Článek
Zprvu optimistické novinové titulky brzy nahradily zprávy, ze kterých svět oněměl
Zpočátku se informace o tom, kolik lidí při katastrofě zahynulo a kolik přežilo včetně konkrétních jmen nešťastníků, kteří při ní přišli o život, značně rozcházely, a tak jejich blízcí z různých koutů světa zažívali střídavě chvíle naděje, radosti i zmaru. Jakmile se v tisku objevily první zprávy, že nejslavnější parník všech dob na své panenské plavbě z anglického Southamptonu do amerického New Yorku narazil do ledovce a potopil se do hlubin Atlantského oceánu, vyděšení příbuzní pasažérů Titanicu zahltili telefonní linky do kanceláří rejdařské společnosti White Star Line, pod jejíž vlajkou Titanic plul, a snažili se zjistit aktuální informace.
Večerní vydání New York Times z 15. dubna 1912 s titulkem: „Nový parník Titanic narazil do ledovce a potápí se přídí napřed, ženy naloženy do záchranných člunů, poslední zprávy z telegrafu z 12:27 hodin ráno jsou nejasné.“
Ještě 16. dubna vyšlo v novinách toto prohlášení viceprezidenta trustu International Mercantile Marine Company (trust, založený na počátku 20. století jako pokus bohatého podnikatele a bankéře J. P. Morgana o monopolizaci lodního obchodu), pod který spadala i rejdařská společnost White Star Line, Philipa Franklina:
Ačkoli nemáme žádné aktuální informace přímo z Titanicu, jsme si naprosto jistí, že loď je nepotopitelná. Skutečnost, že přestaly chodit zprávy z Marconiho telegrafu, nic neznamená. Může to být kvůli atmosférickým podmínkám nebo něčemu podobnému. Neděláme si starosti kvůli možné ztrátě lodi, která se určitě nepotopila, ale kvůli nepříjemnostem, které teď zažívají cestující a veřejnost. Jsme zcela přesvědčeni o tom, že Titanic je schopen odolat jakémukoli poškození.
Během pár hodin ale musel Franklin své optimistické zprávy značně přehodnotit: „Když jsem dnes učinil prohlášení, že Titanic je nepotopitelný, byl jsem přesvědčen, že parník je v bezpečí a že nedojde ke ztrátám na životech. První definitivní zpráva o opaku přišla dnes večer ve zprávě od kapitána Haddocka“ (Haddock byl kapitánem sesterské lodi Titanic - Olympicu). Představitelé společnosti White Star Line následně neochotně přiznali, že dle aktuálních zpráv to vypadá, že se pravděpodobně zachránilo pouhých 675 osob z celkového počtu 2 200 cestujících na palubě Titanicu.
Telefony nepřestávaly vyzvánět ani v budově Oceanic House, v hlavním městě Anglie Londýně, kde měla společnost White Star Line na adrese Number 1, Cockspur Street své sídlo, jenže tady zoufalí příbuzní a blízcí pasažérů Titanicu nejen telefonovali bezradným sekretářkám, ale začali se srocovat před budovou a snažili se získat nějaké informace taky osobně. Aby byly čím dál víc narůstající houfy lidí alespoň nějakým způsobem koordinovány, bylo na místo povoláno šest strážníků.
Budova Oceanic House, sídlo londýnské kanceláře White Star Line
Mladý kamelot držící transparent o zkáze Titanicu se stal ikonickou postavou slavné fotografie
Brzy ráno 16. dubna 1912 se do své práce prodejce novin vypravil i patnáctiletý Edward John Parfett, kterému se přezdívalo „Ned“. Narodil se 21. července 1896 nedaleko stanice Waterloo na Cornwall Road v Londýně a prodejem novin přispíval do rozpočtu osmičlenné, silně katolické irské rodiny po vzoru svého otce George, který se tímto způsobem také živil. Ten sice původně pracoval jako stavař, podílel se i na výstavbě Westminsterské katedrály, při práci se ale zranil a musel jí zanechat. V kanceláři si Ned vyzvedl aktuální výtisky novin The Evening News a pospíchal na své obvyklé místo v centru Londýna, kde je prodával.
