David Stypka: Až moc citlivá duše, která odešla příliš brzy

David Stypka přišel na svět 21. července 1979 a vyrůstal na Frýdecko-Místecku v maličké vsi Dobrá, kde pak i v dospělosti žil se svou vlastní rodinou - partnerkou Kateřinou a třemi dětmi. K hudbě a tvorbě textů měl blízko už od dětství, psal poezii, se kterou vystupoval i na soutěžích ve "slam poetry “ (performativní žánr autorské poezie, při kterém básníci předvádějí mluvenou poezii před publikem), později si založil vlastní kapelu Najzar, která koncertovala hlavně v ostravském regionu.

Vystudoval gymnázium ve Frýdku-Místku, na což neměl hezké vzpomínky a přístup pedagogů na škole mu byl natolik proti srsti, že ho to odradilo i od dalšího studia, nad kterým uvažoval: „To, co mi nejvíc vadí tehdy i teď, je, že je tady autorita nastavena uměle a dost často na bázi strašení. Pak je možné to, co vidíme, když lidi poklonkují těm zdánlivě mocným, vzdávají se vlastní schopnosti měnit věci, rezignují, protože jsou na to malí páni. Nikdo si nezíská úctu příkazem.“

Než se začal naplno věnovat muzice, vydělával si na živobytí všelijak - pracoval jako sazeč v novinách, grafik nebo prodával v obchodě svíčky. Působil i jako lokální novinář. Na půl úvazku pracoval ve zpravodajském týdeníku 5plus2 v době, kdy jej zakoupil Andrej Babiš. Později vzpomínal na úvodní poradu, kterou vedl Babiš s Jaroslavem Faltýnkem jako na „něco příšerného. Byl to přesně ten bossing: neptejte se proč, prostě to dělejte, jak říkáme, já to tady všechno platím. Tam jsem si uvědomil, že se nechci znovu dostat do role, kde bych musel plnit nesmyslné příkazy jenom proto, že jsem v nějaké vazbě, v nějakém dluhu.“ Dráhu novináře posléze opustil.

V roce 2014 spatřila světlo světa jeho první deska s názvem Čaruj, druhé album Neboj vyšlo roku 2017. V tomtéž roce začal hrát do éteru singl Dobré ráno, milá - duet o chorobné žárlivosti, který s Davidem Stypkou nazpívala zpěvačka Ewa Farna. Tu se kvůli spolupráci rozhodl Stypka oslovit poté, co slyšel jednu její méně známou intimní baladu v polštině. A byla to trefa do černého, která dosud jen málo známého zpěváka, co vystupoval zejména po klubech a festivalech, katapultovala na výsluní. O rok později dostal Stypka cenu Anděl v kategorii nejlepší sólový interpret a zároveň byl v tomto roce uveden do kin film Úsměvy smutných mužů na motivy románu Josefa Formánka o boji s alkoholismem, kde se ústřední písní stal Stypkův Kříž:

Sám Stypka přiznával, že neměl úplně zdravý vztah k alkoholu. Jako těžký introvert, kterého více lidí pohromadě neděsilo pouze na jeho koncertech (říkal, že když začal být známější a musel jet občas do milionové Prahy, bolívalo ho ze stresu břicho), si jím často „pomáhal“, aby vůbec dokázal vylézt na pódium. Dlouho hledal způsob, jak tuto svoji rovinu vybalancovat s potřebou tvořit a svoji tvorbu prezentovat divákům.

Z jeho textů je patrné depresivnější ladění a zároveň snaha o to pochopit smysl lidského bytí, Stypka se netajil tím, že tíhnul k nihilismu a neuměl se radovat z běžných věcí. Měl pocit, že je na světě příliš mnoho utrpení, nad kterým si musí neustále lámat hlavu, které mu to nedovolovalo. Jeho osobní hledání smyslu života ho dovedlo k četbě ezoterických knih, považoval se za věřícího člověka. Zároveň si uvědomoval rizika, plynoucí z přílišného hloubání a noření se do světa „mezi nebem a zemí“: „Když člověk nepraktikuje a nežije svůj vlastní život, tak se snaží naplnit nějakou ideální představu o sobě v rámci knih a osobního rozvoje…sám pro sebe jsem si to nazval ezopast. Došel jsem k závěru, že všechny strachy jsou vlastně jen odlesky strachu ze smrti.“

Se svými strachy a slabostmi se vyrovnával prostřednictvím svých písní: „Já vždycky schovával i do temných písniček kus naděje, a tohle heslo jsem opakoval sám sobě jako mantru. Na jednu stranu jsem se vyzpívával ze žalu, ale zároveň si dával do písniček klíče, pomocí kterých se z toho srabu můžu dostat.“

Svoji partnerku Kateřinu, která byla o šest let mladší, poznal v restauraci jejích rodičů. Strávili spolu téměř 18 let společného života, během kterých se třikrát rozešli, protože „oba dva byli komplikované osobnosti“. „Žili jsme víc vedle sebe než spolu, ale neuměli jsme bez sebe být“ říká Kateřina.

