Článek
Na dublinském předměstí Glenageary stojí hubená hnědovlasá holčička s až nepřirozeně velkýma očima. Z těch právě teď tečou slzy, kvůli kterým se jí obraz vzdalujícího se auta, ve kterém odjíždí její otec Sean, rozmazává. Kousek za ní sedí na zápraží rodinného domku její matka Marie a dívá se nepřítomným pohledem kamsi do dáli. Dospělá žena po chvíli vstane, drapne osmileté děvčátko neurvale za ruku a odtáhne ji dovnitř. Tam se jí zadívá zblízka do tváře a vpálí jí, že to, že je právě opustil manžel a otec je její vina. Píše se rok 1975 a manželství O´Connorových právě neoficiálně skončilo. A malou Sinéad spolu s jejími čtyřmi dalšími sourozenci čekají daleko horší věci, než které zažívají právě teď.
Když žijete s ďáblem, poznáte Boha
Marie na tom nebyla psychicky dobře ani během manželství, ale po definitivním odchodu muže se propadla do hlubin naprostého zoufalství a její narušená psychika, kterou nijak neléčila, se rapidně zhoršovala. Všechno zlé, co jí drásalo duši, si vylévala na dětech. Zavírala je do skříní nebo do zahradního domku, kde je nechávala klidně několik dní jen proto, že vyjádřily svůj stesk po otci. Dcerám vyhrožovala všudypřítomnou hrozbou znásilnění, pokud si o nich někdo bude myslet, že jsou atraktivní a probouzející se ženskost svých dospívajících dcer nenáviděla natolik, že je o ni ve své choré mysli chtěla připravit.
Ostříhala jim vlasy úplně nakrátko a Sinéad později vzpomínala, že bití a kopání bylo u nich doma na denním pořádku. Dobře si taky pamatovala, jak u něj musela donekonečna opakovat větu: „Nejsem nikdo“ a jak po něm často následovalo to úplně nejhorší, na co se v dospělosti styděla byť jen pomyslet. Jak ji matka nutila svléknout se donaha a položit se na podlahu s roztaženýma nohama a poté útočila na její břicho ve snaze zničit její ženské reprodukční orgány. U toho na ni křičela, že ji proklíná a že se nikdy neměla narodit. Zpěvaččin bratr Joseph, uznávaný irský spisovatel, na matku vzpomínal jako na „hluboce nešťastnou a narušenou osobu, která byla zodpovědná za extrémní a násilné citové i fyzické týrání“.
Sinéadino dětství provázel všudypřítomný zápach špinavého prádla a potu, protože její matka zanedbávala i tu nejzákladnější hygienu a tak, jak se o ni nezajímala u sebe, nestarala se o ni ani u svých dětí. Při návštěvách kostela učila Sinéad vykrádat peníze z košíku na příspěvky a zpěvačka toto „umění“ později ještě povýšila, když se naučila krást drobnější zboží i v obchodech.
Jednoho dne sebrala odvahu a zeptala se matky, proč jim všechny ty strašné věci provádí. „O čem to mluvíš, vždyť jsem vám nic špatného neudělala?“ Odpověděla jí Marie překvapeně.
Magdalenské prádelny
Sinéad kvůli neutěšeným domácím podmínkám často utíkala z domova i ze školy, a tak byla v 15ti letech jako neposlušné děvče umístěna do jednoho z nechvalně proslulých irských zařízení - tzv. magdalenských prádelen, kam byly umisťovány „padlé ženy“, které se zde měly prostřednictvím tvrdé práce a asketického života napravit. Sinéad si tu pobyla rok a tato zkušenost v ní zažehla nenávist k církvi. V dublinském výcvikovém středisku An Grianan musela každý den prát kněžské šaty bez nároku na honorář a azyl později označovala termínem „vězení“, ve kterém „byla zbavena normálního dětství“ a kde chovankyně „každý den plakaly“.
Magdalenská prádelna v Irsku na počátku 20. století
Na druhou stranu ale přiznávala, že ji středisko zachránilo před pádem na úplné dno, na které směřovala a bylo to právě tady, kde se měla možnost poprvé ve svém životě blíže seznámit s hudbou - jedna z jeptišek totiž rozpoznala její hudební cítění a obstarala jí její první kytaru a učitele.
Po odchodu z magdalenské prádelny se Sinéad na nějaký čas nastěhovala k otci, ale soužití s ním a jeho novou rodinou bylo problematické a tak Sean chvíli nato své dceři raději zařídil internátní školu ve Waterfordu, kde si jeden z učitelů brzy povšimnul jejího talentu a pomohl ji nahrát první demokazetu, kterou pak společně zaslali do několika hudebních vydavatelství.
