Článek
Náhodný výstřel spustil řetězec tragických událostí
7. května 1945 padal ze srdcí obyvatel Leštiny obrovský kámen. Němci spěšně vyklízeli okupované území, které obsazovala vojska Rudé armády, a lidé věřili, že se po letech útlaku konečně blýská na lepší časy. Srocovali se na ulicích a posměšně pokřikovali na prchající německé vojáky, když tu najednou odněkud zaznělo několik výstřelů. Jeden z nich zasáhl německého vojáka, který se skácel mrtvý k zemi.
Kolona dál ustupovala, posléze se ale jedna z jednotek SS vrátila zpět do obce a její velitel řval na místní obyvatele, aby mu okamžitě vydali toho střelce. Jelikož ale jeho příkaz zůstal nevyslyšen, chopili se vojáci čtyř osamocených mužů a odvedli je s sebou. Ani jeden z nich neměl se střelbou na odjíždějící jednotky vůbec nic společného, jen byli prostě ve špatný čas na špatném místě. Což se Němcům také snažil naléhavě vysvětlit leštinský učitel Boleslav Hrbek, který je dohnal, když jeho sousedy odváděli pryč, a skvělou němčinou se je pokoušel přesvědčit, aby je propustili. To se ale nestalo a Hrbek byl namísto toho odveden s nimi.
Vojáci je všechny odvezli do deset km vzdálené obce Stavenice, kde je velmi brutálním způsobem zmlátili, vyřízli jim jazyky, vypíchli oči a nakonec je popravili střelou do týla.
Trestné české komando
O dva dny později se konečně příbuzní obětí dozvěděli, že se těla jejich blízkých nachází ve Stavenici a vypravili se pro ně. Mrtvoly byly po příjezdu do Leštiny vystaveny na katafalku a když obyvatelé vsi viděli, co němečtí vojáci s místními udělali, vzkypěla v nich krev. 10. května vtrhli do nedalekého Vitošova, kde zabili manželé Friedrichovy a jejich krásnou dceru Annu – té uřezali prsa, rozřezali ústa a vydloubli oči a polomrtvou ji tam pak nechali v agónii ležet. O chvíli později ji sice našli její sousedé a rychle ji odvezli do šumperské nemocnice, mladá žena ale přesto ještě téhož dne svým zraněním podlehla. Stačila nicméně alespoň načmárat na papír jména těch, kdo jí to udělal.
Trestné komando pokračovalo dál - v místní fabrice nalezli továrníka Josefa Schmeissera, zavraždili ho a zakopali někde za továrnou vedle potoka. Kde přesně spočívají jeho ostatky, se dodnes neví.
Továrna ve Vitošově, kde byl zavražděn Josef Schmeisser
V Hrabové pak narazili na starého německého cestáře, který zametal silnici a jeden z mužů se k němu rozeběhl a rýčem mu rozsekl hlavu. Následně ho zahrabali do příkopu. Jeho tělo se náhodou nalezlo až v roce 1976, když se v těch místech hloubila jáma pro telegrafní sloup. K identifikaci ostatků pomohly boty, které poznal cestářův syn. Čeští „mstitelé“ plánovali v Hrabové ještě zaútočit na zdejšího německého starostu, toho už tam ale nenašli, jelikož už byl v té době ve vězení na Mírově.
Skupina se pak vrátila zpátky do Leštiny, přičemž po cestě „sesbírala“ ještě několik nešťastných civilistů, kteří se jim připletli do cesty. Jejich jediným proviněním byla německá národnost. Patřilo k nim několik zaměstnanců vitošovského lomu, elektrikář Hirt z nedaleké Lesnice, kterého stáhli dolů ze sloupu elektrického vedení, jež právě opravoval, ředitel školy v Leštině Edmund Stratil a jeden německý voják, kterého leštinští od osvobození věznili ve sklepě Národního výboru.
