Ostrov odpadků: Výmysl aktivistů, který měl přitáhnout pozornost ke znečištění oceánů plasty

Kampaň, spojenou s reklamou, vytvořili ekologičtí aktivisté k příležitosti Světového dne oceánů a ačkoli se jí podařilo vzbudit u veřejnosti zájem o problematiku znečistění moří lidským odpadem, zároveň udělala i tak trochu medvědí službu. I v dnešních dnech, pokud si zadáte do Googlu „Trash Island“, můžete najít spoustu obrázků, zobrazujících obrovskou a pevnou plochu z odpadků na hladině oceánu, která budí dojem, že je dostatečně silná na to, aby jste se po ní mohli projít. Jenže skutečnost je trochu jiná. Oblast, o níž je řeč, totiž na rozdíl od všeobecného přesvědčení žádné „pevné podloží“, na kterém by si dalo stát, nemá a není ani vidět z vesmíru, jak uváděla některá média.

Psal se rok 1997, když kapitána Charlese Moorea při jachtařském závodu z havajského Honolulu do kalifornské Santa Barbary vychýlil silný vítr z naplánovaného kurzu. Zanesl ho do jiné oblasti oceánu a on si začal všímat, že se dosud čistá a hluboce modrá barva vodní plochy, která jej ze všech stran obklopovala, začíná proměňovat. V mořských vlnkách se pohupovaly miliony drobných plastových kousků, a Moore si připadal, jako by se mávnutím kouzelného proutku zničehonic ocitnul uprostřed bizarní „plastové polévky“. Kapitán se rozhodl zahrát si sám se sebou jednoduchou „průzkumnou“ hru - nastavil si stopky a každých deset minut vystupoval na palubu, aby si ověřil, jestli už z plastového pole vyplul, nebo nikoli. Ale vypadalo to, jako by jeho loď uvízla v podivném plastovém poli už napořád.

Velká tichomořská odpadková skvrna (dále jen VTOS) je největší z pěti dosud objevených odpadkových skvrn v oceánech. Můžete ji najít zhruba v polovině cesty mezi Kalifornií a Havají na ploše dvakrát větší než americký stát Texas (a třikrát větší než Francie), ale - jak je uvedeno výše - řada lodí, které tudy proplouvají, si jí ani nemusí všimnout, jelikož plastové úlomky, které se tu ve vodě pohupují, jsou často o velikosti drobných vloček. Ty se zde koncentrují kvůli víru sbíhajících se proudů, které také způsobují, že je odpadková skvrna v neustálém pohybu. V oblasti se totiž setkává teplejší voda z jižního Pacifiku s tou chladnější, pocházející z Arktidy, což vytváří pro odpadky jakousi „přepravní zónu“, která je neustále přesouvá.

VTOS začal po Moorově oznámení zkoumat vědecký tým, který následně zorganizoval a provedl rozsáhlý výzkum. Na tom se podílela flotila 30 lodí, 652 povrchových sítí a dvou letů, z nichž byly pořízeny letecké záběry skvrny. Výzkum odhalil, že VTOS se rozkládá na ploše o velikosti 1,6 milionu kilometrů čtverečních a je složena cca ze 100 000 tun plastu, které se rozprostírají v prostoru mezi úrovní mořské hladiny a pár metrů pod ní. Hustota plastů ve skvrně je značně různorodá - od míst s jejich nejvyšší koncentrací (stovky kg na km2) k těm s výrazně menší (desítky kg na km2). Právě to spolu s faktem, že se tuny plastových částeček neustále pohybují, odborníkům značně komplikuje její čištění.

Sladkovodní řeky „dopraví“ do oceánů ročně okolo 2 milionů tun plastů. Z tohoto množství má více jak polovina těchto plastových odpadků menší hustotu než voda, v důsledku čehož neklesnou na mořské dno, ale zůstanou plavat na hladině. Tam na ně bez přestání působí slunce a moře samotné, včetně živočichů, pro které je oceán domovem a všechny tyto proměnné ovlivňují proces, kdy se větší plast rozloží na mnohem menší mikroplasty. Vědci odhadují, že 80 % veškerých plastů, nacházejících se v oceánu se sem dostalo z pevniny, ten zbylý odpad pochází zejména z lodí - v roce 2018 byla provedena studie, která zjistila, že téměř celou polovinu hmotnosti VTOS (46%) tvoří syntetické rybářské sítě. Tyto vyhozené sítě, kterým se říká „sítě duchů“, představují velké riziko pro mořské živočichy, kteří na ně při své pouti pod mořskou hladinou narazí. Velmi často v nich totiž uvíznou a nedokážou se z nich už sami vymotat.

