Článek
Chudý Žid na cestě za lékařskou kariérou
František Kriegel se narodil 10. dubna 1908 ve Stanislawowě (dnešní Ivano-Frankivsk na Ukrajině) do židovské rodiny. Jeho dětství bylo hodně ovlivněno antisemitismem, kvůli svému židovskému původu nemohl studovat na vysněné univerzitě ve Lvově. Na podzim roku 1926 se proto vydal do Prahy, kde začal studovat v německé části Karlovy univerzity na Lékařské fakultě. Od matky dostal na cestu 500 těžce uškudlených korun a k tomu pět bílých košil, ty ale brzy po začátku studií vyměnil za levnější černé kalikové, které byly praktičtější. Jako student s polskou státní příslušností neměl nárok na žádnou formu sociální podpory, a tak aby se uživil, přivydělával si jako dělník na stavbách, k tomu prodával na stadionech párky a působil i jako komparzista v Národním divadle.
Často jsem za celý den měl jenom hrnek kakaa, které dávali zadarmo v Charitě a kousek chleba. A studoval jsem po nocích - jak to jen šlo.
Aby co nejvíce ušetřil, žil mimo Prahu v co nejlevnějším pronájmu. Ve volných chvíli hodně četl a v knihách, zabývajících se idejemi socialistické společnosti spatřoval východisko (nejen) své neutěšené životní situace.
Vojenským lékařem a velitelem
V roce 1931 vstoupil Kriegel do KSČ, o tři roky později dokončil svá lékařská studia a začal se naplno věnovat lékařské praxi. V té době působil hned ve dvou zaměstnáních – ve zdravotnické pojišťovně a na klinice a k tomu byl instruktorem v dělnických továrnách, kde se poprvé setkal s Antonínem Novotným, který stejně jako on obcházel fabriky a přesvědčoval zaměstnance, aby vstoupili do strany.
Komunistický politik a prezident Československa Antonín Novotný
Když ve Španělsku vypukla v roce 1936 občanská válka, Kriegel neváhal a vyrazil na pomoc španělským republikánům, aby zastavili včas fašismus. Začínal jako obyčejný frontový lékař, brzy se ale vyšvihl na šéflékaře, který měl pod sebou přes šest tisíc vojáků. Tady se poprvé naplno projevila jeho kuráž a organizační talent. Do občanské války ve Španělsku se zapojila řada osobností, mezi nimi i Antoine de Saint-Exupéry nebo Ernest Hemingway, se kterým se Kriegel dokonce osobně potkal, přičemž hluboce obdivoval jeho odvahu, že se jako reportér neváhal pohybovat v předních liniích. Kriegel ve Španělsku zůstal až do konce a kryl ústup, poté byl uvězněn v internačním táboře ve Francii. Odsud se znovu vrhl do válečné vřavy, když odjel do Číny bojovat proti fašistickému Japonsku. Poté přesídlil do Barmy, kde se stal smluvním lékařem americké armády u čínských jednotek.
V roce 1944 vyšel v americkém deníku The Saturday Evening Post o Kriegelovi článek, jehož součástí byly i tyto řádky:
Dr. F. Kriegel, smluvní lékař polského původu, který včetně čínštiny ovládá pět jazyků a kterého plukovník Brown charakterizuje jako jednoho z nejstatečnějších mužů, kterého poznal … Kriegel byl tři roky s republikánskými vojsky ve španělské občanské válce a další tři roky jako lékař v čínské armádě. Jde hned za tanky a poskytuje pomoc raněným přímo pod palbou. V jedné bitvě nedávno poskytl pomoc 46 čínským vojákům na bitevním poli, zatímco kolem zuřil urputný boj…
František Kriegel si mezi vojáky vybudoval pověst skvělého, pracovitého, avšak tvrdého velitele. Známý je třeba jeho příkaz, že lékaři nesmí během náletu opouštět své pacienty a v okamžiku, kdy to některý z doktorů psychicky nevydržel a vyběhl ze stanu, čekal tam na něj s pistolí v ruce a přinutil ho, aby se vrátil.
Přímou linkou mezi komunistické špičky a zase nazpět
V roce 1945 se Kriegel po devíti letech vrátil do Prahy, kde se ocitl na křižovatce, zda pokračovat ve své lékařské praxi nebo se naplno vrhnout do politické kariéry. Rozhodl se pro zapojení do činnosti na vybudování socialistického státu, na medicínu nicméně nezanevřel. Stal se pravou rukou tajemníka pražského krajského aparátu Antonína Novotného a když v únoru 1948 vznikly Lidové milice - „ozbrojená pěst dělnické třídy“, Kriegel byl jmenován politickým zástupcem jejich velitele Josefa Pavla. Velmi naléhavým způsobem apeloval například na to, aby byly milice řádně vybaveny zbraněmi včetně samopalů a nezdráhaly se je používat.
