Před 113 lety se potopil Titanic. Vydala jsem se v Belfastu po jeho stopách

V centru se zastavuji v jednom turistickém informačním středisku, kde mi moc milá slečna dá mapu města zdarma a vracím se zpátky do belfastských ulic.

Ústředním bodem centra Belfastu a taky nejlepším výchozím bodem pro průzkum města je velkolepá budova městské radnice, která stojí na náměstí Donegall. Radnici stojí za to navštívit hned ze dvou důvodů: prohlídka s příjemných průvodcem a kvalitním výkladem není drahá (6 liber) a navíc zdejší honosné interiéry vyvedené v italském bílém mramoru opravdu stojí za vidění.

Na pečlivě upraveném trávníku, který obklopuje přední a boční strany budov, si svůj odpolední snack s oblibou dají jak místní, tak turisté. Radnici hlídá několik soch - přední průčelí zastiňuje přísně se tvářící královna Viktorie, na východní straně naleznete sochu Edwarda Harlanda - jednoho ze zakladatelů loďařské tradice města, a o kousek dále stojí pyšně se tvářící busta Williama J. Pirrieho, jednoho ze starostů města a na přelomu 19. a 20. století také prezidenta zdejších loděnic.

Co se královny Viktorie týče, traduje se, že tato dáma navštívila Belfast v první polovině 19. století jedno odpoledne na několik hodin, a poté po své maličkosti přejmenovala polovinu města - krom její sochy před radnicí a Queen´s University se po ní jmenuje plocha, na které se rozkládá areál loděnice Harland and Wolff - Queen´s Island, jedna z nejrušnějších ulic v centru - Victoria Street - a také most přes řeku Lagan.

Když se z náměstí vydáte protilehlou ulicí a dále po ní před Royal Avenue, dorazíte k jednoduché budově Ulster University, se kterou po pravé straně sousedí Belfast Cathedral (nebo také St. Anne´s Cathedral), postavená v románském slohu. Vstup stojí 3 libry a vy se zde v obrovské a chladné chrámové lodi můžete zaposlouchat do svého nitra.

Na západní straně náměstí Donegall nasedněte na kterýkoli z městských autobusů 1A-1J a nechte se vyvézt na zastávku Strathmore Park na Antrim Road, odkud se po dobře značené cestě dostanete k místnímu hradu Belfast Castle. Samotný hrad moc za vidění nestojí, jediné pozitivum na něm je vcelku hezky upravená malá zahrada. Při pohledu na budovu se nebudete stačit divit, jak si severoirští památkáři představují rekonstrukci historického objektu. Červeně natřené okapy a rámy plastových oken korunují železné dveře a všudypřítomné zelenobílé cedulky Exit…

Když budete od hradu pokračovat dále do kopce rezervací Cave Hill, napnete síly a vyškrábete se až na skalnatý vrchol ve tvaru Napoleonova raťafáku - jak se mu přezdívá, odměnou vám bude pohled na celé město, které se před vámi rozprostře opravdu jako na dlani. Sednout si tu a jen se tak půl hodinky kochat s plechovkou Guinesse v ruce je moc příjemný zážitek.

Existenci nechvalně proslulých severoirských náboženských konfliktů nejlépe dokládají četné nástěnné malby s bojovnými a odvahu dodávajícími hesly na zdech budov. Největší koncentrace loajalistických maleb se nachází v západní části města na ulici Shankill, ve východním Belfastu potom na hlavní třídě Newtownards. Malby z druhého - republikánského tábora naleznete například na proslulé Falls Road v západním Belfastu.

Belfast je - jak již bylo zmíněno v úvodu, rodiště nechvalně proslulého parníku Titanic a na artefakty, které souvisí s touto historií, zde narážíte doslova na každém kroku.

Na ulici Newtownards, jež se nachází nedaleko loděnice Harland and Wolff, ve které byla loď postavena, najdete kromě loajalistických maleb také kresby věnované této lodi. Na ulici Falls narazíte na největší z městských hřbitovů - City Cemetery, na jehož území je pohřbený lord Pirrie, což byl krom starosty města a prezidenta loděnice také muž, který s rejdařskou společností White Star Line podepsal kontrakt o stavbě trojice superlodí - Olympicu, Titanicu a Britannicu.

