Článek
Čtyři spánkové paralýzy jsem zažila v období dospívání a mladé dospělosti a jednu - tu dosud poslední, v období, kdy jsem se přestěhovala do samostatného bytu na druhé straně republiky, než odkud pocházím. Teď už od ní mám pár let klid a doufám, že to tak i zůstane.
Přestavte si, že si jdete večer normálně lehnout a usnete. Pak se zničehonic uprostřed noci probudíte, otevřete oči a zíráte do šera místnosti, kterou důvěrně znáte. Ale něco je špatně. Máte silný pocit, že v pokoji nejste sami, a i když třeba nic konkrétního nevidíte, zřetelně cítíte, jak vás něco pozoruje z rohu. Což by nemělo, když žijete sami. Cítíte velmi zlou energii a s jistotou víte, že vám ta věc chce ublížit. Snažíte se zakřičet a vyskočit z postele, jenže zjistíte, že se nemůžete pohnout a neovládáte hlasivky ani svaly na obličeji. Že jste zcela bezmocní - ochrnutí a uvěznění ve vlastním těle. Takže ležíte s vytřeštěnými očima a pocitem čiré hrůzy na své posteli, a snažíte se z nespolupracujícího těla vydat nějaký zvuk, jenže z vás vyjde tak maximálně neslyšné zasténání.
Když mne spánková paralýza přepadla v mém pubertálním věku, bývala jsem vyděšená k smrti, později, po opakované zkušenosti a zjištěných informacích, co paralýzu způsobuje a proč při ní člověk často vnímá naprosto děsivé výjevy, to bylo trošku lepší, a když jsem byla v popsaném ochromeném stavu, už jsem věděla, že prostě musím počkat, než si můj mozek uvědomí, že je při vědomí.
Ale i když už víte, oč se jedná a že nic z toho, co aktuálně vnímáte jako realitu, není skutečné, prožitek toho, že neovládáte vlastní tělo a cítíte se jak v prokletém domě plném zlých duchů, je příšerný.
Spánková paralýza se řadí mezi parasomnie, což jsou spánkové poruchy, vyznačující se abnormálním chováním během spánku. Je spojena s fází rychlého pohybu očí (REM) ve spánkovém cyklu a působení neurotransmiteru GABA, díky kterému se lidské tělo ve spánku udrží v klidu vleže. Spánková paralýza pak nastává tak, že člověk rychle procitne z REM fáze spánku, zatímco jeho tělo nadále zůstává paralyzované kvůli neurotransmiteru GABA. To vede ke vzniku šokové situace - osoba je sice při vědomí, ale nemůže se hýbat ani mluvit. K tomu na ni stále působí snové výjevy, protože si její tělo myslí, že stále spí, díky čemuž spánkovou paralýzu provázejí až v 75 % strašidelné halucinace.
Ty bývají nejčastěji trojího druhu:
a) Halucinace vetřelce: zahrnují pocit, že je s vámi v místnosti nějaká cizí bytost, která vám chce ublížit, ta může být buď jen tušená a bez reálných obrysů nebo ji naopak jedinec, prožívající spánkovou paralýzu zcela zřetelně vidí
b) Halucinace v podobě silného tlaku na hrudi: člověk má pocit, že se nemůže nadechnout, což jen znásobuje jeho paniku, protože má strach, že se udusí. Častý je také pocit, jakoby vám někdo seděl na hrudi - v minulosti byla tato halucinace spojována s démony Incubem a Succubem, kteří dle mytologie navštěvovali své bezbranné lidské oběti ve spánku a sexuálně je napadali, přičemž z nich vysávali jejich životní energii
c) Vestibulární motorické (V-M) halucinace: postiženému jedinci se zdá, že se nachází mimo své tělo nebo dokonce létá po místnosti - jsou to právě tyto halucinace, které jsou dávány do souvislosti s prožitkem únosu mimozemšťany
V minulosti lidé, kteří prožili spánkovou paralýzu věřili, že je v noci navštěvuje nějaká zlá bytost a že jsou buď posedlí nebo naopak vyvolení k nějakému vyššímu záměru, a v některých zemích se na ochranu před touto nechtěnou zkušeností dodnes provádí různé rituály. Paralýza může člověka postihnout v jakémkoli věku, ale první příznaky se nejčastěji objevují v dětství, dospívání nebo mladé dospělosti, a epizody spánkových paralýz obvykle vrcholí okolo 30. roku života.
Podle výzkumů mají na rozvoj spánkové paralýzy vliv faktory jako je špatná spánková hygiena, velký stres, nedostatek spánku nebo užívání návykových látek. Je také dávána do souvislosti s některými psychickými onemocněními - jako je např. úzkostná nebo bipolární afektivní porucha, schizofrenie či posttraumatická stresová porucha (PTSD).
Dle studií je nejčastější výskyt spánkové paralýzy pozorován u Kambodžanů, k čemuž přispívá fakt, že velké procento populace trpí posttraumatickou stresovou poruchou, depresí nebo úzkostí po masových zvěrstvech, ke kterým docházelo během režimu Rudých Khmerů.
Epizody spánkové paralýzy mohou trvat v rozmezí od několika sekund až k dvaceti minutám, průměrná délka se pohybuje okolo šesti minut. Ve většině případů skončí samy o sobě, ale občas k jejich přetnutí přispěje postižená osoba svou intenzivní snahou o pohyb, čímž přeruší stav strnulosti, případně ke konci paralýzy pomůže dotek nebo hlas osoby, která s ní sdílí domácnost.
ZDROJE:
https://www.sleepfoundation.org/parasomnias/sleep-paralysis
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC6082011/
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC4532676/
https://www.lifee.cz/trendy/unesli-vas-nekdy-ze-spani-mimozemstani-pravdepodobne-jste-prozili-spankovou-paralyzu-a-jak-je-to-s-namesicnosti_2163.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Incubus
