Krasobruslařka, co porušila pravidla: Surya Bonaly se rozhodla zapsat do historie jinak než výhrou

Surya se narodila 15. prosince 1973 ve francouzském Nice, kde si ji ještě jako batole adoptovali manželé Bonaly - Georges, architektonický designér, a jeho žena Suzanne, která byla učitelkou tělocviku. Díky tomu malá holčička „přičichla“ už ve velmi brzkém věku ke sportu a od dvou let doprovázela svou matku do sportovního klubu, ve kterém učila. Při jedné z pravidelných hodin oznámila Suzanne svým žákům, že výuka dnes nebude probíhat v tělocvičně, ale na ledě a přesunula se se svou třídou na kluziště. Malou Suryu jako by v tom okamžiku někdo očaroval - uhranutě zírala na lesknoucí se plochu před sebou, zatímco jí matka pevně utahovala tkaničky na bruslích. Od té doby trávila na ledě většinu svého času z těch čtyř měsíců v roce, kdy bylo možné v teplém podnebí Nice bruslit. Tady si jí při jednom z tréninků v polovině 80. let všiml slavný francouzský reprezentační trenér Didier Gailhaguet, který se energické dívky rozhodl ujmout a začal ji trénovat.

Dovednosti, které Surya nabyla díky sportování pod vedením své matky, se odrážely i v jejím bruslení, při kterém vykazovala neuvěřitelnou šikovnost zejména při skocích a přistáních, jakými v tomto sportu disponovali většinou jen muži. Netrvalo dlouho a dospívající Surya se vyšvihla na mezinárodní juniorskou scénu a už v roce 1991 vyhrála mistrovství světa juniorů. O rok později přešla mezi dospělé, a ještě ten rok zvítězila na mistrovství Evropy 1992 a zároveň se kvalifikovala na olympijské hry v Albertville, které se konaly téhož roku.

A tady poprvé výrazně okusila, že její akrobatické prvky při jízdě nejsou v tehdejším vrcholovém krasobruslení vůbec žádoucí. Když při jednom z tréninků zkusila svůj „majstrštyk“ - salto vzad, pozvali si ji bezprostředně poté funkcionáři soutěže do kanceláře a přikázali jí, aby se o něco takového už nikdy nepokoušela, protože je to příliš nebezpečné. Nebyly to ale jen riskantní prvky, které porotcům na Surii vadily - kritizovali i její vzhled a někteří z nich to dělali velmi neuctivým způsobem. Britská rozhodčí Vanessa Riley například jednou na adresu Suriina kostýmu prohlásila, že „připomíná dvorního šaška a že se domnívá, že něco elegantního a důstojného by bylo vhodnější“.

Na své první olympiádě skončila Surya pátá a po tomto - pro ni - značně neuspokojivém výsledku opustila svého trenéra a svěřila se do péče své vlastní matky. V následujících dvou letech vyhrála dvakrát mistrovství Evropy a v roce 1994 jí při olympiádě v Lillehammeru jen těsně unikla medaile - kvůli několika pádům se umístila na čtvrté pozici. Vypadalo to, že velmi důležitého prvenství se Surya konečně dočká na mistrovství světa, konaném ve stejném roce, když se v konečném hodnocení vyrovnala japonské krasobruslařce Juce Sato, ale rozhodčí v tiebreaku nakonec 5:4 přisoudili zlato její soupeřce.

Suryu ztráta titulu těžce zasáhla, při slavnostním ceremoniálu odmítla stát na stupních vítězů a ihned po předání stříbrné medaile si ji sundala ze svého krku. Když se jí posléze novináři ptali, jaký vzkaz tímto gestem chtěla vyslat do světa, odvětila, že rozhodnutí porotců „nebylo správné“.

Salta vzad byla na krasobruslařských soutěžích zakázaným prvkem, což Surya dobře věděla, přesto se v ní při zimních olympijských hrách v Naganu v roce 1998 něco zlomilo a rozhodla se, že se stane první ženou, která se o něj na olympiádě pokusí. Tento akrobatický prvek byl při krasobruslařských závodech zakázán od roku 1976, kdy jej skočil americký krasobruslař Terry Kubicka na zimní olympiádě v Rakousku. Dodnes je toto salto vzad prvním a jediným legálním saltem vzad, které kdy bylo v krasobruslení provedeno.

Ale Surya se rozhodla, že na to nebude brát zřetel. Už před dvěma lety totiž pochopila, že do zavedené formy krasobruslení prostě nezapadá, takže se na olympiádě v roce 1998 rozhodla hrát podle svých vlastních pravidel. Její jízda začala podle standardních norem, ale velmi brzy začalo být jasné, že to bylo jen prvotní zdání. Černošská krasobruslařka posunula svůj technický um až na hranici možností a při své jízdě předváděla mnohem výbušnější a efektnější skoky než jiní krasobruslaři. Stále si uchovávala určitou naději, že ji tentokrát soudci uvidí jinak, takže její program byl zároveň více umělečtější a půvabnější než jindy, nicméně když uprostřed jízdy po jednom ze skoků nešťastně upadla, bylo jí jasné, že se její naděje na zisk zlaté medaile právě rozplynuly.

Zároveň jí ale okamžitě problesklo hlavou, že se ztrátou této naděje může osvobodit a dokončit jízdu čistě podle sebe. Dobře věděla, že existuje jeden trik, který umí jen ona a o který se nikdy žádná jiná ženská krasobruslařka ani nepokusila. Bylo jí jasné, že pokud ho provede, získat medaili jí to nepomůže - právě naopak, pouhý pokus o tento prvek by automaticky snížil její skóre o dva body. Salta vzad byla zhodnocena jako zbytečně riziková a nebyla považována za právoplatné krasobruslařské skoky, jelikož se věřilo, že není možné, aby z nich bruslař doskočil na jednu nohu - což je způsob, jakým jsou zakončovány klasické krasobruslařské skoky.

Surya se zhluboka nadechla a přestala vnímat zaplněné tribuny nad kluzištěm i přísně se tvářící tváře porotců. Rozjela se… a skočila nádherné salto vzad, ze kterého ukázkově přistála na jedné noze. V hledišti vypukl jásot a moderátoři nadšeně hulákali, že Surya je prvním člověkem na světě, kterého viděli skočit salto vzad s dopadem na jednu nohu. Pár sekund nato francouzská krasobruslařka svou jízdu dokončila a s rozzářenou tváří se otočila k porotě a rozbouřenému davu diváků.

Skončila desátá, ale i tak cítila velké uspokojení. Byla to její poslední olympiáda a vlastně i poslední vrcholová soutěž a podařilo se jí uzavřít svou působivou kariéru způsobem, který jí přinesl kýženou satisfakci.

Krátce po svém slavném skoku odešla Surya do „krasobruslařského důchodu“ a začala se věnovat trenérské kariéře.

ZDROJE:

https://africasacountry.com/2019/06/i-surya

https://youtu.be/3bsGamSA71o?si=mo7ScWGaodfXQlei

https://www.theroot.com/figure-skater-surya-bonaly-flipped-her-way-into-our-hea-1790874627

https://web.archive.org/web/20241230001946/https://www.chicagotribune.com/1990/08/05/bonaly-an-all-natural-skating-star/

https://web.archive.org/web/20240815193209/https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1994-03-27-sp-38975-story.html