„Prosťáček“ Timothy Dexter měl velké štěstí i ego. Vydělal jmění a zinscenoval i vlastní pohřeb

Timothy Dexter přišel na svět 22. ledna 1747 v Maldenu ve státě Massachusetts. Jeho rodiče byli chudí irští emigranti, kteří se ze smaragdového ostrova do Ameriky přestěhovali za vidinou lepšího života před sto lety. Timothy krátce chodil do školy, tu ale nikdy nedokončil a už v osmi letech se snažil přispívat do chudobného rodinného rozpočtu prací zemědělského dělníka. Ve čtrnácti se přestěhoval do mnohem většího Bostonu, konkrétně do čtvrti Charlestown, kde vstoupil do učení na koželuha. Po sedmi letech učení a praxe dostal od svého zaměstnavatele jako dar nový oblek - tzv. „freedom suit“ (oblek svobody). Už tenkrát měl ambiciózní plány - chtěl si založit vlastní koželužskou živnost a  „udělat si“ ve městě „jméno“. Přál si, aby všichni občané Bostonu věděli, kdo je Timothy Dexter. Jenže neměl vůbec žádné zázemí ani finanční prostředky, takže se tento sen ztrácel pod tíhou nepříznivých okolností.

Timothy se proto rozhodl prodat to nejcennější, co v té době měl - jeho „oblek svobody“. Udal ho za osm dolarů a dvacet centů. Díky tomu se v roce 1767 mohl přestěhovat do živého přímořského městečka Newburyportu, které bylo centrem řemeslníků a obchodníků. Tady se mu po pár letech naskytla další výhodná „obchodní příležitost“ - když potkal bohatou vdovu Elizabeth Frothinghamovou. Její zesnulý manžel byl majitelem prosperujícího obchodu s kůžemi a ona po něm zdědila pěkný majetek. Dexter, který byl oproti o devět let starší Elizabeth, která měla navíc čtyři děti nezkušený mladíček, se jí ale nakonec dokázal vlichotit natolik, že si ho vzala. Zpočátku se manželům dařilo - koupili si honosné sídlo, kde si Dexter ve sklepě zřídil obchod s koženými výrobky a velrybím tukem, a ani jeho manželka nezůstala pozadu a připojila se k rodinnému podnikání svým obchodem s galanterií. Vydělávali slušné peníze a než skončila americká revoluce, měli na kontě několik tisíc dolarů, což bylo na tu dobu velké jmění. Dextrovi to ale nestačilo - vždyť viděl, že řada lidí je na tom daleko lépe a on se jim toužil přiblížit.

Zoufale se snažil vetřít mezi místní „smetánku“ a dozvědět se od ní tipy na investiční příležitosti, díky kterým by mohl ještě více zbohatnout. Jenže opravdu významným lidem byl venkovský a prostý „zbohatlík“ jen pro smích. Aby se ho zbavili, poradili mu škodolibě ať zainvestuje do nedávno vydaných kontinentálních dolarových bankovek. Dobře věděli, že bankovky jsou bezcenné a nepochybovali o tom, že Dexter kvůli tomu přijde o veškerý majetek. Jenže právě končila válka, díky čemuž hodnota bankovek prudce vzrostla, a Dexter se namísto na mizině ocitl na žebříčku nejbohatších lidí ve městě.

Ale i to mu bylo stále málo, protože „elita“ ho mezi sebe pořád odmítala přijmout, přestože se o to nepřestával neúnavně snažit. Byl přesvědčený, že pokud se mu podaří vydělat ještě víc peněz, bude to znamenat vytouženou vstupenku do „ráje vyvolených“. Loudil po úspěšných lidech stále další a další rady a ti ho měli pro změnu víc a víc „po krk“. Dávali mu proto jednu špatnou obchodní radu za druhou, jenže Dexterovi nadále dýchala za krk štěstěna a nápady, které by kohokoli jiného přivedly na mizinu, pro něj znamenaly zlatý důl.

Poradili mu, aby poslal do tropické Západní Indie „ohřívače postelí“. Dexter nebyl troškař a tak jich nakoupil 42 000 kusů a prodal je nakonec na úplně jiný účel, než na jaký měly sloužit - jako naběračky. Další rada od bostonské elity zněla, aby do tropů pro změnu poslal vlněné palčáky. Jenže tudy zrovna projížděli asijští obchodníci, kteří je s nadšením vykoupili a přeprodali na mrazivou Sibiř. Další obchodní příležitost si Dexter vytvořil sám: město Newburyport mělo problém s přemnoženými toulavými kočkami - dokonce se zvažovalo o jejich masovém vyhubení, ale tento návrh nakonec nebyl schválen. Dexter neváhal a hned druhý den poté, co byl návrh smeten ze stolu, uveřejnil v místních novinách inzerát, kde nabízel, že kočky odkoupí a „postará se o ně“. Kočky pak naložil na jednu ze svých dvou lodí a poslal je do Karibiku, kde se místní sklady potýkaly s náporem krys, takže je od něj jejich vlastníci rádi odkoupili za mnohem vyšší cenu, než do nich sám investoval. Stejně tak se mu zadařilo s nákupem velrybích kostí, které se začaly ve francouzské módě využívat při výrobě korzetů (ve skutečnosti se nejednalo o kosti, ale kostice z velrybí tlamy). Dexter jich zakoupil velké množství a protože se korzety brzo staly velkým módním hitem, vydělal na nich balík.

