Článek
Kladenské bloudění
Vyrážím z vlakového nádraží v Dejvicích - za deset let, co žiju v Praze, je to úplně poprvé. Přímý spoj jede do Kladna nějakých třicet minut. Po výstupu zapínám navigaci, ale držím se jí jen zhruba, abych se úplně nevzdálila od směru, kterým potřebuju jít, pokud se chci k areálu bývalých Vojtěšských hutí dostat. Navigace mi hlásí, že mám před sebou zhruba čtyři kilometry cesty. Tu si ještě prodloužím brouzdáním po městě, protože z trasy odbočuju pokaždé, když mne zaujme nějaká ulice nebo vzdálený objekt a vydávám se ho prozkoumat. Míjím Městské divadlo…,:
…zajímavý dům s částečně hrázděnou konstrukcí, který vypadá jak vystřižený z hororu…:
...až se ocitnu na náměstí:
Tady mi padne do oka kočičí kavárna, tak tam zamířím na něco pro zahřátí.
Kus pod náměstím narážím na „Bachrovnu“ - jednu z nejstarších dochovaných kladenských budov, postavenou v polovině 19. století, po založení prvních dolů v Kladně. Sloužila jako služební vila báňských ředitelů a váže se k ní smutná a krvavá historie. V patře měl byt Gottfried Bacher, spoluzakladatel Poldiny hutě, díky kterému se pro vilu vžil název „Bachrovna“.
Vila Bachrovna
Ten byl sice velmi schopný technik, ale ke svým dělníkům se choval s až bezohlednou tvrdostí - nutil je sloužit nekonečné hodiny bez nároku na odpočinek a za minimální mzdu a když kvůli jeho praktikám vypukla v roce 1889 hornická stávka, nesmlouvavě ji potlačil. Kvůli tomu se stal ve městě velmi nenáviděným mužem, což vyvrcholilo 20. června 1889, kdy se nespokojení zaměstnanci a jejich rodiny vrhli na Bachrovnu, vyrabovali ji a zapálili. Bacherovi se podařilo uprchnout, nicméně když na místo dorazili četníci, aby rozzuřený dav rozehnali, k čemuž použili několik varovných výstřelů, došlo k neočekávané tragédii. Střely totiž zasáhly na protějším prostranství (tehdy to bylo pole) tři malé děti a usmrtily je.
Památník kladenským hutníkům u Bachrovny
Industriální cesta Vojtěšskou hutí
Z iniciativy občanského sdružení Kladno - Koněv byla v roce 2009 v prostorách zaniklé Vojtěšské huti vybudována naučná, „Industriální“ stezka. Jejím cílem bylo přilákat pozornost (nejen) místních obyvatel ke kdysi slavné huti. Ta začíná v místech na fotografii níže a její informační panely jsou zhotoveny z betonu, aby byla zajištěna co nejdelší životnost:
Vojtěšská huť byla založena v polovině 19. století Vojtěchem Lannem, jak již bylo zmíněno v úvodu. Českobudějovického podnikatele v lodní a železniční dopravě do Kladna přilákal majitel dolů Václav Novotný.
Vojtěch Lanna
Společně založili Pražský uhelný spolek, který se poté, co se do společného podnikání připojili ještě bratři Kleinové, změnil na Kladenské kamenouhelné těžařstvo. Postavili v Kladně a jeho okolí několik dolů a když bezprostředně poté došlo k objevu bohatých železných rud na Nučicku, bylo nasnadě začít se zamýšlet nad výstavbou velkého technického díla, které v českých zemích nemělo do té doby obdobu.
Vojtěšská Huť byla od roku 1875 železárnou s uzavřeným výrobním cyklem. Patřily k ní vysoké pece, ocelárny, sklárny, válcovny a vyráběla kolejnice, strojní a stavební konstrukce a litinové hrnce.
V roce 1946 došlo ke znárodnění a Vojtěšská huť změnila název. Stala se z ní Huť Koněv. Zdejší železárny začaly upadat kvůli rozhodnutí přechodu na výrobu ušlechtilých ocelí v půlce 60. let. Vysoké pece se zastavily v roce 1976 a od té doby začal celý areál pomalu chátrat.
Do budovy, která je vidět na fotografii nad tímto textem, se dá vejít a v nejvyšším patře dokonce zahlédnu nějakého odvážlivce:
Seberu kuráž a opatrně vyběhnu nahoru po prvních schodech a fascinovaně hledím na soustavu schodišť nade mnou:
Příjemně se tu každopádně necítím a tak se zase rychle otáčím a spěchám k východu. Zvenku je na budově dosud dobře čitelný nápis v ruské azbuce, ale celý se mi ho rozluštit nepovede. Ale jména Lenina a Stalina dekóduju:
Okolí budov je plné děr a různých kanálů, takže je potřeba být opatrný, aby člověk někam nechtěně „nezahučel“. Prohlubně a propadliny jsou - jak taky jinak -plné lidského odpadu.
Při procházení areálu k mému překvapení potkávám o chvíli později mladý pár s dítětem, kteří jsou tu taky na průzkumu. To ještě netuším, že jsou to místní, co mne nasměrují k dalším zdejším zajímavým zákoutím, jenž bych bez nich neměla šanci objevit.
Těším se, až se podívám ke třem věžím vápenných pecí, které tvoří významnou dominantu Kladna. Věže jsou torza vápenky, postavené v roce 1927 a stojí na společné železobetonové základně. Původně jich bylo pět, do současnosti se dochovaly jen tři (dvě nejstarší byly zbourány). V roce 2008 byly vyhlášeny kulturní památkou.
Jenže k mému velkému zklamání není přístup k pecím možný, tedy alespoň ne od naučné stezky. Cesta k nim totiž vede skrze oplocený pozemek plný soukromých firem. Pokračuji proto dál podél kolejí a nořím se hlouběji do areálu v naději, že se mi povede najít jiný způsob. Když tu najednou potkávám rodinku, se kterou jsme se před chvílí míjeli a zkouším vysondovat, jestli by mi náhodou nedokázali poradit. A jelikož - jak zjistím - se jedná o rodilé Kladeňáky, kteří rozlehlý komplex znají jako svoje boty, netrvá dlouho a stojím před vytouženými věžemi:
V jejich okolí se nachází několik dalších zajímavých průmyslových budov:
V jedné z nich potkávám osamoceného sprejera, který mne ale vůbec neregistruje, jelikož je příliš zabrán do tvorby svého umění.
Areál bývalé Vojtěšské huti vypráví drsným jazykem o zašlé slávě industriální éry města a připomíná nám, že vše - bez ohledu na velikost, proslulost, bázeň či pýchu, je pomíjivé.
Stačí se jen zaposlouchat.
ZDROJE:
Informační cedule v navštívených lokalitách,
https://kladno-konev.blogspot.com/search/label/o%20nau%C4%8Dn%C3%A9%20stezce
https://www.pamatkovykatalog.cz/tri-veze-vapennych-peci-c-iii-iv-a-v-2276678
https://cs.wikipedia.org/wiki/Gottfried_Bacher
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vojt%C4%9B%C5%A1sk%C3%A1_hu%C5%A5
www.mapy.cz
