„Nikdy jsem se neptala, proč já.“ Před 10 lety zemřela Dana Gálová, překládala vzdor fatální nemoci

Jedná se o nevyléčitelné progresivní neurosvalové onemocnění, postihující motorické nervové buňky v mozku a míše. Jakmile tyto buňky začnou odumírat, ztrácí mozek schopnost ovládat svaly a tím pádem i jakékoliv jejich pohyby. To zapříčiní, že svaly začnou slábnout a atrofovat, v konečném stadiu nemocný člověk zůstává zcela paralyzovaný, přičemž ale jeho mozek funguje stejně, jako dříve. Nemocí dle statistik onemocní 2 jedinci na 100 000 obyvatel za jeden rok, v ČR přibyde v průměru každý rok cca 200 nových pacientů s touto nemocí. ALS se nedá vyléčit, je možné pouze zmírňovat její symptomy a zpravidla končí tak, že se postižený člověk udusí v důsledku ztráty funkce dýchacích svalů. Od stanovení diagnózy k úmrtí pacienta uplyne v průměru 2-5 let, nad 5 let s ní přežije 20 % pacientů, nad 10 let 10 % pacientů a šanci na překlenutí delší doby má pouhých 5% nemocných. Patrně nejznámější světovou osobností, trpící touto nemocí, byl fyzik Stephen Hawking, který s ní žil neuvěřitelných 55 let od chvíle, kdy si během svých vysokoškolských studií v 21 letech vyslechl tuto diagnózu.

Dana Gálová žila s ALS 15 let.

Dana Gálová se narodila 21. 1. 1960 v Praze (jako Dana Šplíchalová) a po maturitě na Gymnáziu Budějovická v roce 1978 uvažovala, kudy se v životě profesně vydat. Z nějakého důvodu ji to táhlo k Maďarsku, uvědomila si, že se jedná o velmi zajímavou zemi, která je historicky silně spjatá s tou naší a navíc se nachází v našem blízkém sousedství, přesto je ale Čechům kvůli - pro nás - velmi komplikovanému a nesrozumitelnému jazyku vzdálená a nepřístupná. A jelikož jí zatoužila více porozumět, rozhodla se vystudovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obor čeština-maďarština. Do maďarského jazyka se zamilovala: „Ta řeč se mi neskutečně líbila. Neumím to vyjádřit jinak, než že je sexy.“

V roce 1987 získala titul PhDr. v oboru maďarské filologie, překladatelstvím se ale dlouhá léta živila pouze okrajově a zabývala se zejména redakční prací. Mimo jiné působila šest let jako výkonná redaktorka časopisu Filatelie, překladatelské činnosti se začala intenzivněji věnovat až ve druhé polovině 80. let. Při překládání spolupracovala s českou vládou, výbory parlamentu i ministerstvy. V tom, aby se nebála zaměřit i na překlady maďarské beletrie, ji podporoval její manžel Evžen Gál, významný český hungarolog (filologický vědní obor, který se zabývá maďarským jazykem a literaturou, kulturou a historií maďarského národa) a jejich společný známý, který byl profesorem maďarské literatury. S manželem přivedli na svět dvě děti - syna a dceru.

Nejprve začala s kratšími texty a postupně se víc a víc osmělovala a koncem 90. let přišly na řadu delší a významnější knižní tituly. Přeložila politologické eseje maďarského politika Istvána Bibóa i literární publicistiku Hrách na zeď Pétera Esterháziho.

V roce 2005 obdržela tvůrčí cenu Obce překladatelů za překlad knihy Zpověď spisovatele Sándora Máraie, o rok později jí prezident Maďarska László Sólyom udělil Důstojnický kříž Řádu Maďarské republiky za zásluhy a v roce 2009 dostala cenu Magnesia Litera za překlad Máraiových Deníků.

Na počátku nového tisíciletí začala mít Dana Gálová potíže s jemnou motorikou - chtěla si například ostříhat nehty a zjistila, že nedokáže ovládnout nůžky. Postupně se přidávaly další neurologické symptomy - při chůzi zakopávala a škobrtala, později i padala. Absolvovala řadu vyšetření, ale lékaři jí tvrdili, že je zcela v pořádku. Trvalo téměř rok, než byla konečně stanovena správná diagnóza, kterou byla již zmíněná ALS. Zdrcující zprávu přijala smířlivě, k čemuž částečně přispěl i fakt, že trvalo velmi dlouho, než se přišlo na to, co jí je a ona tak měla dostatek času akceptovat skutečnost, že se pravděpodobně nebude jednat o něco bezvýznamného:

Velké části rodiny diagnózu dlouho tajila, její matka se tak o ní nikdy nedozvěděla, jelikož zemřela dva roky poté, co ji Dana Gálová zjistila. Velmi ji proto překvapila reakce otce, který byl smrtí své ženy naprosto zdrcený, přesto se ale poté, co se krátce nato dozvěděl o fatální nemoci své dcery, rychle aktivizoval a dokázal jí být velkou oporou. Nemoc se snažila utajit i před svými dětmi, v době, kdy se pátralo po příčině, která způsobovala její symptomy, měl její syn před maturitou a dcera studovala na VŠ a k tomu byla šťastně zamilovaná.

