Na Ďáblickém hřbitově vedle sebe leží nacista, odbojáři a možná i parašutisté z operace Anthropoid

Těla nepřátel režimu, ať už se jednalo o ten nacistický za doby trvání Protektorátu Čechy a Morava, nebo později ten komunistický, sem byla ukládána do neoznačených jam, přičemž záznamy o takových pohřbech buď nebyly pořízeny vůbec, nebo byla jména zemřelých různě kamuflována, aby nikdo nepřišel na to, kdo v hromadném hrobě ve skutečnosti leží.

To byl i případ faráře Josefa Toufara z Číhoště, kterého si komunistický režim zvolil jako jednoho ze svých obětních beránků, když začal s perzekucí církevních představitelů. Toufar měl tu smůlu, že právě v jeho kostele se odehrál známý Číhošťský zázrak, kdy se během bohoslužby na třetí adventní neděli, 11. prosince 1949, jemu za zády z dodnes nevysvětlitelných důvodů sám od sebe několikrát pohnul půl metru vysoký kříž. Sám Toufar to neviděl, ale o jevu mu řeklo nezávisle na sobě několik svědků, kteří se bohoslužby zúčastnili a jelikož některá z těchto svědectví považoval za důvěryhodná, nakonec jim uvěřil. Své rozrušené ovečky se ale po zvláštním jevu snažil ve svých kázáních spíše uklidňovat a nabádat je k ještě větší zbožnosti.

Událost se ale brzy rozkřikla i za hranicemi obce, a to vedlo k tomu, že se o ni začala zajímat i Státní bezpečnost. Josef Toufar byl zatčen a odvezen do Valdic, kde se jeho případu ujal vyšetřovatel Ladislav Mácha, brutální primitiv, který se rozhodl, že z Toufara, který vytrvale odmítal tvrzení, že pohyb kříže sám tajně zinscenoval, přiznání jednoduše vymlátí. Farář byl opakovaně podroben bestiálnímu mučení, a nakonec ho agenti StB v noci z 23. na 24. února 1950 převezli z věznice do kostela v Číhošti, kde ho oblékli a vystrkali na kazatelnu.

Tady mu chtěli do jedné z dobitých rukou strčit drátkový mechanismus, jenž byl připevněný k inkriminovanému kříži a natočit s ním na kameru pár záběrů, na kterých bude provádět „rekonstrukci“ jevu, který chtěli tímto způsobem vysvětlit širší veřejnosti. To se jim ale nepovedlo a Josefa Toufara musel nahradit figurant, protože farář už byl v tak zuboženém stavu, že se na kazatelně nedokázal udržet. I po tu krátkou dobu, kdy ho natáčeli, ho museli příslušníci StB zezadu podpírat, protože se mu podlamovaly nohy, na kterých měl kvůli jejich silné nateklosti místo bot nazuté široké papuče. Těch několik sekund záznamu s Josefem Toufarem bylo nakonec použito v krátkometrážním propagandistickém dokumentu Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení.

Cestou nazpět do Valdic se Josef Toufar zhroutil a kvůli obrovským bolestem, vycházejícím z břišní oblasti upadl do agónie. Prasknul mu totiž žaludeční vřed a trpěl zánětem pobřišnice. Přesto mu nebyla poskytnuta lékařská pomoc, namísto toho nechala StB umírajícího muže ležet v ledové kobce valdické věznice ještě den. Když se na něj pak ráno přišel podívat vězeňský lékař, okamžitě si uvědomil, že je zle a rychle zavolal sanitku, která faráře odvezla do tehdy luxusního lékařského zařízení Borůvkovo sanatorium v pražské Legerově ulici. Jenže už bylo pozdě. Marně se ho chirurgové pokoušeli zachránit, zemřel pár hodin po operaci 25. února 1950 a jak později vzpomínala jedna ze sester, která se jí účastnila, byla jeho břišní dutina plná zelené tekutiny. To byla pro komunistický režim velká rána - ne proto, že zabili dalšího nevinného člověka, ale proto, že chtěli Toufara využít ve vykonstruovaném soudním monstrprocesu s církevními představiteli.