U radnice stojí památník obětem katastrofy, již zmíněné sochy Harlanda a Pirrieho a v interiérech radnice najdete jejich portréty. Nejblíže „na dotek“ Titanicu budete ale přímo v loděnici, která leží na Queen´s Island. Firma, založená roku 1861, byla na vrcholu slávy na přelomu 19. a 20. století a Titanic měl být jejím největším skvostem a pýchou. Osud nešťastné lodi ale expandující firmě doslova zlomil vaz - po katastrofě se výrazně snížil počet zakázek, které dostávala, a přestože dokázala přežít až do dnešních dnů, dny její velké slávy už jsou dávno záležitostí minulosti.

Dominantou nejen loděnice, ale i celého Belfastu, jsou dva obrovské žluté jeřáby „Samson a Goliáš“, které můžete vidět takřka z každého alespoň trošku vyvýšeného místa ve městě.

Do prostor loděnice se můžete podívat v rámci některé z komentovaných prohlídek.

Já jsem absolvovala „Titanic Walking Tour“, jejíž cena se pohybuje okolo 12 liber a v rámci toho jsem mohla vidět zrekonstruovanou SS Nomadic - zásobovací loď, která přepravovala pasažéry a náklad z přístavů na Titanic a její sesterskou loď Olympic, a která je posledním dochovaným parníkem rejdařství White Star Line, projít historickými dveřmi, kterými korzovali čelní představitelé firmy a v roce 1995 také režisér James Cameron, když sbíral podklady pro svůj chystaný velkofilm s Leonardem DiCapriem a Kate Winslet v hlavních rolích.

Nahlédla jsem i do kreslícího oddělení loděnice, kde vznikaly plány Titanicu a navštívila kancelář hlavního konstruktéra Titanicu Thomase Andrewse.

Prohlédla jsem si viktoriánskou budovu „Pump House“, ve které se nacházejí mohutné čerpací stroje, které kdysi odvodňovaly dva obrovské suché doky - Alexandra Dock a Thompson Dock. Do Thompsonova doku lze sestoupat a projít se po něm, díky čemuž si lze velmi dobře představit gigantickou velikost Titaniku. Ve své době se jednalo o největší existující suchý dok a Titanic se tu podrobil posledním úpravám předtím, že se vydal z Belfastu do anglického Southamptonu a odsud pak na svou osudovou plavbu.

V místě můžete navštívit i moderní muzeum, věnované Titanicu, které má unikátní vzhled, sestávající ze tří přídí lodí třídy Olympic - Titanicu, Britannicu a Olympicu. Najdete v něm spoustu interaktivních vymožeností, díky kterým se ocitnete například přímo v některé z luxusních kajut první třídy, nebo naopak uprostřed šrumu a vedra lodní kotelny. Vstupenka pro dospělého člověka stojí 25 liber.

Já se tu ještě po prohlídce zastavila v obchodě se suvenýry a koupila si na památku keramický korbel pro mého milovaného Guinesse:

Před odjezdem se ještě určitě nezapomeňte zastavit minimálně na jednu pintu zmiňovaného černého točeného moku s bílou krémovou pěnou na povrchu v nejslavnějším belfastském baru - „The Crown Liquor Saloon“ - který se nachází kousek od ústředního autobusového nádraží. Je nádherně vyzdoben ve viktoriánském stylu se všemi okázalostmi a dekoracemi, které k tomu patří, pivo tu mají výborné a vy si tady naposledy užijete krásnou nostalgii starých zašlých časů.

ZDROJE:

Osobní návštěva Belfastu (ze které jsem pořídila daleko víc fotografií, bohužel na velmi nekvalitní telefon, a proto jsem se do článku rozhodla umístit jen pár z nich a zbytek nahradit kvalitnějšími z veřejné fotobanky),

Jodie Shepherd: Building the Titanic. Children's Press 2022.

Allen Gibson: The Unsinkable Titanic: The Triumph Behind a Disaster. The History Press 2017