Příslušník Lidových milic na Letenské pláni v Praze
Když došlo v únoru 1948 ke státnímu převratu a k moci se dostali komunisté, cítil Kriegel obrovskou satisfakci nad tím, že se „jim to konečně povedlo“. Neřešil kontroverzní nebo tvrdé a nehumánní kroky, kterých se komunisté dopouštěli, považoval je za oprávněné a nezbytné, a necítil vůbec žádnou potřebu je rozporovat nebo zpochybňovat. Na druhou stranu to byl ale on, kdo z pozice náměstka ministra zdravotnictví, kterým se stal v roce 1949, bojoval proti tomu, aby byli ze svých pozic vyhozeni významní lékaři typu Josef Charvát (zakladatel české endokrinologie) se slovy: „S lidmi přece nebudeme jednat jako s dobytkem.“ Kriegel provedl v novém režimu přechod rezortu zdravotnictví na jednotný zestátněný systém.
V srpnu 1948 se oženil, vzal si odbojářku Rivu Friedovou. Kvůli svým ideálům a neústupnosti byl v 50. letech sledován pro podezření z protistranické činnosti a přestože na něj soudruzi přes důkladné vyšetřování nenašli žádný stěžejní kompromitující materiál (podezřívali ho například ze špionáže pro CIA), byl odsunut z vysoké funkce a z pozice viceministra se ze dne na den stal pouhým „obvoďákem“. „Odklidili“ ho do závodu Tatra Smíchov, kde dostal za úkol zjistit, proč ve výrobě dochází k tak častým absencím. Kriegel na to přišel velice rychle – do výroby totiž byli ve velkém přesunováni lidé z kanceláří, kteří neuměli manuálně pracovat, v důsledku čehož se často zranili – napsal tedy do strany své závěry spolu s kritickým dopisem a radami, jak to dělat lépe, načež byl ze své nové pozice okamžitě propuštěn. Poté střídal různá místa na podobných pozicích, nikde ale dlouho nevydržel, protože vždy po určitém čase začal někomu nad ním vadit.
Když se na konci 50. let na Kubě chopil moci Fidel Castro, obrátil se na socialistické země s žádostí o pomoc – hledal nejen finanční podporu, ale i poradenskou - potřeboval zjistit, jak co nejlépe přetvořit Kubu v socialistický stát. Pro Kriegela to byla ideální pozice – měl zkušenosti s reorganizací zdravotnictví a k tomu mluvil španělsky. Na konci roku 1960 se vypravil na Kubu a s velkou vervou se pustil do práce - dal zbudovat nemocnice a inicioval hromadné očkování proti obrně, kterou na Kubě trpěla řada dětí. Z jeho prvních dopisů domů čiší nadšení a pro něj tak charakteristický idealismus a až dětská radost, že zase stojí u zrodu revoluce, zatímco o tři roky později, když z Kuby odjížděl, popisoval tuto zemi jako krachující černou díru a Fidela Castra jako narkomana.
Po svém návratu se Kriegel ponořil do lékařského výzkumu, přičemž se zaměřoval zejména na revmatologii. Začal pracovat ve Výzkumném ústavu chorob revmatických a roku 1965 se stal primářem interního oddělení Thomayerovy nemocnice v Krči.
Upomínková deska v areálu Thomayerovy nemocnice
Hrdinou okupace
A dostal také „pozvánku“ pro návrat do vysokých pater komunistické strany v podobě nabídky od prezidenta Novotného, aby se znovu zapojil do činnosti Ústředního výboru KSČ, to ale odmítl a namísto toho v květnu 1964 kandidoval do Národního shromáždění jako poslanec. V dubnu 1968 se stal členem předsednictva Ústředního výboru - řídícího orgánu KSČ.
20. srpna 1968 trávil Kriegel většinu času v kancelářích výboru, a byl u toho, když okolo 23. hodiny večer zavolali premiéra Oldřicha Černíka k telefonu. Na druhé straně telefonní linky na něj čekal ministr obrany, který mu oznámil, že sovětská vojska spolu s vojsky dalších čtyř států varšavského paktu právě překročila hranice ČSSR.
Oldřich Černík byl premiérem ČSSR, když do země v roce 1968 vtrhla okupační vojska
Po prvotním šoku připravili straničtí představitelé proslov k národu, ve kterém chtěli okupaci odsoudit, přičemž Kriegel požadoval, aby projev obsahoval velmi rázné sdělení, že se veřejnost má právo proti vojskům bránit. A pak, zatímco ostatní členové výboru vyplašeně hledali nějaké spásné řešení nečekané situace, Kriegel prohlásil, že jelikož „nemůžeme vědět, co nás čeká, ale určitě to nebude nic lehkého, tudíž bude lepší se na to vyspat“, šel si do vedlejší kanceláře přichystat provizorní lůžko a během pár minut už se z ní ozývalo silné a pokojné chrápání.