Kamenolom ve Vitošově
Komando nakonec odvedlo 16 zajatců na pole za hřbitovní zdí u silnice směrem na Vitošov. Ještě než vypukla hromadná poprava německých obyvatel, odpojil se velitel skupiny - místní komunista - od ostatních katů a běžel na Národní výbor pro předsedu, kterého chtěl pozvat, aby se k nim ve „spravedlivé“ exekuci Němců připojil. Ten to ale odmítl se slovy: „Ať se s nimi vypořádají řádné soudy,“ a tak se muž s nepořízenou vrátil spěšně zpět na pole. Cestou potkal německého nočního hlídače Winklera z místní přádelny a přinutil ho, aby šel s ním.
Počet zajatých lidí se zvýšil na 17.
Zvěrstvo, které vešlo do dějin jako Leštinský masakr
Jedna z žen trestného komanda si vykasala rukávy a kolem pasu si pečlivě uvázala bílou řeznickou zástěru. Jatka mohla začít. Češi vzali do rukou břitvy a zajatým Němcům začali uřezávat varlata, uši a jazyky, vypichovat oči a rozřezávat ústa. Uprostřed masakru si kdosi povšiml mladého německého vojáka, který se k nim od řeky přibližoval. Měl na sobě stejnokroj zdravotníka a nic netušíc jim začal bezelstně nabízet asistenci, protože se domníval, že stojí nad naříkajícími lidmi proto, aby jim pomohli. Namísto odpovědi ho dva muži drapli a hodili na hromadu za ostatními. Marně je na kolenou prosil o milost. Na starost si ho vzala žena v zástěře, která mu břitvou odřezala uši a pak jej její kumpáni umlátili železnou tyčí.
Po něm měl přijít na řadu elektrikář Hirt, ale ten měl nakonec jako jediný ze zajatců velké štěstí. Než na něj totiž stihla dopadnout první rána, ozval se ze silnice rachot motorky, na které seděl předseda Národního výboru z jeho rodné Lesnice. Pokynul mu, aby rychle nastoupil a odvezl ho s sebou pryč, čímž mu zachránil život.
Češi nechali zohavená těla ležet na poli, kde na ně na druhý den narazil major z Rudé armády. Když uviděl, že se některá z nich ještě hýbou, ukončil jejich utrpení ranou z pistole. Následně pospíchal na Národní výbor nařídit jeho předsedovi, aby dal vyhloubit jámu a mrtvoly do ní pohřbil.
Ještě řadu let poté bylo dané místo v terénu poznatelné podle prohlubně a pamětníci vzpomínali, že koně, pracující na poli v blízkosti hromadného hrobu německých civilistů, zde vždy projevovali velký neklid.
V těchto místech se odehrál Leštinský masakr
Dlouhá léta se v Leštině o této události nesmělo mluvit. Zatímco české oběti měly v obci už dávno svou pamětní desku, ty německé ležely zahrabány v neoznačeném masovém hrobě v poli za hřbitovní zdí.
Památník sovětským hrdinům v Leštině obsahuje i jména pěti zavražděných mužů u Stavenice
Teprve v roce 2000 požádal Německý lidový spolek pro péči o válečné hroby o povolení, aby mohl ostatky obětí exhumovat a pietně uložit. 31. května 2000 se hrob pomocí sondy konečně podařilo nalézt a mohlo tak dojít k exhumaci těl obětí Leštinského masakru. Ta probíhala napůl tajně v noci, protože velká část Leštiny si hrůzný skutek nechtěla jakkoliv připomínat. V hrobě se nalezlo všech 16 těl – dvou německých vojáků a 14 obyvatel Leštiny a Vitošova. Kromě nich ve vyhloubené jámě spočívalo i několik železných tyčí, s nimiž byli lidé ubiti.
Socha sv. Filomény na druhé straně silnice
Ostatky obětí masakru v Leštině byly uloženy na Ústředním hřbitově v Brně.
V září 2007 byla na leštinském hřbitově odhalena pamětní deska s nápisem "Věnováno nevinným obětem poválečného násilí 1945":
Podle informací Obecního úřadu v Leštině již není v současnosti žádný z pamětníků události naživu.
ZDROJE:
E-mailová komunikace s Obecním úřadem v Leštině
https://sumpersky.denik.cz/zpravy_region/pametni_desky_20070904.html
https://www.idnes.cz/olomouc/zpravy/masakr-lestina-vitosov-druha-svetova-valka.A150422_2157392_olomouc-zpravy_stk
Kde se valí kameny, dokumentární film, 2007