Toufarovo mrtvé tělo převezli do Anatomického ústavu na Albertově, kde bylo bez ustání střeženo, aby ho kromě personálu nemohl nikdo vidět. Jeho ostatky pak byly uloženy do hromadného hrobu u severní zdi Ďáblického hřbitova, což sledoval i jeden z příslušníků StB Robert Skerl, který vyhotovil nákres příslušné hrobové jámy. Do pohřební knihy pak nezaznamenali farářovo skutečné jméno, ale krycí jméno Josef Zoukal.

V průběhu roku 2014 udělila Česká biskupská konference souhlas k zahájení procesu blahořečení pátera Josefa Toufara, jehož součástí měla být i exhumace a vědecké ohledání jeho ostatků. V polovině srpna 2014 pak pokus o jejich nalezení a následnou exhumaci schválil pražský magistrát, který na výzkum poskytl 300 tisíc Kč. Do něj se zapojili odborníci z Národního muzea, Národního památkového ústavu ČR a Ústavu soudního lékařství v Brně. Na Ďáblickém hřbitově byly vytyčeny tři sondy na místech, která odpovídala popisu z polohové knihy, a ve třetí vrstvě šachtového hrobu se skutečně našla dřevěná rakev s mužskou kostrou. Antropologické ohledání zjistilo, že patří venkovsky urostlému muži, který měl navíc v oblasti pánve gumový drén pro odtékání hnisu, což byl důkaz, že tento člověk krátce před svou smrtí prodělal operaci břicha. Že se skutečně jedná o umučeného faráře definitivně potvrdily testy Laboratoře forenzní genetiky v Brně, která provedla srovnání DNA ze vzorku z jedné z nalezených stehenních kostí se vzorky od třech žijících Toufarových příbuzných. To prokázalo shodu 99,9995 %.

V červenci 2015 se ostatky Josefa Toufara navrátily do jeho bývalé farnosti Číhoště, kde byly uloženy v chrámu Nanebevzetí Panny Marie, ve kterém se odehrál Číhošťský zázrak. V letošním roce Josefa Toufara rehabilitoval Krajský soud v Hradci Králové za nezákonné zatčení a vazební stíhání v roce 1950.

Proti exhumaci farářových ostatků silně protestovalo Sdružení bývalých politických vězňů, které se obávalo, že jejich vyzvednutí znehodnotí význam ostatních lidí pochovaných v jeho okolí. Existují totiž domněnky, že na Čestném pohřebišti III. odboje v hromadném hrobě odpočívají i parašutisté z operace Anthropoid Jozef Gabčík a Jan Kubiš spolu s matkou bratří Mašínů Zdenou Mašínovou (jejíž pozůstatky byly na hřbitově opakovaně hledány, ale nenalezeny). „Byl by to neetický, necitlivý a velmi politováníhodný čin a naše organizace je tímto záměrem velmi pobouřena“ vyjádřilo se sdružení před plánovaným výzkumem v roce 2014. Podporu zamýšlenému plánu naopak poskytla druhá organizace, která sdružuje bývalé politické vězně - Konfederace politických vězňů České republiky. Obě instituce ale nakonec nalezly společnou řeč a vyzvaly českou vládu, aby na místech, kde jsou pohřbena těla obětí totalitních režimů, byly provedeny exhumace a ověření totožnosti mrtvých.

S jistotou se nicméně ví, že zde spolu s odbojáři a dalšími oběťmi totalitních režimů leží pozůstatky významného nacistického pohlavára K.H. Franka - německého státního ministra pro Protektorát Čechy a Morava. Skutečnost, že tu ostatky významných českých hrdinů spočívají promíchány s ostatky jejich vrahů nedá mnohým lidem spát. Historik Ústavu pro studium totalitních režimů Petr Blažek je přesvědčen o tom, že by mělo dojít k exhumaci alespoň těch mrtvých, u kterých se ví, kde jsou uloženi. „Přijde mi to skandální. Myslím si, že je to velká ostuda, která by měla být vyřešena,“ říká.