Nakonec se to ale její děti samozřejmě dozvěděly a její syn se vedle studovaných oborů filozofie a estetiky přihlásil na studium fyzioterapie, aby jí mohl být co nejvíce nápomocen. Jako dobrovolník se zapojil i do činnosti domácího hospice, jehož zaměstnanci pomáhali Daně Gálové zvládat každodenní život a posléze jí i zajistili důstojný odchod. Dcera Adéla, která se vydala v matčiných stopách a je také překladatelkou, domácnost neustále zásobovala novinkami ve vývoji léčebných postupů ALS a v době, kdy to s její matkou vypadalo už velmi zle, porodila zdravou holčičku, která dostala jméno po ní.

Ochabování svalů na jejím těle bylo postupné, zpočátku potřebovala pomoct s činnostmi, k nimž byla zapotřebí jemná motorika - například krájení masa k přípravě oběda, pár let nato už jí manžel musel čistit zuby a posléze už byla zapotřebí kompletní péče. Ten postupný zhoršující se progres vnímala Gálová jako požehnání protože jí i jejím blízkým dal čas, zvyknout si na nový způsob života. Ani zhoršující se projevy ALS jí nezabránily v jejím milovaném překládání - nejprve diktovala překlady otci, který je zapisoval, později už potřebovala vyšší techniku. Díky příspěvku od pojišťovny si mohla pořídit speciální software, umožňující ovládat počítač pohybem očí.

Největší oporou byl Gálové po celou dobu její nemoci manžel Evžen: „Měli krásný a mimořádně blízký vztah, táta byl ale současně dědic patriarchálního modelu zvyklý na svůj komfort a na to, že máma všechno obstarává. Proto mne příjemně překvapilo, jak převzal roli pečovatele, na kterého byla v posledních stadiích máma naprosto odkázaná. A staral se o ni jako o květ leknínu“ vzpomíná Adéla Gálová.

I přes velmi hezké a soudržné rodinné vztahy, které v rodině Gálových panovaly, bylo pro nemocnou ženu obtížné sledovat, kolik práce a starostí jejím blízkým svou nemocí způsobuje. Tehdy jí velmi pomohla věta jednoho kamaráda, trpícího roztroušenou sklerózou: „Nelituj je, ono je to zušlechťuje.“ Díky tomu si uvědomila, že ona jako nemocná není žádná oběť a její pečovatelé nejsou žádní chudáci. A že přestože mají obrovsky náročný úkol, který je často žene až za hranici všech jejich sil, zároveň je obohacuje. Pochopila taky, proč jí pečovatelky, které rodině s péčí o ni pomáhaly, při odchodu děkovaly - protože odcházely s pocitem, že jejich práce byla velmi potřebná. Tuto myšlenku si z let, kdy byla její matka nemocná, odnesla i dcera Gálové Adéla, která v jednom rozhovoru připodobnila péči o matku k poselství z knihy Odkaz od spisovatele Philipa Rotha:

V posledních měsících před tím, než zemřela, se Daně Gálové velmi zhoršilo dýchání a byla odkázaná na koncentrátor kyslíku a morfinové kapky. Bývala také extrémně unavená a většinu dne prospala, přesto ještě stihla očima přeložit svou poslední knihu z maďarštiny od Sándora Máraie: Herbář. Představa těžké dušnosti, která pacienty s ALS ve finálních stadiích nemocí zpravidla trápívá, Gálovou dlouho děsila, její obavy ale z velké části ustoupily díky pečovatelkám z domácího hospice, které jí vysvětlily, že jsou jí schopni dát takovou medikaci, že své poslední chvíle prožije v klidu a velmi pravděpodobně je prospí.

A tak se také stalo - Dana Gálová zemřela ve spánku 30.11.2015, obklopená svou rodinou.

ZDROJE:

https://www.hatefree.cz/clanky/adela-galova

https://cesky.radio.cz/prekladatelka-galova-ziskala-madarske-statni-vyznamenani-8492841

http://databaze.obecprekladatelu.cz/databaze/G/GalovaDana.htm

https://www.respekt.cz/tydenik/2015/32/nikdy-jsem-se-neptala-proc-ja?srsltid=AfmBOoqEKluQFKUmD-vbsUyULR3×DM954exY4eJLgMlkWz9VmDXP28nG

https://zsalsa.cz/co-je-als

https://cs.wikipedia.org/wiki/Stephen_Hawking

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hungarologie