Hlavní obsah
Věda

Anatoli Bugorski: muž, který strčil hlavu do urychlovače částic a přežil ozáření jak v Černobylu

Foto: Lawrence W. Jones/Wikimedia Commons/Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 us

První funkční FFAG akcelerátor (urychlovač částic se střídavým gradientem pevného pole) z roku 1956

Víte, co se vám stane, pokud strčíte hlavu do urychlovače částic? Pakliže jste podobný klikař, jako byl Anatoli Bugorski, nejspíš si po nějaké době doděláte doktorát a zase se vrátíte do práce.

Článek

Řetězec nešťastných okolností

13. července 1978 se 36letý částicový fyzik Anatoli Petrovič Bugorski vydal do svého zaměstnání v Ústavu fyziky vysokých energií v ruském Protvinu. Toho dne došlo na urychlovači částic k nějaké poruše v systému detektoru a Anatoli se proto vydal do experimentální haly, aby přístroj zkontroloval přímo na místě a zjistil, v čem je problém. Zavedený bezpečnostní postup mu velel, aby nejprve zavolal na konzolu urychlovače a požádal o dočasné „vyjmutí svazku“ v příslušném kanálu, poté absolvoval cestu betonovými chodbami, vedoucími do kanálu ke dveřím, jenž jsou během práce se svazkem nepřístupné a k tomu nad nimi svítí cedule s varováním, aby do nich v daný okamžik nikdo nevstupoval. Anatoli touto trasou procházel spolu s dalšími experimentálními fyziky během pracovního dne několikrát, takže ji dobře znal.

Jenže právě dnes došlo k několika nešťastným náhodám, které následně vyústily v katastrofu - automatické zamykání dveří bylo vypnuto, výstražná tabulka byla zhasnutá protože se spálila žárovka a Anatoli navíc do kanálu přišel trošku dříve, než avizoval a obsluha ještě nevyjmula daný svazek, o čemž fyzik nevěděl. Přišlo mu sice divné, že před vstupem nevidí rozsvícenou ceduli a že dveře nejsou zamčené, ale nehloubal nad tím a  bez velkých starostí vyrazil k plošině s urychlovačem. V přesvědčení, že mu nehrozí žádné nebezpečí, se naklonil do dráhy synchrotronu U-70 a v ten moment mu projel zátylkem výboj vysokoenergetických protonů, který z něj vyšel na levé straně nosu. Nebolelo to, zato prožil velmi intenzivní a ostrý světelný záblesk, který byl „jasnější než tisíc sluncí“.

Urychlovač, ve kterém se ocitla jeho hlava funguje na principu přijímání paprsků částic a jejich následném rozbíjení o sebe v obrovské rychlosti, která je téměř srovnatelná s rychlostí světla. Anatoliho organismus absorboval během proniknutí paprsku okolo 2 000 grayů (jednotka absorbované dávky záření v soustavě SI, definuje se jako pohlcení jednoho joulu energie záření jedním kilogramem hmoty) a kvůli srážkám s částicemi při průchodu dalších 3 000 grayů v okamžiku, kdy z něj paprsek vyšel. Smrtelná dávka pro člověka je okolo 5 grayů.

Jako by ale v tento smolný okamžik do fyzikova osudu přece jen zasáhla štěstěna a nasměrovala paprsek, který prošel jeho tělem, mimo životně důležitá mozková centra a cévy.

Očekáváme smrt do několika dnů

Anatoli byl vzdělaný odborník, takže si byl dobře vědom skutečnosti, že s největší pravděpodobností právě došel na konec své životní cesty, přesto z nepochopitelných důvodů o nehodě vůbec nikomu neřekl, klidně dodělal svoji práci, vyhotovil o tom zápis do deníku a po pracovní době se odebral domů. Během bezesné noci mu silně natekla levá část obličeje a tak se časně zrána konečně vydal k lékaři.

