozhořčení ze strany demokratů i v rámci samotné Republikánské strany i u představitelů sociálního, ekonomického a náboženského sektoru, že byl Trump nucen v červnu 2018 ustoupit. I tak bylo jejich rodinám odebráno více než 4 600 dětí.
K podobným případům dochází i dnes a tlak na zvýšení počtu deportovaných stále stoupá. Imigrační úředníci proto hledají cesty, jak deportace urychlit. Několik imigračních právníků, s nimiž byla BBC v kontaktu, tvrdí, že od ledna, kdy se Donald Trump vrátil do Bílého domu, zaznamenali rostoucí počet klientů, kteří nakonec podepsali dohody o deportaci.
„Často je to první věc, kterou se agenti ICE(imigrační a celní agentury) snaží získat, protože jim to usnadňuje práci,“ říká Kate Lincoln-Goldfinch, která pracuje ve středním Texasu. „Říkají jim například: ‚Budete zadrženi na šest měsíců nebo rok. Ale když podepíšete tento papír, bude po všem dříve.‘ Takže lidé souhlasí s tím, že budou deportováni, to se děje každý den,“ říká.
Současná administrativa nejen tlačí na imigrační úředníky, ale hledá i další způsoby, jak deportace co nejvíce urychlit. Jedním ze způsobů je i využití zákona z roku 1798 o zahraničních nepřátelích. Donald Trump se toto kontroverzní rozhodnutí snažil 15. března vysvětlit tím, že členové venezuelského zločineckého gangu Tren de Aragua „vedou neregulérní válku“ proti Spojeným státům, což ospravedlňuje jejich deportaci podle zákona o zahraničních nepřátelích z roku 1798.
Americký odvolací soud ve Washington D. C. se zabýval deportací 238 údajných členů venezuelského gangu deportovaných do Salvádoru podle zákona o zahraničních nepřátelích z roku 1798. Soudkyně Patricia Millettová se proti tomuto postupu ostře ohradila, protože obvinění nemají možnost jakékoli obhajoby proti těmto nařčením. Soudkyně se proti takovému postupu ostře vyhradila slovy:"Nacisté (za druhé světové války)dostali podle zákona o zahraničníchnepřátelích lepší zacházení než to, co se stalo tady."
Podobně argumentoval i soudce James Boasberg, který vydal čtrnáctidenní pozastavení deportací Venezuelců podezřelých z účasti na zločineckém gangu Tren de Aragua do Salvadoru a nařídil vládě, aby se letadla vrátil zpět do USA. Soudce zároveň upozornil, že mnoho deportovaných zpochybnilo jejich příslušnost ke gangu a mělo by jim být dovoleno se bránit před soudem. Bílý dům trval na tom, že je příliš pozdě, protože letadla už byla v mezinárodním vzdušném prostoru.
„Mohli mě vyzvednout v sobotu a posadit mě do letadla v domnění, že jsem členem Tren de Aragua, aniž by mi dali šanci protestovat,“ dodala soudkyněMillettová.I ona tvrdí, že vláda před deportací pečlivě nezkontrolovala, zda jsou venezuelští občané skutečně členy gangu.
Trumpova administrativa tvrdí, že Venezuelané byli „důkladně prověřeni“ a jejich příslušnost ke gangu byla ověřena před jejich přesunem do Salvadoru. Někteří příbuzní však toto obvinění odmítli a američtí představitelé uznali, že „mnoho“ z těchto mužů nemá ve Spojených státech žádný záznam v trestním rejstříku.
Vyhoštěných je přesto méně než za Joea Bidena
Rozšířena byla také možnost zrychlených deportací, kdy dříve se vztahoval tento režim na osoby zadržené do 100 mil od hranic, kteří jsou v USA méně než 2 týdny. Nově platí tento režim na celém území USA pro všechny, kteří nejsou schopni prokázat, že jsou v zemí déle než 2 roky.
Podle uniklého interního sdělení se mají imigrační agenti zaměřit na vyhoštění tisíců dětí, které vstoupili do země bez rodičů. V loňském fiskálním roce bylo vyhoštěno 113 000 takzvaných nezletilých migrantů.
Ani tato opatření ale nepřinesla očekávaný výsledek v podobě rekordních deportací. Za poslední měsíc zatkla vláda 23 000 migrantů, což je výrazně méně než za Joea Bidena. Denní počty zatčených, ale postupně klesají. ICE totiž nebyla schopna vyhošťovat tolik zatčených osob a ty se pak hromadili v zatýkacích střediscích ICE.
Donald Trump není spokojen s tempem deportací. Jeho administrativa v prvním měsíci nedokázala překonat rekord prezidenta Joea Bidena s měsíčním průměrem 57 000 vyhoštěných, což je nejvyšší počet zaznamenaný ve Spojených státech za poslední desetiletí.
Podle statistik úřadu pro občanská práva a občanské svobody ministerstva vnitřní bezpečnosti (DHS) bylo mezi lednem a únorem letošního roku údajně deportováno kolem 37 660 lidí. Nejvíce nelegálních přistěhovalců se podařilo deportovat za druhého funkčního období Billa Clintona, kdy bylo z USA vyhoštěno 6,9 milionu lidí. Během vlády Joa Bidena se podařilo vyhostit 4,6 milionu migrantů. Během prvního funkčního období Donalda Trumpa to bylo jen 2.2 milionu.
