Článek
Nayib Bukele má velkou moc i popularitu
Bukele se ujal úřadu v roce 2019 na pětileté funkční období. Vlády se ujal v době, kdy země neúspěšně bojovala s drogovými gangy a s všudypřítomným násilím. Asi nejhorší situace byla v roce 2016 na jehož začátku docházelo v průměru k jedné vraždě každou hodinu. Což z této šestimilionové země udělalo jednu z nejnebezpečnějších zemí světa.
V březnu 2022 vyhlásil Bukele výjimečný stav a povolal do ulic policii a armádu. Během následné rozsáhlé snahy o vymýcení gangů bylo zatčeno více než 81 000 osob, což představuje více než 1 % salvadorské populace a také více než je počet zavražděných. Podle vládních statistik se tím podařilo výrazně snížit počty vražd, oproti původním tisícům vražd ročně došlo v prvních 9 měsících roku 2024 jen k 104 vraždám. Nayib Bukele si tím u obyvatel Salvadoru získal vysokou popularitu.
„Mám jednoho syna na vysoké škole a dalšího v sedmé třídě a díky Bohu je nechávám chodit (do školy) s důvěrou. Dříve jsem musel nejmladšího do školy vozit sám a teď jezdí sám autobusem a nemám strach, že se mu něco stane,“ říká Salvador Molinas obyvatel jedné z chudších čtvrtí San Salvadoru. „Od nástupu prezidenta do úřadu žijeme, díky Bohu, klidně, což jsme s předchozími prezidenty neměli.“ dodává.
Mezi zatčenými bylo ale i mnoho nevinných, což připustil i Bukele. Přibližně 7 000 nevinných lidí bylo podle vlády následně propuštěno. Bukele tvrdí, že to jsou vedlejší škody, které je nutné podstoupit v rámci procesu transformace národa sužovaného násilím a korupcí.
„Proč máme nejvyšší míru uvěznění na světě?“ položil si Bukele řečnickou otázku a sám si odpověděl: „Protože jsme z hlavního města vražd na světě udělali nejbezpečnější zemi na západní polokouli. Jediný způsob, jak toho dosáhnout, je zatknout vrahy… nemáme trest smrti, takže je musíme všechny uvěznit.“.
Kritici, ale vládní čísla zpochybňují a tvrdí, že kriminalita neklesá takovým razantním způsobem, jak vláda tvrdí. Navíc upozorňují, že způsob zacházení s vězni a jejich přísné trestání a izolace daleko překračují hranici porušování lidských práv.
„Zneužívání začíná tím, jak se dostanou do věznice a jak jsou uvnitř drženi… je to příliš extrémní,“ říká Juan Carlos Sánchez, programový pracovník Nadace pro řádný proces práva (Due Process of Law Foundation), která se zasazuje o lidská práva a právní stát v celé Latinské Americe.
Bukele ale není kritizován jen kvůli zacházení s vězni. Od nástupu do úřadu upevnil kontrolu nad soudnictvím, umlčel kritiky a odsunul politické oponenty na vedlejší kolej.
Další kritiku vyvolalo Bukeleho znovuzvolení v roce 2024. Podle salvadorské ústavy totiž nebylo možné, aby úřadující prezident znovu kandidoval. V roce 2021 ale Nejvyšší soud Salvadoru, kde zasedají soudci jmenovaní kongresem, který ovládá Bukeleho vládní strana, rozhodl, že Bukele může znovu kandidovat. V té době rozhodnutí vyvolalo ostrou kritiku ze strany skupin pro lidská práva, opozičních vůdců a amerického velvyslanectví za Bidenovy administrativy.
Věžnice pro „teroristy“
Jedním ze symbolů Bukeleho boje proti gangům je vězení označované jako Centra pro věznění teroristů (zkráceně Cecot), jedno z nejhorších vězení světa. Vězení bylo otevřeno v lednu 2023 a podle salvadorské vlády se zde nachází ti „nejhorší z nejhorších“. Podmínky ve vězení ve své reportáži popsala americká CNN.
Uprostřed mezi celami je široká chodba s hladkou betonovou podlahou připomínající nádraží nebo letiště. Po stranách jsou asi dvě desítky skupinových cel. V každé z nich se tísní asi 80 vězňů. Jediným vybavením cel jsou kovové palandy bez matrací, polštářů a přikrývek ve čtyřech řadách nad sebou. V rohu cely je otevřená toaleta, na soukromí nemají vězni nárok. Další vybavení cely tvoří betonové umyvadlo, plastový kbelík na mytí a velký džbán na pitnou vodu.
