Článek
Nadšence pro technické potápění a freediving (potápění na nádech) ale už léta přitahuje jako magnet a každý rok ji navštěvuje tisíce potápěčů, kteří do ní přijíždí zkusit své štěstí. Těsně před ponorem navíc musí odvážlivci snést pohled na protější útes, na kterém visí stále narůstající počet pamětních desek, věnovaných těm, kteří za pokus o její zdolání zaplatili nejvyšší cenu. Většina z nich spočívá na mořském dně, některá těla ale byla vytažena. Patřili k nim i irští potápěči Conor O´Regan a Martin Gara, kteří se z Blue Hole v roce 1997 už nevynořili. Jejich ostatky patřily k prvním, které kdy byly ze zdejší hlubiny vyzdviženy. Stalo se to zásluhou technického potápěče z Dahabu, Tareka Omara, který po nich vytáhl z vody nejméně dalších 20 těl, díky čemuž se mu začalo celkem ponuře říkat: „sběrač kostí“.
Někteří potápěči ale tvrzení, že by byla Blue Hole nějak extra nebezpečná, odmítají a říkají, že pokud lidé nepodcení přípravu a dodržují během ponoru vše, co mají, riziko, že se něco pokazí se tím zásadně sníží:
Je to nákladný koníček vyžadující spoustu tréninku a mnozí nejsou ochotni tomu věnovat hodiny svého času. Lidé udělají 100 ponorů a myslí si, že už všechno znají, ale na hloubku, jaká je tady, nejsou připraveni. Neumírají proto, že by to bylo extra nebezpečné. Umírají proto, že jsou idioti.
Řada potápěčů, kteří v Blue Hole zemřeli, se snažila plavat pod tzv. „Obloukem“ (Arch) - v hloubce pod 56 metrů mořská stěna končí a poodkryje jeskynní, 26 metrů dlouhý tunel vedoucí do otevřeného oceánu. Potápěči, kteří se odváží jít ještě hlouběji, narazí po dalších 100 metrech na 50metrový otvor do Rudého moře: „Je to nádhera, nic jiného se tomu nevyrovná. Je to jako stát v podvodní katedrále,“ podotýká Heyes.
Zároveň ale připouští, že pokud se potápěč dostane až do tohoto úseku, dokáže snadno ztratit orientaci. Někteří potápěči, kteří se o to pokusili a vrátili se šťastně zpátky, říkali, že z tunelu vycházelo světlo a oni jej následovali v domnění, že plavou směrem k vodní hladině, ale nebylo tomu tak. Navíc - v tak velké hloubce může v lidském organismu nastat tzv. dusíková narkóza, které se také říká „martini efekt“ - kdy vlivem dýchání plynů pod vysokým tlakem narůstá v těle člověka intoxikace, což se pak projevuje podobně, jako by daný jedinec vypil hodně alkoholu. Dezorientace může následně vyústit ve ztrátu vědomí, což je v tak velké hloubce zpravidla fatální.
Stephen Keenan i Alessia Zecchini byli ikonami freedivingové komunity
Keenan se narodil a vyrostl v městské čtvrti Glasnevin v irském Dublinu. Jeho dětským idolem byl přírodovědec a dobrodruh David Attenborough a kvůli své lásce k přírodě a zvířatům, kterou s ním sdílel, začal po absolvování střední školy studovat na Trinity College mikrobiologii. Jenže když v roce 2009 odletěl na dovolenou do Egypta, kde si „přičichnul“ k potápění, jeho život nabral úplně jiné obrátky. Do tohoto sportu se zamiloval natolik, že se v průběhu následujících let z Irska přestěhoval do Dahabu, naučil se arabsky a stal se z něj instruktor freedivingu.
Dahab v Egyptě
Pod jeho rukama prošly stovky začínajících potápěčů nejen v Egyptě, ale i ve Španělsku nebo na Filipínách. V roce 2015 založil se svým společníkem - švýcarským freediverem Pascalem Bergerem společnost „Dahab Freedivers“ a ve stejném roce zaznamenal svůj osobní rekord, když během ponoru s monofinem (speciální celistvá ploutev), pokořil hloubku 81 metrů.
Monofin: důležitá výbava freedivera
Když se Stephen setkal s italskou potápěčkou Alessiou Zecchini, která už v dětství věděla, že se chce stát přesně tím, kým byl její vzor Natalia Molchanova (freediverka a držitelka mnoha světových rekordů), začaly se dít velké věci. Alessia se v té době pokoušela o světový rekord z ponoru do „Dean's Blue Hole“ na Bahamách (závod se jmenuje Vertical Blue).
Dean’s Blue Hole na Bahamách
Při tom se díky Stephenově tréninku dostala na nádech až do hloubky 104 metrů (čímž dosáhla vytouženého světového rekordu) a se Stephenem posléze pokračovala ve spolupráci na přípravě ponoru do již zmíněné Blue Hole v Egyptě - kterou chtěla zdolat stejně jako její idol Natalia Molchanova pouze na nádech. Shodou okolností to byl právě Stephen, kdo v roli bezpečnostního potápěče zachránil při jednom závodě ve freedivingu v roce 2013 syna Natalie Alexeje. Riskoval přitom vlastní život.
Alessia a Stephen si od počátku až neuvěřitelně sedli a jejich pracovní vztah záhy plynule přešel i do romantického. Kromě vášně pro freediving sdíleli i nespoutanou a tvrdohlavou povahu a jak později vzpomínali jejich kamarádi z řad potápěčů: „Čeho měl jeden nadbytek, druhému chybělo. A to, co zas chybělo jednomu, dovedl vyvážit ten druhý - byli jako chybějící kousek toho druhého. Od začátku jsme měli pocit, že to, že se tihle dva sešli, vyústí v něco neuvěřitelného.“
Stephen Keenan and Alessia Zecchini in The Deepest Breath (2023) An incredible documentary- strongly recommend it!