„Postavila jsem si ho na piedestal a postupně jsem se komunikačně zablokovala. Bez něho bych se ale nikdy nedostala tam, kde jsem teď. Jak vnímám a cítím život, jak k němu přistupuju. David si strašně přál, abych to uměla. Říkal mi: Víš, jaký život bychom mohli žít, kdyby ses otevřela?“

Začátek roku 2019 byl pro Davida Stypku hektický. Během dne pracoval na nejnovější desce Dýchej, jezdil s kapelou Bandjeez po koncertech nebo se věnoval rodině a po nocích do sebe lil kafe a učil se programovat, aby do domácnosti se třemi dětmi přinesl více peněz. V té době pracoval okolo 20 hodin denně, spaním trávil pouhé tři hodiny. Na jaře se modlil k Bohu se slovy: „Takhle už, Bože, žít nemůžu. Vrať mě na správnou kolej, a pokud to musí být, klidně krutým způsobem…“

Už nějakou dobu cítil, že s ním není zdravotně něco v pořádku, ale teprve když jednoho dne usnul na gauči a jeho tříletý syn mu skočil na břicho, silná bolest, kterou při tom ucítil, ho přinutila obrátit se na lékaře. Shodou okolností byl jeho sousedem chirurg, který ho poslal na CT vyšetření, které odhalilo vážnou nemoc - rakovinu slinivky. Prognóza prvního lékaře byla zdrcující. Zpěvákovi bylo řečeno, že "je to špatné, protože nádor se rozlezl všude a že mu zbývají zhruba tři měsíce":

Podstoupil operaci a následnou půlroční chemoterapii. Skončil s pitím alkoholu. Léčbu západní medicíny kombinoval s alternativními radami, při chemoterapii držel například hladovku a odmítal brát antibiotika, která mu lékaři doporučovali kvůli chemoterapii.

To, že onemocněl, považoval za dar z nebes, díky kterému spoustu věcí v životě přehodnotil a získal na něj nový náhled: „Neuměl jsem správně prožívat hezké věci, to mě naučila až nemoc. Pochop: lidi ti můžou gratulovat k cenám, jenže když radost nemáš čím přijmout, tak i kdyby tě po zádech plácal Bob Dylan, tobě to bude jedno. Byl jsem kretén, který se nimrá ve všech starostech světa.“

Po chemoterapii to vypadalo, že je vše na dobré cestě. Zpěvák se nadechl k novému životu a těšil se z každého dalšího dne, kdy ho nic nebolelo. Zároveň si byl dobře vědomý skutečnosti, že ještě nemusí mít vyhráno: „Musím s ní (se smrtí) počítat jako s variantou, protože rakovina slinivky se někdy vrací, a tohle memento mori mi pomáhá: je možné, že mám před sebou třeba jen tři sta posledních dní“ řekl v rozhovoru pro časopis Reportér 12. ledna 2020. V té době nemohl tušit, jak přesná to byla předpověď.

V létě 2020 se ale jeho stav začal prudce horšit, trpěl obrovskými bolestmi zad, kvůli kterým nemohl ani ležet. Po podzimním lékařském vyšetření ještě doma své partnerce tvrdil, že to není nic vážného: „Neřekl mi celou pravdu. Až když ho po Vánocích odvezli do nemocnice, protože se mu strašně špatně dýchalo, našla jsem lékařskou zprávu s tím, že se rakovina vrátila v plné síle a je už nevyléčitelná.“ David Stypka navíc onemocněl i covidem, který blížící se konec ještě urychlil.

David Stypka zemřel 10. ledna 2021. Jeho poslední album Dýchej dokončili členové kapely Bandjeez a vyšlo na podzim téhož roku.

ZDROJE:

https://www.davidstypka.cz/

https://youtu.be/R0UQN3zQjyc

https://youtu.be/XV-iLH9AS3M

https://youtu.be/rLnrj9Mb64s

https://www.youtube.com/watch?v=lp-W9Ty5T0I&ab_channel=Magaz%C3%ADnPATRIOT

https://reportermagazin.cz/41338/david-stypka-o-sve-nemoci-diky-za-tu-facku/

https://neovlivni.cz/david-stypka-nikdo-si-neziska-uctu-prikazem/

https://www.vlasta.cz/rozhovory/katerina-brezinova-manzelstvi-deprese-rodina-hudba-covid-slinivka-andel-cd-20220.html?fbclid=IwAR1rUygMXq8iswWiqqADxFjQgiv_fasRIvX9i4GHe2×MeGv-kRdKVEtretk

https://www.idnes.cz/kultura/hudba/david-stypka-bandjeez.A210901_145911_hudba_jgo

https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/david-stypka-bandjeez-67158

https://fb.watch/wmD-mPrGFq/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Slam_poetry