Článek
Program byl od počátku primárně zaměřen na osoby bez přístřeší a jeho cílem bylo ukončování bezdomovectví lidí, kteří kromě dlouhodobé bytové nouze potřebovali i komplexní sociální péči. Časem se tato cílová skupina začala rozšiřovat a mezi klienty „Housing First“ patří například i mladiství, kteří se chystají na odchod z ústavní péče nebo všeobecně osoby, žijící v nevyhovujících bytových podmínkách.
Základním pilířem metody je přesvědčení, že bez důstojného a stálého bydlení, na které by měl mít nárok každý člověk, není možné řešit cokoli dalšího, a bydlení se tak stává prvním krokem ke stabilizaci životní situace. V okamžiku, kdy se klientovi povede zprostředkovat sociální bydlení, začíná ta „pravá“ práce pro sociální pracovníky a další členy multidisciplinárního týmu, jehož součástí bývají dluhoví poradci, realitní zprostředkovatelé, případně i odborníci na lidskou duši: „Mnoho klientů má duševní poruchy a navázané zdravotní problémy, týmy proto potřebují mít po ruce experty ke konzultacím, které přesahují rámec sociální práce“ říká Ondřej Skála z Platformy pro sociální bydlení.
Když se klient zabydlí, měl by se pravidelně setkávat se svým klíčovým pracovníkem, který mapuje jeho situaci, zprostředkovává mu kontakt na další odborníky a návazné služby a snaží se jej celkově motivovat především k tomu, aby si získané bydlení udržel - tzn. řádně platil nájem a v místě svého pobytu svým chováním neobtěžoval další obyvatele.
Členové týmu s klientem řeší otázky zaměstnanosti, dluhové problematiky, vztahových záležitostí, léčení závislostí či psychického onemocnění a v neposlední řadě mu pomáhají vyřizovat zdravotní a sociální pojištění a dávky.
Hlavním principem „Housing First“ je - jak už bylo zmíněno - teze, že „bydlení je základní lidské právo“, což v praxi znamená, že přidělení bytu není ničím podmíněno, jak je to běžné u jiných sociálních služeb, kdy klient musí např. podstoupit psychiatrickou léčbu nebo abstinovat, aby mu byla poskytnutá nějaká forma pomoci. Program je určen pro tu nejzranitelnější skupinu obyvatel, která se potýká s celou řadou problémů, a z toho důvodu propadá standardním sociálním sítem – podle výzkumů trpí asi čtvrtina zabydlených lidí duševními poruchami a třetina z nich má zkušenost s domácím násilím. Velmi často také klienti služby žijí pouze ze sociálních dávek a nemají žádné pracovní návyky.
„Pracujeme s mnoha ženami, které mají posttraumatický stresový syndrom v důsledku domácího násilí. Tihle lidi nedobře reagují na stres, těžko snášejí stěhování a nedá se tu čekat úspěch v tom smyslu, že budou fungovat skvěle, bez problémů platit nájemné a že nebudou rušit sousedy. Toho se v Housing First dosáhnout hned stoprocentně nedá – musí těch šancí dostávat víc“ vysvětluje Jan Milota - sociální pracovník a zakládající člen Platformy pro sociální bydlení.
Pro nás je úspěch, když je v bydlení udržíme nebo když je přestěhujeme. Housing First by jako cíl mělo sledovat jejich zotavení. Pronajímatelé vůči nim nemůžou být striktní jako vůči ostatním.
Klienti jsou ubytováváni ve standardních bytech s běžnou nájemní smlouvou mimo sociálně vyloučené lokality, tak aby se co nejvíce podpořila jejich integrace do společnosti.
Pracovníci klienty podporují po neomezeně dlouhou dobu - podle toho, jak oni potřebují. Poskytování služby ukončuje vždy klient. Zaměstnanci organizace nepřerušují spolupráci ani v situacích, kdy se jim klient vyhýbá a nechodí na konzultace - naopak se ho snaží neustále kontaktovat, protože se může nacházet v obtížné situaci.