Opakované zkoumání VTOS identifikovalo okolo 500 bezobratlých živočichů, žijících v této oblasti mezi plasty - díky této problematice byl vytvořen nový termín pro ekosystém, jenž vznikl pro život mezi plasty, které vyprodukoval člověk - tzv. plastisféra. Skutečnost, že v této „plastové polévce“, obsahující řadu toxických chemických látek, žijí živočichové, kteří si drobné úlomky často kvůli jejich velikosti a barvě pletou s potravou, představuje pro lidské společenství velké riziko. V oblasti VTOS se ve vodě pohupuje podle názorů vědců 180× víc plastů než mořského života, z nichž přinejmenším 84 % obsahuje nejméně jednu perzistentní bioakumulativní toxickou látku. No a pokud ji nějaká větší mořská zvířata, která zde žijí, zkonzumují a následně jsou vylovena pro lidskou spotřebu, dochází ke kontaminaci lidského potravního řetězce.

Například želvy karety si často spletou igelitový sáček s nějakou rybou nebo menší želvou, mořští ptáci albatrosi si zase zaměňují plastové pelety z pryskyřice s rybími jikrami, které loví a přináší jako potravu pro svá mláďata. Ta pak zemřou na podvýživu nebo prasknutí orgánů. V „sítích duchů“ pak nezůstávají uvězněni pouze želvy, jak je vidět výše na fotografii, ale i jiní mořští obyvatelé, jako jsou například tuleni.

VTOS se nachází na „území nikoho“ - daleko od pobřeží jakéhokoli konkrétního státu, takže nikdo nechce převzít zodpovědnost za její vyčištění. Z toho důvodu také aktivisté v roce 2017 žádali OSN, aby oblast uznala jako stát - pokud by se jim to totiž povedlo, země, které jsou do OSN začleněny, by byly povinny tento plastový plovoucí problém začít řešit.

Řada jednotlivců i mezinárodních organizací se alespoň snaží zabránit tomu, aby se skvrna dále zvětšovala (mezi nimi například organizace The Ocean Cleanup), která vyvinula plovoucí bariéru s ponornou suknicí, pomocí níž je možné malé plasty zachytit do sítě, které pak vyzvedne nákladní loď. Společnost se také zaměřila na omezování množství plastů, které do oceánů připlouvají z řek - vyvinula plovoucí kolektory, poháněné solární energií, které pomocí ponorných stěn plastový odpad v řekách sbírají a zpracovávají. Ani přes toto úsilí však studie z loňského roku nepřinesla pozitivní zprávu - VTOS se nadále rozrůstá.

Čištění skvrny je časově i finančně velmi náročné, přesto mají ekologové a aktivisté ambiciózní plán vyčistit do roku 2040 90 % plastů v této oblasti. Mnozí odborníci ale říkají, že je to utopie. Většina z nich tvrdí, že nejlepší - a navíc daleko trvalejší řešení je omezení nebo úplné vyloučení používání jednorázových plastů, a naopak zvýšení používání a výroby biologicky rozložitelných a opakovaně použitelných materiálů. K propagaci těchto myšlenek využívají známé osobnosti, osvětové kampaně a sociální média.

Problematikou „nezničitelných“ plovoucích plastů se inspiroval i výzkumník National Geographic David de Rothschild, který se svým týmem vytvořil katamarán z plastových lahví. Pojmenovali ho příznačně Plastiki a jeho stavbou chtěli poukázat na pevnost a trvanlivost plastů a zároveň naznačit možné způsoby jejich opětovného využití.

Spoustu environmentalistů si hodně slibovalo od plánované konference, která se měla konat v roce 2024 a na které měla být uzavřena tzv. mezinárodní smlouva o plastech. Konference se v tomto roce opravdu uskutečnila (v prosinci 2024 v jihokorejském Pusanu a účastnila se jí i Česká republika), a sešli se na ní zástupci více než 170 členských států OSN, a jejím cílem bylo - jak již bylo uvedeno - vytvoření mezinárodní úmluvy o znečištění plasty, včetně znečištění mořského prostředí.

Nicméně přestože účastníci rokovali až do dlouhých ranních hodin závěrečného dne zasedání, konsensu na definitivním znění úmluvy se jim dosáhnout nepodařilo. Bylo to hlavně kvůli blokování návrhů ze strany států, jenž patří mezi hlavní světové vývozce ropy a největší producenty plastů. Jedná se o státy, které jsou začleněny do tzv. Like-Minded Coalition: patří sem například Alžírsko, Bangladéš, Bělorusko, Čína, Kuba, Egypt, Indie, Indonésie, Írán a další.

Výbor zasedal osm dní, po kterých se vzhledem k nedosažení shody a neúspěšnému vytvoření úmluvy zástupci jednotlivých států dohodli na prodloužení jeho mandátu a potřebě opětovného zasedání.

ZDROJE:

https://education.nationalgeographic.org/resource/great-pacific-garbage-patch/

https://theoceancleanup.com/great-pacific-garbage-patch/

https://theoceancleanup.com/trash-island/

https://www.bbc.com/future/article/20240115-visualising-the-great-pacific-garbage-patch

https://www.mzp.cz/cz/news_20241206_Schvaleni-mezinarodni-umluvy-o-znecisteni-plasty-se-zatim-odklada

https://en.wikipedia.org/wiki/Like-Minded_Developing_Countries