Posted by Superculture on Thursday, November 28, 2024
22. července 2017
Závody ve freedivingu nejsou jen o samotných soutěžících, ale jejich nedílnou a nepostradatelnou součástí je i zapojení bezpečnostního týmu, k němuž patří i 4 - 5 bezpečnostních potápěčů. Jedním z nich byl toho osudového dne, kdy se Alessia pokusila proplavat „Arch“ v Blue Hole i Stephen. Bezpečnostní potápěči bývají na soutěžích hlavně proto, aby pomohli závodníkům dostat se bezpečně zpátky na hladinu - většina potíží totiž nenastává při samotném ponoru, ale při vynoření. Tu sobotu nepanovaly u Blue Hole pro Alessiin pokus zrovna ideální podmínky - foukal velmi silný vítr, který rozbouřil moře a vytvářel v něm proudy (jenž mohly freediverku snadno odklonit od jejího plánovaného kurzu) a ani viditelnost nebyla dobrá.
Blue Hole nedaleko egyptského Dahabu
Jeden bezpečnostní potápěč zpravidla čeká na freedivera ve 30 metrech, druhý se připojuje ve 20 a třetí v 10 metrech. Pakliže by nastala situace, že freediver ztratí při svém pokusu o vynoření vědomí - bezpečnostní potápěč mu zakryje nos a ústa a tím zamezí, aby se mu do plic dostala voda a vytáhne ho nad hladinu, kde v případě potřeby zahájí resuscitaci. Díky obětavé práci bezpečnostních potápěčů zemřel při soutěžích ve freedivingu vzdor obecným předpokladům o výrazné rizikovosti tohoto sportu prozatím jen jeden freediver - Američan Nicholas Mevoli - během ponoru v závodě Vertical Blue v roce 2013.
Pokus freedivera je zhodnocen jako platný, pokud v hloubce, které se snaží dosáhnout, vezme štítek, co je zde zavěšený a zvládne se vynořit sám a natolik při smyslech, že dovede dát porotcům signál, vyjadřující, že je „OK“. Někdy je to celkem strašidelná podívaná, jelikož mají soutěžící po vynoření vytřeštěné oči a reagují jako po mrtvici - což je důsledek hypoxického (neokysličeného) mozku.
Stephen se nicméně tentokrát kvůli větší bezpečnosti s Alessiou dohodl, že na ni počká v mnohem větší hloubce, než bylo obvyklé - v 50 metrech. Z nějakých důvodů se ale do vody ponořil o 20 sekund později, než měl - jeho úkolem při tom bylo, aby ho Alessia viděla se stoupajícím lanem u východu z tunelu a věděla tak, kudy se vydat. Jelikož Stephen nebyl tam, kde měl, Alessia z trasy odbočila a snažila se najít cestu nahoru sama, čímž se ale daleko víc vyčerpala. Když ji Stephen konečně zahlédl, co nejrychleji k ní doplaval a snažil se jí pomoci na hladinu. Jeho úporné snaze zachránit Alessii život přihlížela česká novinářka a fotografka Kristina Vacková, která se ponoru zúčastnila, aby ho fotograficky zdokumentovala:
Já jsem byla hluboko pod vodou, v nějakejch 55, 60 metrech, a chtěla jsem je dva zachytit, jak stoupají nahoru, ideálně aby tam byl vidět ještě „Arch“ a celá ta topografie dna, a tím pádem jsem to všechno viděla. Viděla jsem Steva, jak tam připlaval pozdě, že si jí vůbec nevšim, čekal vlastně dole a pak jsem viděla ten jeho nejrychlejší plavecký výkon, jakej jsem kdy v životě viděla, když se ji na zádech snažil dohnat, což se mu teda povedlo… Ale už z něj celou dobu šel vzduch, šly z něj bubliny, a nakonec se mu ji povedlo chytit, otočil ji vertikálně, aby šla nahoru a plavali spolu nahoru, takže se zdálo, že to bude v pořádku, ale samozřejmě že to nebylo v lidskejch silách… oba dva ochabovali, já jsem začala stoupat taky a už z nějakejch 8 metrů jsem viděla, že je Steve tváří dolů a že mu ruce visej dolů… Zachránil ji. Myslím, že ani neměl na výběr, kdyby se měl rozhodnout, jestli zachrání život jakýhokoli freedivera nebo svůj… svůj už několikrát riskoval pro to, aby pomoh někomu jinýmu - to bylo o něm známý… Takže si myslím, že to pro něj byla jediná cesta.
Stephen svou úlohu bezpečnostního potápěče splnil a díky jeho obětavosti Alessia přežila, jeho se už ale oživit nepodařilo. Stal se historicky prvním bezpečnostním potápěčem, který při vykonávání své profese u freedivingu zahynul.
ZDROJE:
Dokumentární film „The Deepest Breath“, Netflix, 2023
https://www.theguardian.com/film/2023/jul/18/the-deepest-breath-freediving-netflix-documentary
https://www.outsideonline.com/outdoor-adventure/water-activities/safety-diver-stephen-keenan-dies-during-rescue-dahabs-blue-hole/
https://www.theguardian.com/world/2017/aug/26/blue-hole-red-sea-diver-death-stephen-keenan-dahab-egypt
https://enterprise.press/stories/2017/08/28/deaths-in-the-blue-hole-are-mostly-due-to-divers-mistakes-lack-of-preparation/
https://youtu.be/nTM9Cb4aINk?si=Cg_SbGEGpor06P51