Právě tento krok Sinéad pomohl k následnému postupnému rozvoji její hudební kariéry, krátce po něm ji ale zasáhla velká rodinná tragédie - její matka Marie zahynula při autonehodě a zpěvačka se s jejím náhlým odchodem po zbytek života nedokázala vyrovnat.
Nesnáším, že už se o ni nemůžu postarat, že už jí nemůžu dát lásku. A pomoci jí, protože jí nikdo nikdy nepomohl. Nesnáším, že ji nemůžu obejmout a říct jí, že ji miluju, že je v pořádku, a že jí nemůžu být matkou. Postarala bych se o ni, protože ona byla naprostá zrůda. Strašně se mi po ní stýská a opravdu mě to bolí. Myslím, že z toho částečně pramení můj sebevražedný instinkt - že chci svou matku.
Ostatně i ve svém nejslavnějším hitu - remaku Princeovy balady „Nothing compares 2 U“ (Nikdo se ti nevyrovná), jí ve videoklipu při zpěvu textu tečou slzy právě kvůli ztrátě matky a nekonečnému stesku po ní.
Rozjezd hudební kariéry
Brzy poté, co se k jejímu demu dostalo několik hudebních vydavatelství, se Sinéad setkala s producentem a skladatelem Colmem Farrellym, se kterým si padli do noty a založili skupinu „Ton Ton Macoute“. Vystupovali po dublinských klubech, kam na ně záhy začalo chodit čím dál více lidí a Sinéad se proto rozhodla vykašlat na školu a naplno se vrhnout do zpívání. Po nějaké době kapelu opustila a odstěhovala se do Londýna, kde navázala spolupráci se zkušeným manažerem Fachtnaem Ó Ceallaighaem, který v minulosti zastupoval taková hudební esa jako byla například kapela U2.
Když na ni ale nahrávací společnost začala tlačit, aby změnila svůj chlapecký styl a stala se více dívčí, tvrdě narazila:
Vzali mě na oběd a řekli, že by byli rádi, kdybych začala nosit krátké sukně a boty, nechala si narůst dlouhé vlasy a dělala takové ty holčičí věci. To, co popisovali, byly vlastně jejich milenky. Upozornila jsem je na to, což nevzali moc dobře. Tak jsem šla k jednomu řeckému holiči ve Westbourne Grove, byl to jen mladý chlapík, a řekla jsem mu, ať mi vyholí hlavu. Nechtěl to udělat, skoro brečel. Ale já z toho byla nadšená. Nemusím přece nutně zapadat do šablon, do kterých by se podle všeho měly vejít ženy.
Sinéad O'Connor v počátcích své hudební kariéry
Dva roky po smrti matky vydala Sinéad své první album: „The Lion and the Cobra“ (Lev a kobra, 1987), které zaznamenalo obrovský úspěch a přineslo jí i nominaci na cenu Grammy za nejlepší ženský rockový vokální výkon. Podobně se jí zadařilo i s následujícím albem „I Do Not Want What I Haven't Got“ (Nechci to, co nemám), na kterém se nachází už zmiňovaný singl „Nothing compares 2 U“, který se i díky výraznému videoklipu dlouho držel na špicích hitparád v Británii, Irsku i Americe.
Následovala sbírka jazzových standardů „I'm Not Your Girl“ (Nejsem tvoje děvče) a nedlouho poté upadla Sinéad v nemilost veřejnosti, když před kamerou v televizním pořadu roztrhala fotografii papeže Jana Pavla II., čímž chtěla upozornit na sexuální zneužívání v církvi i na to, čím si prošla, když byla v dospívání umístěna do magdalenských prádelen:
Sinéad O'Connor ruined her life by protesting against the ChurchSinéad O'Connor never imagined that tearing up a picture of Pope John Paul II on television would destroy her life, and years later, her son's life.
Posted by Rosa + on Tuesday, February 7, 2023
Televizní stanice NBC, která pořad přenášela, dostala několik tisíc stížností od diváků a Sinéad pak provázely bouřlivé protesty během jejích koncertů, při kterých se někdy stalo, že ji diváci vypískali tak moc, že jí znemožnili zazpívat byť jen jedinou písničku.
Hudba ji dle jejích slov pomáhala vypořádávat se s démony, které uvnitř sebe měla:
Nikdy jsem nechtěla být popovou hvězdou. V hudbě jsem proto, protože se potřebuju zotavit, musím ze sebe dostat všechny ty sračky. Umělci, které jsem milovala, když jsem vyrůstala v sedmdesátých letech, byli velmi intimní, psali o bolestných emocích. Znamená to, že ve svých písničkách nemusím být milá, můžu být naštvaná, můžu být cokoli. Pravdou je, že v sobě nesu takovou bolest, že bych ji nemohla unést, aniž by se dostala ven. A není lepší způsob než běhat po světě a křičet do mikrofonu.
