Když ji opustil manžel, převlékla se za muže a vstoupila do armády. Hannah Snell vyvolala senzaci

Hannah se narodila 23. dubna 1723 worcesterskému punčocháři a barvíři Samuelovi a jeho ženě Mary. Její rodiče byli finančně natolik solventní, že dovedli své dceři zabezpečit obstojné vzdělání, nicméně ačkoli se Hannah naučila číst, psát neuměla. Když jí bylo 17 let, oba její rodiče zemřeli a ona se spolu s mladším sourozencem z Worcesteru přestěhovala ke své starší sestře do Londýna.

Tady se na ni po třech letech „usmálo štěstí“ (jak si tenkrát myslela) v podobě seznámení s holandským námořníkem Jamesem Summsem. Pohledný mladík se jí vytrvale dvořil a nezkušená Hannah se do něj bláznivě zamilovala. Když ji krátce nato požádal o ruku, nemohla být šťastnější. Jenže z romantického nápadníka, který jí při dostaveníčkách šeptal do ucha něžná slůvka, ze kterých se jí točila hlava, se po svatbě stal hulvát a násilník, který se své ženě nezdráhal dát pár pořádných facek, kdykoli měl pocit, že se nechová tak, jak by měla. A když mu pár měsíců poté oznámila radostnou novinu, že čeká jejich první společné dítě, na druhý den ráno po něm v jejich bytě nebylo ani vidu ani slechu.

V roce 1745 porodila Hannah zdravou holčičku, kterou pojmenovala Susanah, a ta jí alespoň trošku rozveselovala osamocené dny po odchodu manžela, kterému nerozuměla. Její radost z dítěte ale bohužel neměla dlouhého trvání - Susanah totiž v pěti měsících zemřela. Hannah byla zlomená žalem, nehodlala se ale vzdor ranám osudu vzdát a rozhodla se, že se vypraví do světa a pokusí se svého „zběhlého“ manžela vypátrat. Těžko říct, jestli to bylo kvůli tomu, že ho stále ještě toužila získat zpět nebo se mu chtěla pomstít.

Hannah přemýšlela, jak to zařídit, aby mohla volněji cestovat a tím se zvýšila šance, že na Jamese někde narazí, navíc s velkou pravděpodobností předpokládala, že se její muž připojil k nějakému vojenskému pluku. Ve vzpomínkách jí vytanul výjev z dětství, ve kterém „velela“ svému „vojsku“, složenému z dětských kamarádů, a nápad i řešení v jednom byly na světě. Vstoupí do armády! Seznámila se svým plánem sestru a švagra (bývalého vojáka), a ti se jí šílený nápad zpočátku pokoušeli vymluvit, ale když viděli, že je Hannah pevně rozhodnutá a není v jejich silách její rozhodnutí zvrátit, začali ji podporovat. Švagr Hannah (shodou okolností taky James jako její manžel) jí půjčil svou vojenskou uniformu a dovolil, aby při svém pokusu zapojit se jako voják do armády použila jeho jméno. V listopadu 1745 tak Hannah už v přestrojení za muže vyrazila do Coventry, kde narukovala k VI. pěšímu pluku pod jménem James Gray.

Hannah do britské armády vstoupila v době, kdy vrcholilo skotské Jakobitské povstání, jehož cílem bylo navrácení sesazeného stuartovského krále Jakuba II. zpátky na trůn. Jakobité byli definitivně poraženi v dubnu 1746 v bitvě u Cullodenu.

Krátce po svém vstupu do armády se Hannah nepohodla se svým nadřízeným, který jí za její provinění uložil trest v podobě 600 ran bičem. Jelikož krutý trest vydržela strpět bez jediného muknutí, seržant se nad ní po pětisté ráně smiloval a nařídil, aby ji odvázali od kůlu. Je celkem s podivem, že si nikdo z přihlížejících ani teď nepovšiml skutečnosti, že bičovaný voják je ve skutečnosti vojačka. Historikové to přičítají tomu, že byla zády k publiku a měla velmi drobná ňadra.

