Článek
Mě samotnou před mnoha lety zaujalo toto plemeno právě kvůli svému vzhledu, naštěstí jsem si pak ale ještě nastudovala informace o jeho neobvyklém charakteru. To bohužel ne každý udělá a výsledkem pak je jak nešťastný majitel, tak nešťastná shiba. Stejně tak nebývá dobrou volbou pořizovat si štěně shiby z neoficiálního chovu (bez průkazu původu), protože bude s největší pravděpodobností pocházet z nějaké množírny. Sice díky tomu ušetříte pár desítek tisíc korun, ale zároveň podpoříte chov psů, kteří často žijí v nedůstojných až otřesných podmínkách, a navíc nebudete vědět, co má dané štěně za sebou ani jaké má geny. A jak se to promítne do jeho povahy.
Shiba–inu pochází z Japonska, a jeho jméno v překladu znamená buď „malý pes“ nebo „pes z křovin“. Předci dnešních shib přišli na území Japonska 7-8 tisíc let př. n. l. a díky tomu, že Japonsko bylo dlouhou dobu izolované od okolního světa, mohly se shiby samostatně a přirozeně vyvíjet. To změnil v 19. století císař Meidži, který zemi otevřel vlivu západní civilizace. Do Japonska se tak infiltrovali evropští i američtí psi a začalo docházet ke křížení, které téměř zapříčinilo zánik původních japonských špiců. Roku 1928 založil etnolog Hiroyoshi Saito s pár dalšími nadšenci Klub pro záchranu japonských přírodních plemen psů a díky jejich snaze byla shiba roku 1936 prohlášena za národní přírodní památku.
Shiba-inu se řadí k primitivním plemenům a podle DNA výzkumů je jedním z geneticky nejbližších příbuzných vlka, což také více vysvětluje její povahu.
Ta může pro nezkušeného chovatele představovat oříšek.
S čím je tedy třeba počítat, pokud se ji rozhodnete pořídit?
NEZÁVISLOST A TVRDOHLAVOST
Shiba nemá typicky závislou psí náturu (ne nadarmo se říká, že povahově má spíš blíž ke kočce), což se projevuje v několika rovinách. Má silné lovecké pudy a na rozdíl od jiných psů necítí ve volném terénu potřebu držet se u svého pána. V praxi to znamená, že v případě, že shibu venčíte na volno, existuje velké riziko, že vám uteče. A pokud vám uteče, můžete si být jistí, že ji jen tak nechytíte. Jakmile totiž shiba podlehne „volání přírody“ a dojde jí, že je na svobodě, bude na ní chtít zůstat co nejdéle, takže vás pak čeká dlouhé, únavné a často marné nahánění.
Tento pes má prostě svou vlastní hlavu a ze svých toulek se vrací, kdy chce on a ne vy.
Proto se obecně ani nedoporučuje shibu pouštět z vodítka. Je ale také možné zvolit kompromisnější řešení a venčit ji na dlouhém stopovacím vodítku – ona bude mít víc volnosti na vyběhání a vy větší kontrolu na jejími útěkářskými sklony. Podobně se shiba staví i k ostatním povelům – i když ji vycvičíte a jste si jistí, že rozumí, co po ní chcete, splní povel jen když na to zrovna bude mít náladu, bude jí to v tu chvíli dávat smysl nebo ji nalákáte na zajímavou odměnu. A k tomu ještě malá poznámka – fyzické tresty na shibu opravdu nefungují, jen si ji tím znepřátelíte a přijdete o její respekt a důvěru.
Shiba považuje člověka za rovnocenného partnera, a přestože to tak nemusí na první pohled vypadat, ke svému pánovi je oddaná a loajální. Bývá to ale pes jen jednoho pána.
Stejně důležité je zmínit, že pokud toužíte po psím mazlíčkovi, ke kterému se budete moct často tulit, je lepší zvolit jiné plemeno. Shiba se ráda nechá podrbat, ale opět – musí chtít ona a na nějaké dlouhé mazlení ji neužije.
SILNÉ TERITORIÁLNÍ CHOVÁNÍ
Shiba má v povaze silně zakořeněné majetnické a dominantní chování, které se často (hlavně u samců) projevuje agresí vůči jiným psům. Pomáhá důsledná socializace od štěněcího věku, ale i tak je třeba mít se při kontaktu s jinými psy na pozoru. Tím spíš, že shiba vůbec neřeší, jak moc je protivník, na kterého se chystá zaútočit, velký a takové potyčky pak mohou skončit zbytečně nešťastně.
CHLUPY KAM SE PODÍVÁŠ
Shiba má srst s hustou podsadou, která dvakrát do roka líná a toto línání trvá opravdu dlouho. Majitelé shib tak mohou mít občas pocit, že jejich pes plynule přechází z jednoho línacího období do druhého. Pravidelné vyčesávání srsti ale línání pomáhá uspíšit. Shiba je, stejně jako ta zmíněná kočka v úvodu, extrémně čistotná, což se projevuje například častým a důkladným čištěním srsti nebo nechutí k procházkám v dešti a chůzí v bahně mezi kalužemi. Tito psi zpravidla nemívají rádi vodu a pokud se je rozhodnete vykoupat, mohou reagovat až agresivně. Ale existují samozřejmě výjimky.
Shiba–inu je veselý a velice bystrý taškář, který rád vymýšlí nejrůznější lumpárny. Nejlepší je shibu pořádně utahat – a to jak fyzicky, tak mentálně. Ráda vás bude doprovázet na dlouhých túrách, ale stejně tak jí nedělá problém dlouhé lenošení na gauči, kde na vás počká, dokud se třeba nevrátíte z práce, aniž by měla potřebu dělat rozruch. Z toho plyne, že se shiba hodí na chov do městského bytu, protože prakticky neštěká a sousedé o ní ani neví. Hodí se i k dětem, ale spíše k těm odrostlejším, které už jsou schopny chápat, že pes není hračka a podle toho s ním budou zacházet.
Pokud jste sebevědomý člověk, který dovede respektovat shibí individualitu, bude jí umět stanovit a pevně držet hranice a zároveň jí dokáže dopřát velkou míru svobody, kterou k životu potřebuje, budete pro specifickou shibu tím pravým majitelem.
Na oplátku získáte skvělého psího parťáka s velkým srdcem, se kterým zažijete spoustu krásných chvil.
ZDROJE:
http://www.shiba-dog.de/shiba-klub/Zecken/genom-cz.htm
https://www.chlupaci.cz/magazin-psi-plemena/shiba-inu/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Shiba-Inu
https://web.archive.org/web/20200722081458/https://www.shiba-klub.cz/cs/m-18-vznik-plemene
https://cs.wikipedia.org/wiki/Meid%C5%BEi_(c%C3%ADsa%C5%99)
