Článek
Země Latinské Ameriky mají dlouhou olympijskou historii. Už druhé letní olympiády v roce 1900 v Paříži se účastnilo hned 5 zemí regionu. Byly to Argentina, Kuba, Haiti, Mexiko a Peru. Všechny země v součtu reprezentovalo jen 9 sportovců, ale to v té době nebylo úplně neobvyklé. I za Austrálii se účastnili pouze 2 sportovci. Medaili se však žádné z těchto reprezentací získat nepodařilo.
Asi nejaktivněji se her účastní Argentina, která vynechala pouze 4 letní Olympiády. Argentinci byli také jediným národem Latinské Ameriky, který byl v roce 1894 při založení Mezinárodního olympijského výboru. I přes svou aktivitu se Argentincům za celou historii podařilo nasbírat jen 80 medailí (včetně zimních Olympiád), z toho 22 zlatých. Více medailí má od roku 1993 i samostatná Česká republika.
Mezi zeměmi Latinské Ameriky to ale není špatný výsledek. Lépe si vedou pouze Kuba s 244 medailemi, z toho 86 zlatých, a Brazílie se 170 medailemi, z toho 40 zlatých. Ostatní země Latinské Ameriky se, zdá se, drží hesla „není důležité vyhrát, ale zúčastnit se“. Například Haiti, které se od roku 1900 účastní letních Olympiád celkem pravidelně, nasbíralo pouhé dvě medaile, jednu stříbrnou a jednu bronzovou. Na svůj zlatý úspěch Haiti stále čeká.
Latinská Amerika z pohledu olympijských medailí rozhodně nepatří k nejúspěšnějším regionům. Žádná ze zemí regionu nedokázala nasbírat ani tolik medailí, jako řada daleko menších zemí. Například Rakousko je v počtu medailí úspěšnější než všechny země regionu včetně Kuby. Důvodů je zřejmě celá řada.
Zajímavý pohled na (ne)úspěchy zemí Latinské Ameriky nabízí Bloomberg Linea, který odkazuje na to, že Olympijské hry byly vždy součástí celosvětové politiky a vyhrocené soutěže mezi různými režimy a zeměmi. Jako příklad odkazuje na soupeření mezi USA a bývalým Sovětským svazem, které se svého času přetahovaly o olympijské medaile. Nabízí ale i další příklady, kdy vzájemná rivalita vedla k výrazným sportovním úspěchům na Olympiádě, jako byla rivalita mezi východním a západním Německem, nebo mezi Kubou a USA.
V Latinské Americe se ale tento způsob soupeření nikdy příliš neuplatnil. Mnohem častěji je sport vnímán jako mechanismus sociální kontroly než jako zdroj národní hrdosti. Mezi výjimkami lze jmenovat jen již zmíněný případ Kuby nebo Argentiny za vlády Juana Dominga Peróna, kdy byl sport vědomě podporován jako nástroj pro demonstraci úspěchů vládnoucí strany.
V každém případě profesionální sport není individuální záležitostí jednotlivců, ale jeho podpora a zejména financování je záležitostí celé společnosti a především států, které tito sportovci následně reprezentují.
V Paříži však Latinská Amerika úplně propadla, když si vedla ještě o poznání hůře než obvykle. Všechny země Latinské Ameriky získaly dohromady pouhých 10 zlatých medailí a 57 medailí celkem. Oproti prvním USA je to pouhá čtvrtina zlatých medailí a asi polovina medailí celkem. Na zlato dosáhlo pouze 7 zemí regionu. Brazílie si odnesla 3 zlaté medaile, Kuba 2 a Ekvádor, Argentina, Chile, Dominikánská republika a Guatemala po jedné. Naopak hned devět zemí zůstalo bez medaile.
V posledních letech je nejúspěšnější zemí regionu Brazílie. V Tokiu i v Riu se jí podařilo získat 7 zlatých medailí a umístit se v první patnáctce zemí s nejvíce drahými kovy. Letos se musela Brazílie spokojit pouze se 3 zlatými medailemi.
První zlatou medaili pro Brazílii získala v kategorii nad 78 kg Judistka Beatriz Souzová, když ve finále porazila Izraelku. Jejími dosavadními největšími úspěchy byl bronz z mistrovství světa 2023 a bronz na Panamerických hrách 2023. Další zlatou medaili získala Rebeca Andrade ve sportovní gymnastice. Zlato získaly Brazilky i v plážovém volejbalu, když ve finále porazily Kanaďanky. Brazílie získala zlato po dlouhých 28 letech, kdy naposledy získala zlatou medaili v Atlantě 1996. Mezitím v letech 2000, 2004 a 2016 skončily po nevydařeném finálovém zápase 3× na druhém místě.
Historicky nejúspěšnější zemí regionu je Kuba. V Riu získali Kubánci 5 zlatých medailí a v Tokiu dokonce 7, stejně jako Brazilci. Letos ale i Kuba výrazně propadla a získala pouhé dvě zlaté medaile. A stejně jako Brazilci i Kubánci letos brali nejčastěji bronz.
Kubánci přijížděli na Olympiádu s velkými ambicemi a věřili, že se jim podaří skončit mezi 10 nejspěšnějšími zeměmi. Velké očekávání se ale proměnilo ve velké zklamání, když na zlato dosáhli jen Mijaín López v řecko-římském zápase, který tak získal svůj pátý olympijský titul v řadě a boxer Erislando Álvarey. Kuba v Paříži skočila nejhůře od Mnichovských her 1972. Méně zlatých medailí získala pouze v Mexiku 1968, kdy nezískala vůbec žádnou.
Trojici nejspěšnějších zemí regionu uzavírá Argentina. Argentinu v Paříži reprezentovalo 136 sportovců, kteří nakonec dosáhli na tři cenné kovy, zlato si odnesl José Torres v BMX freestylu, stříbro získali jachtaři ve třídě Nacra 17 a bronz si odnesly závodnice v ženském hokeji. Pro Argentinu je to lepší výsledek než před čtyřmi roky v Tokiu. Argentina mohla mít dvě zlaté, protože na zlato pomýšlely i hokejistky. V semifinále ale narazily na pozdější vítězky z Nizozemska a zlatý sen se rozplynul.
Ani Argentinci nedokázali výrazněji zazářit a výkon trojice nejlepších zemí Latinské Ameriky je výrazně za očekáváním. Na Pařížskou Olympiádu se proto bude v regionu vzpomínat spíše se zklamáním.