Po této drastické zkušenosti Hannah pěší pluk opustila a odcestovala do Portsmouthu, kde se přihlásila k námořní pěchotě. Brzy byla zařazena do mise, vydávající se do Východní Indie (historický název pro region jihovýchodní a jižní Asie) a 23. října 1747 nastoupila spolu s mužstvem na palubu lodi „Swallow“ jako stevardka a kuchařka v jednom. Jen co byla zařazena do nové služby, vyholila si vlasy, což u nikoho podezření nevzbudilo – vojáci to dělali běžně, aby se vyhnuli zavšivení. Přestože se jinak Hannah nikdy neholila a její vojenští kolegové ji shledávali značně feminní, a dokonce jí udělili přezdívku „Molly“, nikoho ani nenapadlo, že její ženský vzhled pramení z její skutečné přirozenosti. Muži v námořnictvu si ji brzy oblíbili a z oslovení „Molly“ se posléze stalo milejší „Hearty Jemmy“ (Srdečná Jemmy).

Ve Východní Indii se Hannah ocitla uprostřed nebezpečných bojů a stála jen kousek od nepřátelského skladu, který byl vyhozen do povětří. Naštěstí se jí nic nestalo, ale štěstěna si svoji daň vybrala hned v následném útoku, při kterém byla zasažena střelou do slabin. Lékařské ošetření z pochopitelných důvodů odmítla a namísto toho vyhledala pomoc jedné domorodé ženy, která kulku z jejího těla zručně vytáhla a přísně střežené tajemství Hannah tak mohlo zůstat nadále neodhaleno. V červnu roku 1749 bojovala v bitvě u Devicotty, ve které utrpěla další zranění - celkem byla za svou vojenskou kariéru zraněna jedenáctkrát.

Během námořního pobytu v Lisabonu se Hannah konečně podařilo dosáhnout svého cíle, kvůli kterému do vojska vstupovala (i když pouze částečně) - zjistila, co se stalo s jejím zmizelým manželem. Konfrontovat už ho ale nemohla, jelikož byl po smrti - popravili ho v italském Janově za vraždu.

Jelikož svoji „osobní misi“ - zjistit, kde skončil její manžel splnila, mohla Hannah svoji kariéru u námořnictva ukončit. Při jedné pijatice v hospodě s ostatními vojáky v roce 1750 odhalila své skutečné já a její kumpáni byli v šoku. Krátce poté se vrátila domů ke své sestře do Londýna. Svůj příběh prodala londýnskému nakladateli Robertu Walkerovi, který ho vydal pod názvem „The Female Soldier“ (Ženský voják). Vyprávění o jejích hrdinských dobrodružstvích se brzy u veřejnosti těšilo velké oblibě a média ho s radostí probírala ze všech možných stran. Z Hannah se stala celebrita, která vystupovala v londýnských divadlech, kde na prknech, která znamenají svět pochodovala v uniformě nebo zpívala vojenské písně.

Její žádost o zařazení na seznam vojenských penzistů byla vyslyšena a ona tak po zbytek života pobírala rentu (což bylo krajně neobvyklé). Přiznaná penze jí byla v roce 1785 ještě navýšena. Díky pravidelnému příjmu si Hannah mohla otevřít kousek od svého bydliště vlastní putyku, kterou pojmenovala „The Female Warrior“ (Ženský bojovník). Na vývěsním štítu hospody byla z jedné strany vyobrazena ve vojenském oděvu a z druhé strany v námořnické uniformě s nápisem "The Widow in Masquerade"(Vdova v maškarním).

Okolo roku 1755 se z Londýna přestěhovala do Newbury v hrabství Berkshire, kde se o čtyři roky později provdala za tesařského tovaryše Samuela Eylese, s nímž měla dvě děti. V roce 1772 se vdala potřetí - za Richarda Habgooda z Welfordu. V roce 1791 se jí začalo zhoršovat zdraví - zprávy z té doby uvádějí, že trpěla „záchvaty šílenství“. Hospitalizovali ji v nechvalně proslulé psychiatrické nemocnici Bethlem v Londýně, kde 8. února 1792 – ve věku 69 let zemřela.

Na základě svého přání byla pohřbena na vojenském hřbitově u Chelsea Hospital.

ZDROJE:

https://youtu.be/7_iztlQENVY?si=wH7enCxvSDQ59Qsn

https://www.berkshirehistory.com/bios/hsnell.html

https://www.forcesnews.com/heritage/history/hannah-snell-female-soldier-disguise

https://www.bbc.com/news/uk-england-68318251

https://janeausten.co.uk/blogs/military-history/hannah-snell-woman-in-mens-cloaths

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jakobitsk%C3%A9_povst%C3%A1n%C3%AD