Krásné peníze mu vynesla i realizace dalšího „doporučení“ od bostonské „smetánky“ - aby skoupil velké množství uhlí a prodal je do Newcastlu v Anglii, ze které většina uhlí ve skutečnosti pocházela, protože město bylo v té době těžebním centrem Anglie. Dexter za uhlí utratil majlant a poslal ho do Newcastlu. Během těch několika dní, kdy jeho zásilka plula na lodi přes Atlantský oceán, horníci v Newcastlu vyhlásili stávku, takže Dexterova „nadílka uhlí“ pro město znamenala spásu a bohatě mu za ni zaplatilo.

Jenže to, co očekával, se ne a ne naplnit. Čím víc bohatl, tím větší opovržení mu významní představitelé Bostonu, na které se tak zoufale snažil udělat dojem, dávali najevo. Považovali ho za ubohého a „bizarně šťastného idiota“. Svůj žal utápěl Dexter víc a víc v alkoholu, až si zvyknul na novou denní rutinu - pracoval pouze v ranních a dopoledních hodinách (většinou s pořádnou kocovinou) a odpoledne a večer pil. To se pochopitelně jeho ženě vůbec nelíbilo a jejich manželství se začalo rozpadat. Elizabeth Dexterovi pořád vyčítala jeho nezdravou snahu po úspěchu a alkoholismus a on ji na oplátku přestal oslovovat jménem a dokonce všem svým známým tvrdil, že jeho žena zemřela a bytost, která se pohybuje po domě a má její podobu, je ve skutečnosti její duch.

Dexter „vešel do dějin“ i jako spisovatel - autor jediné, 24stránkové knihy s názvem: „A Pickle for the Knowing Ones, or Plain Truths in a Homespun Dress“ (v překladu něco jako „Nakládané okurky“ pro znalé aneb prosté pravdy v domácím kabátě). Dexter v ní kritizuje duchovní, politiky a svou ženu. Jelikož mu ji žádné knihkupectví nechtělo prodávat, zprvu knížku rozdával zdarma, ale nakonec se dočkala celkem velké obliby a osmi vydání. Obsahovala velkou spoustu gramatických chyb a překlepů a chyběla v ní interpunkční znaménka. Po kritice, které se za to knize dostalo, si s tím Dexter poradil po svém - ve druhém vydání dal na konec knihy stránku s interpunkčními znaménky, kterou doplnil poznámkou, že si je může čtenář dle libosti kamkoli doplnit: „to peper and solt as [you] plese“ (v knize je opravdu „plese“ namísto „please“ - tedy chybně napsané slovo, v překladu: "připepřete a přisolte si, jak se vám zlíbí"). V jedné pasáži autor dokonce poznamenává, že „Spojené státy potřebují císaře a že by měly… vyzvat mě, abych se ujal kormidla …“

Když ale Dexterovi nic z jeho dosavadního úsilí a úspěchů nepřineslo vážnost a úctu, po které toužil, usmyslel si, že mu je přinese titul. Přestěhoval se do Chesteru a vyžadoval, aby ho lidé oslovovali „hrabě z Chesteru“. Dokonce jim za to neváhal platit - dítě za takové oslovení dostalo čtvrťák, dospělého člověka pozval na večeři. Díky tomu se Dexter konečně dostal do společnosti, do které podle jeho přesvědčení patřil, ale ještě se chtěl dozvědět, kdo z nich jsou jeho skuteční obdivovatelé a přátelé a kdo jenom prospěchářští pochlebovači.

A tak velmi kreativní muž vymyslel kuriózní nápad - zinscenuje vlastní pohřeb a tak uvidí, koho jeho náhlá „smrt“ skutečně zasáhne a kdo zájem o něj po celou dobu pouze hrál. S pomocí rodiny uspořádal honosný obřad, na který přišlo více jako 3 000 lidí. Rodinní příslušníci měli přesné instrukce, jak se mají chovat. Celá akce skončila fiaskem, protože netrpělivý Dexter se na obřad přišel tajně podívat, jenže když uviděl svou manželku, jak se místo předstírání hlubokého zármutku vesele směje s hosty, pobouřilo ho to natolik, že ji odtáhl do kuchyně a vypráskal ji holí. Překvapeným smutečním hostům bylo rázem jasné, že rozčilený Dexter rozhodně není mrtvý. Byli znechucení a Dexterova pověst „kašpara“, který se ničeho neštítí a zbohatl jen díky obrovskému štěstí, se jen posílila.

„Boží mlýny“ ale Dextera po této akci velmi brzy dohnaly a nedlouho po svém „pohřbu“ - 26. října 1806 ve věku 59 let zemřel.

Tentokrát doopravdy.

ZDROJE:

https://www.youtube.com/watch?v=HVVojh7_u7k#utm_content=organic&utm_term=timothy%20dexter&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz&ab_channel=ForgottenLives

https://www.historicmysteries.com/history/timothy-dexter/29288/

https://en.wikipedia.org/wiki/Timothy_Dexter

https://en.wikipedia.org/wiki/A_Pickle_for_the_Knowing_Ones