Rozháraný život a marná snaha o psychickou stabilitu
Zpěvaččin milostný život připomínal horskou dráhu - jednalo se o jednu dlouhou sérii intenzivních a silných vzplanutí, ze kterých zase rychle střízlivěla. Po rozchodu s prvním manželem Johnem Reynoldsem, se kterým měla syna Jakea, navázala vztah s novinářem Johnem Watersem, který se stal otcem její dcery Roisin, o kterou vedli po rozchodu dlouhé soudní spory kvůli opatrovnictví. Sinéad to nenesla vůbec dobře a v roce 1999 se pokusila o sebevraždu. Krátce nato se provdala podruhé - za novináře Nicka Sommerlanda, ani toto manželství ale dlouho nevydrželo a Sinéad Nicka záhy nahradila hudebníkem Donalem Lunnym, se kterým měla své třetí dítě, syna Shanea. V roce 2006 přivedla na svět ještě čtvrté dítě - Yeshuu Francise, kterého měla opět s jiným partnerem - Frankem Bonadiem. Ani s jedním z otců svých čtyř dětí nevydržela a o čtyři roky později se ještě stihla potřetí provdat, za svého dlouholetého přítele Stevea Cooneyho. Necelý rok nato už byla opět rozvedená.
V roce 2000 natočila další album „Faith and Courage“ (Víra a odvaha), které si z velké části napsala sama, výraznější úspěch ale nezaznamenalo.
Sinéad O'Connor v roce 2014
Sinéad se potýkala s čím dál závažnějšími psychickými problémy, byla jí diagnostikována bipolární porucha a útočiště hledala u svých partnerů a víře v Boha, a v těžších životních obdobích se opakovaně pokoušela o sebevraždu. Vzdor své otevřeně projevované nenávisti k církevní hierarchii celý svůj život tvrdila, že je oddanou katoličkou. V jednom ze svých psychických propadů se dokonce nechala vysvětit na kněze v jedné z nezávislých katolických církví (což nebylo oficiální církví uznáno) a v roce 2018 konvertovala k islámu, přičemž si změnila jméno na Shuhada' Sadaqat. Toto rozhodnutí vysvětlovala následovně:
Konverze k islámu je přirozený závěr cesty každého inteligentního teologa. Veškeré studium písem vede k islámu. Což činí všechna ostatní písma nadbytečná.
V roce 2022 ji potkala další velká osobní tragédie - její syn Shane, který stejně jako ona trpěl těžkými depresemi, spáchal ve svých 17 letech sebevraždu. V reakci na to vydala zpěvačka několik znepokojujících příspěvků na sociálních sítích, ve kterých opět vyhrožovala sebevraždou, vzápětí nicméně svým sledujícím sdělila, že byla hospitalizována. Za své životní kroky se nikdy neomlouvala a nikdy jich nelitovala, i přes těžká traumata a vážnou psychickou nemoc, které se negativně promítaly do jejího každodenního života, se snažila ve světě vidět i to dobré:
Vždycky říkám, že když žijete s ďáblem, zjistíte, že existuje Bůh.
Sinéad O´ Connor zemřela 26. července 2023 ve věku 56 let. Už bez známek života ji našla policie v jejím domě v Londýně. Cizí zavinění se neprokázalo, stejně tak byla rychle vyloučena i sebevražda. Podle lékařské zprávy, jejíž závěry se dostaly na veřejnost až několik měsíců po jejím úmrtí, zemřela zpěvačka na zhoršení chronické obstrukční plicní nemoci a bronchiálního astmatu (byla celoživotní silná kuřačka) spolu s nízkým stupněm infekce dolních cest dýchacích.
ZDROJE:
https://www.telegraph.co.uk/music/artists/sinead-oconnor-interview-god-church-abuse/
https://www.bbc.com/news/entertainment-arts-35031186
https://web.archive.org/web/20080615030701/http://harpmagazine.com/articles/detail.cfm?article_id=3538
https://people.com/music/sinead-oconnor-she-still-loves-mother-despite-abuse-dr-phil/
https://www.dailymail.co.uk/news/article-12343995/How-young-Sinead-OConnor-toiled-notorious-Catholic-training-centre-troubled-girls-scrubbed-floors-cried-day-inspiring-singer-rip-photo-Pope-live-TV.html
https://edition.cnn.com/2018/10/26/entertainment/sinead-oconnor-ireland-islam-intl/index.html
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/sinead-o-connor-pricina-smrti-zpevacka-plicni-nemoc.A240729_090002_lidicky_potu
