Článek
Paličatý student nesouhlasí s předními psychology své doby
Viktor Frankl se narodil 26. března 1905 do židovské rodiny jako druhé ze tří dětí. Jeho otec Gabriel pocházel z Pohořelic u Brna, ale kvůli studiu medicíny se přestěhoval do Vídně, kde také Viktor přišel na svět. Jeho matka Elsa byla rovněž z Čech – a to přímo z našeho hlavního města. Viktor už při svých studiích na gymnáziu tíhl k psychologii, a protože škola nabízela její večerní kurzy, dlouho neváhal a přihlásil se na ně. Už v této době se nezdráhal oslovit věhlasného zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda, kterého v dopise požádal o svolení publikovat jeden jeho článek ve školním časopise.
Rakouský psycholog Sigmund Freud se svým oblíbeným doutníkem
V roce 1923 odmaturoval a pokračoval ve studiu medicíny se zaměřením na neurologii a psychiatrii na Vídeňské univerzitě. Publikoval zde také své první odborné články a o pouhý rok později se začal od freudovské psychologie a její „vůle ke slasti“ odklánět a připojil se ke skupince studentů Freudova oponenta Alfreda Adlera. V tomto uskupení se nicméně dlouho neohřál, protože se jeho názor na to, co je hlavním motivem pro lidské fungování, s Adlerem rozcházel. Zatímco on tvrdil, že je to tzv. „vůle k moci“, Frankl byl přesvědčený, že je to „vůle ke smyslu“.
Zakladatel individuální psychologie Alfred Adler
Od roku 1926 začal pracovat na novém psychoterapeutickém směru, který nazval „logoterapie“: „logos“ znamená v řečtině „smysl“. Vedle toho se věnoval skupinovým setkáním s mladistvými, protože zaznamenal, že v této komunitě dochází ke značnému množství sebevražd. Ve volném čase byl vášnivým horolezcem a prohlašoval, že „neexistuje patrně žádné důležité rozhodnutí v jeho životě, které by učinil jinde než v horách“.
Po získání vysokoškolského diplomu nastoupil do psychiatrické nemocnice, ve které se věnoval ženám s myšlenkami na sebevraždu, přičemž zde poprvé vedle „logoterapie“ použil označení pro nově se formující psychoterapeutický směr: „existenciální analýza“.
Člověku lze vzít všechno kromě poslední z lidských svobod - zvolit si svůj postoj v daných okolnostech, zvolit si svou vlastní cestu.
Pobyt v koncentračních táborech
V roce 1937 si Frankl založil soukromou praxi, ale rozmáhající se nacismus v Rakousku ho jako lékaře čím dál víc omezoval. Jakožto Židovi mu bylo povoleno léčit pouze Židy, k tomu ještě dostal nařízeno, aby si mezi své jméno a příjmení doplnil prostřední jméno „Israel“. Když o rok později obsadila Rakousko hitlerovská vojska, přijal Frakl místo vedoucího Neurologického oddělení v Rothschildské nemocnici, kde byli ošetřováni pouze Židé. Se sílící nacistickou politikou v zádech tady díky své kreativitě zachránil životy spousty pacientů, jimž upravil diagnózy tak, aby nespadali do skupiny „mentálně postižených“, odsouzených k eutanazii.
V roce 1941 se oženil se staniční sestrou Tilly, která krátce po svatbě otěhotněla, nacisti ji ale přinutili k potratu. Židé totiž v té době už děti mít nesměli, ani když byli manželé. Frankl o tomto traumatu napsal knihu „Nevyslyšený výkřik po smyslu“. Někdy v této době dostal vízum od amerického konzulátu, které mu umožňovalo vycestovat z antisemitismem sevřeného Rakouska, ale on odmítl opustit rodinu. Jediný, kdo zemi stihl zavčas opustit, byla jeho sestra Stella, která emigrovala do Austrálie a zachránila si tak život.
25. září 1942 byl Frankl i celá jeho rodina transportováni do Terezína, kde se psychiatr jen krátce po příjezdu rázně „chopil“ úzkostných vězňů, kteří pomýšleli na ukončení svého života a snažil se je podporovat a léčit. V únoru 1943 zemřel v táboře Franklův otec na zápal plic a podvýživu. Na podzim 1944 odvezli jeho a zbytek rodiny z Terezína do Osvětimi, kde okamžitě po vysednutí z vlaku přišel o další dva příbuzné – matku a bratra, kteří byli při selekci posláni do plynu. Dr. Mengele, který selekci organizoval, poslal původně do levé fronty, mířící do plynové komory i jeho, ale jelikož před sebou Frankl při zařazení se do zástupu lidí neviděl nikoho známého, rozhodl se, že se za Mengelovými zády přesune do pravé fronty.
