Okamžik čirého úžasu: Moment, kdy pětiletý Harold Whittles poprvé uslyšel, zachytil fotograf

Harold Whittles se narodil zcela hluchý a jelikož nikdy nepoznal nic jiného, skutečnost, že byl ochuzen o jeden ze základních lidských smyslů, mu nijak nevadila. Když ale v 70. letech došlo v Americe k širší výrobě sluchadel, která se umísťovala do boltce a tento převratný výrobek se stal dostupnějším pro běžného člověka, dostala se informace o této možnosti i k rodičům Harolda. Whittlesovi na nic nečekali a vypravili se se svým synem do ordinace jejich dětského lékaře. Ten vysadil vyjukaného hocha v pruhovaném tričku a s rozčepýřenými vlasy na stůl a ukázal mu přístroj, který se mu chystal vložit do ucha.

Vteřinu poté, co se tak stalo a Harold díky sluchadlu zažil prvně v životě bohatství zvuku, stiskl fotograf Jack Bradley spoušť a díky tomu v roce 1974 spatřila světlo světa ikonická fotografie, na které je vidět chlapcův syrový a čirý úžas nad právě nově objevenou realitou, která dojímá řadu lidí i po více než 50 letech. Fotografie byla zveřejněna v únoru 1974 v článku „Nezapomenutelné okamžiky zachycené na filmu“, který vyšel v časopise Reader’s Digest.

Skutečnost, že lze zesílit zvuk, který k nám plyne tím, že si za ucho přiložíme dlaň, znali naši předci pravděpodobně daleko před rozvojem civilizovaného světa, který dnes považujeme za samozřejmý. Dle výzkumů je možné touto jednoduchou „pomůckou“ zesílit zvuk zhruba o šest decibel.

Prvními výrobky, které lidská představivost a um dokázaly vytvořit, byly tzv. sluchové trychtýře neboli trumpetky, které se využívaly jako dnešní megafony k zesílení hlasu. Využití takovéto trumpetky opačným směrem - k zesílení zvuku pro špatně slyšící lidi, je písemně doloženo až ze 17. století. Velký rozmach zaznamenaly sluchové trychtýře v 19. století, kdy se z nich stal hit a mívaly různé provedení - mimo jiné byly také například zabudovávány do opěradel křesel.

Vedle „trumpetek“ se také paralelně vyvíjely tzv. sluchové trubice, které dovedly zachytit zvuk, plynoucí z úst člověka a „dopravit“ ho přímo do ušního zvukovodu. Ačkoli taková trubice dokázala zesílit zvuk jen o nějakých 10 decibel, výrazně uměla vylepšit poměr signálu k šumu. První takovou trubici vyvinul na počátku 19. století nedoslýchavý Jindřich August Dunker, který si ji v roce 1819 nechal patentovat. Nově sestrojený přístroj tvořila ohebná hadička, která měla na svém konci trychtýř.

Bylo ale třeba vymyslet i nějakou obdobu, která by posloužila při výuce nedoslýchavých dětí, a tohoto úkolu se s dobrými výsledky zhostil učitel neslyšících žáků Enoch Henry Currier. Vytvořil trubici se dvěma mluvítky - jedno používal při hodině učitel, druhý student.

Na konci 19. století došlo k dalšímu vylepšení neelektrických sluchadel, když byly vynalezeny protézy pro kostní vedení - ty přiváděly zvuk na lebeční kost a zuby a využívala je i řada známých umělců, mezi kterými nechyběl třeba hudební skladatel Ludwig van Beethoven.

Zásadní zlom ve snaze vylepšit sluchadla a tím i přispět k lepší kvalitě života nedoslýchavých lidí přinesla pochopitelně elektronika. První elektrické sluchadlo vytvořil v roce 1892 Ferdinand Alt z vídeňské kliniky tak, že propojil uhlíkový mikrofon s baterií a sluchátkem. V roce 1895 bylo podobné uhlíkové sluchadlo patentováno britským lékařem Bertramem Thorntonem. Jeho výrobek se zároveň stal prvním skupinovým zesilovačem pro nedoslýchavé - bylo k němu možné připojit více sluchátek. Uhlíková sluchadla dovedla zesílit zvuk přibližně o 15 - 35 decibel.

Druhým důležitým bodem při vývoji sluchadel byl po objevu elektroniky vynález triody – elektronky schopné zesilovat. První sluchadlo s elektronkou si v roce 1920 dal patentovat Earl Charles Hanson a pojmenoval ho Vacuphone. Od druhé poloviny 30. let se pak začala elektronková sluchadla vyrábět ve větším množství, přičemž už byla schopna kompenzovat i závažnější nedoslýchavost.

V 50. letech spatřila světlo světa první tranzistorová sluchadla. Ta byla nejprve hybridní - obsahovala jeden tranzistor a dvě elektronky. První celotranzistorové sluchadlo se dostalo na americký trh v roce 1953 a uvedla jej na něj firma Microtone.

O šest let později se začala vyrábět první sluchadla do boltce a na sklonku 80. let bylo švýcarskou firmou vyvinuto první programovatelné sluchadlo obsahující digitální obvody a posléze i paměť.

ZDROJE:

https://rarehistoricalphotos.com/harold-whittles-hearing-sound-first-time-1974/

https://dailyviral.net/the-heartwarming-story-of-a-5-year-old-boy-hearing-the-world-for-the-first-time/

https://medium.com/@Dequanne/a-sense-of-wonder-3a05ffe24604

https://www.idetskysluch.cz/kompenzace/sluchadla/z-historie-sluchadel-100/

https://hearingaidmuseum.com/gallery/Transistor%20(Body)/Beltone/info/beltonefortissimo.htm