Vše se zdá být hygienicky čisté a až nepřirozeně dobře osvětlené. Světla svítí 24 hodin denně, nikdy se nezhasínají. Světlo a čistota tvoří zásadní kontrast oproti starým salvadorským věznicím, které byli ošuntělé, špinavé a potemnělé.
Vězni tráví v celách 23 a půl hodiny denně. Nepracují, nemají dovoleno číst knihy ani dopisy z domova. Krabičky s jídlem dostávají skrz mříže. Celu mohou opustit jen na 30 minut denně, během kterých se mohou přesunout do centrální chodby a zapojit se do skupinového cvičení nebo čtení Bible.
Jídelníček je velmi skromný. Dříve se říkalo, že vězni jí lépe než obyčejní obyvatelé Salvadoru, ale to už neplatí. „Teď tady dostávají k snídani fazole, sýr nebo směs rýže a fazolí, možná jitrocel a šálek kávy nebo atole (nápoj na bázi kukuřice),“ popsal ředitel Cecotu Belarmino García, když prováděl novináře po věznici. „K obědu je rýže, těstoviny a nápoj. Večeře je stejná jako snídaně. Maso tu neexistuje, kuře tu neexistuje, speciální menu pro nikoho neexistují.“ dodal.
V Salvádoru není trest smrti. Vězni v Cecotu pravděpodobně stráví celý život, Bukeleho vláda s jejich propuštěním nepočítá. Ministr veřejné bezpečnosti Salvadoru Gustavo Villatoro k tomu uvedl: „Věříme v rehabilitaci, ale jen pro běžné zločince,“. Zároveň uvedl, že rozlišuje mezi takzvanými „spolupracovníky“ gangů a členy gangů.
„Někdo, kdo každý den zabíjel lidi, každý den znásilňoval naše dívky, jak může změnit názor? Nejsme hloupí,“ dodává. „Představte si v USA sériového vraha ve vašem státě, ve vaší komunitě, kterého soudce propustí… jak byste se cítili vy jako občan? Nemáme fakta o tom, že by někdo mohl změnit názor sériového vraha… a v Salvadoru máme více než 40 000 sériových vrahů – členů těchto gangsterských organizací,“ říká.
Změna ústavy umožní Bukelemu zůstat u moci
Koncem července salvadorský kongres schválil zásadní reformu ústavy, která umožňuje prezidentovi vykonávat neomezený počet mandátů. Prodlužuje také prezidentské funkční období z pěti na šest let a ruší druhé kolo prezidentských voleb. Reformu podpořilo 57 ze 60 členů Kongresu, z nichž většina jsou členové Bukeleho strany Nuevas Ideas.
Zástupkyně vládnoucí strany Ana Figuerová tvrdí, že účelem reformy je „dát plnou moc salvadorskému lidu“ a srovnat podmínky pro prezidenta s ostatními volenými funkcemi. Zároveň uvedla, že prodloužení prezidentského mandátu má zajistit „větší stabilitu“, „politickou a právní jistotu“ a „snížení nákladů“.
Opozice naopak vidí v současných změnách Bukeleho snahu si upevnit moc. Opoziční poslankyně Marcela Villatoro ze strany ARENA vyjádřila svůj odmítavý postoj k reformě, když během parlamentního zasedání držela transparent s nápisem „Dnes zemřela demokracie“ a tisku řekla, že zákon byl schválen „bez konzultací, hrubým a cynickým způsobem“. Claudia Ortiz z politické strany VAMOS vyjádřila podobný názor. „Reformy se pouze snaží udržet malou skupinu u moci a dále hromadit zdroje a moc, čímž lidi stále více chudnou. Tento příběh byl v mnoha zemích světa vyprávěn mnohokrát,“ uvedla.
Zákon také stanoví, že současné prezidentské období Nayiba Bukeleho, které začalo v roce 2024 a mělo trvat do roku 2029, skončí předčasně 1. června 2027. V roce 2027 se budou konat nové prezidentské volby, a proběhnou souběžné s volbami do parlamentu a s místními volbami. Odborníci tvrdí, že neomezená znovuzvolení prezidenta by mohla demokracii zhoršit, protože ohrožuje střídání moci.