Když ale prolétl očima novinové titulky a dozvěděl se děsivé informace o zkáze Titanicu, svůj záměr přehodnotil a namísto do centra zamířil přímo k londýnským kancelářím společnosti White Star Line na Cockspur Street, kde vyvěsil transparent s večerním vydáním zpráv, informujících o katastrofě s nápisem „TITANIC DISASTER- GREAT LOSS OF LIFE“ (Zkáza Titanicu - obrovské ztráty na životech). Nebyl zdaleka jediným kamelotem, který měl tento nápad, o pár hodin později už se to mezi mačkajícím se davem podobnými transparenty jen hemžilo. Jenže byl to právě Ned, kterého zachytil hledáček fotoaparátu, jak stojí na ještě vcelku vylidněném plácku před kancelářemi White Star Line, vyčkávavě se rozhlíží po kolemjdoucích, v rukou svírá transparent s nápisem, informujícím o katastrofě a v podpaždí má zaklesnuty novinové výtisky.
Ned na ikonické kolorované fotografii
Edův život vyhasl o pár let později kvůli I. světové válce
Když dva roky po potopení Titanicu vypukla I. světová válka, bylo Edovi čerstvých osmnáct let, a nijak nepochyboval o tom, že se jako voják zapojí do probíhajících bojů. V roce 1916 se přihlásil ke královskému dělostřelectvu, svou službu začínal na pozici expedičního jezdce a jelikož se osvědčil jako nebojácný a pracovitý voják, jeho nadřízení mu začali svěřovat čím dál náročnější úkoly, až byl nakonec zařazen k průzkumným úkolům. Jeho jméno se objevilo v několika válečných depeších, ve kterých byla bez výjimky zmiňována jeho statečnost a ještě za svého života byl dokonce za svou chrabrost během bojů na frontě vyznamenán vojenskou medailí. Ned bojoval v I. světové válce spolu se svými třemi bratry, z nichž byl nakonec jediný, kdo se z ní nevrátil domů k rodině. Jeden z jeho bratrů sloužil při dardanelském tažení v roce 1915, které skončilo Churchillovým fiaskem (jenž byl v té době prvním lordem admirality a útok na Dardanely mocně prosazoval), nicméně přežil. Druhý bratr zase bojoval v bitvě na Sommě v roce 1916 a následně byl zraněn v bojích u Ypres v Belgii, ale také se z toho nakonec dostal, stejně jako Nedův třetí bratr.
Ned Parfett jako voják
29. října 1918 ráno se Ned vypravil spolu s dalšími dvěma vojáky do budovy, kde se fasovaly nové uniformy, když nedaleko ní dopadl granát, který rozmetal vše okolo. Ned byl na místě mrtvý, stejně jako jeho dva vojenští kolegové. Ironií osudu se jednalo o jeden z posledních německých útoků, dva týdny nato bylo uzavřeno příměří a I. světová válka skončila. Po Nedově smrti napsal jeho velící důstojník Douglas Hagg jednomu z Nedových bratrů dopis, jehož součástí byla i řádka: „Váš bratr mne mnohokrát doprovázel při těžkém ostřelování a vždy jsem mu důvěřoval.“
Mladý chlapec z ikonické fotografie z prvních dnů po katastrofě Titanicu zemřel v pouhých 22 letech a byl pohřben na britském válečném hřbitově ve Verchain - Maugre ve Francii.
ZDROJE:
https://www.youtube.com/watch?v=pxjsyg3ISh0&ab_channel=shounvolution
https://www.theguardian.com/news/1912/apr/16/leadersandreply.mainsection
https://www.youtube.com/watch?v=aka8aKKvsHY&ab_channel=Robslondon
https://en.wikipedia.org/wiki/International_Mercantile_Marine_Company
https://www.encyclopedia-titanica.org/newspaper-boy-titanic-ned-parfett.html
https://www.youtube.com/watch?v=SCNFzXI1Exk&ab_channel=HistoricTravels
https://titanic.fandom.com/wiki/Ned_Parfett
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:19120416_The_Vessel_Unsinkable_-_Titanic_-_Manchester_Guardian_quoting_Int%27l_Mercantile_Marine_Co.jpg
https://www.reflex.cz/clanek/historie/63125/pred-100-lety-vrcholila-slavna-bitva-o-gallipoli-stala-zivoty-a-zdravi-statisicu-lidi.html