Prvním komplexním projektem, který využíval principy „Housing First“ byl v České republice projekt „Rapid-Rehousing“ v Brně, který odstartoval v roce 2016. Projekt byl financován prostřednictvím výzvy na podporu sociálních inovací - z 95 % z evropských sociálních fondů, které proudí přes ministerstvo sociálních prací, 5 % spolufinancovalo město ve spolupráci s partnery. Projekt realizoval Magistrát města Brna. Podporu klientům programu zajišťovali sociální a terénní pracovníci z neziskové organizace IQ Roma Servis, kteří se zúčastnili školení u amsterdamské organizace HVO Querido. V Holandsku se tato metoda využívá už řadu let a podle výzkumů dosahuje v evropských městech úspěšnosti více jak 80 %.
Před samotným zahájením projektu se na jaře 2016 uskutečnil tzv. registrační týden, během kterého se zmapovala vytipovaná cílová skupiny brněnských rodin s dětmi v bytové nouzi, přičemž bylo identifikováno přes 400 takových rodin. Následně bylo vylosováno 50 rodin, které dostaly do pronájmu sociální byt poskytnutý městem. Součástí byla i podpora těchto rodin ze strany sociálních pracovníků v souladu s principy „Housing First“. V průběhu projektu realizačnímu týmu pomáhala americká expertka na ukončování bezdomovectví Katherine Gale. Cílem projektu bylo ověřit, jestli je možné tímto postupem ukončovat bytovou nouzi rodin s dětmi.
Projekt trval rok a byl vyhodnocen jako úspěšný, protože si bydlení po 12 měsících od zabydlení udrželo 96 % rodin.
S uplatňováním principů metody „Housing First“ v sociální práci jsem se měla možnost krátkodobě pracovně setkat. V průběhu toho vyvstalo několik věcí, které zde uvádím jako podnět k zamyšlení:
Jelikož jsem se několik let profesně věnovala práci v sociálních službách, a to navíc s různými cílovými skupinami (riziková mládež, lidé po výkonu trestu apod.), dovedu pochopit, že klient, který má za sebou traumatickou minulost a neměl ve svém životě nikoho, kdo by ho naučil „normálnímu“ životnímu fungování, s tím bude mít zákonitě problém. Takže rozumím principu opakovaných šancí… ale kde je nějaká zdravá hranice? Protože jsem přesvědčená o tom, že pokud se klientovi vše „servíruje na zlatém podnose“, je neustále jenom opečováván, a jsou mu zdůrazňovány jeho práva, ale jen v omezené míře nějaké povinnosti, ve skutečnosti sociální služba takovému člověku nepomáhá, ale škodí.
S výše uvedeným se pojí i další z principů „Housing First“, který říká, že je to vždy klient, který službu ukončuje, což považuji za dost ošemetné. Co když se potkáme s klientem, který nám vyhrožuje? Nebo si prostě jenom nechá přidělit byt, ale na nasmlouvané konzultace nechodí, takže se význam služby zcela míjí účinkem? Kolikrát ho budeme kontaktovat a dávat mu nové a nové termíny? Donekonečna? Pokud ano, je to opravdu cesta, jak někomu pomoci nebo je to spíš kontraproduktivní, když snaha zůstává jen na jedné straně hřiště, ale ta druhá, o kterou přeci především je, vůbec nespolupracuje?
ZDROJE:
https://www.esfcr.cz/documents/21802/17941389/Housing+First+Charakteristika+zabydlen%C3%BDch+dom%C3%A1cnost%C3%AD.pdf/d12a4fc6-8514-4f14-92c9-095a825e1bcd?version=1.0&t=1653989851237
https://wave.rozhlas.cz/v-brne-se-nelekli-novych-veci-s-bezdomovectvim-tu-chteji-skoncovat-rika-odbornik-5218050
https://socialnibydleni.mpsv.cz/socialni-bydleni/housing-first
https://www.youtube.com/watch?v=pwdq2VWavtc&feature=youtu.be
https://denikalarm.cz/2022/05/diky-housing-first-v-cr-bydli-stovky-lidi-ted-je-potreba-zakon-o-podpore-v-bydleni/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bydlen%C3%AD_p%C5%99edev%C5%A1%C3%ADm
https://denikalarm.cz/2021/12/jan-milota-housing-first-nachazi-i-necekane-spojence-brzy-by-se-mohlo-stat-soucasti-mainstreamu/