Nevládní organizace také upozorňují na represe v zemi proti Bukeleho kritikům , které změně ústavy předcházely, a jako příklad uvádějí zatčení právníků a aktivistů Ruth Lópezové a Enriqueho Anayi.
Zemi nedávno opustili i členové organizace pro lidská práva Crostosal. Její člen Noah Bullock se ostře vyjádřil k současným změnám: „Den před svátky, bez debaty, bez informování občanů, jediným legislativním hlasováním změnili politický systém, aby umožnili prezidentovi zůstat u moci na dobu neurčitou a pokračovat v osvědčené cestě autokratů“.
Mezinárodní reakce jsou zatím spíše opatrné. Evropská unie uvedla, že „bere na vědomí“ ústavní změny v Salvadoru a zdůraznila, že budoucí spolupráce se bude řídit „demokratickou správou věcí veřejných, transparentností, respektem k právnímu státu a lidským právům“.
Naopak nevládní organizace před touto změnou důrazně varují. Juanita Goebertusová, ředitelka organizace Human Rights Watch pro Ameriku, napsala: „Bukeleho strana prosazuje expresní ústavní reformu, která by umožnila neomezené znovuzvolení prezidenta. Jdou stejnou cestou jako Venezuela. Začíná to vůdcem, který využívá svou popularitu ke koncentraci moci, a končí to diktaturou.“. Kriticky se vyjádřila i Amenesty International, která varovala před vážnými riziky pro základy demokracie v zemi.
Martina Navrátilová, bývalá profesionální tenistka, kritizovala nejen dění v Salvadoru, ale upozornila i na erozi demokracie v USA a určitou podobnost Bukeleho a Trumpových kroků, když na síti X napsala: „A my jsme další“.
Na stranu Bukeleho se naopak postavila současná americká politická reprezentace. „Salvadorské zákonodárné shromáždění bylo demokraticky zvoleno, aby prosazovalo zájmy a politiku svých voličů,“ uvedla mluvčí ministerstva zahraničí ve svém prohlášení. „Jejich rozhodnutí provést ústavní změny je jejich vlastní rozhodnutí. Je na nich, aby se rozhodli, jak by jejich země měla být spravována.“.
Mluvčí amerického ministerstva zahraničí rovněž kritizovala vyjádření ředitelky Human Rights Watch pro ameriku, Juanity Goebertusové: „Odmítáme srovnávání demokraticky založeného a ústavně zdravého legislativního procesu Salvadoru s nelegitimními diktátorskými režimy jinde v našem regionu.“.
Postoj amerického ministerstva zahraničí představuje významný posun od jeho historického postoje, kdy obvykle kritizovalo prodlužování prezidentských funkčních období v celé Latinské Americe, což vyvolává obavy pozorovatelů ohledně dlouhodobých důsledků pro demokracii v regionu.
Bukele je pro Trumpa zřejmě nejen blízkým spojencem ale i zdrojem inspirace
Americký prezident Donald Trump a ministr zahraničí Marco Rubio již dříve ocenili Bukeleho účinnost ve snižování kriminality a Salvador označili za vzor regionální bezpečnostní spolupráce. Rubio a Bukele navázali vztah dlouho předtím, než se stal Trumpovým nejvyšším diplomatem. Poté, co Rubio v roce 2023 navštívil Salvador jako senátor, ocenil Bukeleho vůdčí schopnosti a zásahy proti zločineckým gangům a vyzval ho, aby posílil salvadorské demokratické instituce, aby přilákaly více zahraničních investic.
“President B” pic.twitter.com/HJN8WsvSb1
— Nayib Bukele (@nayibbukele) April 13, 2025
Rubio byl také klíčovou osobou při dojednávání deportací venezuelských uprchlíků do nechvalně známého Centra pro věznění teroristů (Cecot) v Salvadoru. Do Salvadoru cestoval na začátku svého působení ve funkci ministra zahraničí a osobně spolupracoval s Bukelem a vysokými salvadorskými úředníky na případu Kilmara Abrega Garcii, jak ukazují soudní spisy. Rubio se také spojil přímo s Bukelem, aby vyjednal složitou výměnu vězňů – 250 Venezuelanů deportovaných z USA do Salvadoru výměnou za 10 amerických občanů zadržovaných ve Venezuele.
Stejně jako salvadorská vláda i Trumpova administrativa označuje migranty, které posílá do věznice salvadorské věznice Cecot, jako „nejhorší z nejhorších“ a tvrdí, že jde o členy gangu Tren de Aragua. Z toho by se mohlo zdát, že jde o zločince zapojené do vražd, znásilnění nebo únosů. K takovým tvrzením ale chybí důkazy.
Agentura Bloomberg prostudovala stovky stran amerických právních záznamů a prohlášení vlády a zjistila, že z 238 deportovaných migrantů bylo prokazatelně pouze 5 obviněno za napadení nebo držení střelné zbraně. Tři další byli obvinění z přestupků jako obtěžování nebo drobných krádeží. Dva další byli obvinění z pašování lidí. Drtivá většina deportovaných porušila jen imigrační předpisy jinak neměli žádný záznam.
Jak tedy Trumpova administrativa určila, že lidé deportovaní do jedné z nejhorších věznic světa jsou nebezpeční zločinci? Vysoký úředník ministerstva vnitřní bezpečnosti v e-mailu vysvětlil, že všichni deportovaní Venezuelané spáchali trestní čin, protože se nacházeli nelegálně v USA. Úředník dále uvedl, že mnoho mužů, kteří neměli americké trestní záznamy, byli nicméně teroristé, porušovatelé lidských práv nebo gangsteři.
Mnoho mužů údajně spojených s Tren de Aragua bylo přitom deportováno na základě zřídka používaného zákona o cizích nepřátelích z roku 1798 bez soudního přezkumu. Americký soudce nařídil administrativě, aby deportace zastavila, ale Nejvyšší soud uvedl, že administrativa může usilovat o obnovení deportací podle tohoto zákona, pokud migranti dostanou oznámení o deportaci a budou mít možnost předložit svůj případ soudci.
Zprávy v médiích zpochybňují vykreslení mužů jako zločinců ze strany Bílého domu a právníci uvedli, že někteří jednotlivci byli identifikováni jako členové gangu na základě typu oblečení, které nosili, nebo tetování, která měli.
Vyšetřování CBS News zjistilo, že tři čtvrtiny mužů vyslaných do Salvadoru nemohly mít žádný záznam v trestním rejstříku v USA ani v zahraničí. Bloombergův přehled soudních případů a vládních prohlášení v USA nyní ukazuje, že existuje jen velmi málo veřejně dostupné dokumentace, která by podporovala názor, že do Salvadoru byli deportováni pouze pachatelé násilných trestných činů.
Trumpova administrativa u soudu uznala, že ne všichni muži mají záznam v trestním rejstříku, ale tvrdí, že je to jen další důkaz hrozby, kterou představují. „Ukazuje to, že se jedná o teroristy, o kterých nemáme úplný profil,“ uvedl v právním podání v boji proti deportacím Robert Cerna, úřadující ředitel terénní kanceláře pro vymáhání práva a vyhoštění v rámci imigrační a celní správy. Podle takové logiky by však mohl být teroristou téměř každý občan USA.
Pozornost vyvolal také případ Kilmara Abrego Garcii z Marylandu, který byl deportován do Salvadoru a u kterého imigrační úředníci připustili, že byl vyhoštěn neprávem. Muž byl vyhoštěn v rámci skupiny deportovaných, které úřady označili jako členy gangu MS-13.
Andrés Antillano, profesor na Centrální univerzitě Venezuely v Caracasu, který studuje organizovaný zločin, připouští, že někteří jednotlivci spojení s gangem Tren de Aragua mohou být v USA, ale paniku z vlny organizovaného zločinu považuje za přehnanou. Současnou vlnu vyhošťování přirovnal k protiitalským náladám ve 40. a 50. letech 20. století, kdy byli všichni Italové označování za mafiány, nebo k protikubánským náladám uprostřed drogových válek v Miami v 80. letech a k nedávným stereotypům o zapojení Středoameričanů do gangu MS-13. „Migrační vlny vyvolaly mnoho úzkosti a objevily se mýty,“ řekl Antillano v rozhovoru. Trumpova administrativa „kriminalizovala mladé Venezuelany, většinou z dělnických skupin.“.
Obhajoba Bukeleho současnou americkou administrativou zřejmě pramení nejen z osobních sympatií některých politiků, ale i z podobného postupu vůči uprchlíkům a potenciálním členům gangů a zřejmě i z oboustranně výhodné spolupráce při deportacích.
