Přesvědčila doktory, že rodí králíky: Kvůli podvodu Mary Toft přišel o místo královský lékař

V dubnu roku 1726 pracovala pětadvacetiletá Mary, malá zavalitá žena, která byla v časné fázi těhotenství, spolu s dalšími vesničankami na poli, když se v jejím zorném poli ocitl vyjukaný divoký králík. Okamžitě ji napadlo, jak skvělé by bylo, kdyby se jim povedlo ho chytit a vylepšit si tak velmi nuznou a jednotvárnou stravu. Rozběhla se proto ještě s jednou ženou za ním, ale ačkoliv vynaložily velké úsilí hbitě prchající zvíře ulovit, proti jeho rychlým nohám neměly šanci. V noci, když se Mary uložila ke spánku, ji pronásledovaly živé sny, ve kterých se ocitala zpět na poli, kde zažívala slastný pocit, jelikož ve svých rukou svírala chyceného králíka. Následujícího rána se probudila s neukojitelnou chutí na králičí maso a v hlavě jí vířily představy všech možných jídel, které by z něj šly připravit. Tyto chutě Mary pronásledovaly přes tři měsíce.

Na konci léta téhož roku potkalo manžele Toftovy neštěstí - Mary potratila jejich nedonošené dítě. Přesto jen o měsíc později spěchal její vyděšený manžel Joshua za sousedkou Mary Gillovou a pak ještě za svou matkou Ann, protože to vypadalo, že Mary začala rodit.

Mary 27. září porodila něco, co vypadalo jako prasečí močový měchýř a po něm následovala kočičí tlapa a hlava. Zděšená rodina se obrátila pro pomoc na porodníka z nedalekého Guildfordu - Johna Howarda. Ten přišel Mary vyšetřit hned druhý den a Joshua před něj vyskládal části zvířat, které předchozího večera vyšly z jeho vlastní manželky. Jelikož jej Mariin případ velmi zaujal, pravidelně svou pacientku v následujícím měsíci navštěvoval a byl tak svědek toho, jak před ním porodila králičí hlavu, kočičí nohy a k tomu devět mrtvých králíčat. Howard je všechny naložil do sklenic a rozeslal dopisy s informací o nepochopitelných porodech zvířat do všech světových stran. Oslovil nejvěhlasnější britské lékaře a vědce a obrátil se i na královského tajemníka, čímž se šokující kauza dostala k samotnému králi.

Ten okamžitě za nebohou ženou vyslal dva muže, kterým plně důvěřoval - Nathaniela St. Andrého, švýcarského anatoma a Samuela Molyneuxe, tajemníka prince z Walesu.

Zprávy o nepřirozených porodech se pomalu začaly šířit mezi obyvateli Godalmingu a pak i za jeho hranice a prostá žena se začala stávat slavnou. A jelikož bylo pro jejího hlavního ošetřujícího lékaře - Johna Howarda pohodlnější mít svou pacientku v místě své ordinace, aby jí mohl být neustále nablízku a zvládnul tak co nejlépe monitorovat její stav, přestěhovala se Mary za ním do Guildfordu.

15. listopadu ji tu navštívili královi vyslanci, kteří si svůj příchod nemohli načasovat lépe, jelikož Mary právě rodila další mrtvé králíky. Nathaniel St. André s úžasem pozoroval, jak se před každým dalším narozeným tvorem Mariino břicho třese a pulzuje, jako by v něm malí králíčci poskakovali a pokoušeli se nalézt cestu ven. Skutečnost, že se zvířata rodila bez známek života si André vysvětloval tlakem, který na ně byl vyvíjen v děloze během porodu.

Lékaři, kteří se do kauzy Mariiných prazvláštních porodů připletli, se rozhodli zaměřit pozornost na zkoumání vnitřních orgánů porozených zvířat a podařilo se jim odhalit, že se s určitostí nevyvíjela v Mariině těle. Zatímco anatom André zůstával nadále neochvějně přesvědčen o tom, že to, čeho je svědkem, je čistá pravda, jiní už začali vyjadřovat pochybnosti.

