Kozub a Suchánek spojili síly v novém podcastu: Jejich Paracast ale budí rozpaky

Tímto způsobem (samozřejmě bez té poslední věty) je v medailonku tvůrců popsán nový podcast na YouTube, který lze v celé délce sledovat na placené platformě Herohero. Přezdívky „Buzok“ a „Kenáchus“ jsou příjmení herců pozpátku. Na začátku každé epizody uslyšíte krátký úsek projevu alkoholika Jiřího Káry z jeho svatby: „Dělej - už ste tady měli bejt 4 minuty, ty magore!“ O tzv. „svatbě bezdomovců“ byl natočený amatérský film, který se díky YouTube a sociálním sítím stal virální legendou.

Spolupráce, kterou by asi jen tak někdo neočekával, vznikla z popudu Michala Suchánka, který Štěpána Kozuba oslovil s nabídkou společného pořadu. Suchánek si Kozuba výrazněji všimnul v seriálu Lajna, kde ztvárňoval roli hokejisty Luptáka, osobně se pak setkali během covidové pandemie při natáčení seriálu sKORO NA mizině.

Michala Suchánka mají diváci z posledních let v povědomí hlavně díky improvizační show Partička, jako toho malého, nerudného a věčně nespokojeného „dědka“. A samozřejmě taky jako jednoho člena z nerozlučitelného dua Genzer/Suchánek.

Jenže potíž je v tom, že Michal Suchánek sám o sobě moc vtipný není. Přesto mu ale nějaký komediální talent nelze upřít - ten je ale celkem specifický a velmi úzce zaměřený a vynikne většinou jen při kooperaci s druhým komikem, který ho doplní a vyváží. Což ostatně v jednom rozhovoru herec sám přiznal: „Já nechci ty věci dělat sám, mě to nebaví chodit tam sám, prostě jsem rád s někým…“ Této role se už dlouhou dobu velmi dobře ujímá Richard Genzer, jenž při společných vystoupeních slouží Michalu Suchánkovi jako „hromosvod“ a figura, ze které si může dělat legraci, která často hraničí až s ponižováním. Jelikož jsou ale oba herci s touto vzájemnou dynamikou evidentně srozuměni, není to nic proti ničemu a podle ohlasů publika se to spoustě diváků líbí.

V duu s Kozubem nicméně Suchánek působí trochu ztraceně. Při nedávném rozhovoru v talk show 7 pádů Honzy Dědka vyznívalo jejich vzájemné vystoupení velmi rozpačitě, rozhovor celou dobu táhnul Štěpán Kozub, díky kterému v něm bylo pár dobrých momentů, zatímco Michal Suchánek jako by se jen „vezl“. V poslední třetině už celé trojici (Kozub, Suchánek, Dědek) viditelně docházel dech a tak ji oba herci zaplňovali opakovaným objímáním se a vyznáváním si vzájemné náklonnosti, což vypadalo přinejmenším zvláštně.

A podobně to působí i v Paracastu. Jednotlivé epizody se skládají buď ze samotného povídání mezi herci, případně se k nim v podcastu připojí nějaký host, ale ani to není záruka, že se bude jednat o „pořádnou jízdu“, jak je avizováno v popisku pořadu. Například rozhovor s moderátorem a stand-up komikem Luďkem Staňkem, při kterém líčil, jak ho přistihl jeho devítiletý syn, kterak to „rozjíždí“ před zrcadlem na nějakou taneční hudbu oděný pouze v trenýrkách pobavil, zatímco třeba ten s moderátorem Čestmírem Strakatým byla jedna dlouhá „vata“ o ničem, při které trojice pořád dokola řešila, které filmy je rozpláčou. Spoiler: Suchánka muzikál Mamma Mia, Kozuba se Strakatým pes Hačiko.

Rozhovory v Paracastu jsou vedeny ve zdánlivě velmi uvolněné atmosféře, jenže snaha o nějaký humor působí v podání dvojice tak trochu „na sílu“ a málokdy zafunguje. Podcast pak sklouzává k celkem nezáživnému „tlachání dvou týpků, co se v pátek sešli po práci na pár piv v hospodě“. A to je škoda, protože Kozub má velké komediální nadání, které ale paradoxně daleko lépe vyniká při samostatném vystoupení, případně s někým jiným, než je Michal Suchánek.

Z tohoto stereotypu příjemným způsobem zatím vybočil jen rozhovor s dvěma tělesně postiženými muži - Jiřím Holzmannem a Petrem Burdou. Oba se potýkají s vážným a nevyléčitelným onemocněním, kvůli kterému jsou upoutáni na invalidní vozík a oba si ze svého osudu dělají legraci. Ta může být pro někoho za hranou, ale jako s kterýmkoliv humorem - záleží na vkusu každého diváka, jeho osobním zkušenostem a samozřejmě taky úhlu pohledu. V podcastu s nimi mj. zazní třeba i otázka od Suchánka, jestli poznají, když se pokálejí - na což Holzmann nevzrušeně odpoví, že „podle reakcí okolí za chvíli jo.“

Jelikož mám s lidmi na vozíku profesní zkušenost, vím, že mají hranice prožívání a tedy i humoru často dost posunutou od té, co máme my „chodící“, takže tento nekorektní humor, který tito dva muži vyznávají, mne nijak nepobuřuje, ale naopak mu (potažmo jim) velmi fandím. Zvlášť pokud jim pomáhá vyrovnávat se s fatální a nevyléčitelnou nemocí.

Jiří Holzmann trpí svalovou dystrofií, Petr Burda extrémně vzácným syndromem zkamenělých lidí. Jeho nemoc se oficiálně jmenuje „Fibrodysplasia ossificans progressiva“ a jedná se o genetické onemocnění, postihující pojivovou tkáň, při kterém dochází ke kostnatění poškozených pojivových tkání, včetně svalů a šlach. Na světě jí trpí asi 700 lidí, v České republice je aktuálně evidováno pět pacientů, kteří se s touto nemocí potýkají.

Burda s Holzmannem společně natáčí videa, na kterých si dělají ze svých handicapů drsnou legraci, která pak publikují na sociální síti TikTok a Instagramu. V nich se navzájem oslovují: „kryple“, zároveň ale upozorňují, že by nikomu nedoporučovali, aby takto oslovoval nějakého neznámého člověka na vozíku, protože by se to nemuselo setkat s pochopením. Jelikož - jak s potutelným úsměvem poznamenal při rozhovoru na DVTV Jiří Holzmann: „I mezi náma jsou kreténi.“ Oba jsou také členy hudební skupiny The Tap Tap, složené ze studentů a absolventů Jedličkova ústavu.

Jinak to ale zatím moderátorům Paracastu spolu spíš drhne, než ladí.

ZDROJE:

https://youtu.be/YlODBzaogFg?si=uCXO9WhUmlOaDE7R

https://youtu.be/Zy6u1Rq-FH8?si=ZYOuAg6s0cT2dyMx

https://youtu.be/VeZflc23svM?si=XxzLPE5VCDukFMjZ

https://youtu.be/vXrRXGsa5Vo?si=pLNswOr2bL-KB6In

https://youtu.be/Uc16IxiEBFU?si=tZF_nj5wtr-FDktQ

https://youtu.be/NRj6fwnvsys?si=aynGrWz-slnd8i4S

https://youtu.be/iC2sxeF4ypw?si=t2GO_FLGEwnq7jqm

https://www.novinky.cz/clanek/kultura-michal-suchanek-snazim-se-zlepsovat-v-tom-co-mi-chybi-40420747

https://www.prozdraveziti.cz/nemoc-zkamenelych-lidi