Článek
Prvních šedin za oušky jsem si u něj všimla, když překročil desátý rok života a od té doby se mu bílo-šedě vybarvil i čumák. Připomíná mi chmýří odkvétající pampelišky. Téměř až do jeho 14-ti let jsem při pohledu na radostné psí dovádění a bystré vyčůrané chování, kterým dělal čest své rase, pobaveně konstatovala, že mě s přehledem přežije. I lidé, které jsme při našich společných toulkách potkávali, si často mysleli, že venčím několikaměsíční štěně. To se dosud nezměnilo - tedy dokud si kolemjdoucí nevšimnou jeho prkenné a velmi pomalé chůze, pak je jim rychle jasné, že svá štěněcí léta už má psík dávno za sebou.
Právě zeslábnutí zadních končetin a v poslední době už i úbytek síly v těch předních mu začalo způsobovat spoustu problémů. Nejprve se mu přestalo dařit vyskakovat na jeho křeslo, pak zeslábl jeho zájem o delší procházky a postupem času přestal zvládat i vyhoupnout se na relativně nízký obrubník. Můj byt, který má podlahu pokrytou linem, se mu změnil v kluziště, jelikož kombinace drápků a slabých končetin je smrtelná a mému psovi na ní dělalo čím dál větší potíže udržet se na nohou, aniž by pod ním nepodjížděly. Začala jsem proto pátrat po možných řešeních - pořizovat koberec do celého bytu se mi nechtělo a menší by toho moc nevyřešil, takže když jsem před časem zjistila, že existuje něco jako návleky na drápky, které mají mít i protiskluzový účinek, bylo rozhodnuto. Poctivě jsem psovi drápky změřila, abych objednala návleky, co mu budou sedět a odklikla objednávku. Požadovanou velikost měli jen v jedné barvě - sytě růžové, ale s tím jsem si hlavu nelámala.
Balíček přišel po pár dnech a kromě návleků obsahoval i malou tubu s lepidlem. To se mělo nakapat dospod návleku a pak natáhnout psovi na drápek. Jednoduchý návod, ale v případě mého psa velmi těžké provedení - odmala nesnáší, když mu někdo byť jen sáhne na tlapu - a tady bylo zapotřebí celkem dlouhé manipulace, takže se to neobešlo bez pořádného dramatického hysteráku a velké spousty vzpouzení a zmítání sebou, abych mu návleky pokud možno vůbec nemohla nasadit. Ale nakonec jsem „zvítězila“, vykuleného psa pustila ze svých spárů a nechala ho, ať se v nové „obuvi“ pokusí na roztřesených nohou poprvé projít. Kluziště v podobě podlahy jako mávnutím kouzelného proutku rázem zmizelo a pes po ní kráčel s výrazně lepší stabilitou. Taková blbost za pár korun a jakou skvělou službu udělala.
Jediné, co nebylo úplně praktické, byla skutečnost, že pokud jsem chtěla psovi návleky zase sundat, musela jsem je nastřihnout nůžkami (a tím i zničit), takže jsem ho zkusila vzít na procházku i s nimi a zjistila jsem, že to není nic proti ničemu a dál to neřešila. To jsem ale netušila, jak velký ohlas jedovatě růžové drápky vyvolají u veřejnosti.
Vyrazili jsme na pár dnů vlakem do hor a cestou se ještě nic zásadního nedělo. Někteří cestující se zájmem na drápky koukali, ale nikdo nic neřekl, ani se na nic nezeptal. Až když jsem si přesedla do prázdnějšího kupé, kde seděla jen jedna paní, rozvinula se na dané téma konverzace. „Tý jo, von má růžový drápy!“ Podotkla společensky, tak jsem jí vysvětlila, že to jsou protiskluzové a že je bohužel v jiné barvě neměli. Velmi ji to překvapilo, jelikož se domnívala, že je to nějaký módní doplněk. No ty kráso, já - největší přírodní cácorka, které je nejlépe nenamalované, neučesané a naboso v teplákách někde v lese nebo na horách, bych určitě svému psovi nedělala taková zvěrstva, pokud by to nemělo praktický význam. „Vypadáš jak pořádná drag queen“ rozloučila se pak s mým psem, když vystupovala.
Drag Queen
Když jsme dorazili do Železné Rudy, čekalo nás ale daleko větší pozdvižení v podobě hotového přivítacího výboru. Na peróně totiž stála obrovská skupina dětí (tipovala bych tak ze druhého stupně ZŠ), kteří jakmile jsme vystoupili, upřely na nás postupně všechny svou pozornost a začaly se nejdříve tiše chichotat, což pak přerostlo v hlasitý smích. Hrdě a velmi pomalu jsme kolem nich prošli. Tím to ale neskončilo - jen co jsme dorazili na chatu, kde jsme měli zarezervováno ubytování, ocenil vzhled mého psa pán na recepci prohlášením, že je „fenka fakt vystajlovaná a že jsem jí ty nehty nalakovala moc hezky“.
Můj pes je samec.
Takže… promiň, Nuuku.