Čelní špičky KSČ byli té noci pozatýkáni a dopraveni na Ruzyni, kde je drželi celý 21. srpen. Poté je postupně všechny převezli do Moskvy, aby tu podepsali tzv. Moskevský protokol - dokument, který legalizoval okupaci. Kriegela drželi několik dní v Polsku a na Ukrajině a pak se do Moskvy podíval také. Když první žádost o podpis protokolu odmítl, zavřeli ho do kanceláře, kam na něj postupně přišlo apelovat několik jeho stranických kolegů. Nejprve ho navštívil prezident Svoboda, který na něj křičel, že „už za svůj život viděl spoustu mrtvol a nechce vidět další“, proti čemuž se Kriegel rázně ohradil. Pak se za ním zastavil zhroucený a naprosto bezradný Alexander Dubček, kterého Kriegel upozornil, že pokud protokol podepíše, bude to znamenat konec československé samostatnosti.
Alexander Dubček, tajemník ÚV KSČ
Když představitelé Kremlu viděli, že s Krieglem nehnou, pokusili se ho ještě zlomit - pro ně - typickým způsobem: nechali ho v místnosti samotného, postavili ho k otevřenému oknu a požádali ho, aby když odmítá protokol podepsat, situaci „vyřešil“ tím, že vyskočí z okna. Kriegel o této situaci později řekl manželce:
Víš, všechno se mnou hrálo. Ale byl tak nádherný slunný den, pode mnou chodili turisti… a tady za mými zády se znásilňoval národ.
Přes veškeré naléhání Kriegel protokol nepodepsal. Odvezli ho na letiště a posadili do letadla, kde mu bylo sděleno, že kvůli svému rozhodnutí bude muset odstoupit ze všech svých funkcí. Lékař následně odmítl podepsat i zákon o dočasném pobytu sovětských vojsk:
Hlasoval jsem proti ratifikaci smlouvy o dočasném pobytu vojsk na našem území. Tato smlouva postrádá základní náležitosti řádné smlouvy, to jest dobrovolnost. Smlouva byla podepsána nikoli perem, ale hlavněmi děl a samopalů.
Doplnil k tomu ještě i toto: „Když už na půdě orgánu má se vzít členu právo říci to, co si myslí, co chceme, aby řekl? Něco jiného, než si myslí? Chceme skutečně vnutit lidem náhubek?“ Přestože tento projev nikdy nevyšel v tisku, šířil se ve společnosti formou tajných kopií a Kriegelova popularita začala stoupat. Z kovaného komunisty se stal vůdčí představitel československého odporu proti okupaci, známý jako „muž, který řekl ne Brežněvovi“.
Okupační vojska v Praze
Podpis Charty 77 a doživotní sledování tajnou policií
V lednu 1977 podepsal František Kriegel Chartu, díky čemuž se z něj stal jeden z nejsledovanějších disidentů v ČSSR, kterého bez přestání hlídala StB. Dva její zaměstnanci si před byt manželů Kriegelových dokonce přinesli lavičku, kde dlouhé hodiny vysedávali v civilu. Když lékař opustil svůj byt, ještě ve výtahu k němu přistoupil jeden z příslušníků a sledoval ho, dokud se zase nevrátil zpátky. Pokud jel autem, pronásledovali ho „tajní“ svým volvem a Kriegel je při těchto „projížďkách“ rád trápil tím, že schválně vjížděl v opačném směru do jednosměrek, aby museli jet v protisměru a měli s ním alespoň nějaké potíže. V posledních letech života trápily Kriegela potíže se srdcem, ke kterým vedle stresu a celoživotního workoholismu přispěl i fakt, že nikdy neholdoval zdravému životnímu stylu a k tomu byl vášnivý kuřák.
19. září 1979 utrpěl Kriegel ve svém bytě infarkt a byl převezen do nemocnice na Žižkově, kde 3. prosince zemřel. Režim znemožnil jeho veřejný pohřeb, protože se jeho představitelé oprávněně obávali, že by jej „třídní nepřátelé“ zneužili k demonstraci, a jeho manželku přinutili k narychlo zařízenému soukromému obřadu. Ten se uskutečnil formou kremace 5. nebo 6. prosince v Motole.
Pamětní deska ve Škrétově ulici v Praze
Od roku 1987 uděluje Nadace Charta 77 vždy 10. dubna (v den jeho narození) vybraným lidem Cenu Františka Kriegela - za mimořádné zásluhy v boji za lidská práva, občanské svobody a národní nezávislost.
ZDROJE:
https://nasezdravotnictvi.cz/aktualita/frantisek-kriegel-pribeh-lekare-ktery-svuj-narod-nezradil
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/magazin-frantisek-kriegel-zvlastni-pripad-u-nas-malo-vidaneho-skutecneho-bolsevika-226864
https://blog.aktualne.cz/blogy/frantisek-janouch.php?itemid=3141
https://blog.aktualne.cz/blogy/frantisek-janouch.php?itemid=3156
František Kriegel: Sám proti Moskvě. Dokumentární film, Česká televize, 2023
https://www.kontobariery.cz/Nadace-Charty-77/Ceny/Cena-Frantiska-Kriegla