Ten jej bezprostředně poté nechal převézt sanitkou do moskevské, tzv. šesté nemocnice - specializovaného zařízení pro obětí ozáření. Tady jej doktoři uložili na jednotku intenzivní péče a u jeho lůžka se střídali tehdejší největší odborníci na nemoc z ozáření, mj. i A. K. Guskov, který o osm let později organizoval léčbu nemocných z černobylské havárie. Sovětský režim pochopitelně nechtěl, aby se o Bugorskeho nehodě kdokoli dozvěděl, takže byl kompletní ošetřující personál instruován, aby péči o něj vykonával v naprostém utajení. Nikdo z nich nepochyboval o tom, že po pár dnech nastane vzdor jakékoli péči Anatoliho konec.

Pacientovi se sice v následujících dnech odloupla kůže v obličeji a zátylku, kudy paprsek prošel, ale jinak se jeho zdravotní stav zásadně nehoršil a když překonal kritické první dny a na umření vůbec nevypadal, lékaři kroutili nevěřícně hlavami. Paprsek Anatolimu sice propálil lebku a část mozkové tkáně, ale nezasáhl žádná důležitá centra a jeho intelekt zůstal zachován. Nepoznamenal ani jeho kostní dřeň nebo trávicí trakt. Po pár měsících ztratil sluch v levém uchu a v následujících dvou letech od nehody mu postupně ochrnula celá levá část obličeje. Trpěl také na tonicko-klonické záchvaty, které jsou typické pro epilepsii.

Doktorát a návrat do práce

Anatoli nepochybuje o tom, že mu v uzdravovacím procesu velmi pomohla jeho sportovní minulost - hrával závodně fotbal a basketbal a sportu holdoval i řadu let po nehodě. Přestože ho vedle zmíněných symptomů trápila i výrazná únava, kterou náročnější duševní činnost zhoršovala, dodělal si doktorát a po 18 měsících se vrátil na své pracoviště s tím, že se 2× do roka musel hlásit v moskevské šesté nemocnici kvůli kontrolám.

Lékaři jej sice zařadili do kategorie tzv. „radiačních pacientů“, ale tato skupina pacientů byla oficiálně uznána až po černobylské jaderné havárii. 28. 9. 1993 mu bylo vydáno osvědčení, že má jako „osoba, která utrpěla nemoc z ozáření nebo jiné nemoci související s ozářením nárok na odškodnění a dávky stanovené zákonem Ruské federace o sociální ochraně občanů vystavených ozáření v důsledku černobylské havárie“. Přesto mu nevzniklo právo na státní pojištění a po celý život si tak musí hradit léky a jeho žádost o vydání statusu osoby se zdravotním pojištěním, kterou si podal v roce 1996, byla zamítnuta. Jeho případ byl natolik nestandardní, že na něj ruské úřady jednoduše neměly kolonku.

Jak je možné, že Bugorski přežil?

Anatoli Bugorski je dosavadním jediným známým člověkem, jemuž tělem prošel paprsek urychlovače částic. Lidské tělo devastuje záření tak, že ničí chemické vazby, držící naši DNA a ostatní buněčné složky pohromadě. Při vyšší dávce začínají tyto buňky odumírat, nastává výrazný úbytek jak bílých, tak červených krvinek, což pak vede k selhávání orgánů a následně celého organismu. Kůže člověka po ozáření zpravidla zrudne a mohou se na ní objevit i puchýře. Bugorskeho kůže se po ozáření chovala „standardně“, zbytek jeho těla nikoli, a vědci dodnes spekulují nad tím, čím to vlastně bylo. Anatolimu pravděpodobně výrazně pomohlo, že ač jej zasáhlo enormní ozáření, bylo úzce zaměřené - na rozdíl od již zmíněného Černobylu nebo Hirošimy, kde byly oběti vystaveny záření celým organismem a proto také z většiny podle předpokladů krátce nato umíraly.

ZDROJE:

https://www.discovermagazine.com/health/if-you-stuck-your-head-in-a-particle-accelerator

https://gizmodo.com/what-happens-when-you-stick-your-head-into-a-particle-a-1171981874

https://www.amusingplanet.com/2020/02/anatoli-bugorski-man-who-stuck-his-head.html

https://web.archive.org/web/20120425115650/http://www.eco-pravda.ru/page.php?al=bugorsky_casus

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz