Článek
29. října smetla Valencii a okolí povodeň nebývalých rozměrů, nejničivější v Evropě. Podle španělské státní meteorologické agentury (Aemet) spadlo za pouhých osm hodin více než 700 litrů na čtvereční metr. To je více, než v této části Španělska naprší za celý rok. Hladiny řek stoupaly tak rychle, že zničily vše, co jim stálo v cestě: mosty, silnice, celé čtvrti, zemědělskou půdu.
Voda se valila z hor do údolí a brala s sebou všechno co jí stálo v cestě včetně aut i s jejich posádkami. Zemřelo více než 200 lidí. Voda sice také rychle opadla, ale zanechala za sebou nepředstavitelnou spoušť. Všude zůstala spousta trosek, vraky automobilů a především všudypřítomné bahno.
Dálnice zůstala zablokovaná, nebo jen částečně průjezdná. Vlaky byly natolik poškozeny, že bude trvat týdny, než se je podaří dát znovu do provozu.
Po týdnu se podařilo zajistit autobusovou dopravu autobusy Valencia EMT, které začaly přijíždět do zdevastovaných oblastí, aby zlepšily dopravní spojení. Nadále však zůstala v platnosti dopravní omezení, aby se zabránilo kolapsu na silnicích. Úřady vyzvali všechny, aby pokud jen trochu mohou, pracovali z domova.
Rada ministrů schválila vyhlášení Valencie a dalších postižených oblastí, za oblasti vážně postižené mimořádnou událostí. Premier Pedro Sanchez oznámil první balíček ve výši 10,6 miliardy euro na pomoc „domácnostem, firmám, samostatně výdělečně činným osobám a místním institucím“.
Mnoho obyvatel si ale na roli španělské vlády a především místní vlády ve Valencii stěžují, zejména na to, že nebyli včas varování před blížící se pohromou. Sms zpráva, která před povodní varovala všechny občana přišla až ve chvíli, kdy se už voda valila ulicemi. Meteorologové přitom na blížící se nebezpečí upozorňovali s předstihem.
První předpověď upozorňující meteorologický jev, které měl za následek povodně ve Valencii a okolí, byla zveřejněna 20. října. Předpověď byla upřesněna 24. října a bylo připojeno varování před blížícím se nebezpečím. Následně26. října došlo k upřesnění, že se nebezpečí týká oblasti Valencie a následujícího dne bylo vydáno zvláštní varování před přívalovými dešti v této oblasti.
V pondělí 28. října bylovydáno varovánís červeným (v některých oblastech oranžovým) stupněm nebezpečí pro území Valencie a v úterý bylo vydáváno varování od 6:36 do 17:49 s videem, na němž mluvčí žádá lidi, aby se neopouštěli své domovy.
V úterý 29. října v 7:30 ráno varoval meteorologický úřad ve Valencii před silnými dešti a zvýšil stupeň nebezpečí na červený v některých dalších oblastech. Varoval obyvatele, aby se v případě podvodní drželi mimo silnice.
V 10:30 zachraňovali hasiči několik lidí v Llombai. Meteorologové varovali, že se horská údolí rychle plní vodou, která směřuje z hor k moři.
Odpoledne prezident Valencie Carlos Mazon, zřejmě s úmyslem uklidnit situaci, napsal, že se bouře uklidňuje, což bylo v zjevném rozporu s varováním záchranářů. Zpráva se objevila na síti X, ale později byla smazána. V 17:00 byli záchranáři zavaleni stovkami žádostí o pomoc.
Teprve ve 20:00 dostali obyvatele varování před povodní na své mobilní telefony. To byla ale příliš pozdě.
Politici se vzájemně obviňují a svalují vinu jeden druhého. Obyvatelé jsou velmi naštvaní. Nejvíce kritiky se snáší na prezidenta Valencie Carlose Mazona. Obyvatelé mu přičítají vinu za mnoho zmařených životů kvůli zavádějícím informacím, které v kritických okamžicích šířil.
Letošní povodeň není zdaleka první, která Valencii postihla. V roce 1957 došlo ve Valencii k velkým záplavám, při kterých zemřelo 84 lidí a téměř 3 m vody a bahna zaplavily celé čtvrti. Po této tragédii se vláda vedená diktátorem Franciscem Francem rozhodla pro radikální řešení označované jako „Plan Sur“(plán jih). Rozhodla se odklonit trasu řeky Turia na jih mimo střed města a vykopat nový 13 km dlouhý umělý kanál, kterým by řeka tekla. Nové koryto řeky je z betonu a široké zhruba 250 m.
Frankův režim povodeň využil k velkým změnám. Jeho cílem byla kompletní přestavba města, tak aby vznikla nová Valencie. Díky těmto změnám zaznamenala Valencie v 60. letech 10 % růst HDP, což bylo mnohem více než španělský průměr. Stala se důležitou průmyslovou, ekonomicky živou a moderní metropolí.
Dalším problémem Valencie byl pás železnice s úrovňovými přejezdy, který vznikalo mnoho nehod a který komplikoval automobilovou dopravu. V rámci „Plan Sur“ došlo i k přestavbě želežnice. „Plan Sur“ dohromady zahrnoval nový kanál pro řeku, přestavbu želežnice a silnice, rozšíření přístavu a přebudování kanalizace.
Náklady na Plan Sur byli astronomické. Původní rozpočet byl 3 miliardy peset a výsledné náklady se vyšplhali na dvojnásobek. Bylo zvoleno neobvyklé financování, kdy část peněz zaplatili sami místní lidé ve formě dopisních známek. Při posílání dopisů museli totiž zaplatit přirážku 25 centů. Takto zdražené dopisy posílali zhruba 20 let. Dnes se tato investice ale vyplatila, protože bez ní by byli škody nepochybně ještě větší.
Stavba kanálu byla dokončena v roce 1969 a je považována za jedno z nejvýznamnějších inženýrských děl v historii Španělska. Na fotografiích a videích je vidět, jak tento betonový kanál odvádí obrovské množství vody, které by jinak skončilo v ulicích.
Kanál pomohl ochránit velkou část Valencie, která byl jinak nepochybně skončila pod vodou. Lidé žijící na druhou stranu od kanálu, ale skončili pod vodou. „Ten kontrast je velmi šokující,“ vysvětluje Federico Bonet Zapater, územní rada ve Valencii z College of Civil Engineers, Canals and Ports.