Z Osvětimi putoval ještě do pobočného tábora Dachau – Kauferingu a následně pak do Türkheimu, zatímco jeho žena Tilly zase do Bergen – Belsenu, kde zemřela na tyfus. O její smrti se lékař dozvěděl až po osvobození a právě myšlenky na ni a jejich opětovné shledání mu mezi jiným dávaly sílu na to pobyt v koncentračních táborech přečkat.
Koncentrační tábor Kaufering
„A přesto říci životu ano“
27. dubna 1945 osvobodili tábor Türkheim Američané a Viktor Frankl se konečně dostal na vytouženou svobodu. Poté, co se dal fyzicky dohromady natolik, aby zvládl větší přesun, pospíchal do Vídně, kde chtěl zjistit, co se stalo s jeho ženou, matkou a bratrem. Bohužel na něj ale nečekaly dobré zprávy - všichni členové jeho rodiny, vyjma sestry, která emigrovala, zahynuli.
Viktor Frankl v roce 1945
Aby se nezbláznil, vrhl se naplno do práce – nastoupil na pozici vedoucího neurologie na jednu z vídeňských poliklinik a při této práci napsal během devíti dní knihu „A přesto říci životu ano“, kterou publikoval pouhý rok po konci války. Původně ji vydal anonymně (protože chtěl při jejím psaní cítit co největší volnost), teprve později se přihlásil k tomu, že je jejím autorem. Kniha se stala světovým bestsellerem a v USA se umístila na žebříčku deseti nejvlivnějších knih všech dob.
Snad ještě žádná generace nepoznala člověka tak, jak ho poznala generace naše. Co tedy je člověk? Je to bytost, která vynalezla spalovací pece. Je však současně i bytostí, která šla do plynových komor vzpřímeně a s modlitbou na rtech.
Frankl v knize popisuje tři fáze života vězně v koncentračním táboře, přičemž se na vše, co se mu děje, snaží dívat co nejvíce nezaujatým pohledem psychologa. První fáze se věnuje samotnému příjezdu do tábora a zvykání si na úplně novou realitu, plnou konstantní přítomnosti hrozby smrti, ve druhé autor zaměřuje pozornost na „všední život“ v lágru a na to, jak vypadal takový běžný den v životě vězně. Rozebírá zde i psychologii lágrové stráže a zamýšlí se nad tím, proč se tito lidé chovali tak, jak se chovali. Třetí pak popisuje osvobození a vyrovnávání se s hrůzami prožitého. Hodně z toho, co je v knize obsaženo, zahrnul Frankl do logoterapie a existenciální analýzy, z nichž vycházel při léčbě svých pacientů.
Musíme učit sami sebe i ty, kteří si zoufají, že v žádném případě nejde o to, co my ještě očekáváme od života, jako spíše o to, co život očekává od nás.
V roce 1947 se Frankl podruhé oženil, vzal si katoličku Eleonor a v rodině se tak slavily dvojí svátky – jak ty židovské, tak ty křesťanské. Z manželství vzešla dcera Gabriele, která se vydala v otcových šlépějích a stala se dětskou psycholožkou.
V pozdějších letech přišel lékař s návrhem, aby byla k Soše Svobody na východním pobřeží USA přistavěna Socha Zodpovědnosti na tom západním:
Svoboda není jen poslední slovo, je to část příběhu a polovina pravdy. Svoboda je jen negativní stránkou celého fenoménu, jehož pozitivní stránkou je odpovědnost. Ve skutečnosti hrozí, že se svoboda zvrhne v libovůli, pokud tam nebude i odpovědnost.
Posted by Becky Mackintosh on Friday, July 26, 2024
Viktor Frankl se dožil úctyhodného věku 92 let a zemřel v září roku 1997 na zástavu srdce.
ZDROJE:
FRANKL, Viktor E. A přesto říci životu ano: psycholog prožívá koncentrační tábor. 3. vyd. Osudy. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006. ISBN 80-7192-866-6.
https://www.slea.cz/wp/?page_id=440
https://www.theguardian.com/commentisfree/2020/may/24/what-the-lessons-from-auschwitz-teach-us-about-the-choices-we-make
https://viktorfranklamerica.com/viktor-frankl-bio/
https://youtu.be/AW0fisKGuAE?si=17gLlKFiq5Rf3YjB