V roce 2023 vznikla při Úřadu vlády expertní skupina k Ďáblickému hřbitovu, složená z odborníků včetně historiků (mezi nimiž je i zmíněný Petr Blažek), a zástupců veřejných institucí. Tzv. Komise pro otázky masových hrobů Ďáblického hřbitova si vytyčila za cíl podrobné zmapování situace na Ďáblickém hřbitově a vytvoření projektu, jehož součástí má být i návrh na další postup v otázce zdejších šachtových hrobů. Skupina vznikla na základě diskuse mezi premiérem Petrem Fialou a zástupci spolku Liga Libe Pavlem Černým, Ondřejem Vetchým a Jaroslavem Čvančarou, kteří dlouhodobě na problematiku hromadných hrobů na Ďáblickém hřbitově upozorňují, a pro exhumaci a výzkum ostatků zde pohřbených lidí vytvořili i petici.

Někteří členové expertní skupiny ale upozorňují, že celá problematika je daleko složitější, než by se na první pohled mohlo zdát:

Podobný názor má i historik Pavel Kmoch, který se proti plánu hromadných exhumací ostře vyjadřuje a říká, že se: „iniciátoři naprosto nezamysleli ani o slepičí krok dál: jak se to udělá, co tam lze najít a co tam najít vůbec nelze, kolik to bude stát, kdo to bude platit, jak dlouho to bude trvat, jestli by všechny dotčené subjekty, myslím tím příbuzné těch, kteří tam mají být pohřbeni, souhlasili s tím, aby ta exhumace proběhla, jestli by ty rodiny byly ochotny a schopny dát komparační vzorky DNA a tak dále.“ Historik navíc silně pochybuje o tom, že zde účastníci II. odboje - jehož součástí byli i parašutisté z Anthropoidu, jsou vůbec pohřbeni. „Celý problém je v jedné věci - že ten II. odboj, o kterém to hlavně je, tam na 99 % vůbec není,“ tvrdí.

ZDROJE:

https://www.hrbitovy.cz/hrbitovni-sluzby/hrbitovni-spravy/hrbitovni-sprava-dablice/dablicky-hrbitov/

http://lesvzpominek.cz/

https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2021/10/Dablicky-hrbitov-net-2021.pdf

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/badatel-nasel-unikatni-zaznam-tyraneho-josefa-toufara-v-cihostskem-kostele-ho-natacela-stb_201602241459_jpiroch

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8C%C3%ADho%C5%A1%C5%A5sk%C3%BD_z%C3%A1zrak

https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Toufar

https://www.idnes.cz/jihlava/zpravy/milos-dolezal-kniha-jako-bychom-dnes-zemrit-meli-josef-toufar.A120910_1826949_jihlava-zpravy_mkk

https://www.csfd.cz/film/225009-beda-tomu-skrze-nehoz-prichazi-pohorseni/recenze/

https://recentniarcheologie.cz/index.php/clanky/110-exhumace-ostatku-patera-josefa-toufara

http://www.joseftoufar.cz/navrat_do_cihoste#z_promluvy_p_tomase_fialy

https://www.denik.cz/z_domova/konfederace-politickych-veznu-souhlasi-s-exhumaci-ostatku-toufara-20141031.html

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/zdena-masinova-ostatky-hrbitov-dablice_2007231159_zit

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/nejen-masinova-v-hromadnem-hrobu-lezi-i-kh-frank-s-odbojari/r~2343745236bb11e9819e0cc47ab5f122/

https://vlada.gov.cz/cz/media-centrum/aktualne/pri-uradu-vlady-vznikla-komise-pro-otazky-masovych-hrobu-dablickeho-hrbitova-204342/#

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-historik-dablice-nejde-srovnavat-s-masovymi-hroby-v-katyni-nebo-srebrenici-230435

https://www.youtube.com/watch?v=T_ht0hCmyRM&ab_channel=SecurityMagaz%C3%ADn

https://cs.wikipedia.org/wiki/Karl_Hermann_Frank