Informace o ženě, která rodí mrtvá zvířata, se mezitím rozkřikla už i v Londýně a král proto vyslal za Mary dva další odborníky - německého chirurga Cyriaka Ahlerse a jeho kolegu Branda. Oba se stali svědky Mariiných dalších králičích porodů, na rozdíl od svých předchůdců ale přes svou zkušenost zůstávali skeptičtí. Ahlers pečlivě sesbíral několik králičích vzorků a odjel s nimi nazpět do Londýna, aby je mohl prozkoumat. Při tom zjistil, že jeden z králičích ostatků má ve svém konečníku stále pozůstatky trusu, který obsahoval seno, slámu a kukuřici, takže bylo jasné, že tento „plod“ nevznikl v Mariině děloze. Už značně nervóznímu a nedočkavému králi pak sdělil své přesvědčení, že se jedná o podvod.

André zatím k případu přivolal dalšího významného odborníka - lékaře a porodníka sira Richarda Manninghama. Ten Mary prohlédl a byl přítomen u porodu něčeho, co identifikoval jako vepřový měchýř, a k velkému zklamání Andrého také vyjádřil svou nedůvěru nad pravostí toho, co vidí. Spolu s Howardem jej nicméně přesvědčili, aby si své závěry prozatím nechal pro sebe, dokud nebude mít pádný důkaz o tom, že Mary Toft lže.

29. listopadu převezli Mary do Lacyho lázní v Londýně, kde ji začal pečlivě sledovat tým lékařů. Mezi nimi byl i doktor James Douglas, kterého si už značně vystresovaný André přivolal jako svou poslední záchranu a doufal, že podpoří jeho hypotézu, která se víc a víc bortila. Douglas však záležitost považoval rovněž za podvod. Mary navíc už žádná další zvířata neporodila, namísto toho se třásla v horečkách kvůli silné infekci a místy přicházela dokonce o vědomí.

Pár dnů nato se nedůvěřivým lékařům konečně podařilo získat důkaz, který už nutně potřebovali - když byl přistižen vrátný lázní Thomas Howard, který se pokoušel do Mariina pokoje propašovat mrtvého králíka. Lékařům se pak zkroušeně svěřil s tím, že ho o to poprosila Mariina švagrová Margaret, která mu dala instrukce, aby sehnal toho nejmenšího králíka, jakého jen dovede. Vrátný svou výpověď následně odpřisáhl i před smírčím soudcem.

Mary byla vzata do vazby a žádána, aby se přiznala k podvodu, což odmítla udělat. Vyšetřovatelé na ni další dva dny vyvíjeli silný nátlak, jehož součástí byla i výhrůžka „experimentální a velmi bolestivou operací“, která měla potvrdit, že Mariiny vnitřní orgány jsou uzpůsobeny jinak, než ty v těle „běžné“ ženy. 7. prosince se Mary konečně přiznala, přičemž ve své výpovědi osočila několik lidí, kteří ji k podvodným porodům údajně donutili.

Nechyběla mezi nimi její tchyně nebo porodník John Howard. O dva dny později byla obviněna z toho, že je „notorický a ohavný lhář“ a poslána do vězení Bridewell. Sem za ní proudily davy zvědavců, kteří chtěli nechvalně proslulou ženu spatřit na vlastní oči a Mariini dozorci dávali těmto návštěvám zelenou.

Někteří lékaři museli po provalení podvodu čelit velkému posměchu veřejnosti a v jejich čele pochopitelně nemohl stát nikdo jiný než Nathaniel St. André. Ten se 9. prosince pokusil marně obhájit tím, že zveřejnil vysvětlení svého postoje v deníku Daily Journal:

K aféře se v médiích po celé Velké Británii vyjádřilo několik lékařů, kteří se oprávněně obávali, aby nějak výrazněji nepoškodila renomé lékařské profese. Veškeří její aktéři, vyjma Andrého, z ní nakonec vyvázli bez nějaké větší poskvrnky. André přišel o své výhodné postavení u královského dvora i důvěru veřejnosti, odstěhoval se z Londýna a zemřel osamocený v chudobinci v anglickém Southamptonu.

Mary Toft si pobyla několik měsíců ve vězení a kromě pár ojedinělých večírků, jež pořádal vévoda z Richmondu, který bydlel poblíž Godalmingu, kam bývala pozvána jako host pro pobavení zvědavých návštěvníků, se její život vrátil do normálních kolejí a pomalu upadla do zapomnění.

ZDROJE:

https://youtu.be/MaHIxLCYZR4?si=7UNF_pu5FTtmgz_x

https://www.gla.ac.uk/myglasgow/library/files/special/exhibns/month/aug2009.html

https://youtu.be/TCq2TpNHNpI?si=zZKlGKd8KnsKebfV

https://www.theparisreview.org/blog/2016/07/05/an-extraordinary-delivery-of-rabbits/